III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 09.09.2025 08:30 do: 09.09.2025 09:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 150/25
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: Mgr. Daniela Zemanová
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. října 2024, č. j. 4 To 179/2024-943, a rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 7. května 2024, č. j. 13 T 5/2022-910, v rozsahu výroku, kterým odkázal stěžovatelku s nárokem na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních
Stručná charakteristika: Adhezní nárok zvlášť zranitelné oběti přečinu ohrožování výchovy dítěte, právo na nedotknutelnost osoby a jejího soukromí, právo na důstojné zacházení, právo na soudní ochranu
Označení navrhovatelů: A. B., zast. JUDr. Veronikou Navrátilovou, advokátkou
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Okresní soud napadeným rozsudkem uznal obžalovaného otce poškozené nezletilé stěžovatelky (vedlejší účastník) vinným ze spáchání přečinu ohrožování výchovy dítěte. Toho se vedlejší účastník dopustil tím, že po narození stěžovatelky společně s její matkou o stěžovatelku nepečovali, nezajistili jí potřebnou lékařskou péči, nevěnovali jí dostatečnou pozornost, nezajistili pro ni vyhovující prostředí a adekvátní výživu, což mělo za následek podvýživu stěžovatelky a její hospitalizaci na dětském oddělení městské nemocnice v zanedbaném stavu. Za uvedený trestný čin okresní soud vedlejšího účastníka odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku, jehož výkon podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 2 let. Poškozenou stěžovatelku odkázal okresní soud s jejím nárokem na náhradu nemajetkové újmy (stěžovatelka v trestním řízení uplatnila nárok na náhradu ztížení společenského uplatnění ve výši 26 000 000 Kč a na náhradu další nemajetkové újmy ve výši 500 000 Kč) na řízení ve věcech občanskoprávních. Okresní soud provedl v řízení dokazování k vývoji stěžovatelky a jejímu zdravotnímu stavu. Zjistil, že stěžovatelka trpí atrofií mozku a epilepsií. Tento stav je u ní dán pravděpodobně v důsledku přítomnosti vzácné genové mutace. Zdravotní problémy stěžovatelky proto pravděpodobně nebyly zapříčiněny zanedbáním péče rodičů. Okresní soud tedy dovodil, že vedlejšího účastníka nelze vinit ze způsobení atrofie mozku stěžovatelky a dalších s tím souvisejících zdravotních potíží. Lze mu však přičíst, že v důsledku zanedbání své péče ohrozil stěžovatelku na vývoji. Odvolání stěžovatelky v rozsahu, kterým byla s nárokem na náhradu újmy odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních, krajský soud napadeným usnesením zamítl. Trestní stíhání stěžovatelčiny matky bylo zastaveno pro její nepříčetnost.
Stěžovatelka nesouhlasí s tím, že ji obecné soudy odkázaly s jejími nároky na řízení ve věcech občanskoprávních. Odůvodnění napadených rozhodnutí považuje za nedostatečná. Stěžovatelka je zvlášť zranitelnou obětí trestného činu otce, který o ni dlouhodobě řádně nepečoval, neposkytoval jí potřebnou stravu a nezajistil jí lékařskou péči. Jeho jednáním se zdravotní stav stěžovatelky zhoršil, čímž ztratila šanci na lepší život, který by jí zajistila včasná rehabilitace a lékařská péče. Stěžovatelka dále nesouhlasí s okresním soudem v tom, že újmu nemohla vnímat stejně jako zdravé dítě. Jen proto, že byla stěžovatelka v rozhodné době kojenec a trpěla postižením, neznamená to, že by závadnou péči rodičů nevnímala. Zásahy do základních lidských práv se navíc odškodňují bez ohledu na to, zda si je poškozený uvědomuje.
IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 10.09.2025 14:00 do: 10.09.2025 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 668/25
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Zdeněk Kühn Ph.D., LL.M., S.J.D.
Stručná charakteristika: Ztracená závěť, odpovědnost státu za újmu
Označení navrhovatelů: V. K., zastoupený Mgr. Martinem Sadílkem
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatel byl vychováván převážně babičkou, která mu v průběhu let vícekrát sdělila, že pořídila závěť, kterou mu dům, v němž bydleli, odkázala. Nesdělila mu však způsob uložení závěti. Když babička v roce 2005 zemřela, žádná závěť v dědickém řízení nalezena nebyla a podle zákonné posloupnosti nabyla dědictví jako jediná dědička babiččina dcera, stěžovatelova matka. Dědictví tvořila nemovitost v hodnotě 1 226 760 Kč a další majetek zanedbatelné hodnoty. Podle tvrzení stěžovatele jeho matka dům krátce nato prodala třetí osobě. Téměř 16 let po ukončení dědického řízení vyrozuměl obvodní soud stěžovatele přípisem, že byla nalezena závěť pořízená v roce 1973 ve formě notářského zápisu jeho babičkou. Z obsahu závěti plyne, že veškerý majetek měl nabýt stěžovatel. Stěžovatel se cítil být poškozen nesprávným úředním postupem a následným nezákonným rozhodnutím, a proto u státu uplatnil nárok na zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Stát nárok neuznal s odůvodněním, že tu nebyl nesprávný úřední postup: závěť nebyla vyhledána proto, že zůstavitelka v době, kdy sepsala závěť, a v době, kdy zemřela, měla různá příjmení. Stěžovatel podal proti státu žalobu na náhradu nemajetkové újmy. Obvodní soud žalobě vyhověl a uložil státu povinnost zaplatit stěžovateli 300 000 Kč. Podle obvodního soudu v průběhu dědického řízení pochybila notářka jako soudní komisařka, které se nepodařilo nalézt závěť, byť k tomu měla veškeré podklady. K odvolání státu městský soud napadeným rozsudkem změnil rozsudek obvodního soudu tak, že se žaloba zamítá. Podle městského soudu nelze popsané pochybení notářky posoudit jako nezákonný úřední postup, nýbrž jako nezákonné rozhodnutí. Nejvyšší soud napadeným usnesením stěžovatelovo dovolání odmítl.
V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že ačkoli městský soud změnil rozsudek obvodního soudu, nedal stěžovateli prostor vznést argumentaci ani nenařídil jednání. Tím porušil jeho právo na přístup k soudu a narušil rovnost účastníků řízení. Navíc svůj rozsudek nedostatečně odůvodnil. Dále stěžovatel vnímá jako nežádoucí formalismus lpění na tom, aby musel využít všechny opravné prostředky. Když se po 16 letech od skončení dědického řízení dozvěděl o nalezení závěti, již neměl k dispozici žádný opravný prostředek. Spornou otázkou je jednak porušení zásady kontradiktornosti v řízení před odvolacím soudem, jednak zda obecné soudy porušily ústavně zaručené právo na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím, když trvaly na splnění zákonné podmínky, že nezákonné rozhodnutí musí být před uplatněním nároku na náhradu újmy zrušeno či změněno pro nezákonnost.
IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 10.09.2025 14:30 do: 10.09.2025 15:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 2582/24
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Zdeněk Kühn Ph.D., LL.M., S.J.D.
Stručná charakteristika: Právo na účinné vyšetřování
Označení navrhovatelů: J. Š., zastoupený JUDr. Kamilem Podroužkem, advokátem
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
V tomto nálezu se Ústavní soud zabývá právem na účinné vyšetřování ve věci údajného mezinárodního únosu dětí jejich matkou. Stěžovatel, občan ČR, uzavřel v červnu 2021 manželství s vedlejší účastnicí, občankou ČR a Ruské federace. V listopadu 2021 se manželům narodila dcera a stěžovatel si osvojil manželčina syna. Děti mají české i ruské občanství. Rodina žila během pandemie v ČR, v roce 2022 odcestovala do Dubaje – dle stěžovatele šlo o dovolenou, dle matky o přesun rodinného zázemí. Počátkem roku 2023 podepsal stěžovatel dokument, v němž jednak vyslovil, že nemá námitky, aby byl pobyt dětí v Dubaji registrován na manželku, jednak zmocnil manželku k úkonům nutným k vydání pobytového víza pro děti. Podle svých slov souhlasil pouze s dočasným pobytem dětí v Dubaji, manželka se však s dětmi do ČR již nevrátila. Stěžovatel tvrdí, že děti viděl naposledy v březnu 2023 v Dubaji. Stěžovatel proto zahájil opatrovnické řízení, ve kterém se domáhal svěření dětí do své péče. V červenci 2023 podal stěžovatel trestní oznámení na manželku pro podezření ze spáchání trestného činu únosu dítěte a osoby stižené duševní poruchou, případně poškozování cizích práv. Policie ani státní zastupitelství však neshledaly trestný čin. Posléze se stěžovatel dozvěděl, že matka se s dětmi přestěhovala do Moskvy, kde zahájila v květnu 2023 u tamního soudu opatrovnické řízení. Stěžovatel tedy podal v květnu 2024 druhé trestní oznámení kvůli přestěhování dětí do Ruska bez jeho souhlasu. Tvrdil, že souhlas k pobytu v Dubaji byl vylákán podvodem. Státní zastupitelství však oznámení odložilo s tím, že nešlo o trestný čin, ale o občanskoprávní spor – stěžovatelova manželka má české a ruské občanství, její rodina žije v Rusku a ona sama nechce žít v ČR, součástí její práce je cestování za zakázkami v zahraničí. O těchto manželčiných záměrech stěžovatel věděl dříve, než s ní založil rodinu. Nyní je manželství nefunkční a byl podán návrh na rozvod. Stěžovatel zná adresy, na kterých se matka s dětmi zdržuje. Rodičovská práva náleží oběma rodičům. Případné neshody řeší výlučně civilní soudy. Mezitím došlo k rozvodu. V květnu 2024 ruský soud v opatrovnickém řízení určil, že bydliště obou dětí je u matky v Moskvě, a stanovil styk stěžovatele s dětmi. Toto rozhodnutí v prosinci 2024 potvrdil i odvolací soud. Opatrovnické řízení v ČR bylo zastaveno kvůli litispendenci, neboť ruské řízení bylo zahájeno dříve. Stěžovatelovo odvolání krajský soud zamítl. Ústavní stížnost proti usnesení krajského soudu Ústavní soud odmítl pro nepřípustnost (usnesením II. ÚS 1390/25), neboť stěžovatel nepodal dovolání, tedy nevyčerpal všechny procesní prostředky. O podaném dovolání dosud Nejvyšší soud nerozhodl.
Stěžovatel označuje postup státních zastupitelství za nepřijatelný exces. Podle něj státní zastupitelství nezohlednila přemístění dětí z Dubaje do Ruska bez jeho souhlasu a omezila se na odkaz na civilní právo a zásadu subsidiarity trestní represe, aniž by mu poskytla efektivní právní prostředky. Také se nevypořádala s jeho tvrzením, že matčino jednání naplnilo znaky trestného činu.
III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 10.09.2025 15:00 do: 10.09.2025 15:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 1831/25
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Jan Svatoň CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost směřující proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. dubna 2025 č. j. 8 To 115/2025-243, a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 26. února 2025 č. j. 10 Nt 51/2025-230
Stručná charakteristika: Právo na soudní a jinou právní ochranu
Označení navrhovatelů: J. J., zast. Mgr. Zuzanou Candigliotou, advokátkou
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Usnesením městského soudu bylo stěžovateli uloženo psychiatrické ochranné léčení v ústavní formě. Stěžovatel se podle soudu dopustil jednání, které naplňovalo znaky přečinu násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci. Ze znaleckého posudku městský soud dovodil, že stěžovatel trpí duševním onemocněním (nediferencovanou schizofrenií), které ovlivnilo jeho chování tak, že vymizely jeho ovládací a rozpoznávací schopnosti. Zároveň není podle znalce stěžovatel schopen pochopit smysl trestního řízení a hodnotně se jej účastnit. S ohledem na znalcem stanovenou diagnózu a nebezpečnost jeho jednání městský soud dospěl k závěru, že stěžovateli je nutné nařídit ústavní ochranné léčení. Zamítl přitom návrh na vypracování nového znaleckého posudku. Stěžovatelovo tvrzení, dle kterého mu lékaři v léčebně sdělili, že schizofrenii pravděpodobně nemá, považoval městský soud za projev absence náhledu stěžovatele na své duševní onemocnění. Proti usnesení městského soudu podal stěžovatel stížnost, kterou krajský soud usnesením zamítl. Podle krajského soudu městský soud správně zjistil jak podrobnosti o zdravotním stavu stěžovatele, tak o naplnění podmínek pro uložení ústavního ochranného léčení. O správnosti znaleckého posudku nevznikly podle soudu žádné pochybnosti a měla-li je obhájkyně, neměla souhlasit s pouhým přečtením znaleckého posudku u veřejného zasedání.
Stěžovatel namítá, že rozhodnutí soudů vycházejí výhradně ze znaleckého posudku, který je vadný, nebo minimálně neaktuální. Lékaři v nemocnici, kde byl stěžovatel posléze dlouhodobě hospitalizován, stanovili stěžovateli odlišnou diagnózu. Obdobně soudy nevzaly v potaz ani další důkazy předložené stěžovatelem. Neúplně tak prokázaly skutkový stav. Ústavní stížnosti se stěžovatel domáhá zrušení rozhodnutí obecných soudů, neboť jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na osobní svobodu a právo na soudní ochranu.
III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 10.09.2025 15:30 do: 10.09.2025 16:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 1143/25
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Jan Svatoň CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost směřující proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. ledna 2025 č. j. 24 Co 759/2024-489.
Stručná charakteristika: Právo na soudní a jinou právní ochranu, právo vlastnit majetek, nabývání majetku
Označení navrhovatelů: Ing. Z. R., zast. Mgr. Petrou Hrubou, advokátkou
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Okresní soud usnesením uložil stěžovateli (jako povinnému), aby soudnímu exekutorovi zaplatil náklady exekuce ve výši 251 534,80 Kč a dále že žádný z účastníků, tj. stěžovatel a oprávněná, nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení ani na náhradu nákladů řízení o určení nákladů exekuce. K odvolání soudního exekutora krajský soud usnesení okresního soudu změnil tak, že stěžovatel je povinen zaplatit soudnímu exekutorovi částku 832 201,70 Kč, potvrdil výroky okresního soudu o náhradě nákladů řízení a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Na základě stěžovatelovy ústavní stížnosti Ústavní soud nálezem ze dne 18. 11. 2024 sp. zn. I. ÚS 2690/24 zrušil výrok usnesení krajského soudu, kterým byla stěžovateli uložena povinnost zaplatit odměnu soudního exekutora, výrok o náhradě nákladů řízení před krajským soudem a dále část výroku, kterým bylo potvrzeno usnesení okresního soudu. Důvodem bylo, že krajský soud nezohlednil, že v důsledku zastavení exekuce soudní exekutor neprovedl všechny fáze exekuce, a odměnu soudního exekutora přiměřeně nesnížil. Krajský soud poté usnesení okresního soudu změnil tak, že stěžovatel je povinen zaplatit soudnímu exekutorovi na nákladech exekuce částku 712 219,40 Kč, potvrdil, že že žádný z účastníků nemá právo náhradu nákladů řízení o určení nákladů exekuce a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Stěžovatel namítá, že krajský soud odměnu soudního exekutora stanovil v hrubém rozporu s právní úpravou a nedodržel závazný právní názor Ústavního soudu vyslovený v nálezu sp. zn. I. ÚS 2690/24. V důsledku chybného výpočtu tak krajský soud dospěl nesprávně k částce o 46 458,04 Kč vyšší, což pro stěžovatele s ohledem na jeho situaci představuje citelný zásah do jeho majetku a životní úrovně. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení rozhodnutí krajského soudu s tvrzením, že jím bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces a právo na ochranu majetku.