Aktuálně

Na této stránce naleznete chronologicky seřazené zprávy a oznámení Ústavního soudu, jimiž informuje širokou veřejnost i média o aktuálních rozhodnutích, připravovaných jednáních nebo jiných událostech, které souvisejí s jeho činností.

Výpis aktualit

Přehled jednání Ústavního soudu pro 38. kalendářní týden roku 2020

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 15.09.2020 08:00 do: 15.09.2020 09:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 1922/20
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Josef Fiala CSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 2020 č. j. 25 Cdo 922/2020-103
Stručná charakteristika:  právo na soudní ochranu
Označení navrhovatelů:  SOCIETE AIR FRANCE
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Cestující se žalobou u Obvodního soudu pro Prahu 6 domáhal, aby žalované SOCIETE AIR FRANCE (v řízení o ústavní stížnosti v postavení stěžovatelky) byla uložena povinnost zaplatit mu částku 600 EUR s příslušenstvím z titulu paušalizované náhrady škody za zpoždění letu v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. 2. 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů (dále jen „nařízení“ nebo „nařízení č. 261/2004“). Obvodní soud žalobě vyhověl a dále uložil stěžovatelce povinnost nahradit žalobci náklady řízení. K odvolání stěžovatelky Městský soud  v Praze potvrdil rozsudek obvodního soudu a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Zároveň účastníky řízení poučil, že proti jeho rozhodnutí je přípustné dovolání za podmínek uvedených v § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), a že přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen Nejvyšší soud. Nejvyšší soud ústavní stížností napadeným usnesením dovolání stěžovatelky odmítl a rozhodl o náhradě nákladů dovolacího řízení. Uzavřel, že přípustnost stěžovatelčina dovolání proti rozsudku městského soudu je vyloučena § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím částku 50 000 Kč a nejde o vztah ze spotřebitelské smlouvy, kde se tento limit neuplatní, ale jde o nárok vyplývající z nařízení č. 261/2004. V návaznosti na uvedené odkázal Nejvyšší soud, kromě jiného, na usnesení ze dne 12. 12. 2019 sp. zn. 25 Cdo 3932/2019  v obdobné věcí, jež obsahuje v podstatě shodné odůvodnění. Na nepřípustnosti dovolání podle Nejvyššího soudu nemůže nic změnit ani nesprávné poučení městského soudu, neboť to samo o sobě nemůže založit přípustnost dovolání.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti mj. namítá, že Nejvyšší soud nesprávně vymezil podmínky přípustnosti jejího dovolání. Stěžovatelka v této souvislosti odkazuje mimo jiné na nálezy sp. zn. IV. ÚS 2672/19 ze dne 19. 2. 2020 a sp. zn. IV. ÚS 286/20 ze dne 10. 3. 2020. V nich podle stěžovatelky Ústavní soud vyslovil, že když je podmínka pro odmítnutí dovolání podle § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. formulována neurčitým pojmem „vztahy ze spotřebitelských smluv“, je tento pojem nutno vykládat ve prospěch účastníků řízení tak, aby jím byl umožněn přístup k Nejvyššímu soudu.



III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 15.09.2020 09:00 do: 15.09.2020 10:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 440/20
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Ing. Jiří Zemánek CSc.
Stručná charakteristika:  Odměna opatrovníka v dovolacím řízení
Označení navrhovatelů:  Mgr. V. T.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Obvodní soud pro Prahu 9 přiznal stěžovateli za výkon funkce opatrovníka odměnu za dovolací řízení ve výši 700 Kč. Obvodní soud vyšel ze zjištění, že stěžovatel byl podle § 29 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů ustanoven opatrovníkem osoby neznámého pobytu. Za výkon funkce opatrovníka v dovolacím řízení přiznal soud stěžovateli odměnu za jeden úkon právní služby, spočívající v sepisu dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze, odměnu 400 Kč podle § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů a náhradu hotových výdajů paušální částkou 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, celkem 700 Kč. Obvodní soud současně konstatoval, že stěžovatel není plátcem daně z přidané hodnoty. Městský soud usnesení obvodního soudu změnil jen tak, že výše odměny činí 847 Kč, jinak je potvrdil. Městský soud v odůvodnění napadeného usnesení uvedl, že vzhledem k tomu, že stěžovatel v odvolání neuvedl žádnou konkrétní skutečnost, pro niž by měl být úkon spočívající v sepisu dovolání v dané věci úkonem mimořádně obtížným, resp. časové náročným ve smyslu § 12 odst. 1 advokátního tarifu, a taková okolnost nebyla shledána ani ze spisu, je hodnocení úkonu pro účely určení odměny opatrovníka provedené obvodním soudem správné. Městský soud dále konstatoval, že stěžovatel provedl předmětný úkon právní služby – sepis dovolání dne 3. 8. 2018, jeho povinnost poskytovat právní služby v dané věci však skončila až odmítnutím dovolání usnesením Nejvyššího soudu, neboť teprve po tomto dni mohl advokát bez dalšího uplatnit svůj nárok na odměnu a náhradu hotových výdajů. Vzhledem k tomu, že zdanitelné plnění, spočívající ve výkonu funkce opatrovníka v dovolacím řízení, bylo stěžovatelem poskytnuto až poté, kdy byl dne 1. 6. 2019 registrován jako plátce daně z přidané hodnoty, měl obvodní soud k této skutečnosti při určení výše odměny za dovolací řízení přihlédnout, a kromě částky 700 Kč, představující odměnu a náhradu hotových výdajů advokáta, vykonávajícího funkci opatrovníka, přiznat stěžovateli rovněž právo na náhradu za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % z této částky, tj. ve výši 147 Kč.

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvádí, že před vydáním napadeného usnesení městského soudu byl vyhlášen nález sp. zn. Pl. ÚS 4/19 ze dne 24. 9. 2019, jímž byla zrušena část § 9 odst. 5 advokátního tarifu ve slovech „jehož pobyt není znám“, a proto již nelze odměnu za výkon funkce opatrovníka osoby neznámého pobytu stanovit dle § 9 odst. 5 advokátního tarifu, nýbrž je nutno postupovat dle § 8 odst. 1 advokátního tarifu. Namítá, že postupoval-li městský soud v dané věci podle zrušeného právního předpisu, zasáhl tím do jeho ústavně garantovaného práva na spravedlivou odměnu, dále porušil zásadu uplatňování státní moci v případech, mezích a způsoby, které stanoví zákon, a zasáhl také do práva stěžovatele na soudní ochranu.



III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 15.09.2020 13:00 do: 15.09.2020 14:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 3657/19
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Radovan Suchánek Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. srpna 2019 č. j. 26 Cdo 1104/2019-766, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. listopadu 2018 č. j. 16 Co 309/2018-721 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 18. června 2018 č. j. 27 C 61/2010-692, a o návrhu s ní spojeném na zrušení § 96 odst. 6 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění zákona č. 296/2017 Sb
Stručná charakteristika:  právo na soudní ochranu a rovnost účastníků řízení
Označení navrhovatelů:  Ziegler ZZ s.r.o.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl, že zpětvzetí žaloby stěžovatelkou je neúčinné, a v řízení bude pokračováno podle § 96 odst. 6 občanského soudního řádu. Obvodní soud vycházel ze skutečnosti, že Městský soud v Praze rozsudkem mimo jiné potvrdil výroky rozsudku soudu prvního stupně, kterými tento soud uložil žalované (zde vedlejší účastnici) zaplatit žalobkyni (zde stěžovatelce) částku ve výši 2 031 771 Kč s tam specifikovaným (zákonným) úrokem z prodlení, dále jí uložil zaplatit náklady řízení státu, ve výroku o náhradě nákladů řízení ve vztahu k vedlejší účastnici změnil jejich výši a rozhodl o nákladech odvolacího řízení mezi stěžovatelkou a vedlejší účastnicí. K dovolání vedlejší účastnice však Nejvyšší soud rozsudek městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Po rozhodnutí městského soudu, předtím, než byl pravomocný rozsudek městského soudu zrušen Nejvyšším soudem, však vedlejší účastnice plnila stěžovatelce a toto plnění bylo důvodem, proč v dalším řízení po vrácení věci Nejvyšším soudem stěžovatelka vzala žalobu zpět. Stěžovatelka tedy vzala žalobu zpět až po zrušení rozhodnutí městského soudu o věci soudem dovolacím, přičemž tak učinila na základě skutečnosti, která nastala v době, kdy trvaly účinky zrušeného rozhodnutí, tj. z důvodu plnění ze strany žalované v době trvajících účinků rozhodnutí městského soudu o věci; takové zpětvzetí žaloby tak nemůže mít procesních účinků. Stěžovatelka usnesení obvodního soudu napadla odvoláním. Městský soud však usnesení obvodního soudu jako věcně správné podle § 219 o. s. ř. potvrdil. Stěžovatelka následně podala proti usnesení městského soudu dovolání, jež bylo Nejvyšším soudem jako nepřípustné podle § 237 o. s. ř. odmítnuto.  

Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení usnesení Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4 pro porušení práva na soudní ochranu. Stěžovatelka též navrhuje zrušení § 96 odst. 6 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád.  Domnívá se totiž, že toto ustanovení v rozporu s ústavním pořádkem omezuje žalobce v dispozici s řízením, což je však určující princip civilního řízení, který má svůj původ již v římském právu.

Pozn.: Otázkou ústavnosti § 96 odst. 6 o. s. ř. se Ústavní soud již dříve zabýval a návrh na zrušení uvedeného ustanovení nálezem ze dne 30. 6. 2020 sp. zn. Pl. ÚS 40/18 zamítl (tisková zpráva a text nálezu jsou dostupné zde: bit.ly/339PTzm).  External link icon;


I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 15.09.2020 14:00 do: 15.09.2020 15:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 2746/19
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. David Uhlíř
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. května 2019 č. j. 16 Co 91/2019 - 257
Stručná charakteristika:  výživné
Označení navrhovatelů:  D. B.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatelka byla v postavení žalované účastníkem civilního řízení o zrušení vyživovací povinnosti pro zletilé dítě ve výši 12 500 Kč měsíčně, in eventum o snížení výživného na částku 2 000 Kč měsíčně, které proti ní zahájil v postavení žalobce vedlejší účastník  (její otec) jakožto osoba povinná k výživě. Podstatou žalobního návrhu byla tvrzení vedlejšího účastníka o tom, že od posledního rozsudku o výživném z roku 2008 došlo, a to jak na jeho straně, tak na straně stěžovatelky, k podstatné změně poměrů. Vedlejší účastník má novou rodinu, zejm. další dvě nezletilé děti, k nimž má vyživovací povinnost. Stěžovatelka naopak v mezidobí dosáhla zletilosti a ukončila středoškolské vzdělání a vedlejšímu účastníku nemělo být známo, zdali stěžovatelka pokračuje ve vysokoškolském studiu či pracuje. Stěžovatelka s návrhem na zrušení vyživovací povinnosti nesouhlasila, jelikož má dlouhodobé a závažné psychické potíže, pro které je v odborné psychiatrické péči. Stěžovatelka v rámci obrany dále uváděla, že je zároveň za účelem přípravy na budoucí povolání studentkou soukromé vysoké školy, kde však má právě z uvedených zdravotních důvodů přerušené studium. Obvodní soud pro Prahu 8 výrokem I. rozsudku zamítl návrh vedlejšího účastníka na zrušení jeho vyživovací povinnosti vůči stěžovatelce, výrokem II. rozhodl o snížení této vyživovací povinnosti na částku 7 000 Kč měsíčně  s účinky ode dne 1. srpna 2017 a výrokem III. rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dospěl k závěru, že stěžovatelka není schopna se samostatně živit, má snahu se připravovat na budoucí povolání, k přerušení studia docházelo z důvodů jejích vážných zdravotních důvodů (a nikoli z důvodu dobrovolného rozhodnutí) a nově stanovená výše výživného je úměrná novým poměrům vedlejšího účastníka, zejm. s ohledem na jeho další vyživovací povinnosti. Odvolací Městský soud v Praze rozhodnutí soudu prvního stupně rozsudkem ve výrocích I. a II. změnil tak, že vyživovací povinnost vedlejšího účastníka vůči stěžovatelce naposledy soudem stanovenou v roce 2008 s účinností od 1. srpna 2017 zrušil; nákladovým výrokem rozhodl tak, že žalobci nepřiznal náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Z odůvodnění odvolacího rozsudku je patrné, že odvolací soud shledal odvolání vedlejšího účastníka důvodným pro nesprávnost právního závěru soudu prvního stupně ohledně trvání vyživovací povinnosti vedlejšího účastníka vůči stěžovatelce.

Stěžovatelka namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu je zcela nepřezkoumatelné. Nepřezkoumatelnost namítá i v případě rozhodnutí obvodního soudu. 



I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 15.09.2020 14:00 do: 15.09.2020 15:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 1764/19
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jaroslav Fenyk Ph.D., DSc., Univ. Priv. Prof.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2019, č. j. 25 Cdo 1901/2018-168, a proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 12. 2017, č. j. 71 Co 278/2017-137
Stručná charakteristika:  Právo na spravedlivý proces jako nezbytná podmínka dokazování
Označení navrhovatelů: Jana C. (pseudonym) a spol., zast. advokátem Mgr. Tomášem Pavlíkem
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Obžalovaný [v řízení před Ústavním soudem vedlejší účastník 1)] byl uznán vinným, že dne 11. 3. 2014 způsobil dopravní nehodu tím, že nepřizpůsobil rychlost jízdy na pozemní komunikaci a vysoce překročil nejvyšší dovolenou rychlost jízdy v obci, v důsledku čehož při průjezdu zatáčkou rychlostí 110 km/hod. nezvládl řízení, vyjel s vozidlem mimo vozovku a následně došlo k jeho odražení na přilehlý chodník, po němž šla tehdy třináctiletá dívka, která utrpěla smrtelné zranění [dívka byla dcerou stěžovatelky 1) a stěžovatele 2) a sestrou stěžovatelky 3)]. Vedlejší účastník byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 4 let a byl mu uložen trest zákazu řízení motorových vozidel na 8 let. K uvedenému trestnímu řízení se stěžovatelé připojili s nárokem na náhradu nemajetkové újmy, a to ve výši 3 000 000 Kč u každého z nich. Každému ze stěžovatelů byla přiznána náhrada za duševní útrapy v důsledku usmrcení blízké osoby ve výši 1 000 000 Kč a se zbylou výší nároků byli stěžovatelé odkázáni na řízení občanskoprávní. Následně podanou žalobou u Okresního soudu ve Vsetíně – pobočka Valašské Meziříčí se každý ze stěžovatelů domáhal po vedlejším účastníkovi 1) zaplacení náhrady nemajetkové újmy ve výši 1 500 000 Kč. DIRECT pojišťovna a. s. vstoupila do uvedeného řízení jako vedlejší účastník na straně vedlejšího účastníka 1). Okresní soud rozhodl tak, že stěžovatelce 1) přiznal částku 1 000 000 Kč, stěžovateli 2) přiznal částku 900 000 Kč a stěžovatelce 3) přiznal částku 500 000 Kč. K odvolání vedlejšího účastníka 1) Krajský soud v Ostravě potvrdil rozsudek okresního soudu v části, jímž byla vedlejšímu účastníkovi 1) uložena povinnost zaplatit stěžovatelce 1) 200 000 Kč a ve zbytku krajský soud buď potvrdil rozsudek okresního soudu, podle kterého se žaloba stěžovatelů zčásti zamítá, anebo změnil rozsudek okresního soudu tak, že se žaloba zčásti zamítá. Krajský soud dospěl k závěru, že vzhledem k přiznané částce 1 000 000 Kč pro každého ze stěžovatelů v adhezním řízení lze nyní při zachování principu „ne bis in idem“ vyšší částku přiznat jen na základě kritérií, která nebyla v trestním řízení tvrzena vůbec, nebo k nim trestní soud nepřihlédl. Částky již vyplacené stěžovatelům 2) a 3) shledal jako dostatečnou satisfakci a u stěžovatelky 1) zohlednil další skutečnost, a to její přítomnost na místě nehody, kdy viděla svou dceru s devastujícími poraněními, aniž by jí ona sama mohla jakkoli pomoci. Nejvyšší soud dovolání stěžovatelů rozsudkem zamítl. Nejvyšší soud konstatoval, že odklonem od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu je závěr krajského soudu, podle kterého byl-li poškozený v trestním řízení odkázán s částí svého nároku na řízení ve věcech občanskoprávních, lze v tomto řízení nárok přiznat jen na základě kritérií, která nebyla v trestním řízení tvrzena vůbec, nebo byla, ale trestní soud k nim nepřihlédl. Přesto Nejvyšší soud dospěl k závěru, že nejsou dány podmínky pro zrušení napadeného rozsudku krajského soudu, jelikož jiného výsledku řízení by ani při správném zodpovězení předchozí otázky nemohlo být dosaženo. Přezkoumávané rozhodnutí totiž současně spočívá na závěru o přiměřenosti již přiznaných peněžitých částek, a při posouzení této otázky odvolací soud postupoval v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu a dovolání stěžovatelů tak není v tomto rozsahu přípustné.


Stěžovatelé nesouhlasí s názorem Nejvyššího soudu, podle kterého základní částka náhrady, vypočtená podle metodiky Nejvyššího soudu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2018, sp. zn. 25 Cdo 894/2018), může být či měla by být modifikovatelná podle konkrétních okolností případu či odlišností od modelového případu toliko v řádech desítek procent, nikoliv vícenásobků. Závěry krajského soudu a Nejvyššího soudu ohledně dostatečnosti celkově přisouzené náhrady nemajetkové újmy jsou podle stěžovatelů zásahem do jejich práva na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života a práva na spravedlivý proces.



III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 15.09.2020 15:00 do: 15.09.2020 16:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 1477/20
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Radovan Suchánek Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti vyrozumění Krajského státního zastupitelství v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 19. března 2020 č. j. 2 KZN 3146/2018-42, usnesení Okresního státního zastupitelství ve Vsetíně ze dne 14. listopadu 2019 č. j. ZN 5103/2018-84 a usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Zlínského kraje, Územního odboru Vsetín, Oddělení obecné kriminality, ze dne 30. září 2019 č. j. KRPZ-74642-69/TČ-2018-151571
Stručná charakteristika:  právo na účinné vyšetřování
Označení navrhovatelů:  Ing. R. V.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatel – dědeček zesnulého poškozeného (nar. 1991) – je ve věci veden jako poškozený a podatel trestního oznámení na neznámého pachatele pro podezření ze spáchání přečinu usmrcení z nedbalosti. Obětí přečinu se měl stát jeho vnuk, který byl 31. července 2017 přijat k hospitalizaci ve zdravotnickém zařízení obchodní společnosti Vsetínská nemocnice a. s. s bolestmi břicha. O dva dny později v nemocnici zemřel. Diagnóza byla stanovena jako obstrukce žlučových cest, pravděpodobně při kamenech ve žlučových cestách, jako bezprostřední příčina smrti pak septický šok, když došlo na základě masivní infekce k selhání krevního oběhu a všech orgánů. Tzv. zákrok první volby, ERCP (zprůchodnění žlučových cest při nezhoubné obstrukci), se snažil ošetřující lékař domluvit na „vyšším pracovišti“, protože ve vsetínské nemocnici tento zákrok není dostupný. Nejbližší termín byl však až další den v ranních hodinách, kdy pacient již nebyl schopen převozu a odpoledne zemřel. Po obdržení zdravotnické dokumentace nechal policejní orgán vypracovat znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví gastroenterologie. Znalec označil léčebný postup nemocnice jako lege artis, ačkoliv si klade otázku, zda nešla klíčová vyšetření ERCP, případně řešení druhé volby PDT (punce žlučových cest přes játra, drenáž) realizovat rychleji. Uzavřel však, že jelikož nebyla tato vyšetření v nemocnici ve Vsetíně uskutečnitelná, tak jejich rychlejší realizace nebyla možná. 

Na základě tohoto znaleckého posudku a podání vysvětlení osob z řad zdravotnického personálu policejní orgán trestní věc odložil, neboť ze shromážděného spisového materiálu nevyplynulo, že by došlo ke spáchání trestného činu. Stěžovatel v reakci na to nechal vypracovat vlastní odborné vyjádření zpracované konzultantem pro obor chirurgie a cévní chirurgie Úřadu pro dohled nad zdravotní péčí v Bratislavě, jehož závěr byl opačný - tedy že lékaři postupovali non lege artis. Vzhledem k nedostupnosti řešení první a druhé volby bylo podle vyjádření na místě vykonat včas chirurgickou intervenci s kompletním servisem žlučových cest přímo v nemocnici – v takovém případě by pacient měl naději na přežití. Policejní orgán následně vyzval jím stanoveného znalce k doplnění původního znaleckého posudku; znalec opět dospěl k závěru, že lékaři ve vsetínské nemocnici nepochybili. Stěžovatel poté, co se neúspěšně obrátil rovněž na okresní a krajské státní zastupitelství, podal ústavní stížnost. Stěžovatel v ní namítá porušení svého práva na účinné vyšetřování, přičemž zdůrazňuje, že toto právo vyplývá z práva na život. Stěžovatel uvádí, že ve svých trestních oznámeních vznesl hájitelná tvrzení, že došlo ke smrti jeho vnuka, a to v důsledku postupu zdravotnického personálu, který nebyl lege artis a který byl způsoben nedbalostním jednáním, čímž došlo k porušení základních práv, zejména práva na život podle čl. 6 odst. 1 Listiny a čl. 2 Úmluvy.



I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 15.09.2020 16:00 do: 15.09.2020 17:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 1432/20
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Jaromír Jirsa
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 9 To 133/2020-19 ze dne 16. dubna 2020
Označení navrhovatelů:  M. M.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatel uvádí, že byl přítomen vyhlášení usnesení soudu prvního stupně, jímž byl vzat do vazby, k rozhodnutí se ale nijak nevyjádřil ani on, ani jeho obhájce. Tato skutečnost vedla stížnostní soud k závěru, že podal-li stížnost proti usnesení soudu prvního stupně vyhlášenému dne 13. března 2020, připadl poslední den lhůty na pondělí 16. března 2020, a proto stížnost podaná dne 17. března 2020 je opožděná.
Stěžovatel je přesvědčen, že takový postup je nesprávný a porušuje jeho základní práva a svobody, konkrétně právo na soudní ochranu zaručené v čl. 36 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod a právo na obhajobu, zakotvené v 40 odst. 3 Listiny. Písemné vyhotovení rozhodnutí soudu prvního stupně bylo stěžovateli doručeno dne 17. března 2020, a ten na jeho základě podal téhož dne stížnost. Podle nálezu sp. zn. IV. ÚS 3780/18 ze dne 5. února 2019 začíná lhůta k podání stížnosti proti usnesení o vzetí do vazby běžet dnem doručení písemného vyhotovení usnesení. Stěžovatel namítá, že postupoval v souladu s uvedenou judikaturou Ústavního soudu, a přesto byla jeho stížnost odmítnuta jako opožděná; z uvedeného důvodu požaduje, aby napadené usnesení stížnostního soudu Ústavní soud zrušil.



I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 16.09.2020 14:00 do: 16.09.2020 14:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: 1 ÚS 1232/20
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Vladimír Sládeček DrSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 2. 2020 sp. zn. 44 To 51/2020 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 2. 1. 2020 sp. zn. 2 T 144/2018.
Stručná charakteristika:  Právo na spravedlivý (řádný) proces.
Označení navrhovatelů:  Mgr. I. S.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud zrušil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4, jímž mu byla jako obhájci odsouzeného podle § 151 odst. 3 trestního řádu přiznána odměna a náhrada hotových nákladů ve výši 32 670 Kč a jím vznesený nárok ve výši 21 417 Kč byl zamítnut. Stěžovatel dále navrhuje, aby Ústavní soud zrušil i usnesení Městského soudu v Praze, kterým byla zamítnuta jeho stížnost proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4. Podle stěžovatele došlo vydáním napadených rozhodnutí k zásahu do jeho práv podle čl. 28 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Stěžovatel uvádí, že v rámci výkonu obhajoby se porady s klientem realizovaly většinou prostřednictvím telefonického spojení, a to kvůli zdravotnímu stavu obviněného, jeho špatné pohyblivosti a celkovému vyčerpání a na jeho výslovnou žádost. Upřesňuje, že se uskutečnilo celkem 85 takových telefonických porad, přičemž pouze 10 z nich přesáhlo délku jedné hodiny, resp. do pravomocného skončení věci se uskutečnilo sedm telefonických porad přesahujících jednu hodinu. Stěžovatel brojí proti závěru Městského soudu v Praze, že telefonická porada není úkonem „další porady s klientem“ podle § 11 odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“). Podotýká, že citované ustanovení neobsahuje požadavek, aby porada s klientem byla provedena osobně ve věznici tzv. tváří v tvář. Takový požadavek by s ohledem na současné rozvinuté možnosti dálkové komunikace nepovažoval za smysluplný a logicky odůvodnitelný. Uvedený závěr Městského soudu v Praze podle jeho názoru nepřípustně doplňuje do znění zmiňovaného ustanovení slovo „osobní“. 

 

Upozornění: V souvislosti s epidemiologickou situací platí od úterý 1. září 2020 povinnost, aby osoby vstupující do budovy Ústavního soudu měly nasazeny ochranné prostředky dýchacích cest (nosu a úst), které brání šíření kapének. Ve vestibulu soudní budovy je k dispozici rovněž dezinfekční prostředek na ruce.