Aktuálně

Na této stránce naleznete chronologicky seřazené zprávy a oznámení Ústavního soudu, jimiž informuje širokou veřejnost i média o aktuálních rozhodnutích, připravovaných jednáních nebo jiných událostech, které souvisejí s jeho činností.

Výpis aktualit

Přehled jednání Ústavního soudu pro 37. kalendářní týden roku 2022

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu

od: 13.09.2022 09:00 do: 13.09.2022 09:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu

Označení senátu nebo pléna: IV. senát

Spisová značka: IV. ÚS 2763/21

Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152

Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jan Filip CSc.

Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 11. srpna 2021 č. j. 2 As 317/2020-41, rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. srpna 2020 č. j. 30 A 4/2019-66, rozhodnutí Krajského úřadu Libereckého kraje ze dne 17. prosince 2018 sp. zn. OUPSŘ 194/2018-333-rozh. a rozhodnutí Městského úřadu Turnov ze dne 16. července 2018 sp. zn. SÚ/6630/13/HOZ, č. j. SU/18/3701/HOI

Stručná charakteristika: právo vlastnit majetek, právo na svobodnou volbu povolání a podnikání

Označení navrhovatelů:  M. K.

Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Městský úřad Turnov (dále jen „vyvlastňovací úřad“) ústavní stížností napadeným rozhodnutím zřídil věcné břemeno užívání blíže specifikovaného pozemku v katastrálním území Přepeře u Turnova ve vlastnictví stěžovatele jakožto vyvlastňovaného za účelem strpění umístění části stavby distribuční soustavy a jejího provozování. Jde o umístění dvou stožárů na předmětném pozemku a přetnutí předmětného pozemku vodiči vedení (podpěry tohoto vedení jsou oba stožáry) a provozování tohoto vedení v ploše 1 400 m2 pozemku, když zatížená plocha pozemku je vymezena v geometrickém plánu. Podle napadeného rozhodnutí vyvlastňovacího úřadu se věcné břemeno zřizuje na dobu neurčitou a zřizuje se ve prospěch obchodní společnosti ČEZ Distribuce, a. s. (vedlejší účastnice řízení) jakožto vyvlastnitele (výrok I). Jako náhradu za zřízení věcného břemene vyvlastňovací úřad určil částku ve výši 9 000 Kč (výrok II) a dále určil lhůtu pro zahájení uskutečňování účelu vyvlastnění (výrok III). K odvolání stěžovatele Krajský úřad Libereckého kraje ústavní stížností napadeným rozhodnutím změnil výrok II rozhodnutí vyvlastňovacího úřadu tak, že se určuje náhrada za zřízení věcného břemene ve výši 10 000 Kč (výrok I), jinak se napadené rozhodnutí potvrzuje (výrok II). Žalobu stěžovatele proti rozhodnutí krajského úřadu Krajský soud v Hradci Králové ústavní stížností napadeným rozsudkem zamítl (výrok I) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). Kasační stížnost stěžovatele proti rozsudku krajského soudu Nejvyšší správní soud rovněž ústavní stížností napadeným rozsudkem zamítl (výrok I) a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II a III). Přitom konstatoval, že v případech jako je tento, kdy existenci veřejného zájmu stanoví přímo zvláštní právní předpis [srov. § 2 odst. 2 písm. a) bod 1, § 3 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů], nemusí být jeho existence ve vyvlastňovacím řízení prokazována podle § 4 odst. 2 zákona o vyvlastnění. Krajský soud i správní orgány proto podle něj v tomto ohledu nikterak nepochybily. Strpění umístění stavby distribuční soustavy na rozloze menší než dvě procenta celého pozemku, její provozování ani přetnutí pozemku vodiči vedení podle Nejvyššího správního soudu nijak zásadním způsobem neohrozí stěžovatelovo hospodářské (podnikatelské) užívání pozemku založené na pěstování rakytníku řešetlákového; stěžovatel ostatně sám netvrdí, přesně jakými konkrétními důsledky zřízení věcného břemene by mělo být nepřiměřeně zasaženo do jeho práva na svobodnou volbu povolání a podnikání. Naopak nevybudování předmětné stavby distribuční soustavy by mohlo podle vyjádření vedlejší účastnice (vyvlastnitele) ohrozit dodávky elektrické energie v celém regionu Turnovska, což by mohlo podstatně zasáhnout do standardu životních podmínek tamějších obyvatel.

Stěžovatel v ústavní stížnosti zejména namítá absenci prokázání veřejného zájmu na vyvlastnění v řízení o vyvlastnění, když tvrdí, že výklad provedený Nejvyšším správním soudem je neústavní a v rozporu s nálezem Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2005 sp. zn. Pl. ÚS 24/04, tzv. Jezy na Labi. Dále stěžovatel též namítl absenci řádného posouzení, zda veřejný zájem na dosažení účelu vyvlastnění převažuje nad zachováním dosavadních práv stěžovatele jako vyvlastňovaného, když tvrdí, že v řízení o vyvlastnění i v soudním přezkumu poukazoval na skutečnost, že předmětný pozemek aktivně používá k pěstování zemědělských plodin, prostřednictvím čehož si obstarává obživu. Jde tedy o konflikt veřejného zájmu nikoliv s jedním, ale dokonce se dvěma zájmy individuálními.

 

 

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu

od: 13.09.2022 14:00 do: 13.09.2022 14:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu

Označení senátu nebo pléna: II. senát

Spisová značka: II. ÚS 645/22

Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152

Soudce zpravodaj: JUDr. David Uhlíř

Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. září 2021, č. j. 11 To 60/2021-15035, a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. října 2020, č. j. 51 T 10/2016-14869

Stručná charakteristika: právo vlastnit majetek

Označení navrhovatelů:  D. N. M., zast. advokátem JUDr. Adamem Kopeckým

Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Otec stěžovatelky byl uznán vinným ze spáchání trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání omamnými a psychotropními látkami a s jedy, za což byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let. Vedle toho Krajský soud v Ústí nad Labem dále rozhodl podle § 101 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku o zabrání osobního automobilu. Vozidlo je registrováno na stěžovatelku. Rozsudkem Vrchního soudu v Praze byl zrušen výrok o uložení zabrání věci a soudu prvního stupně bylo uloženo, aby o věci znovu jednal a rozhodl. Výrok byl odůvodněn závažnými procesními pochybeními krajského soudu spočívajícími v nedodržení závazných ustanovení o právech zúčastněných osob s ohledem na majitelku vozidla, kterou je stěžovatelka. Krajský soud následně rozhodl, že se má předmětné vozidlo vrátit stěžovatelce. Na základě stížnosti státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem pak Vrchní soud v Praze usnesení zrušil a nařídil soudu prvního stupně konat veřejné zasedání, v němž bude dostatečně dbát všech práv zúčastněné osoby. Krajský soud ústavní stížností napadeným usnesením uložil zabrání předmětného vozidla podle § 101 odst. 2 písm. e) trestního zákoníku. Soud dospěl k závěru, že vozidlo bylo nabyto z výnosu trestné činnosti stěžovatelčina otce. Ústavní stížností napadeným usnesením Vrchního soudu v Praze bylo usnesení krajského soudu zrušeno a nově soud rozhodl tak, že se ukládá ochranné opatření zabrání předmětného vozidla podle § 101 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku. Výše uvedené konstatování soudu prvního stupně ohledně výnosu trestné činnosti otce stěžovatelky stížnostní soud označil za nepodloženou domněnku. Soud dospěl k závěru, že vozidlo používal po dobu pěti let výhradně otec stěžovatelky a sloužilo k páchání trestné činnosti, za níž byl odsouzen. Podle názoru vrchního soudu by toto vozidlo mohlo opětovně sloužit ke spáchání zločinu. Zájem na zachování práv zúčastněné osoby – stěžovatelky, jakožto vlastníka vozidla tak nepochybně nepřevážil nad zájmem společnosti na jeho zabrání.

Stěžovatelka se domnívá, že zabráním vozidla veřejná moc bezdůvodně zasáhla do její majetkové dispozice. Stěžovatelka tvrdí, že vozidlo koupila již v roce 2014 za částku 12 – 14 000 EUR v SRN. Vozidlo si předtím vyhlédli s otcem na internetu. Na základě skutečnosti, že je stěžovatelka rodinným příslušníkem odsouzeného, nelze podle ní automaticky předjímat, že vozidlo bylo pořízeno z výnosů trestné činnosti. Asistence otce při pořizování vozidla dcerou je lidsky zcela pochopitelná, stejně tak spoření rodičů a příbuzných pro mladé příbuzné, kteří dosud studují. Fakt, že stěžovatelka vozidlo půjčovala svému otci, rovněž není možné označit za jakkoli nestandardní, zvlášť v situaci, kdy stěžovatelka neměla v době koupě vozidla řidičský průkaz.