II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 15.09.2026 10:30 do: 15.09.2026 11:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 1922/26
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Veronika Křesťanová Dr.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 22 Cdo 587/2026-228 ze dne 31. března 2026, rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích č. j. 27 Co 217/2025-171 ze dne 8. října 2025 a rozsudku Okresního soudu v Pardubicích č. j. 10 C 138/2024-99 ze dne 27. února 2025
Stručná charakteristika: právo na soudní ochranu
Označení navrhovatelů: RNDr. Z. Š.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Ústavní stížností napadená rozhodnutí obecných soudů byla vydána v řízení o žalobě prvních čtyř vedlejších účastníků (žalobců) proti stěžovateli a poslednímu z vedlejších účastníků (bratru stěžovatele). Okresní soud uložil stěžovateli zdržet se ve vztahu k žalobcům a k nemovitostem v jejich vlastnictví vedení jakýchkoli řízení nebo podávání návrhů nebo jiných podání, které vycházejí z odevzdací listiny okresního soudu ze dne 1. července 1930 týkající se dvou blíže specifikovaných pohledávek (výrok I), obdobnou povinnost uložil stěžovatelovu bratru (výrok II) a rozhodl o nákladech řízení (výroky III až VI). Stěžovatelův bratr se proti rozsudku okresního soudu nebránil. Výrok II a nákladové výroky v rozsahu rozhodnutí o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobci a stěžovatelovým bratrem tak samostatně nabyly právní moci. Ke stěžovatelovu odvolání krajský soud potvrdil výrok I a nákladové výroky v rozsahu rozhodnutí o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobci a stěžovatelem (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II). Nejvyšší soud odmítl stěžovatelovo dovolání (výrok I) a rozhodl o nákladech dovolacího řízení (výrok II). Stěžovatelovo dovolání považoval zčásti za objektivně nepřípustné podle § 238 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu, zčásti za vadné, a ve zbylém rozsahu dovodil, že není přípustné podle § 237 občanského soudního řádu.
Stěžovatel v ústavní stížnosti vytýká Nejvyššímu soudu, že meritorně nezodpověděl otázky položené v dovolání. Nejvyšší soud se podle stěžovatele odmítl zabývat zásadní dovolací otázkou, zda podání návrhu na vklad pravomocně nabytého zástavního práva je protiprávním jednáním, přestože tvrzená protiprávnost byla podstatou žaloby. Rovněž se podle stěžovatele Nejvyšší soud odmítl zabývat otázkou, zda zákaz činit podání vycházející z odevzdací listiny nepředstavuje faktické znemožnění domáhat se dědictví a jeho soudní ochrany. Nejvyšší soud podle stěžovatele založil odmítnutí dovolání na argumentu, že jeho námitky byly příliš strohé, formulované pouze jednou či dvěma obecnými větami. Občanský soudní řád však nestanovuje žádný požadavek na minimální rozsah právní argumentace. Nejvyšší soud tak podle stěžovatele vytvořil formální podmínku, kterou zákon nezná, a použil ji jako důvod k odmítnutí meritorního přezkumu.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 15.09.2026 11:00 do: 15.09.2026 11:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 3135/25
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Martin Smolek Ph.D., LL.M.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Bruntále č. j. 3 T 72/2025-233 ze dne 30. 6. 2025
Stručná charakteristika: Trestní řízení; nárok poškozeného; opomenutí trestního soudu zabývat se částí uplatněného nároku; právo na spravedlivý proces
Označení navrhovatelů: R.K., zástupce Mgr. Radek Valach, advokát, Frýdek-Místek
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatelka v trestním řízení u policejního orgánu řádně a včas uplatnila svůj nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy, která jí byla činem obviněného způsobena. Svůj nárok uplatnila dvěma podáními. První učinila v prosinci 2024, kdy uplatnila nárok na bolestné, náklady na vypracování znaleckého posudku a nárok na náhradu ztráty na výdělku po dobu trvání pracovní neschopnosti, celkově částku ve výši 232 421,68 Kč. V únoru 2025 pak uplatnila nárok na náhradu ztížení společenského uplatnění a znalečné v celkové výši 133.857 Kč. Obviněný byl následně v červnu 2025 trestním příkazem pravomocně uznán vinným ze spáchání přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti a byl za to odsouzen k peněžitému trestu ve výši 45 000 Kč. Zároveň mu byla uložena povinnost zaplatit na náhradě majetkové škody a nemajetkové újmy stěžovatelce částku 133 857 Kč, tj. částku odpovídající jejímu druhému podání. O nároku uplatněném v prvním podání okresní soud nijak nerozhodl – tj. ani neuložil vedlejšímu účastníku povinnost tuto částku uhradit, ani stěžovatelku v tomto rozsahu neodkázal na občanskoprávní řízení.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvádí, že v rámci trestního řízení uplatnila přihláškou několik položek, nicméně bylo rozhodnuto toliko pouze o jedné z nich, a o zbytku nebylo rozhodnuto žádným způsobem. V této souvislosti odkazuje na nález Ústavního soudu sp. zn.III. ÚS 1876/24 ze dne 7. 1. 2025, podle kterého pokud soud v trestním řízení nerozhodne o řádně a včas uplatněném nároku poškozeného na náhradu škody a nemajetkové újmy, poruší jeho základní právo.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 15.09.2026 11:30 do: 15.09.2026 12:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 1984/26
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Martin Smolek Ph.D., LL.M.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 47 To 236/2026-59 ze dne 19. května 2026 a usnesení Okresního soudu v Karviné č. j. 2 Nt 310/2026-37 ze dne 27. dubna 2026
Stručná charakteristika: Stížnost; ponechání ve vazbě; právo na obhajobu
Označení navrhovatelů: M.P., zástupce Mgr. Pavla Kubíčková, advokátka, Havířov
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Okresní soud usnesením ze dne 27. dubna tohoto roku rozhodl, že se stěžovatelka ponechává ve vazbě za trvání důvodu vazby dle § 67 písm. c) trestního řádu (tzv. předstižná vazba) a že se vazba nenahrazuje stanovením dohledu probačního úředníka, přijetím písemného slibu a uložením předběžných opatření. Stěžovatelka proti tomuto rozhodnutí podala neprodleně blanketní stížnost. O deset dnů později jí bylo doručeno písemné vyhotovení usnesení, zatímco její obhájkyni dorazilo až pět týdnů po vyhlášení rozhodnutí (1. června 2026). Krajský soud 19. května 2026 posoudil blanketní stížnost stěžovatelky. Shledal, že u stěžovatelky je dán vazební důvod dle § 67 písm. c) trestního řádu a ztotožnil se s odůvodněním usnesení okresního soudu, u něhož neshledal pochybení. Jak Ústavní soud zjistil, stěžovatelka byla již z vazby na konci července propuštěna.
Stěžovatelka spatřuje neústavnost rozhodnutí krajského soudu v tom, že o její stížnosti meritorně rozhodl ještě před tím, než bylo písemné odůvodnění usnesení okresního soudu řádně doručeno obhájkyni stěžovatelky. Stěžovatelka namítá, že jí tímto postupem byla odňata možnost využít stížnost proti vazebnímu rozhodnutí jako účinný procesní prostředek proti dalšímu trvání vazby. Stěžovatelka odkazuje zejména na nález sp. zn. III. ÚS 1609/24 ze dne 18. července 2024, který dle jejího názoru na posuzovanou věc přímo dopadá. Stěžovatelka rovněž rozporuje ústavnost usnesení okresního soudu, neboť jej pokládá za povšechné a nedostatečně odůvodněné.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 15.09.2026 13:30 do: 15.09.2026 14:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 1767/26
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Tomáš Langášek LL.M.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. dubna 2026 č. j. 12 To 100/2026-642 a usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 11. března 2026 č.j. 5 T 208/2008-617
Stručná charakteristika: přiměřenost ochranného léčení
Označení navrhovatelů: A. A.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatel byl v roce 2009 odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody. Následně byl pro jinou trestnou činnost odsouzen v roce 2011, soud však vzhledem k jeho nepřechodné duševní poruše od jeho potrestání podmíněně upustil. Stěžovateli bylo nejprve uloženo psychiatrické ochranné léčení v ambulantní formě, posléze bylo změněno na léčení v ústavní formě. V následujících letech bylo znovu rozhodnuto o změně formy ochranného psychiatrického léčení stěžovatele z ústavní na ambulantní a naopak (proti jedné takové změně formy na ústavní stěžovatel již jednou u Ústavního soudu brojil, jeho ústavní stížnost však Ústavní soud odmítl usnesením sp. zn. III. ÚS 2062/17 ze dne 30. 8. 2018 pro zjevnou neopodstatněnost). Od roku 2019 pak stěžovatel vykonával ochranné psychiatrické léčení ve formě ambulantní. Nyní ústavní stížností napadeným usnesením okresního soudu však bylo opět podle § 99 odst. 5 trestního zákoníku rozhodnuto o změně formy ochranného léčení na ústavní. Změnu ochranného léčení stěžovatele z ambulantní formy na formu ústavní navrhlo okresnímu soudu zdravotnické zařízení, resp. ošetřující lékařka stěžovatele v září loňského roku. Učinila tak v reakci na dekompenzaci psychického stavu stěžovatele, který byl po zásahu policie a zdravotníků akutně hospitalizován na psychiatrii. Z této hospitalizace byl stěžovatel v polovině ledna letošního roku předčasně propuštěn do ambulantní péče, a to z důvodu maximální možné kompenzace stavu stěžovatele (absence agresivity, lepší domluva, částečný náhled). Po propuštění podstoupil dvě vyšetření u své ošetřující lékařky, která na základě vyšetření nadále trvala na svém návrhu na změnu formy ochranného léčení na ústavní. Stěžovatel proti usnesení okresního soudu brojil stížností, nicméně krajský soud se ztotožnil se závěry okresního soudu a stížnost rovněž ústavní stížností napadeným usnesením zamítl.
Stěžovatel v ústavní stížnosti zejména namítá, že změna formy ochranného léčení na ústavní formu byla nepřiměřená, jelikož obecné soudy nezohlednily výjimečnost institutu ústavního ochranného léčení, dosavadní délku a průběh ochranného léčení a nižší závažnost někdejší trestné činnosti stěžovatele, s níž zákon nespojuje ukládání dlouhodobých trestů odnětí svobody.
IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 15.09.2026 15:00 do: 15.09.2026 15:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 1549/26
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Lucie Dolanská Bányaiová Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. května 2026 č. j. 22 Cdo 1212/2026-421
Stručná charakteristika: mimořádné opravné prostředky, odklad vykonatelnosti
Označení navrhovatelů: J. N., H. N. a J. L, zast. Mgr. Alešem Vejrem, advokátem
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Okresní soud rozhodl v březnu minulého roku ve věci žaloby vedlejších účastníků jako žalobců proti stěžovatelům jako žalovaným o nahrazení projevu vůle k uzavření kupní smlouvy o převodu pozemku, na němž stojí stavba ve vlastnictví vedlejších účastníků. Okresní soud žalobě vyhověl s tím, že stavba je trvalého charakteru a vedlejším účastníkům proto svědčí zákonné předkupní právo k pozemku, které nebylo respektováno. K námitce stěžovatelů, že nejsou pasivně legitimováni, neboť pozemek převedli na třetí osobu smlouvou o zajišťovacím převodu vlastnického práva a nejsou již zapsáni v katastru nemovitostí jako vlastníci, okresní soud konstatoval, že taková smlouva je absolutně neplatná. V důsledku absolutní neplatnosti převodu nedošlo ke změně vlastnického práva, a pasivní legitimace stěžovatelů je proto zachována. K odvolání stěžovatelů krajský soud v říjnu téhož roku žalobu zamítl. Sice se ztotožnil se závěrem, že vedlejším účastníkům nebyla učiněna řádná nabídka ke koupi, odchýlil se však od okresního soudu v posouzení charakteru stavby. Zdůraznil, že pojem dočasné stavby není v občanském zákoníku definován a že pro jeho posouzení je z hlediska soukromoprávního rozhodující občanskoprávní titul k umístění stavby na cizím pozemku, nikoli stavebnětechnické provedení či veřejnoprávní povolení. Dovodil, že občanskoprávní titul k umístění stavby byl od počátku časově omezený (dočasný). Za této situace se neuplatní zákonné předkupní právo. Dále uvedl, že i kdyby předkupní právo existovalo, nebylo by rozhodnutí o nahrazení projevu vůle vůči stěžovatelům způsobilé k zápisu do katastru nemovitostí, neboť nejsou v katastru zapsáni jako vlastníci. Proti rozsudku krajského soudu podali vedlejší účastníci dovolání, s nímž spojili návrh na odklad právní moci napadeného rozhodnutí. Nejvyšší soud usnesením právní moc rozsudku krajského soudu odložil, a to do právní moci rozhodnutí o dovolání. Nejvyšší soud vyšel z § 243 občanského soudního řádu. Dospěl k závěru, že u okresního soudu probíhá jiné řízení, pro jehož výsledek je dovoláním napadený rozsudek krajského soudu zásadní, a které může výrazně zasáhnout do práv vedlejších účastníků. Dále uzavřel, že odklad právní moci se nedotkne právních poměrů jiných osob než účastníků řízení. Z těchto důvodů, aniž by jakkoli předjímal rozhodnutí o dovolání, právní moc rozsudku krajského soudu odložil podle § 243 písm. b) občanského soudního řádu.
Stěžovatelé v ústavní stížnosti namítají, že usnesení dovolacího soudu postrádá řádné odůvodnění a je nepřezkoumatelné. Nejvyšší soud totiž konstatoval, že odklad se nedotkne práv třetích osob, aniž by se ale vypořádal právě s tímto řízením a není tak zřejmé, proč považoval podmínku nedotčení právních poměrů třetích osob za splněnou. V této souvislosti poukazují na nález ze dne 28. 6. 2019 sp. zn. IV. ÚS 1527/19, podle něhož musí být usnesení o odkladu právní moci podle § 243 písm. b) občanského soudního řádu vždy řádně odůvodněno, a rovněž na nález ze dne 15. 5. 2025 sp. zn. II. ÚS 588/25.
IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 15.09.2026 15:30 do: 15.09.2026 16:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 465/26
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Michal Bartoň Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. listopadu 2025 č. j. 44 To 352/2025-448 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 28. července 2025 sp. zn. 51 T 151/2024
Stručná charakteristika: právo na soudní ochranu
Označení navrhovatelů: A. M.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Obvodní soud rozhodl o návrhu stěžovatele jako poškozeného (zastoupeného zvoleným zmocněncem) na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatnění nároku na náhradu škody. Nárok ve výši 563 893 Kč uplatňoval stěžovatel v trestním řízení vedeném proti obviněné, posléze odsouzené za zločin podvodu. Obvodní soud vyšel z toho, že odsuzujícím rozsudkem nebyla stěžovateli přiznána žádná náhrada škody ani nemajetkové újmy, neboť škoda byla v průběhu trestního řízení postupně uhrazena. Rozdělil proto výpočet odměny na dvě období s ohledem na novelizaci advokátního tarifu, účinnou od 1. 1. 2025. Pro úkony do 31. 12. 2024 aplikoval tarifní hodnotu 10 000 Kč podle § 10 odst. 5 advokátního tarifu a pro úkony od 1. 1. 2025 pak tarifní hodnotu 75 000 Kč podle § 10 odst. 2 písm. c) a odst. 5 advokátního tarifu. Na základě toho stěžovateli přiznal celkem 31 036,50 Kč a ve zbývající části (94 936,60 Kč) návrh zamítl. Městský soud pak zamítl stížnost stěžovatele jako nedůvodnou. Zdůraznil, že § 10 odst. 5 advokátního tarifu jednoznačně rozlišuje tarifní hodnotu podle toho, zda peněžní částka byla poškozenému soudem přisouzena. Odsuzující rozsudek ale neobsahoval adhezní výrok a k přiznání (přisouzení) požadované částky nedošlo. Úhrada škody mimo soudem uloženou povinnost nezakládá nárok na výpočet náhrady nákladů podle kritéria uhrazené výše škody.
Stěžovatel ve své ústavní stížnosti zejména namítá, že nárok na náhradu škody mu nebyl meritorním rozsudkem přiznán nikoli proto, že by nebyl důvodný, ale výhradně proto, že odsouzená škodu ve výši 563 893 Kč uhradila ještě před vydáním rozsudku. Stěžovatel dlouho o náhradě škody mimosoudně vyjednával, obviněná škodu uhradila až pod tlakem hrozícího přísnějšího trestu. Výklad zastávaný obecnými soudy vede k tomu, že výše náhrady nákladů poškozeného závisí nespravedlivě na časovém okamžiku úhrady škody, nikoli na skutečně vynaloženém úsilí souvisejícím s vymožením škody (újmy). Navrhuje analogickou aplikaci § 10 odst. 5 advokátního tarifu i na případy, kdy je škoda (újma) uhrazena ještě před vynesením rozsudku.
IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 15.09.2026 16:00 do: 15.09.2026 16:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 1666/26
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Zdeněk Kühn Ph.D., LL.M., S.J.D.
Označení navrhovatelů: Š.B., J. K. zastoupeni Mgr. Martinou Klvaňovou, advokátkou
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatelé byli žalovanými v civilním sporu o zaplacení 1,5 mil. Kč. Spor se týkal dluhu, který vzešel ze smlouvy o půjčce, kde stěžovatelé byli spoludlužníky. Okresní soud částečným rozsudkem rozhodl, že stěžovatelé musí společně a nerozdílně zaplatit 1,5 mil. Kč spolu s příslušenstvím a zaplatit náhradu nákladů řízení. Stěžovatelé se odvolali. Soudní poplatek za odvolání byl 75 tis. Kč, požádali proto o osvobození od soudního poplatku. Okresní soud žádosti nevyhověl a osvobození od soudního poplatku napadeným usnesením nepřiznal, neboť stěžovatelé netvrdili ani nedoložili skutečnosti, které jsou rozhodné pro posouzení jejich osobních, majetkových a výdělkových poměrů. Stěžovatelé se odvolali a odkázali na dřívější rozhodnutí téhož okresního soudu, který jejich podobné žádosti vyhověl. Krajský soud odvolání nevyhověl a napadené rozhodnutí okresního soudu potvrdil. Posouzení žádosti je přísně individuální a stěžovatelé již nyní neuvedli takové okolnosti, které by umožnily věcně rozhodnout o osvobození od soudního poplatku za odvolání.
Stěžovatelé v ústavní stížnosti namítají, že první z nich má jen starobní důchod, druhý je sice zaměstnán, ale jeho průměrná měsíční mzda činí 18,5 tis. Kč. Oba jsou zatíženi exekucí. Jejich poměry jim nedovolují, aby zaplatili soudní poplatek. Nikdo jim peníze nepůjčí. Poukazují na jiné soudní řízení, kde jim tentýž okresní soud vyhověl a osvobodil je od soudního poplatku za odvolání (soudní poplatek byl tehdy cca 27 tis. Kč). Nyní však soudy rozhodly přesně naopak. Nynější věc se skutkově ani právně neliší od předchozí.
II. senát – veřejné vyhlášení nálezu
od: 16.09.2026 08:30 do: 16.09.2026 09:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 999/26
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jiří Přibáň DrSc.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 1. 2026 č. j. 13 Co 336/2025-109.
Stručná charakteristika: nedostatečné odůvodnění
Označení navrhovatelů: Mgr. M. T.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatel byl jako soudní exekutor pověřen provedením exekuce k uspokojení pohledávky oprávněného, a to dlužného výživného za období od února 2020 do května 2024 ve výši 86 000 Kč, běžného výživného od 15. 6. 2024 ve výši 5 000 Kč měsíčně, jakož i nákladů oprávněného v exekučním řízení a nákladů exekuce. V exekučním řízení byla stěžovatelem vymožena částka v celkové výši 331 348, 90 Kč, z čehož bylo oprávněnému vyplaceno 266 119,40 Kč a na náklady exekuce bylo zaúčtováno 51 412,90 Kč. Nerozděleno zůstalo vymožené plnění ve výši 13 816,60 Kč. Následně podaný návrh povinného na zastavení exekuce okresní soud zamítl. K odvolání povinného však krajský soud změnil rozhodnutí okresního soudu tak, že exekuci zastavil. Soudnímu exekutorovi nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů exekuce, žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení o zastavení exekuce a žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Stěžovatel je toho názoru, že napadené usnesení krajského soudu je ve výroku, jímž nebylo stěžovateli přiznáno právo na náhradu nákladů exekuce, v rozporu s kogentním ustanovením § 3 odst. 1 exekučního řádu, podle něhož exekutor vykonává exekuční a další činnosti za úplatu, ve spojení s ustanovením § 90 odst. 1 téhož zákona, podle kterého exekutorovi náleží za exekuční činnosti a další činnosti podle tohoto zákona odměna, náhrada hotových výdajů, náhrada za ztrátu času při vedení exekuce, náhrada za doručení písemností a, je-li exekutor plátcem daně z přidané hodnoty, též příslušná částka této daně.
Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
od: 16.09.2026 09:00 do: 16.09.2026 09:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: Plénum
Spisová značka: Pl. ÚS 10/26
Jednací místnost: sněmovna
Soudce zpravodaj: JUDr. Tomáš Langášek LL.M.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 7 Tdo 714/2020-1525 ze dne 1. července 2020, usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 3 To 22/2020-1432 ze dne 4. února 2020 a rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku č. j. 2 T 183/2016-1390 ze dne 21. listopadu 2019
Stručná charakteristika: právo na obhajobu po rozsudku ESLP
Označení navrhovatelů: O. K.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatel se prostřednictvím své ústavní stížnosti domáhal zrušení rozhodnutí trestních soudů, neboť se domníval, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva. Ústavní stížnost vzešla z trestního řízení, v němž byl stěžovatel zejména na základě doznání učiněného v přípravném řízení bez zastoupení obhájcem uznán vinným přečiny krádeže, porušování domovní svobody a poškození cizí věci (šlo o opakovaná vloupání do rekreačních chat) a pravomocně odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let (stěžovatel byl naopak zproštěn obžaloby co do tří skutků, k nimž se nedoznal). Stěžejní námitkou ústavní stížnosti pak bylo tvrzení, že jediné usvědčující důkazy byly vytěženy přímo ze stěžovatele za situace, kdy neměl obhájce, ačkoliv nebyl schopen sám se řádně hájit pro svou mentální retardaci a negramotnost. Ústavní soud usnesením sp. zn. I. ÚS 2809/20 ze dne 3. 11. 2020 odmítl ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou. Dle Ústavního soudu obecné soudy věnovaly námitce nepoužitelnosti výpovědí enormní pozornost, v rozsudku nalézacího soudu pokrývá její vypořádání skoro polovinu odůvodnění. Soudy nechaly vypracovat několik znaleckých posudků včetně revizního a přihlédly i k charakteru trestné činnosti a řadě dalších okolností.
Následně se stěžovatel obrátil na Evropský soud pro lidská práva (ESLP), který dne 12. 6. 2025 rozhodl, že v tomto případě došlo k porušení čl. 6 odst. 3 písm. c) ve spojení s čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. ESLP při svém rozhodování přihlédl k tomu, že stěžovatel má „lehké mentální postižení“. Okolnosti stěžovatelova tvrzeného vzdání se práva na právní pomoc v přípravném řízení, nedostatečný přezkum tohoto vzdání ze strany soudů a nenapravení vady jinými procesními zárukami během řízení, společně s použitím výpovědí učiněných v přípravném řízení za účelem jeho odsouzení, podle ESLP učinilo řízení jako celek nespravedlivým. ESLP výslovně uvedl, že újma stěžovatele utrpěná v přípravném stadiu řízení „nebyla v pozdějším průběhu řízení napravena, když bylo jeho doznání považováno za přípustný důkaz“.
V návaznosti na rozsudek ESLP stěžovatel podal návrh na obnovu řízení před Ústavním soudem, kterému Ústavní soud usnesením sp. zn. Pl. ÚS 10/26 ze dne 1. 4. 2026 částečně vyhověl a své usnesení sp. zn. I. ÚS 2809/20 částečně zrušil (zjednodušeně řečeno, návrhu nebylo vyhověno v rozsahu, v němž ústavní stížnost mířila proti zprošťujícímu výroku rozsudku okresního soudu). Ústavní soud tedy v obnoveném řízení znovu projednal původní ústavní stížnost.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 16.09.2026 15:00 do: 16.09.2026 15:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 1140/25
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jiří Přibáň DrSc.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 3. 2025, č. j. 38 Co 56/2025-34, výroku II. usnesení Městského soudu v Brně ze dne 18. 2. 2025, č. j. 123 L 5/2025-25, usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 9. 2025, č. j. 38 Co 195/2025-27, výroku III. usnesení Městského soudu v Brně ze dne 25. 7. 2025, č. j. 122 L 797/2025-21.
Stručná charakteristika: advokátní tarif, spravedlivá odměna
Označení navrhovatelů: JUDr. M.P.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatel napadl dvěma ústavními stížnostmi dvě řízení, v nichž byl ustanoven opatrovníkem (stížnosti byly spojeny ke společnému projednání). V jednom řízení vedeném u městského soudu byl ustanoven opatrovníkem v tzv. detenčním řízení, v druhé věci byl ustanoven opatrovníkem v řízení o vyslovení přípustnosti omezení ve volném pohybu v průběhu léčení. V obou případech stěžovatel při vyúčtování své odměny vycházel z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč podle § 9 odst. 2 advokátního tarifu. Obecné soudy však vycházely z tarifní hodnoty podle § 9 odst. 7 advokátního tarifu, který zakotvuje částku 5 000 Kč, takže mu odměnu oproti vyúčtované částce snížily. Soudy konstatovaly, že jelikož byl stěžovatel ustanoven opatrovníkem, ze znění § 9 odst. 7 advokátního tarifu vyplývá, že se na něj vztahuje tarifní hodnota ve výši 5 000 Kč. Ustanovení § 9 odst. 2 advokátního tarifu se neuplatní, jelikož jde o sběrné ustanovení, vůči němuž je § 9 odst. 7 advokátního tarifu ustanovením speciálním.
Stěžovatel poukazuje na dvojroli advokáta a opatrovníka, což je otázka, kterou se již Ústavní soud v minulosti zabýval, např. v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 17/21, podle kterého nižší odměna stanovená pro advokáty-opatrovníky nese znaky libovůle a neústavní. Po datu účinnosti novely č. 258/2024 Sb. se však v advokátním tarifu znovu objevuje nerovnost mezi advokáty ustanovenými a advokáty zvolenými na plnou moc (mezi odměnami těchto dvou skupin advokátů). Ústavní soud přitom konstatoval, že obecné soudy nejsou absolutně vázány doslovným zněním zákona, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit, vyžaduje-li to účel zákona, resp. další hodnoty. Tato situace se vztahuje i na městský a krajský soud, které v rozporu s legitimním očekáváním stěžovatele aplikovaly namísto § 9 odst. 2 advokátního tarifu účinného od 1. 1. 2025 neústavní ustanovení § 9 odst. 7. Z důvodu zřejmé protiústavnosti stěžovatel navrhl též zrušení § 9 odst. 7 advokátního tarifu novelizovaného s účinností od 1. 1. 2025 vyhláškou č. 258/2024 Sb.
III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 17.09.2026 10:00 do: 17.09.2026 10:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 2071/26
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Jan Svatoň CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. května 2026 č. j. 15 To 33/2026-16002 a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 14. dubna 2026 č. j. 22 T 3/2026-15984
Stručná charakteristika: Právo na soudní a jinou právní ochranu
Označení navrhovatelů: L.L., zastoupen Mgr. Rudolfem Axmannem, advokátem
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatel je stíhán společně s dalšími osobami pro zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými nebo psychotropními látkami, s rostlinami nebo houbami je obsahujícími nebo s jedy. V průběhu trestního řízení byl stěžovatel vzat do vazby z důvodů podle § 67 písm. a) a písm. c) trestního řádu. V lednu 2026 byla podána obžaloba na skupinu osob, včetně stěžovatele, a proto krajský soud rozhodl o dalším trvání vazby. Následně v dubnu rozhodl soud prvního stupně tak, že stěžovatele ponechal ve vazbě, neboť důvody podle § 67 písm. a) a c) trestního řádu trvají, zamítl jeho žádost o propuštění z vazby na svobodu, nepřijal záruku stěžovatelovy matky, nepřijal jeho písemný slib a nenahradil vazbu dohledem probačního úředníka. Vrchní soud stížnost stěžovatel zamítl.
Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že v rámci hlavního líčení ihned po vyhlášení usnesení o ponechání ve vazbě toto napadl stížností s tím, že ji odůvodní ihned po doručení jeho písemného vyhotovení. Dne 5. 5. 2026 tak učinil a podle informací ze spisu soudu prvního stupně bylo odůvodnění doručeno vrchnímu soudu dne 6. 5. 2026. Vrchní soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 25. 5. 2026, přičemž v napadeném zamítavém usnesení uvedl, že stěžovatel svou stížnost do dne rozhodování neodůvodnil. Stěžovateli se přes výslovné dotazy nepodařilo zjistit, proč vrchní soud k písemnému odůvodnění stížnosti ze dne 5. 5. 2026 nepřihlédl.