Aktuálně

Na této stránce naleznete chronologicky seřazené zprávy a oznámení Ústavního soudu, jimiž informuje širokou veřejnost i média o aktuálních rozhodnutích, připravovaných jednáních nebo jiných událostech, které souvisejí s jeho činností.

Výpis aktualit

Přehled jednání Ústavního soudu pro 37. kalendářní týden roku 2020

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu

od: 08.09.2020 08:00 do: 08.09.2020 09:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu

Označení senátu nebo pléna: IV. senát

Spisová značka: IV. ÚS 4156/19

Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152

Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jan Filip CSc.

Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 15. října 2019 č. j. 60 Co 216/2019-353

Stručná charakteristika:  právo na péči o děti a jejich výchovu

Označení navrhovatelů:  Ing. E. K.

Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

 

Stěžovatel je otcem nezletilého syna, který byl po rozchodu rodičů svěřen do péče matky. Stěžovatel podal v prosinci 2018 u Okresního soudu ve Zlíně návrh na úpravu styku s nezletilým tak, aby byl oprávněn stýkat se s ním každý třetí týden od pátku 16.00 hodin do neděle 17.00 hodin, kdy by nezletilého převzal ve stanovenou dobu před domem matky a vrátil ho ve stanovenou dobu rovněž před domem matky. Svůj návrh odůvodnil tím, že vzdálenost jeho bydliště a bydliště nezletilého je cca 273 km, což odpovídá době řízení vozidla cca 3.45 hodin. Tvrdí, že tato doba řízení je fyzicky a psychicky velmi náročná a v poslední době po ní pociťoval značnou únavu. Aby došlo ke styku s nezletilým, musí přes víkend ujet přes 1000 km a strávit tak v autě kolem 18 hodin. V návrhu uvedl, že alternativní způsoby dopravy vlakovou nebo autobusovou dopravou jsou vzhledem k velké vzdálenosti nereálné, možná by ale byla kombinace dopravy osobním automobilem a vlakové dopravy, k tomu by však byla potřebná součinnost matky. S tímto řešením matka nesouhlasila. Stěžovatel v řízení vznesl požadavek, aby matka byla povinna se na realizaci styku rovněž podílet, a to tak, že každý druhý styk by byla povinna nezletilého ke styku přivézt svým osobním motorovým vozidlem a při ukončení styku nezletilého vyzvednout v místě bydliště otce s tím, že by se takto oba rodiče střídali. Okresní soud návrhu otce na třídenní styk s nezletilým vyhověl. Dále stanovil, že otec je oprávněn nezletilého převzít v době začátku styku v místě bydliště matky a povinen jej při ukončení styku v místě bydliště matky předat zpět. Matka je povinna nezletilého na styk s otcem řádně připravit, otci styk umožnit a při výkonu práva osobního styku v potřebném rozsahu s otcem spolupracovat. Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně k odvolání stěžovatele rozsudek okresního soudu v tomto směru potvrdil (soudy se ve svých rozhodnutích rovněž zabývaly stanovením výživného, to však není předmětem řízení před Ústavním soudem). 

 

Svoji stížnost stěžovatel opírá o odkazy na nález Ústavního soudu ze dne 29. 5. 2018 sp. zn. I. ÚS 2996/17, který řešil obdobnou problematiku (tisková zpráva a text nálezu jsou dostupné zde: bit.ly/2QMxnY5) . V tomto nálezu Ústavní soud uznal, že česká právní úprava dostatečně nereaguje na situace, kdy je dítě svěřeno do péče jednoho z rodičů a následně se druhý rodič ocitá v oslabeném postavení, neboť nemůže ovlivnit změnu místa bydliště nezletilého. Dále v něm Ústavní soud upozornil na důležitost úpravy styku rodičů s dětmi v případě větší vzdálenosti mezi jejich bydlišti tak, aby realizace styku nepředstavovala nepřiměřenou zátěž jak pro rodiče, tak zejména pro dítě. Stěžovatel připomíná, že Ústavní soud v odkazovaném nálezu zdůraznil nejen finanční stránku realizace styku s dítětem, ale i na nemateriální stránku, jež představuje investovaný čas a energii, kde s odkazem na usnesení ze dne 14. 3. 2017 sp. zn. I. ÚS 955/15 kvitoval postup při rozvržení povinností spojených se stykem rodiče a nezletilého tímto usnesením stanovený. Obecné soudy mají v takové situaci postupovat tak, aby rodič, jemuž bylo dítě svěřeno do péče, byl povinen předat dítě ke styku v místě bydliště druhého rodiče, nebo v místě, na němž se rodiče dohodnou. Oproti tomu druhému rodiči má vznikat povinnost předat dítě po ukončení styku rodiči, jemuž bylo dítě svěřeno v místě jeho bydliště. Negativa realizace takového styku tím mají být rovnoměrně rozvržena mezi oba rodiče. I toto usnesení zmiňuje důležitost jak finanční stránky, tak i stránky nemateriální.




 

 

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu

od: 08.09.2020 09:00 do: 08.09.2020 10:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu

Označení senátu nebo pléna: IV. senát

Spisová značka: IV. ÚS 1247/20

Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152

Soudce zpravodaj: Prof. JUDr. Pavel Šámal Ph.D.

Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2020 č. j. 21 Cdo 137/2020-158 a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. září 2019 č. j. 15 Co 122/2019-144

Stručná charakteristika:  právo na soudní ochranu, právo na spravedlivý proces, porušení principu kontradiktornosti řízení

Označení navrhovatelů:  Zdravotnická záchranná služba Jihomoravského kraje, příspěvková organizace,zastoupena JUDr. Bc. Patrikem Matyáškem, Ph.D., advokátem

Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

 

Žalobou na určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru výpovědí a na určení, že pracovní poměr trvá, brojil žalobce proti výpovědi z pracovního poměru, kterou mu dala stěžovatelka pro křivé svědectví, kterým hodlal pomoci svému podřízenému spolupracovníkovi v simulaci pracovního úrazu ruky a zad. Úraz měl být údajně zapříčiněn nečekaným pádem nosítek s pacientkou, které spolupracovník simulující pracovní úraz vysouval ze sanitního vozu při plnění pracovních povinností záchranáře. Městský soud v Brně žalobě vyhověl a určil, že výpověď z pracovního poměru z února 2018 je neplatná. Na základě odvolání stěžovatelky, ve kterém podrobně rozebrala důkazní situaci a uplatnila návrh na zopakování důkazu videozáznamu ze sanitního vozu, Krajský soud v Brně ústavní stížnostní napadeným rozsudkem rozhodnutí městského soudu potvrdil (aniž by vyhověl návrhu stěžovatelky na zopakování důkazu videozáznamem ze sanitního vozu). Uzavřel přitom, že pokud městský soud opomněl zaprotokolovat, co sám bezprostředně vnímal z kamerového záznamu, nejde o vadu, která by mohla mít vliv na správnost jeho učiněných závěrů. Proti rozsudku krajského soudu podala stěžovatelka dovolání, které Nejvyšší soud odmítl pro nepřípustnost. 

 

Podle stěžovatelky městský soud sice důkaz videozáznamem provedl, nicméně opomněl zaprotokolovat, jaká z tohoto důkazu učinil skutková zjištění. To vyjádřil až v odůvodnění rozsudku, nicméně stěžovatelka je toho názoru, že se tato skutková zjištění rozchází s tím, co je ze záznamu patrné. Městský soud ji tímto zbavil možnosti adekvátně procesně reagovat a ani krajský soud či Nejvyšší soud nápravu v tomto směru nezjednaly. Videozáznam přitom stěžovatelka považuje za klíčový důkaz, ze kterého je podle ní zřejmé, že k pádu nosítek nedošlo a že žalobce musel vidět, že jeho kolega pracovní úraz neutrpěl. 



 

 

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu

od: 08.09.2020 09:00 do: 08.09.2020 10:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu

Označení senátu nebo pléna: III. senát

Spisová značka: III. ÚS 2130/20

Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151

Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Vojtěch Šimíček Ph.D.

Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 5. 2020, sp. zn. 61 To 276/2020, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 1. 4. 2020, sp. zn. 0 Nt 18060/2020.

Stručná charakteristika:  Právo na soudní ochranu.

Označení navrhovatelů:  J. N.

Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

 

Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 bylo podle § 33 odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů rozhodnuto, že stěžovatel nemá nárok na bezplatnou obhajobu nebo obhajobu za sníženou odměnu. Stížnostní Městský soud v Praze pak stížnost stěžovatele proti rozhodnutí obvodního soudu podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl. 

 

Stěžovatel namítá, že městský soud v odůvodnění napadeného usnesení chybně konstatoval, že stěžovatel svou stížnost blíže písemně neodůvodnil. Stěžovatel totiž sice prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dne 14. 4. 2020 skutečně podal blanketní stížnost, avšak s připojeným sdělením, že stížnost bude odůvodněna ve lhůtě 15 dnů. V takto vymezené lhůtě dne 29. 4. 2020 následně obhájce stěžovatele stížnost podrobně odůvodnil, a toto odůvodnění zaslal obvodnímu soudu. Z napadeného usnesení městského soudu však vyplývá, že městský soud rozhodoval toliko o blanketní stížnosti a nereagoval tak na konkrétní stížnostní námitky. Následně bylo obhájci stěžovatele na jeho telefonický dotaz pracovníky obvodního soudu sděleno, že odůvodnění stížnosti soud obdržel, nicméně vlivem pochybení na jejich straně nebylo  městskému soudu odesláno. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 a Městského soudu v Praze, neboť má za to, že jimi bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 a právo na obhajobu podle čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.



 

 

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu

od: 08.09.2020 13:30 do: 08.09.2020 14:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu

Označení senátu nebo pléna: II. senát

Spisová značka: II. ÚS 1575/20

Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151

Soudce zpravodaj: JUDr. Milada Tomková

Stručná charakteristika:  Právo na soudní ochranu

Označení navrhovatelů:  P. P.

Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

 

Stěžovatelka se žalobou domáhala po žalované společnosti Deutsche Lufthansa Aktiengesellschaft zaplacení 600 Eur s příslušenstvím jako kompenzaci za zrušený let podle čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. 2. 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91. Mezi účastníky řízení nebylo sporu, že důvodem zpoždění byla stávka pilotů žalované. Žalovaná v této stávce spatřovala mimořádnou okolnost ve smyslu čl. 5 odst. 3 nařízení (vylučující povinnost nahradit škodu), stěžovatelka nikoli. Obvodní soud pro Prahu 6 se ztotožnil se žalovanou a ústavní stížností napadeným rozsudkem žalobu zamítl. Městský soud v Praze ústavní stížností napadeným rozsudkem prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Zároveň městský soud stěžovatelku poučil, že dovolání není přípustné.

 

Stěžovatelka mj. namítá, že předmětná otázka dosud nebyla vyjasněna judikaturou Soudního dvora Evropské unie, pročež byl městský soud povinen podat předběžnou otázku.       



 

 

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu

od: 10.09.2020 10:30 do: 10.09.2020 11:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu

Označení senátu nebo pléna: II. senát

Spisová značka: II. ÚS 1411/20

Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151

Soudce zpravodaj: JUDr. Kateřina Šimáčková Ph.D.

Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 4 Tmo 14/2020-764 ze dne 10. března 2020 a usnesení Okresního soudu v Ostravě č. j. 73 Tm 38/2017-656 ze dne 8. ledna 2020

Stručná charakteristika:  Právo na bezplatnou pomoc obhájce

Označení navrhovatelů:  D. Ž.

Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

 

Vůči stěžovateli probíhala dvě trestní řízení. Jménem stěžovatele podala jeho zástupkyně v obou trestních věcech návrh na přiznání nároku na bezplatnou obhajobu podle § 33 odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. Okresní soud v Ostravě stěžovateli bezplatnou obhajobu ani v jedné věci nepřiznal s odůvodněním, že ačkoliv je jeho majetková situace pod běžně uznávanou hranicí společenského standardu, je třeba zohlednit potencialitu příjmů a jeho přístup k řádnému obstarávání dostatečného příjmu. Stěžovatel neuspěl ani u Krajského soudu v Ostravě. Proti těmto rozhodnutím podal stěžovatel dvě samostatné ústavní stížnosti. Ústavní stížnost týkající se nepřiznání nároku na bezplatnou obhajobu v prvním trestním řízení odmítl jiný senát Ústavního soudu usnesením sp. zn. III. ÚS 1071/20 ze dne 19. 5. 2020. Nyní projednávaná ústavní stížnost se týká návrhu na přiznání nároku na bezplatnou obhajobu ve druhém trestním řízení. 

 

Stěžovatel napadá obě usnesení s tím, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv, a to práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod Podle stěžovatele je rozhodování soudů diskriminační vůči sociálně slabým, neboť přestože zákon těmto osobám přiznává nárok na bezplatnou obhajobu, nemají-li finanční prostředky na zaplacení obhájce, ve skutečnosti obecné soudy tento nárok značně omezují, až vylučují. Soudy podle stěžovatele přehlížejí, že osoby žádající o bezplatnou obhajobu se například navracejí z ústavní péče, jsou bez vzdělání a zázemí rodiny, hůře získávají zaměstnání, a pokud ho seženou, z minimální mzdy sotva zaplatí bydlení, stravu a další životní potřeby. Případně tyto osoby nastupují výkon trestu odnětí svobody, kde nelze očekávat takový výdělek, který by umožňoval platit náklady obhajoby.



 

 

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu

od: 10.09.2020 11:30 do: 10.09.2020 12:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu

Označení senátu nebo pléna: II. senát

Spisová značka: II. ÚS 1866/20

Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151

Soudce zpravodaj: JUDr. Kateřina Šimáčková Ph.D.

Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti části výroku usnesení Městského soudu v Praze č. j. 91 Co 190/2020-32 ze dne 16. června 2020

Stručná charakteristika:  Právo na právní pomoc a soudní ochranu

Označení navrhovatelů:  R. R.

Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

 

Stěžovatel se obrátil na Obvodní soud pro Prahu 2 se žádostí o přiznání osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů. Ve své žádosti vysvětlil, že hodlá podat žalobu na obchodní společnost, jíž se chce domáhat částky ve výši 2 433 Kč z titulu nevyřízení reklamace předem zaplaceného zboží. Dále ve své žádosti popsal své majetkové a sociální poměry; uvedl, že je starobní důchodce a vdovec a důchod je jediným zdrojem jeho příjmů, a popsal a doložil své závazky i majetkovou situaci. Současně navrhl, aby mu byl ustanoven konkrétní zástupce z řad advokátů, ke kterému chová důvěru, jeho kancelář se navíc specializuje na danou oblast práva, často se pohybuje v místě jeho bydliště a je s věcí předběžně obeznámen, pročež by se mu s ním dobře a jednoduše komunikovalo.  Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl usnesením, že se osvobození od placení soudních poplatků stěžovateli nepřiznává a návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů se zamítá. Obvodní soud pro Prahu 2 dospěl k závěru, že stěžovatel věrohodným způsobem dostatečně neprokázal své poměry a že jeho situace není natolik nepříznivá, aby byly na jeho straně shledány zvlášť závažné důvody pro přiznání osvobození tak, jak to předpokládá § 138 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel odvolání, jemuž Městský soud v Praze ústavní stížností napadeným usnesením vyhověl v tom, že stěžovateli přiznal osvobození od soudních poplatků a současně mu k ochraně jeho zájmů ustanovil jiného advokáta, než stěžovatel navrhoval. Osvobození od soudních poplatků odvolací soud vysvětlil tak, že stěžovatel dostatečně prokázal, že jeho příjmy jsou omezené a doložil své zdravotní obtíže. Vzhledem k nim pak není podle městského soudu jako soudu odvolacího stěžovatel schopen sám vyřizovat svou záležitost před soudem. S ohledem na to odvolací soud shledal předpoklady zvláštního zřetele hodné ve smyslu § 138 o. s. ř. pro přiznání osvobození od soudních poplatků i pro ustanovení zástupce ve smyslu § 30 odst. 1 a 2 o. s. ř. V napadeném usnesení městský soud nijak nezmínil, proč nevyhověl žádosti stěžovatele o ustanovení navrhovaného advokáta, ani proč místo něho zvolil jiného advokáta.   

 

Stěžovatel namítá, že městský soud své rozhodnutí dostatečně neodůvodnil. Neuvedl totiž nic jiného než to, že tomuto účastníkovi ustanovil zástupce k ochraně jeho zájmů z řad advokátů, jako by stěžovatel žádného konkrétního zástupce nenavrhoval. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení části rozhodnutí Městského soudu v Praze pro zásah do svého práva na právní pomoc podle čl. 37 odst. 2 a práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.