IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 17.09.2025 13:00 do: 17.09.2025 13:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 123/25
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Josef Fiala CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. prosince 2024 č. j. 4 To 519/2024-42
Stručná charakteristika: právo na soudní ochranu, právo na veřejné projednání věci
Označení navrhovatelů: M. Š.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Okresní soud trestním příkazem uznal stěžovatele vinným z přečinu krádeže a uložil mu trest obecně prospěšných prací ve výměře 250 hodin a povinnost nahradit poškozené obchodní společnosti společně a nerozdílně se spoluodsouzeným částku 55 500 Kč a se zbytkem uplatněného a nepřiznaného nároku odkázal poškozenou na řízení ve věcech občanskoprávních. Okresní soud o dva roky později usnesením rozhodl, že se ve prospěch stěžovatele povoluje obnova řízení, protože vyšly najevo skutečnosti soudu dříve neznámé, které by mohly samy o sobě odůvodnit jiné rozhodnutí o vině, a v důsledku toho se zrušuje uvedený trestní příkaz. Z podnětu stížnosti státního zástupce krajský soud zrušil usnesení okresního soudu a znovu rozhodl tak, že návrh stěžovatele na povolení obnovy řízení zamítá, neboť důvody nejsou dány.
Stěžovatel namítá, že krajský soud porušil jeho ústavně zaručená práva tím, že zrušil usnesení okresního soudu v neveřejném zasedání a sám návrh na povolení obnovy řízení zamítl, aniž by znovu provedl dokazování nebo umožnil stěžovateli a jeho obhájci účastnit se jednání a vyjádřit se k věci. Tento postup označuje za rozhodnutí „kabinetní justice“, které je překvapivé a odporuje principům spravedlivého procesu.
IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 17.09.2025 13:30 do: 17.09.2025 14:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 1623/24
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Josef Fiala CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2024 č. j. 25 Cdo 3542/2023-309
Stručná charakteristika: právo na soudní ochranu
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatel a jeho dva synové se domáhali po České kanceláři pojistitelů specifikovaných plnění z garančního fondu podle zákona o pojištění odpovědnosti za škodu, kromě jiného zaplacení částky 850 219 Kč představující náhradu nákladů péče jeho synů o zahradu v období od října 2016 do prosince 2018, kterou nemohl stěžovatel zajistit v důsledku ublížení na zdraví utrpěného v souvislosti s dopravní nehodou. Podle stěžovatele šlo o náklady péče o jeho domácnost jako poškozeného. Po zpracování znaleckého posudku stěžovatel vzal žalobu částečně zpět a domáhal se zaplacení částky 490 000 Kč. Obvodní soud žalobě co do částky 310 000 Kč vyhověl, co do částky 180 000 Kč žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Obvodní soud dovodil, že péče o zahradu tvořila širší domácnost stěžovatele, kterou po jeho dopravní nehodě byli nuceni výhradně vykonávat jeho synové, jejich práce byla oceněna za nepromlčené období částkou 380 000 Kč, kterou obvodní soud snížil o 20% s přihlédnutím ke směrným cenám a cenám skutečně požadovaným za specifikované práce. Proti rozsudku obvodního soudu podal stěžovatel i vedlejší účastnice odvolání. Městský soud shledal, že odvolání vedlejší účastnice je důvodné, odvolání stěžovatele nikoliv, a proto změnil I. výrok rozsudku obvodního soudu a žalobu zamítl. Městský soud se neztotožnil s výkladem pojmu domácnost provedeným obvodním soudem. S odkazem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu vyslovil názor, že do pojmu domácnost (§ 2960 občanského zákoníku) spadají pouze ty činnosti, jež se pojí prakticky s každou domácností tak, aby v ní bylo možno vést důstojný život, tedy běžné úkony sebeobsluhy a dále zařizování běžného chodu domácnosti, nikoli však údržbu zahrady, jež není pravidelnou složkou domácnosti. Proti rozsudku městského soudu podal stěžovatel dovolání, které Nejvyšší soud zamítl.
Stěžovatel se domnívá, že je správné interpretovat § 2960 občanského zákoníku šířeji, jak to učinil obvodní soud. Podle názoru stěžovatele by tak nebylo spravedlivé, aby náklady péče o zahradu poškozeného šly k jeho vlastní tíži, byť to nebyl on, kdo k jejich vynaložení zavdal primární podnět, nýbrž škůdce, který poškozeného připravil o zdraví a o možnost dále se sám starat o svůj majetek. Relevantní by měly být poměry domácnosti, které jsou dány v konkrétní postižené rodině, a nikoliv poměry běžné domácnosti, které jsou dány v průměrné rodině, a dále že poměry jeho domácnosti nijak dramaticky nevybočují z poměrů běžné či průměrné domácnosti.
III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 17.09.2025 14:00 do: 17.09.2025 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 1755/25
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Veronika Křesťanová Dr.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 3 Tdo 957/2024-452 ze dne 20. února 2025, rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 61 To 107/2023 ze dne 14. září 2023 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 44 T 86/2021 ze dne 3. června 2022
Stručná charakteristika: právo na soudní ochranu, právo na zákonného soudce
Označení navrhovatelů: M. K.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Ústavní soud v této věci řeší situaci, kdy trestní řízení bylo původně vedeno proti stěžovateli a další skupině osob, a to pro několik trestných činů. Napadeným rozsudkem obvodního soudu byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání pokračujícího zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti. Skutek, za nějž byl stěžovatel odsouzen, spočíval v tom, že obstaral a dodal již odsouzenému celkem tři vozidla pocházející z trestné činnosti za účelem jejich legalizace, tj. zastření jejich původu. Ve věci stěžovatele rozhodoval obvodní soud již podruhé, prvním rozsudkem stěžovatele obžaloby zprostil, k odvolání státního zástupce ale městský soud zprošťující rozsudek zrušil a věc vrátil obvodnímu soudu k novému projednání a rozhodnutí. Obvodní soud pak vyloučil věc stěžovatele a dalších osob do samostatného řízení a následně z tohoto řízení pak vyloučil již jen stěžovatelovu věc do řízení, ve kterém vydal napadený odsuzující rozsudek. Proti tomu podal stěžovatel odvolání, na základě kterého městský soud zrušil rozsudek obvodního soudu a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí. Nejvyšší soud napadeným usnesením dovolání stěžovatele odmítl jako zjevně neopodstatněné. Po druhém vyloučení navíc stěžovatel uplatnil námitku místní nepříslušnosti obvodního soudu, a to jak v hlavním líčení, tak v podaném odvolání i dovolání, avšak obecné soudy této námitce nepřisvědčily.
Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že obecné soudy nevyslechly jím navrhované svědky. Obecné soudy podle něj dospěly k extrémně protichůdným závěrům a navíc zcela ignorovaly princip in dubio pro reo. Porušení práva na zákonného soudce dovozuje stěžovatel z toho, že v jeho věci rozhodoval místně nepříslušný soud. Dále namítá nedostatečný popis skutků, za něž byl odsouzen, zejména absenci určení místa, času a způsobu údajného obstarání, získání nebo dodání motorových vozidel.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 17.09.2025 15:00 do: 17.09.2025 15:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 778/24
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Josef Baxa
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. ledna 2024 č. j. 30 Cdo 3231/2022-934 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. května 2021 č. j. 25 Co 110/2021-835
Stručná charakteristika: Právo na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím, právo na soudní ochranu
Označení navrhovatelů: I. K.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Ústavní soud se v této věci zabývá otázkou, od kdy začíná běžet promlčecí lhůta, jestliže trestní soud při vyhlašování neodůvodnil rozhodnutí, v jehož důsledku došlo k pravomocnému zproštění obžaloby. Stěžovatelka, porodní asistentka, poskytla v červenci 2009 péči rodičce při plánovaném domácím porodu. Novorozenec však utrpěl poškození zdraví a ve 20 měsících zemřel. Od roku 2010 byla stěžovatelka trestně stíhána pro ublížení na zdraví z nedbalosti kvůli údajnému postupu non lege artis. Trestními soudy byla shledána vinnou a odsouzena k trestu odnětí svobody, trestu zákazu činnosti a k náhradě škody, avšak Ústavní soud (nález sp. zn. I. ÚS 4457/12) verdikt zrušil, neboť vina nebyla prokázána mimo rozumnou pochybnost. Obvodní soud ji následně zprostil obžaloby a městský soud zamítl odvolání státního zástupce. Rozsudek tak nabyl právní moci, Nejvyšší soud pak zamítl i dovolání nejvyššího státního zástupce podané v neprospěch stěžovatelky. Stěžovatelka poté požadovala náhradu újmy způsobené nezákonným trestním stíháním. Ministerstvo spravedlnosti jí vyhovělo jen částečně, a proto podala žalobu, v níž požadovala omluvu a celkovou částku 6 363 092 Kč, z toho 5 mil. Kč jako náhradu nemajetkové újmy. Obvodní soud jí přiznal omluvu na webu ministerstva, částku 1 570 212 Kč (včetně 700 000 Kč za nemajetkovou újmu), ale zbytek žaloby zamítl. Podle obvodního soudu stěžovatelka uplatnila nárok na náhradu nemajetkové újmy až po uplynutí šestiměsíční promlčecí lhůty. Námitku promlčení uplatněnou ministerstvem však obvodní soud vyhodnotil jako rozpornou s dobrými mravy, a proto stěžovatelce přiznal 700 000 Kč. Obě strany se odvolaly. Městský soud však žalobu na zveřejnění omluvy i nárok na 700 000 Kč zamítl, neboť na rozdíl od obvodního soudu nepovažoval námitku promlčení za nemravnou. Podle něj počíná lhůta běžet dnem následujícím po právní moci zprošťujícího rozsudku, podání dovolání nemá na její počátek vliv. Nejvyšší soud dovolání stěžovatelky odmítl jako nepřípustné.
Stěžovatelka uvádí, že jádrem projednávaného případu je otázka počátku běhu promlčecí lhůty pro uplatnění nároku na kompenzaci nemajetkové újmy podle § 32 odst. 3 zákona o odpovědnosti státu. Podání dovolání proti pravomocnému zprošťujícímu rozsudku podle stěžovatelky zakládá nejistotu ohledně konečného výsledku trestního řízení. Stěžovatelka se dále domnívá, že námitka promlčení uplatněná vedlejší účastnicí je v rozporu s dobrými mravy. V neposlední řadě stěžovatelka napadá odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu, v němž se soud podle ní nedostatečně vypořádal s jejími námitkami.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 18.09.2025 13:00 do: 18.09.2025 13:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 1523/25
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Dita Řepková Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení
Stručná charakteristika: bezplatná obhajoba
Označení navrhovatelů: J. L., zast. Mgr. Petrem Šupalem, LL.M.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Ústavní soud v této věci zejména posuzuje, zda obecné soudy porušily právo stěžovatele na bezplatnou pomoc obhájce. Předmětem řízení před obecnými soudy je žádost stěžovatele o bezplatnou obhajobu v trestní věci vedené u krajského soudu, který napadeným usnesením rozhodl, že stěžovatel nemá nárok na bezplatnou obhajobu ani na obhajobu za sníženou odměnu. Krajský soud považoval za důležité, že věc stěžovatele byla již pravomocně skončena a že stěžovatel byl zastoupen obhájci, které si zvolil sám na základě plné moci. Své náklady na obhajobu si tedy nesl sám. Podle krajského soudu je tvrzení stěžovatele, že neměl prostředky k úhradě své obhajoby, právně nevýznamné. Ze spisového materiálu podle krajského soudu také neplyne, že by byl stěžovatel osobou bez prostředků. Zejména poukázal na jeho budoucí majetkovou potencialitu. Vrchní soud napadeným usnesením zamítl stížnost stěžovatele jako nedůvodnou. Přisvědčil argumentaci stěžovatele, že se krajský soud pokusil překlenout zákonný požadavek vyjádřený v § 33 odst. 2 trestního řádu odkazem na několik usnesení Ústavního soudu, ovšem opomenul při tom aktuální nálezy Ústavního soudu, podle nichž je zásadním kritériem současná majetková situace a možnost výdělku obviněného, nikoli nepodložené a hypotetické úvahy o majetkové potencialitě obviněného do budoucna. Poukázal však na fakt, že Ústavní soud úvahy o majetkové potencialitě nevyloučil, pokud jsou opřené o zcela konkrétní okolnosti případu. Závěry krajského soudu shledal s ohledem na zcela konkrétní zjištění k osobě odsouzeného za jednoznačně důvodné.
Stěžovatel namítá, že obecné soudy chybně aplikovaly princip „majetkové potenciality“ při vyhodnocení žádosti stěžovatele. Nevzaly přitom v potaz aktuální a postupně se vyvíjející judikaturu Ústavního soudu. Svá zamítavá rozhodnutí postavily na možnosti stěžovatele obstarávat si finanční prostředky „postupně“ v průběhu výkonu trestu a následně po svém propuštění. Dále stěžovatel namítá, že krajský soud do svého rozhodování zahrnul nepřípustné kritérium zvolení obhájce na plnou moc a přičetl ho stěžovateli k tíži. Závěrem stěžovatel namítá průtahy při posouzení jeho žádosti, čímž došlo k faktickému odnětí jeho zákonného soudce.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 18.09.2025 13:20 do: 18.09.2025 13:50
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 931/25
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. PhDr. Jan Wintr Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost E. K. proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2024 č. j. 11 Tdo 92/2024-14464, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. června 2021 č. j. 11 To 45/2020-12695 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. ledna 2020 sp. zn. 41 T 4/2018, a O. B. proti výroku I usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2024 č. j. 11 Tdo 92/2024-14464 a výroku I rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. června 2021 č. j. 11 To 45/2020-12695, spojené s návrhem na zrušení ustanovení § 30 odst. 2 věty druhé zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád)
Stručná charakteristika: Organizovaná skupina působící ve více státech.
Označení navrhovatelů: E. K. a O. B.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Ústavní soud se v tomto nálezu zabývá především ústavněprávními požadavky kladenými na prokazování úmyslu pachatele spáchat trestný čin ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech. Oba stěžovatelé byli napadenými rozhodnutími spolu s dalšími obviněnými uznáni vinnými ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy. První stěžovatel podle napadených rozhodnutí marihuanu převážel a na pokyn druhého stěžovatele distribuoval předem určeným odběratelům, a to nejméně jednomu dalšímu odsouzenému, a současně prováděl činnosti spojené se zřízením a vybavením pěstíren a následným pěstováním. Druhý stěžovatel jako organizátor trestné činnosti zejména zajišťoval nemovitosti, v nichž byly následně na základě jeho pokynů a za jeho finanční podpory zřizovány a provozovány pěstírny konopí, řídil předávky marihuany včetně dodávek do zahraničí, přijímal peníze za prodej atd. Oba byli dle napadených rozhodnutí přinejmenším srozuměni s tím, že marihuana bude vyvážena i do zahraničí, čímž naplnili kvalifikovanou skutkovou podstata spáchání trestného činu ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech. Prvnímu stěžovateli uložily soudy trest odnětí svobody v trvání 10 let, druhému stěžovateli v trvání 12 let (a oběma dále trest propadnutí náhradní hodnoty).
První stěžovatel napadá všechna tři rozhodnutí trestních soudů. Zaměřuje se však pouze na jeden aspekt posuzované věci; uvádí, že nehodlá zpochybňovat své zapojení do trestné činnosti, ani existenci organizované skupiny, ale nesouhlasí s tím, že by u něj existoval úmysl tuto trestnou činnost spáchat ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech [§ 283 odst. 4 písm. c) trestního řádu]. Stěžovatel tedy tvrdí, že nebylo prokázáno jeho zavinění ve vztahu k této okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby. Druhý stěžovatel napadá pouze usnesení Nejvyššího soudu a rozsudek vrchního soudu. Ve věci rozhodoval podle stěžovatelů nesprávně složený senát vrchního soudu, jehož členem byl soudce, který vydal povolení k použití agenta – tento soudce ale měl být vyloučen. Za protiústavní považuje první stěžovatel také to, že povolení k použití agenta nebylo součástí trestního spisu. Dále stěžovatel tvrdí neústavnost důkazů odposlechem a záznamem telekomunikačního provozu.