IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 27.09.2022 11:30 do: 27.09.2022 12:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 1405/21
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Josef Fiala CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. února 2021 č. j. 66 Co 843/2020-108
Stručná charakteristika: právo na soudní ochranu, právo na rovnost účastníků řízení
Označení navrhovatelů: R. Š.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Okresní soud v Karviné – pobočka v Havířově (dále jen „okresní soud“) usnesením ze dne 16. 9. 2009 nařídil exekuci podle rozhodčího nálezu k uspokojení pohledávky oprávněné – vedlejší účastnice ve výši 39 322 Kč s 6% úrokem p. a. od 26. 6. 2007 do zaplacení a provedením exekuce pověřil soudního exekutora, Exekutorský úřad Plzeň-město. Usnesením ze dne 29. 9. 2020 vyhověl okresní soud návrhu stěžovatele a rozhodl, že exekuce se odkládá do právní moci rozhodnutí o návrhu na její zastavení (I. výrok), exekuci zastavil (II. výrok), uložil vedlejší účastnici povinnost zaplatit stěžovateli náklady exekučního řízení (III. výrok) a soudnímu exekutorovi náklady exekuce (IV. výrok). Okresní soud zjistil, že stěžovatel uzavřel s předchůdkyní vedlejší účastnice dne 23. 1. 2006 smlouvu o revolvingovém úvěru (dále jen „úvěrová smlouva“). Soud shledal, že úvěrová smlouva je ve svém souhrnu ve zjevném rozporu s dobrými mravy, jejím uzavřením došlo ke zneužití práva a zakládá nerovnováhu mezi smluvními stranami. Dále okresní soud uvedl, že exekuční titul byl navíc vydán orgánem, který k tomu neměl pravomoc, neboť rozhodce nebyl určen transparentním způsobem. Odvolání vedlejší účastnice proti usnesení okresního soudu shledal Krajský soud v Ostravě (dále jen „krajský soud“) důvodným a napadeným usnesením změnil usnesení okresního soudu tak, že návrh stěžovatele na odklad provedení exekuce a na zastavení exekuce se zamítá. Dospěl k závěru, že zde není důvod pro odklad provedení exekuce ani pro její zastavení, když vykonatelný exekuční titul – rozhodčí nález je formálně vykonatelný a konstatované nedostatky rozhodčí doložky nedosahují „zásadní“ intenzity. Dále uvedl, že ani smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 23. 1. 2006 nezakládá kritérium zjevné nespravedlnosti, když sjednaná výše úroku nepřekročila nejvyšší úrokovou sazbu v době poskytnutí úvěru.
Stěžovatel se však domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení s tvrzením, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená práva podle čl. 1, čl. 37 odst. 3, čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ve spojení s čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Porušení základních práv spatřuje stěžovatel v nesprávném procesním postupu krajského soudu, který mu nedoručil opis dovolání a nenařídil jednání, a namítá, že krajský soud porušil jeho právo na soudní ochranu také tím, že vydal nepřezkoumatelné rozhodnutí, které je zmatečné a není náležitě odůvodněno.
IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 27.09.2022 12:00 do: 27.09.2022 12:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 1377/22
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jan Filip CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. dubna 2022 č. j. 8 To 130/2022-93
Stručná charakteristika: právo na soudní ochranu
Označení navrhovatelů: J. K.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Okresní soud v Třebíči usnesením ze dne 16. 3. 2022 zamítl stěžovatelovu žádost o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. U stěžovatele jsou podle soudu splněny první dvě podmínky pro podmíněné propuštění. Stěžovatelovo polepšení je patrné ze zprávy věznice a získaných kázeňských odměn. Nelze však od něj zatím očekávat, že by po propuštění na svobodu vedl řádný život. Soud poukázal na bohatou trestní minulost stěžovatele (byl devětkrát odsouzen) a předchozí tresty se minuly svým výchovným účinkem. Stěžovatel je potřetí ve výkonu trestu. Proti usnesení okresního soudu podal stěžovatel neodůvodněnou stížnost, kterou krajský soud napadeným usnesením zamítl. Ztotožnil se přitom se závěry okresního soudu. Prognózu vedení řádného života je možné učinit zejména na základě předchozích zkušeností s odsouzeným. Přestože byl stěžovatel již v minulosti jednou podmíněně propuštěn, dále páchal trestnou činnost. Podle krajského soudu je tak zřejmé, že stěžovatel má k páchání trestné činnosti výrazné sklony. V současné době je riziko recidivy ještě příliš vysoké. Na stěžovatele bude potřeba nadále působit výkonem trestu.
Stěžovatel ve své ústavní stížnosti namítá, že soudy rozhodly v rozporu s jim známou nedávnou judikaturou Ústavního soudu (zejména nálezy ze dne 13. 7. 2021 sp. zn. IV. ÚS 575/21 a ze dne 31. 8. 2021 sp. zn. III. ÚS 1711/21). Krajský soud se zaměřil pouze na trestní minulost stěžovatele, ač měl k dispozici aktuální pozitivní informace o jeho osobě (a jeho vnitřní proměně). Rovněž nezohlednil prodělání mozkové mrtvice, po níž musí stěžovatel používat invalidní vozík, což je skutečnost významně snižující riziko recidivy. Ve výkonu trestu se stěžovatel choval vzorně. Zůstává tedy nejasné, jak by měl stěžovatel delším pobytem ve výkonu trestu prokázat splnění podmínek pro podmíněně propuštění. Krajský soud žádný jasný a srozumitelný návod nedává.
IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 27.09.2022 12:30 do: 27.09.2022 13:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 2002/22
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Radovan Suchánek Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. dubna 2022 č. j. 14 Co 370/2021-344
Stručná charakteristika: právo na péči o děti a jejich výchovy a právo na soudní ochranu
Označení navrhovatelů: L. K.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Okresní soud v Karviné (dále jen „okresní soud“) rozsudkem ze dne 10. 8. 2021 zamítl návrh stěžovatelky na svěření nezletilého vedlejšího účastníka (dále jen „nezletilý“) do střídavé péče rodičů a upravil styk s nezletilým. K odvolání stěžovatelky Krajský soud v Ostravě (dále jen „krajský soud“) rozsudek okresního soudu napadeným rozsudkem potvrdil. Krajský soud se ztotožnil se závěrem okresního soudu, že v daném případě nebyla shledána zásadní změna poměrů, která by umožňovala změnu péče o nezletilého. Soud rekapituloval, že nezletilý se ve výlučné péči stěžovatelky již v minulosti nacházel, a to do listopadu 2018, kdy ho převzal do péče vedlejší účastník. K tomu došlo dohodou rodičů, která byla schválena rozsudkem okresního soudu ze dne 12. 3. 2019. V dané době byly výchovné schopnosti stěžovatelky značně sníženy a změna poměrů odůvodňující změnu péče byla jednoznačně prokázána. Jde-li o nynější řízení, krajský soud ve shodě s okresním soudem uzavřel, že skutečnost, že stěžovatelka si v mezidobí své poměry uspořádala, takovou závažnou změnu nepředstavuje. Krajský soud dále konstatoval, že zlepšení stěžovatelčiny situace bylo namístě promítnout do úpravy styku, přičemž okresním soudem zvolený rozsah dle krajského soudu zcela odpovídá právu stěžovatelky podílet se v adekvátní míře na výchově nezletilého a od jejího odvolacího požadavku (kdy stěžovatelka pro případ nevyhovění jejímu návrhu na svěření nezletilého do střídavé péče navrhla rozšíření styku) se prakticky odlišuje pouze minimálně.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že rozhodnutí krajského soudu není řádně odůvodněno, neobsahuje žádné relevantní argumenty svědčící o nevhodnosti střídavé péče a je v rozporu s judikaturou Ústavního soudu, na kterou blíže odkazuje. Nesouhlasí s názorem krajského soudu, že nově stanovený rozsah styku je dostatečný. Domnívá se, že soud nezohlednil konkrétní okolnosti věci a rezignoval na snahu nalézt takové řešení, které by v co největší možné míře šetřilo práva všech účastníků řízení.
III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 29.09.2022 09:00 do: 29.09.2022 09:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 385/22
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Ludvík David CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti výrokům II. a III. rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. 11. 2021 č. j. 10 Co 122/2021-618
Stručná charakteristika: spravedlivost řízení, výklad advokátního tarifu ve věci výživného pro zletilou osobu
Označení navrhovatelů: D. Č.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Okresní soud v Litoměřicích (dále jen „okresní soud“) rozsudkem ze dne 14. 4. 2021 zamítl žalobu otce již zletilého stěžovatele na zrušení vyživovací povinnosti ke stěžovateli a uložil mu, aby zaplatil stěžovateli náklady řízení ve výši 29 879,42 Kč. Zamítnutí návrhu odůvodnil okresní soud tím, že nedošlo k takové změně poměrů, že by byl stěžovatel schopen sám se živit, a ani nedošlo k zániku vyživovací povinnosti přesto, že mu byl přiznán invalidní důchod a sociální dávky. Odůvodněné výdaje stěžovatele jsou vysoké (přesahují výši jeho příjmů), proto okresní soud dospěl k závěru, že od posledního rozhodnutí o výživném sice nastaly u účastníků takové změny poměrů, které by odůvodňovaly snížení výživného, nikoliv však úplné zrušení vyživovací povinnosti. Okresní soud dospěl k závěru, že poskytování výživného stěžovateli není v rozporu s dobrými mravy a oprávněný má právo na stejnou životní úroveň jako povinný.
Proti tomuto rozsudku podal otec stěžovatele v zákonné lhůtě odvolání, v němž navrhoval, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek tak, že zruší jeho vyživovací povinnost vůči stěžovateli, stanovenou ve výši 3 000 Kč měsíčně, ode dne 24. 1. 2020.
Krajský soud v Ústí nad Labem (dále též jen „krajský soud“) přezkoumal napadený rozsudek spolu s řízením, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání otce stěžovatele není důvodné. V průběhu řízení vzal vedlejší účastník částečně zpět žalobu, pokud jde o zrušení vyživovací povinnosti za dobu od 17. 12. 2019 do 23. 1. 2020, stěžovatel s tímto částečným zpětvzetím žaloby souhlasil a odvolací soud dle § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. řízení částečně zastavil (výrok I.). Výrokem II. rozhodl krajský soud tak, že rozsudek okresního soudu se v nákladovém výroku mění potud, že náklady řízení činí 20 379,42 Kč, jinak se v tomto výroku a ve výroku ve věci samé potvrzuje. Výrokem III. pak stanovil povinnost vedlejšímu účastníkovi zaplatit stěžovateli náklady odvolacího řízení ve výši 8 694 Kč.
Stěžovatel v ústavní stížnosti nesouhlasí se způsobem, kterým krajský soud provedl výpočet náhrady nákladů řízení. Namítá, že žalobce vymezil předmět sporu tak, že se domáhal zrušení výživného obecně a následně změnil petit tak, že se domáhá zrušení výživného „počínaje dnem 24. 1. 2020“'. Stěžovatel poukázal též na judikaturu Ústavního soudu, konkrétně na usnesení sp. zn. III. ÚS 3514/13 a sp. zn. 1551/16. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že je osobou sice zletilou, nicméně těžce zdravotně postiženou, s omezenou svéprávností, plně závislou na pomoci třetí osoby (matky, která je současně opatrovníkem).