II. senát – veřejné vyhlášení nálezu
od: 17.09.2024 09:00 do: 17.09.2024 09:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 2194/23
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Kateřina Ronovská Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 22 Cdo 2946/2021-1468 ze dne 25. 5. 2023, rozsudku Krajského soudu v Plzni č. j. 25 Co 390/2020-1344 ze dne 19. 5. 2021, proti rozsudku Okresního soudu v Sokolově č. j. 16 C 408/2010-1240 ze dne 14. 8. 2020 a proti rozsudku Nejvyššího soudu č. j. 22 Cdo 3669/2016-897 ze dne 30. 5. 2018
Stručná charakteristika: právo na soudní a jinou právní ochranu, práva účastníka soudního řízení
Označení navrhovatelů: MARSERVIS, s.r.o.
Typ řízení: řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatelka (obchodní společnost) podala proti vedlejšímu účastníkovi (městu) žalobu o určení, že je stěžovatelka vlastníkem potrubních rozvodných tepelných zařízení primárního horkovodního vedení a bezkanálového sekundárního teplovodního vedení a předávacích stanic v daném katastrálním území. Tvrdila, že tyto rozvody a předávací stanice opravila, zrekonstruovala či vyměnila namísto původních dožilých zařízení, případně vytvořila díla nová. Na tato nová díla – po odpojení, resp. odstranění příslušných původních rozvodných tepelných zařízení – připojila ostatní rozvodná tepelná zařízení. V důsledku výše popsaného měla stěžovatelka nabýt vlastnické právo k rozvodným tepelným zařízením a předávacím stanicím. Okresní soud stěžovatelčinu žalobu zamítl. Krajský soud tento rozsudek potvrdil. Nejvyšší soud rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Následně krajský soud zrušil rozsudek okresního soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Okresní soud poté napadeným rozsudkem opět stěžovatelčinu žalobu zamítl. Krajský soud tento rozsudek opět potvrdil. Nejvyšší soud neshledal dovolání stěžovatelky přípustným, a proto jej odmítl.
Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva, zejména právo na ochranu vlastnictví, právo podnikat, právo na přístup k soudu a řádný proces.
III. senát – veřejné vyhlášení nálezu
od: 17.09.2024 14:00 do: 17.09.2024 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 2615/23
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Josef Baxa
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 2. srpna 2023 sp. zn. 4 Tm 11/2022
Stručná charakteristika: Ochrana soukromého a rodinného života, lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst, právo na soudní a jinou právní ochranu, právo vlastnit majetek, nabývání majetku
Označení navrhovatelů: XY a WZ, zastoupených Mgr. Klárou Kalibovou, Ph.D., advokátkou, sídlem Eliášova 467/28, Praha 6 – Bubeneč,
Typ řízení: řízení o ústavní stížnosti
U obvodního soudu je vedeno (dosud neskončeno) trestní řízení proti vedlejším účastníkům (obžalovaným). Ti se měli jako mladiství dopustit trestného činu ublížení na zdraví a výtržnictví tím, že údajně nejprve slovně nadávali skupince osob včetně stěžovatelů „do buzerantů“ a po vzájemné potyčce některých členů obou skupin mělo dojít k fyzickému útoku ze strany obžalovaných na stěžovatele, kteří jsou nyní stranami trestního řízení v postavení poškozených. V lednu 2023 vydal obvodní soud trestní příkaz, kterým obžalované uznal vinnými ze spáchání uvedeného trestného činu. Proti trestnímu příkazu podali oba obžalovaní odpor. Zmocněnkyně stěžovatelů poté požádala obvodní soud o to, aby při výsleších stěžovatelů byla učiněna potřebná opatření k zabránění kontaktu s obžalovanými (ve smyslu zákona o obětech trestných činů), neboť by setkání s nimi mohlo vyvolat stavy psychického diskomfortu, čímž by došlo k jejich sekundární viktimizaci.
Během hlavního líčení v květnu 2023 došlo k výslechu obžalovaných. Stěžovatelé se jej nezúčastnili, přítomna byla pouze jejich zmocněnkyně. Při dalším hlavním líčení došlo k výslechu znalce a dalších tří svědků. Opět byla přítomna pouze zmocněnkyně (v substitučním zastoupení). Státní zástupce navrhl výslech stěžovatelů, případně i jejich konfrontaci s obžalovanými. Zmocněnkyně stěžovatelů podala proti tomuto návrhu státního zástupce námitku, neboť podle ní pro takový postup nejsou splněny zákonné podmínky. Zároveň uvedla, že stěžovatelé naplňují znaky zvlášť zranitelných obětí ve smyslu zákona o obětech trestných činů a znovu požádala o jejich výslech v nepřítomnosti obžalovaných. Obvodní soud nato zaslal stěžovatelům přípis, ve kterém samosoudkyně sdělila, že se námitce proti návrhům státního zástupce nevyhovuje s ohledem na dosavadní výpovědi svědků a že trvá na výsleších stěžovatelů v přítomnosti obžalovaných. V srpnu 2023 pokračovalo hlavní líčení, na které se stěžovatelé nedostavili, ačkoli během něj měli být vyslechnuti. Zmocněnkyně stěžovatelů uvedla, že stěžovatelé vyčkávají v blízkosti budovy soudu a jsou připraveni se na výslech dostavit, bude-li jim umožněno tento úkon podstoupit bez vizuálního kontaktu s obžalovanými. Samosoudkyně po výměně názorů se zmocněnkyní vyhlásila napadené usnesení, jehož obsahem bylo, že soud nepokládá poškozené za zvlášť zranitelné oběti. Následně přerušila hlavní líčení na neurčito, a to za účelem vyhotovení usnesení o svém nevyloučení, neboť zmocněnkyně v průběhu hlavního líčení vznesla také námitku její podjatosti. I v rámci usnesení o nevyloučení se samosoudkyně vyjádřila ke statusu zvlášť zranitelných obětí. Stížnost proti němu městský soud zamítl.
Stěžovatelé se považují za zvlášť zranitelné oběti ve smyslu zákona o obětech trestných činů, neboť podle obžaloby byl trestný čin spáchán pro jejich sexuální orientaci a ze stejného důvodu existuje zvýšené riziko jejich druhotné újmy. Ústavní stížností se domáhají zrušení usnesení obvodního soudu s tvrzením, že jím byl porušen princip legality a dále že byla porušena jejich základní práva na lidskou důstojnost a osobní čest, na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého života, na ochranu vlastnictví a na soudní ochranu.
III. senát – veřejné vyhlášení nálezu
od: 17.09.2024 14:30 do: 17.09.2024 15:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 3397/23
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: Mgr. Daniela Zemanová
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. září 2023, č. j. 6 Tdo 791/2023-1543, a usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. dubna 2023, č. j. 2 To 92/2022-1440
Stručná charakteristika: právo na soudní ochranu
Označení navrhovatelů: M. U., zast. Mgr. Veronikou Ščukovou, advokátkou
Typ řízení: řízení o ústavní stížnosti
Rozsudkem krajského soudu byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání zločinu podvodu. Podle krajského soudu se ho dopustil tím, že jako svědek v rozporu se skutečností podpisem stvrdil, že zůstavitel před ním nejprve podepsal spoluobžalovanou vytvořený text závěti a následně prohlásil, že text obsahuje jeho poslední vůli. Tato falešná závěť byla následně v dědickém řízení předložena notářce. K dokonání trestného činu však nedošlo, neboť oprávněná dědička pravost závěti zpochybnila, čímž odvrátila hrozící škodu ve výši 28 888 816,60 Kč. Za uvedené jednání byl stěžovatel (t. č. advokát) odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 5 let a k peněžitému trestu ve výši 500 000 Kč. K odvolání stěžovatele vrchní soud rozsudek krajského soudu ve výroku o peněžitém trestu zrušil, ve zbytku odvolání zamítl. Vrchní soud dospěl k závěru, že dokazování bylo provedeno v dostatečném rozsahu a vina byla prokázána bez důvodných pochybností. Proti usnesení vrchního soudu podal stěžovatel dovolání, které Nejvyšší soud odmítl napadeným usnesením.
Stěžovatel zejména namítá, že Nejvyšší soud mu neposkytl možnost uplatnění repliky proti vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení rozhodnutí obecných soudů s tím, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv na osobní svobodu a soudní ochranu.
II. senát – veřejné vyhlášení nálezu
od: 17.09.2024 15:30 do: 17.09.2024 16:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 1679/24
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Pavel Šámal Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. března 2024 č. j. 71 Co 323/2023-137 a rozsudku Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 4. října 2023 č. j. 115 C 183/2023-104
Stručná charakteristika: spravedlivý proces, právo na poučení, právo na přístup k soudu a jeho ochranu
Označení navrhovatelů: J. R., zastoupen Mgr. Karin Poncza Hadwigerovou, advokátkou
Typ řízení: řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatel v roce 2019 přišel v exekuci o dům, ve kterém bydlel a který vlastnil. Dům vydražila vedlejší účastnice – obchodní společnost. Vedlejší účastnice poté stěžovatele vyzvala k vyklizení domu, ten jej však nadále užíval. Proto se dále domáhala po stěžovateli zaplacení 48 250 Kč a 11 412 Kč, obojího jako vydání bezdůvodného obohacení. První částka měla spočívat v náhradě za užívání domu a u druhé částky šlo o vedlejší účastnicí uhrazený nedoplatek za elektřinu v době neoprávněného užívání domu. Okresní soud napadeným rozsudkem žalobě vyhověl. Krajský soud napadeným rozsudkem k odvolání stěžovatele potvrdil napadený rozsudek okresního soudu a rozhodl o nákladech řízení. Krajský soud v písemném vyhotovení napadeného rozsudku účastníky řízení poučil, že proti němu není dovolání přípustné.
Stěžovatel namítá chybné poučení krajského soudu o možnosti podat dovolání proti napadenému rozsudku. Ústavní stížností se domáhá zrušení rozhodnutí obecných soudů pro tvrzené porušení svých ústavně zaručených práv na přístup k soudu a rovnost v řízení.
Plénum – veřejné vyhlášení nálezu
od: 18.09.2024 09:00 do: 18.09.2024 09:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: plénum
Spisová značka: Pl. ÚS 23/24
Jednací místnost: sněmovna
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. PhDr. Jan Wintr, Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 22 Cdo 1946/2023-452 ze dne 26. 7. 2023 a rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 28 Co 235/2020-428 ze dne 23. 2. 2023
Stručná charakteristika: Valorizace vnosů při vypořádání společného jmění manželů, soudcovské dotváření práva.
Označení navrhovatelů: J. Č.
Stěžovatel a vedlejší účastnice v roce 1988 uzavřeli manželství. Stěžovatel v roce 1990 prodal rodinný dům, který mu patřil z doby před sňatkem (měl jej ve výlučném vlastnictví), a v hotovosti za něj obdržel 182 194 Kč. Krátce nato společně s vedlejší účastnicí koupili pozemky s rodinným domem za 171 816 Kč v hotovosti. Manželství stěžovatele a vedlejší účastnice bylo rozvedeno v roce 2017. Následně bylo vedeno řízení o vypořádání společného jmění manželů a hlavním předmětem sporu se staly právě tyto nemovité věci, v době rozvodu v hodnotě 9 800 000 Kč. Civilní soudy po dokazování uzavřely, že nemovité věci stěžovatel a vedlejší účastnice koupili do bezpodílového spoluvlastnictví manželů, které se později transformovalo do společného jmění manželů, a stěžovatel na něj vynaložil prostředky ze svého výhradního majetku (získané prodejem svého rodinného domu). Při vypořádání zaniklého společného jmění použily pravidlo v § 742 odst. 1 občanského zákoníku, podle kterého platí, že nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak, má každý z manželů právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek. Stěžovateli proto přiznaly částku 171 816 Kč, kterou v roce 1990 vynaložil na nákup nemovitých věcí, nařídily je prodat a zbylý výtěžek rozdělit mezi stěžovatele a vedlejší účastnici rovným dílem. Civilní soudy nepoužily § 742 odst. 2 občanského zákoníku, podle kterého se při vypořádání zaniklého společného jmění vnos manžela z výhradního do společného majetku takzvaně valorizuje (započítá se zvýšený nebo snížený podle změny hodnoty součásti majetku, na niž byl vynaložen). Odkázaly totiž na dřívější judikaturu Nejvyššího soudu, který dovodil, že toto ustanovení lze použít jedině tehdy, když se na valorizaci manželé předem dohodli. V tomto řízení bylo přitom zjištěno, že stěžovatel a vedlejší účastnice se na ničem takovém nedohodli.
Stěžovatel brojí proti výše uvedeným závěrům a tvrdí, že civilní soudy porušily jeho právo na spravedlivý proces a právo vlastnit majetek.
IV. senát – veřejné vyhlášení nálezu
od: 18.09.2024 14:00 do: 18.09.2024 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 341/24
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Milan Hulmák, Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti jinému zásahu orgánu veřejné moci spočívajícímu v postupu Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 4 Tdo 1050/2023.
Stručná charakteristika: právo obviněného v trestním řízení, právo na právní pomoc a tlumočníka, práva účastníka soudního řízení
Označení navrhovatelů: R. M., A. M., Ing. A. M.
Typ řízení: řízení o ústavní stížnosti
Rozsudkem městského soudu ve spojení s rozsudkem vrchního soudu byli stěžovatelé uznáni vinnými spácháním zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby, za což byli odsouzeni k trestu odnětí svobody. Daná trestná činnost měla mít charakter neoprávněných odpočtů DPH. Stěžovatelé podali každý zvlášť prostřednictvím stejného advokáta podání označená jako dovolání. Nejvyšší soud uvedl, že jelikož uvedený advokát byl ustanoven opatrovníkem spolustíhané a následně odsouzené právnické osoby, a po celou dobu trestního řízení za ni vystupoval a jednal, není přípustné, aby se pro dovolací řízení stal obhájcem spoluobviněných této právnické osoby. Dle Nejvyššího soudu uvedená procesní postavení (obhájce obviněných a opatrovník obviněné právnické osoby) jsou v konfliktu. Dochází totiž k obdobné situaci, jakoby stíhaný advokát – opatrovník obhajoval nejen sám sebe, ale zároveň by měl vystupovat jako obhájce spoluobviněných fyzických osob, ačkoli z titulu postavení opatrovníka vykonával a uplatňoval veškerá práva obviněné právnické osoby. Nejvyšší soud nepovažoval učiněná podání za dovolání zaslaná prostřednictvím obhájce, jak vyžaduje trestní řád, a podání stěžovatelům přípisem vrátil bez věcného vyřízení. Nejvyšší soud též poznamenal, že dvouměsíční lhůta k podání dovolání již uplynula, a dovolání tak nyní účinně podat nelze.
Ústavní stížností stěžovatelé napadli tento zásah orgánu veřejné moci spočívající v postupu Nejvyššího soudu. Tvrdí, že tímto postupem byla porušena jejich ústavně zaručená práva na přístup k soudu, na právní pomoc v řízení před soudy, na řádný proces a na obhajobu.
IV. senát – veřejné vyhlášení nálezu
od: 18.09.2024 14:30 do: 18.09.2024 15:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 1627/24
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Zdeněk Kühn, Ph.D., LL.M., S.J.D.
Stručná charakteristika: platnost úvěrové smlouvy, závaznost nálezů Ústavního soudu
Označení navrhovatelů: M. B.
Typ řízení: řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatelka uzavřela s vedlejší účastnicí smlouvu o revolvingovém úvěru na částku 83 000 Kč a rozhodčí smlouvu. Poté se stěžovatelka dostala do prodlení se splácením úvěru. Vedlejší účastnice proti ní podala rozhodčí žalobu. V listopadu 2016 rozhodl rozhodce tak, že uložil stěžovatelce povinnost uhradit částku 188 169,08 Kč s úrokem z prodlení, smluvní pokutu a náklady rozhodčího řízení. Na základě tohoto rozhodčího nálezu okresní soud nařídil exekuci. Stěžovatelka poté podala návrh na zastavení exekuce, v září 2019 okresní soud exekuci v celém rozsahu zastavil. Důvody zastavení exekuce spočívaly v neplatnosti rozhodčí smlouvy, proto rozhodce neměl pravomoc rozhodovat ve věci a vydat rozhodčí nález. Rozhodce byl totiž ekonomicky závislý na vedlejší účastnici. Zastavení exekuce poté potvrdil i krajský soud. Oba soudy dospěly také k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, a to pro rozpor podmínek úvěrové smlouvy s dobrými mravy a neprověření úvěruschopnosti stěžovatelky. Po zastavení exekuce podala vedlejší účastnice žalobu proti stěžovatelce. Domáhala se zaplacení dosud nesplacené jistiny s příslušenstvím a smluvní pokuty. Okresní soud návrhu věřitelky vyhověl a vydal elektronický platební rozkaz. Po podání odporu stěžovatelkou a částečném zpětvzetí žaloby věřitelkou rozhodl okresní soud tak, že řízení do dané částky s příslušenstvím zastavil a ve zbytku žalobě vyhověl. Odvolání stěžovatelky krajský soud zamítl. Stěžovatelka poté podala dovolání, které Nejvyšší soud odmítl.
Stěžovatelka následně podala ústavní stížnost. Ústavní soud v nálezu sp. zn. IV. ÚS 450/23 dospěl k závěru, že stěžovatelka v dovolání fakticky požadovala po Nejvyšším soudu odpověď na otázku, zda „synergický efekt více smluvních ustanovení může vést k závěru, že smlouva jako celek je neplatná pro rozpor s dobrými mravy“. Rozhodnutí krajského soudu na řešení této právní otázky záviselo. Ústavní soud proto ústavní stížnosti zčásti vyhověl a usnesení Nejvyššího soudu zrušil. Ve zbytku ústavní stížnost odmítl. Nejvyšší soud se tak po vydání tohoto nálezu znovu zabýval stěžovatelčiným dovoláním a znovu jej nyní napadeným usnesením odmítl.
Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení rozhodnutí obecných soudů, která podle ní porušila její ústavně zaručená práva na svobodu a rovnost v důstojnosti a právech, na přístup k soudu a na rovnost v řízení.
II. senát – veřejné vyhlášení nálezu
od: 18.09.2024 15:00 do: 18.09.2024 15:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 587/24
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Kateřina Ronovská Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 73 T 9/2020-2350 ze dne 4. 10. 2023, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze sp. zn. 9 To 81/2023 ze dne 13. 12. 2023
Stručná charakteristika: právo na soudní a jinou právní ochranu
Označení navrhovatelů: L. K.
Typ řízení: řízení o ústavní stížnosti
Napadeným usnesením rozhodl městský soud tak, že stěžovatelce přeměňuje peněžitý trest, který jí byl uložen dříve rozsudkem vrchního soudu v celkové výměře 500 000 Kč (500 denních sazeb po 1 000 Kč), na trest odnětí svobody. Proti usnesení podala stěžovatelka ihned po vyhlášení stížnost, kterou vrchní soud zamítl, když ji shledal jako nedůvodnou. Dospěl k závěru, že městský soud postupoval v rozhodnutí o přeměně trestu v souladu se zákonem, když každá zcela nezaplacená částka odpovídající jedné denní sazbě se počítá za dva dny odnětí svobody. Vrchní soud uvedl, že dne 8. 12. 2023 mu byla doručena žádost stěžovatelky o poskytnutí lhůty k odůvodnění podané stížnosti. Dodal, že napadené usnesení městského soudu bylo stěžovatelce doručeno dne 2. 11. 2023, byla účastna veřejného zasedání a měla tak dostatek času na formulaci stížnostních důvodů. Zároveň konstatoval, že podstata věci samé není nijak komplikovaná. O zamítnutí stížnosti rozhodl dne 13. 12. 2023.
Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení uvedených usnesení s tvrzením, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva na soudní ochranu a rovnost v řízení, jakož i princip presumpce neviny.
IV. senát – veřejné vyhlášení nálezu
od: 18.09.2024 15:00 do: 18.09.2024 15:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 92/24
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Zdeněk Kühn, Ph.D., LL.M., S.J.D.
Stručná charakteristika: pád na zledovatělém chodníku; právo na soudní ochranu; požadavky na odůvodnění soudního rozhodnutí
Označení navrhovatelů: Z. E.
Typ řízení: řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatelka se žalobou domáhala po statutárním městě Brně a po Brněnských komunikacích náhrady za vytrpěné bolesti a za ztížení společenského uplatnění. Uvedla, že upadla na neudržovaném zledovatělém chodníku, ačkoli měla pevnou obuv a pohybovala se opatrně. V důsledku pádu utrpěla mnohačetné zlomeniny. Za závadu ve schůdnosti chodníku podle stěžovatelky odpovídá město coby vlastník chodníku a Brněnské komunikace coby správce chodníku. Město s žalobou nesouhlasilo a bránilo se tím, že zimní údržbu chodníku zajišťuje městská část Brno-střed prostřednictvím smluvené obchodní společnosti. Námraza byla očekávatelná a pověřená společnost na ni reagovala. Brněnské komunikace se proti žalobě bránily tím, že úraz se stal na chodníku, kde údržbu nezajišťují. Městský soud věc posoudil tak, že Brněnské komunikace nejsou pasivně věcně legitimovány, neboť chodník nespravovaly. Podstatné bylo, že námraza na chodníku změnila jeho schůdnost. Stěžovatelka si proto měla počínat obezřetně, což dodržela. Odpovědnosti za újmu se však město zprostilo, jelikož povinnost zajistit schůdnost chodníku neporušilo. Městský soud proto žalobu zamítl a uložil stěžovatelce zaplatit náhradu nákladů řízení. Krajský soud se k odvolání stěžovatelky ztotožnil s rozhodnutím městského soudu. Dovolání stěžovatelky Nejvyšší soud odmítl.
Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva na ochranu vlastnictví a soudní ochranu.