III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 29.09.2021 10:00 do: 29.09.2021 10:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 1873/21
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Vojtěch Šimíček Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2021, č. j. 67 To 164/2021-181.
Označení navrhovatelů: J. T.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Obvodní soud pro Prahu 6 usnesením vyhověl stěžovatelově žádosti o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Stěžovateli byla současně podle § 89 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, stanovena zkušební doba v trvání 7 let za současného vyslovení dohledu. Obvodní soud seznal, že se sice jedná o odsouzeného, který byl silně poznamenán svou kriminální minulostí a v minulosti nevyužil ani amnestie prezidenta republiky, nicméně je skutečností, že současné kázeňské hodnocení je vynikající. Nyní ústavní stížností napadeným usnesením Městského soudu v Praze bylo ke stížnosti státního zástupce usnesení obvodního soudu podle § 149 odst. 1 písm. a) zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů zrušeno a podle § 88 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku a contrario za užití § 331 odst. 1 tr. řádu byla žádost stěžovatele o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody zamítnuta. Dle městského soudu stěžovateli slouží ku prospěchu jeho přístup k výkonu trestu, zejména přesun do I. prostupné skupiny vnitřní diferenciace, pracovní uplatnění na nestřeženém pracovišti s volným pohybem mimo věznici, rovněž projevená sebereflexe, přístup k finančním závazkům a snaha eliminovat kriminogenní faktory. Ani přesto však není soud přesvědčen, že by účelu trestu bylo dosaženo a jeho další výkon by byl nadbytečným. Rovněž nepovažuje za splněnou podmínku prognózy řádného života. Dle městského soudu dosud nelze (i s ohledem na poměrně dlouhé časové období, po které se stěžovatel dopouštěl trestné činnosti, a jeho recidivu a nikoliv ojedinělé vybočení z jinak řádného života) dospět k závěru, že je zde riziko recidivy v co nejvyšší míře minimalizováno. Připomenul, že tresty a jejich výměra jsou ukládány tak, aby vedly k naplnění svého účelu, a primárně mají být vykonány v celém rozsahu. Žádat o podmíněné propuštění je právem odsouzeného, avšak neexistuje na něj zákonný nárok. Závěrem městský soud stěžovateli doporučil pokračovat v jeho snaze a aktivním přístupu k výkonu trestu, což může v dalším průběhu výkonu trestu vést soud k závěru, že na svobodě skutečně řádný život povede.
Stěžovatel předně zpochybňuje správnost napadeného usnesení městského soudu. Věc byla totiž stížnostnímu soudu prvoinstančním soudem odeslána dne 28. 4. 2021 a již následný den 29. 4. 2021 bylo vyhlášeno usnesení městského soudu, jímž bylo stížnosti státního zástupce vyhověno. Dle stěžovatele nemohlo dojít v tak krátkém čase k dostatečnému seznámení se s obsahem spisu a tyto okolnosti budí dojem automatického rozhodnutí městského soudu takové věci zamítat. Dále stěžovatel namítá, že městský soud změnil rozhodnutí obvodního soudu v jeho neprospěch, a to aniž by znovu provedl jakékoliv důkazy. Tytéž důkazy přitom hodnotil jinak než soud prvního stupně, což je dle stěžovatele bez provedení důkazu nepřípustné. Namítá, že městský soud vytkl prvoinstančnímu soudu, že hodnotil důkazy pouze ve prospěch stěžovatele a jen kladně, přičemž však sám konkrétně neuvedl, co prvoinstanční soud hodnotil špatně.
III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 29.09.2021 14:00 do: 29.09.2021 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 1052/21
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Ing. Jiří Zemánek CSc.
Stručná charakteristika: náklady řízení
Označení navrhovatelů: J. Š.; J. Š.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Obvodní soud pro Prahu 3 rozsudkem ze dne 21. 12. 2020 určil, že stěžovatelé jsou dědici po zemřelém zůstaviteli J. M. (I. výrok) a uložil vedlejší účastnici povinnost zaplatit stěžovatelům k rukám jejich právní zástupkyně do tří dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 51 545 Kč (II. výrok). O náhradě nákladů řízení obvodní soud rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.), tak, že přiznal v řízení úspěšným stěžovatelům nárok na náhradu nákladů řízení v částce 51 545 Kč, sestávající ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 000 Kč (2 x 2000 Kč) a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif”), z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za každý z šesti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 advokátního tarifu (2x převzetí a příprava zastoupení dne 29. 10. 2019, 2x žaloba, vyjádření ve věci samé ze dne 3. 3. 2020 a 6. 3. 2020) včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč, dále z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 advokátního tarifu (účast na jednání dne 27. 8. 2020 v rozsahu dvou úkonů právní služby, podání ve věci ze dne 28. 9. 2020 a účast na jednání dne 21. 12. 2020 v rozsahu dvou úkonů právní služby) včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, celé jako odměna za dva účastníky násobené x 2 x 0,80 podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu, a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 39 200 Kč ve výši 8 232 Kč. Dále soud přiznal stěžovatelům účelně vynaložené náklady ve výši hotových výdajů na reprografické práce 78 Kč a 35 Kč. Proti II. výroku rozsudku obvodního soudu podali stěžovatelé odvolání. Městský soud v Praze usnesením ze dne 22. 2. 2021 rozsudek obvodního soudu ve výroku o nákladech řízení změnil jen tak, že jejich výše činí 40 050 Kč, jinak jej potvrdil (I. výrok) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (II. výrok). Městský soud v odůvodnění napadeného usnesení uvedl, že obvodní soud aplikoval při svém rozhodování o výši odměny advokátky správně § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu, neboť předmětem řízení nebyla „dědická věc“ ve smyslu § 8 odst. 7 této vyhlášky, ani nešlo o určení práva k věci, nýbrž o určení právního vztahu penězi neocenitelného. Dle citovaného ustanovení se za tarifní hodnotu považuje částka 35 000 Kč a ve spojení s § 7 bod 5 advokátního tarifu činí sazba odměny za jeden úkon právní služby 2 500 Kč. Závěry vyslovené ve stěžovateli poukazovaném nálezu nejsou pro daný případ podle městského soudu využitelné, neboť v něm byla řešena otázka odměny advokáta v řízení o určení, že nemovitost náležela do společného jmění manželů, jeho předmětem tedy bylo právo penězi ocenitelné. Městský soud dodal, že sami stěžovatelé při placení soudního poplatku postupovali podle položky 4 bodu 1. c) Sazebníku poplatků, tedy že předmětem řízení není peněžité plnění.
Stěžovatelé nesouhlasí se způsobem výpočtu nákladů řízení, jak byl proveden obecnými soudy. Předmětem řízení bylo podle stěžovatelů určení dědického práva, tedy práva na pozůstalost po zůstaviteli, která je penězi ocenitelná. Stěžovatelé proto zastávají názor, že v jejich věci neměl být aplikován § 9, ale § 8 odst. 1 advokátního tarifu.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 30.09.2021 13:00 do: 30.09.2021 13:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 1292/21
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Kateřina Šimáčková Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. 43 C 63/2020-56 ze dne 18. 2. 2021
Stručná charakteristika: Právo na spravedlivý proces
Označení navrhovatelů: V. M.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
V listopadu 2018 uzavřel stěžovatel s právním předchůdcem žalobkyně IFIS investiční fond, a.s., smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které mu byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 4 000 Kč. Ty žalobkyni nevrátil. V době uzavření smlouvy byl stěžovatel stižen duševní poruchou trvalého rázu, kvůli níž byl následně rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 8. 1. 2019 omezen ve svéprávnosti. Podle tohoto rozsudku stěžovatel mimo jiné není způsobilý nakládat s finanční částkou přesahující 500 Kč týdně a majetkem, jehož hodnota přesahuje částku 500 Kč, a uzavírat smlouvy, jimiž by se zavazoval k opakovanému či trvajícímu plnění, placení úroků či smluvní pokuty. Žalobkyně uznala, že smlouva o spotřebitelském úvěru je v důsledku duševní poruchy stěžovatele neplatná, a žalobou se proto domáhala zaplacení částky 4 000 Kč (bez příslušenství) z titulu bezdůvodného obohacení. Obvodní soud pro Prahu 4 napadeným rozsudkem žalobě vyhověl. Dotčenou smlouvu o spotřebitelském úvěru posoudil jako absolutně neplatnou, protože stěžovatel nebyl pro svou duševní poruchu způsobilý tuto smlouvu uzavřít. Částka 4 000 Kč byla tedy stěžovateli poskytnuta bez právního důvodu, čímž došlo k jeho bezdůvodnému obohacení na úkor žalobkyně. V tomto směru není podle obvodního soudu rozhodující, zda byl stěžovatel způsobilý k právnímu jednání, neboť „bezdůvodné obohacení je objektivně nastalý stav, který vznikl zasláním předmětné částky žalovanému na bankovní účet, a povinnost vydat bezdůvodné obohacení není vázána na zaviněné či protiprávní jednání na straně obohaceného“. Neobstojí proto stěžovatelova námitka, že žalobkyně vydala finanční prostředky nezodpovědně, což by mělo jít k její tíži. Rovněž podle obvodního soudu neobstojí námitka, že předmětná částka měla být následně předána jiným osobám, které zneužily duševní poruchy stěžovatele. Bezdůvodné obohacení totiž vzniklo mezi stěžovatelem a žalobkyní, nikoli mezi žalobkyní a třetí osobou, které měl stěžovatel bez právního důvodu finanční prostředky předat. „[S] ohledem na způsob poskytnutí úvěru“ dále na rozhodnutí obvodního soudu neměly vliv závěry Nejvyššího soudu z rozsudku sp. zn. 28 Cdo 527/2020 ze dne 10. 7. 2020, na nějž stěžovatel poukazoval. Osobní situaci stěžovatele obvodní soud zohlednil tak, že stanovil delší lhůtu k plnění (3 měsíce od právní moci rozsudku) a nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení.
Stěžovatel v ústavní stížnosti brojí proti tomu, že dle napadeného rozsudku nese plnou právní odpovědnost za převzetí plnění, ačkoli byl v rozhodné době podle znaleckého posudku duševně nezpůsobilý k právnímu jednání. Obvodní soud se podle něj dále nezabýval jeho námitkami o porušení dobrých mravů, o zneužití práva ze strany právního předchůdce žalobkyně při uzavírání spotřebitelské smlouvy a o neobjednaném plnění. Stěžovatel tvrdí, že byl při uzavírání spotřebitelských smluv zneužíván třetími osobami.