I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 23.09.2025 09:00 do: 23.09.2025 09:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 2438/25
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. PhDr. Jan Wintr Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. července 2025 č. j. 9 To 178/2025-170 a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 6. června 2025 sp. zn. 70 Nt 3580/2025.
Stručná charakteristika:  Vazba útěková a předstižná.
Označení navrhovatelů:  M. V.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Proti stěžovateli a dalším čtrnácti obviněným bylo zahájeno trestní stíhání pro podezření ze spáchání zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby ve prospěch organizované zločinecké skupiny. Těchto trestných činů se měl stěžovatel dopouštět nejméně v období od července 2019 do dubna 2020, a to tím, že vystupoval jako jednatel obchodních společností, zahrnutých s jeho vědomím do fiktivních fakturačních řetězců. Celkově tato skupina měla zkrátit daň ve výši 29 573 311,77 Kč. Státní zástupkyně podala návrh na vzetí stěžovatele do vazby. Vazební důvod útěkové vazby spatřovala zejména v hrozící trestní sazbě. V průběhu finančního šetření nebyl u stěžovatele zjištěn žádný legální majetek, stěžovatel žije v pronajatém bytě bez bližšího rodinného zázemí a nemá žádné pevné vazby na místo svého trvalého pobytu. Vazební důvod předstižné vazby byl dle státní zástupkyně dán tím, že stěžovatel je souběžně stíhán za obdobnou trestnou činnost. V rámci vazebního zasedání stěžovatel doložil své pravidelné legální příjmy, uvedl, že by byl vděčný, kdyby mu bylo umožněno stíhání na svobodě, a že nemá určitě v úmyslu v trestné činnosti pokračovat dál. Zdůraznil, že je ochoten spolupracovat s policií, den před vazebním zasedáním již vypovídal a je připraven označit další svědky. Souhlasí s tím, co je mu kladeno za vinu, přičemž trestnou činností si vydělal asi jeden milion korun. I v druhé stíhané věci bude vypovídat; v tomto případě vzešel impulz k páchání trestné činnosti od něj. Nato městský soud vzal stěžovatele do vazby, jelikož dospěl k závěru, že dosud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání obviněného, byl spáchán, má všechny znaky trestného činu a současně jsou zřejmé důvody k podezření, že se na trestné činnosti podílel stěžovatel. V rámci vazebního zasedání bylo navíc zjištěno, že stěžovatel sice bydlí s přítelkyní v nájemním bytě, avšak k užívání tohoto bytu nemá žádnou písemnou smlouvu, a má tak možnost kdykoliv jej opustit. Současně lze předpokládat, že v páchání obdobné trestné činnosti obviněný pokračoval i po spáchání trestné činnosti prověřované v nyní projednávané věci, když je proti němu souběžně vedeno další trestní řízení. Intenzita vazebních důvodů podle městského soudu vylučuje použití jiného alternativního prostředku. Stěžovatel podal proti usnesení městského soudu stížnost, kterou krajský soud zamítl.

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že rozhodnutí trestních soudů porušují jeho základní práva, neboť útěková vazba byla odůvodněna pouze hrozbou vysokého trestu a absencí písemné nájemní smlouvy, což je v rozporu s judikaturou Ústavního soudu i Evropského soudu pro lidská práva. Dále kritizuje závěr o předstižné vazbě jako nepodložený, protože jeho opětovné páchání trestné činnosti je krajně nepravděpodobné, a namítá, že soudy neodůvodnily, proč nelze využít mírnějších alternativ k vazbě, přičemž mu byla nesprávně přičtena i koluzní vazba, která nebyla uvalena.
 

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 23.09.2025 13:30 do: 23.09.2025 14:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 2881/24
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Pavel Šámal Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2024 č. j. 21 Cdo 1562/2023-590, rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. října 2022 č. j. 49 Co 170/2021-525, 49 Co 171/2021-525, usnesení Okresního soudu v Prostějově ze dne 4. listopadu 2021 č. j. 5 C 123/2015-457 a rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 24. června 2021 č. j. 5 C 123/2015-423
Stručná charakteristika:  extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a právními závěry, okamžité zrušení pracovního poměru
Označení navrhovatelů:  p. o. Š. s. š. p. Prostějov, zastoupena JUDr. Irenou Valíčkovou, MBA, advokátkou
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatelka (střední škola) dne 20. 2. 2015 okamžitě zrušila pracovní poměr s vedlejšími účastníky jako svými zaměstnanci, učiteli, pro porušení pracovních povinností zvlášť hrubým způsobem. Téhož dne ráno se totiž podle stěžovatelky nedostavili do vyučovacích hodin, které měli vyučovat, načež byli spolu následně zastiženi v kabinetu druhého vedlejšího účastníka při konzumaci alkoholu, odmítli se podrobit dechové zkoušce a poté opustili školu bez omluvy a souhlasu nadřízených, přestože měli dále vyučovat. Rozhodnutí okresního soudu o žalobách vedlejších účastníků, jednou zamítavé a jednou vyhovující, dvakrát v odvolacím řízení zrušil krajský soud a vrátil věci okresnímu soudu k dalšímu řízení mj. s tím, že je třeba se náležitě zabývat intenzitou porušení povinností zaměstnance. Okresní soud poté napadeným rozsudkem určil, že okamžité zrušení pracovního poměru vedlejších účastníků je neplatné. Tento rozsudek k odvolání stěžovatelky krajský soud napadeným rozsudkem potvrdil. Je sice pravda, že pedagog by měl jít příkladem, ale žádné vytýkané jednání se neodehrálo před žáky. Šlo o ojedinělý exces, s vedlejšími účastníky dosud nebyly pracovně žádné problémy. Stěžovatelka měla možnost dát vedlejším účastníkům výpověď a za doby výpovědní lhůty zajistit některými opatřeními dodržování pracovních povinností vedlejších účastníků. Okamžité zrušení pracovního poměru je nástroj vskutku výjimečný. Nejvyšší soud konečně odmítl napadeným usnesením dovolání stěžovatelky, neboť je neshledal přípustným.

Stěžovatelka tvrdí, že obecné soudy při hodnocení intenzity porušení pracovních povinností nepřihlédly k funkci pedagogů, kterou vedlejší účastníci zastávali. Obecné soudy rovněž nepřihlédly k písemnému oznámení žáků, že již předchozího dne se vedlejší účastníci měli dopustit obdobného jednání. Stěžovatelka také namítá porušení zásady dvojinstančnosti, protože okresní soud bez dalšího převzal závěry krajského soudu po zrušení svých původních rozhodnutí. Nejvyšší soud se nevypořádal s předloženou otázkou v dovolání, zda odmítnutí dechové zkoušky na alkohol u pedagoga odůvodní okamžité zrušení jeho pracovního poměru.
 

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 23.09.2025 14:00 do: 23.09.2025 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 2145/25
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Pavel Šámal Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. června 2025 č. j. 9 To 175/2025-32
Stručná charakteristika:  právo na projednání věci v přítomnosti obviněného, právo na osobní svobodu
Označení navrhovatelů:  R. Š., zastoupen Mgr. Pavlem Kandalcem, Ph.D., LL.M., advokátem
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatel je stíhán pro zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy. Usnesením městského soudu ve spojení s usnesením krajského soudu byl stěžovatel vzat do vazby podle § 67 písm. c) trestního řádu. Dalším usnesením městského soudu byl nad stěžovatelem vysloven dohled probačního úředníka. Dále mu byla stanovena povinnost dostavovat se k probačnímu úředníkovi ve stanovených lhůtách a změnit místo pobytu pouze s jeho souhlasem. V návaznosti na to byl stěžovatel propuštěn z vazby na svobodu, neboť důvod vazby byl dohledem probačního úředníka a přijetím písemného slibu stěžovatele nahrazen. Proti tomuto usnesení podal státní zástupce stížnost, na základě které krajský soud napadeným usnesením usnesení městského soudu zrušil a stěžovatele ponechal ve vazbě, když rozhodl, že důvod vazby nadále trvá.

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že mu (či jeho obhájci) před rozhodnutím krajského soudu nebyla doručena stížnost státního zástupce. Zdůrazňuje, že tak neměl možnost seznámit se s argumenty, na základě kterých krajský soud v neveřejném zasedání podané stížnosti vyhověl a změnil rozhodnutí městského soudu, který ho propustil z vazby na svobodu.
 

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 23.09.2025 14:00 do: 23.09.2025 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 2068/25
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: Mgr. Daniela Zemanová
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. dubna 2025, č. j. 55 Co 88/2025-338
Stručná charakteristika:  styk s dítětem, práva rodiče na rodinný život a na péči o děti a jejich výchovu
Označení navrhovatelů:  O. F., zast. Mgr. Kateřinou Kuncovou, advokátkou
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Obvodní soud svěřil nezletilé vedlejší účastníky do rovnoměrné střídavé péče rodičů (matky a stěžovatele). Oběma rodičům uložil platit na nezletilé výživné. Obvodní soud vyšel ze zjištění, že u obou rodičů byly v minulosti shledány problémy se závislostí na návykových látkách, které však nyní již přítomny nejsou a oba rodiče jsou schopni se o nezletilé postarat. Nezletilí je mají oba rádi, starší syn vyjádřil přání být pravidelně s oběma rodiči. Na rovnoměrné střídavé péči se rodiče téměř shodli. K odvolání matky městský soud napadeným rozsudkem rozsudek obvodního soudu změnil tak, že nezletilé svěřil do péče matky a její výživné nestanovil. Ve zbytku rozsudek obvodního soudu potvrdil. Doplnil dokazování, ze kterého vyvodil, že stěžovatel není způsobilý o nezletilé pečovat, neboť jim svou péčí ubližuje a nezletilé negativně ovlivňuje proti matce. Negativně městský soud hodnotil také skutečnost, že stěžovatel neoprávněně odmítl nezletilé matce předat. Výchovné kompetence matky nejsou zcela zachovalé, neboť nezletilé fyzicky trestá. Na rozdíl od stěžovatele však tímto jednáním nepůsobí nezletilým znatelnější újmu. Městský soud vyvodil, že jakýkoliv kontakt nezletilých se stěžovatelem je nyní v rozporu s jejich nelepším zájmem a neupravil jeho současný styk s nezletilými. Pokud se stěžovatel rozhodne vyhledat odbornou pomoc, může být jeho kontakt s nezletilými obnoven.

Stěžovatel namítá, že městský soud nerozhodl ani o minimálním styku s nezletilými, čímž nepřiměřeně zasáhl do rodinného života stěžovatele i nezletilých. Městský soud bez dalšího převzal závěry opatrovníka, že stěžovatel je horší pečovatel a nezletilé manipuluje. Opatrovník i městský soud bezdůvodně věří matce a pomíjí sdělení stěžovatele a nezletilých o fyzickém násilí matky.
 

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 23.09.2025 14:30 do: 23.09.2025 15:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 864/25
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Milan Hulmák Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. prosince 2024 č. j. 7 Co 913/2024-1973 a rozsudku Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 12. dubna 2024 č.j.8 P 1/2021-1805
Stručná charakteristika:  Hmotné zabezpečení dětí, výživné
Označení navrhovatelů:  K. K. K. a K. K.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Okresní soud napadeným rozsudkem rozhodl o povinnosti vedlejšího účastníka – otce platit na výživu dcery od 1. 9. 2020 (kdy byla dcera studentkou víceletého gymnázia) částku 40 000 Kč měsíčně a od 1. 9. 2023 (kdy začala studovat pomaturitní placené studium na jazykové škole) částku 50 000 Kč měsíčně. Tím změnil rozsudek z roku 2012, kterým byla naposledy stanovena vyživovací povinnost otce k dnes již zletilé dceři ve výši 12 000 Kč měsíčně. Okresní soud provedl ve věci rozsáhlé dokazování, pokud jde o příjmy a majetek obou rodičů (zejména otce) i výdaje, potřeby, studium a zájmy dcery. Vzhledem k časovému odstupu od posledního rozhodnutí o výživném dospěl okresní soud k závěru, že došlo k podstatné změně poměrů jak u dcery, tak i u obou rodičů. Ke zpětnému zvýšení výživného soud neshledal důvody a poukázal na možnost dcery, potažmo její matky čerpat finanční prostředky z účtu zřízeného otcem ve prospěch dcery, na který pravidelně každý měsíc zasílal částku 10 000 Kč (při nabytí zletilosti dcery na něm bylo naspořeno celkem 802 000 Kč).  Krajský soud rozsudek okresního soudu změnil tak, že nově rozhodl o povinnosti otce platit na výživu dcery od 1. 1. 2018 částku 22 000 Kč měsíčně a od 1. 9. 2024 částku 50 000 Kč měsíčně. Po doplnění dokazování dospěl k závěru, že ke změně poměrů u dcery došlo již od 1. 9. 2017 s nástupem na víceleté gymnázium. Soud uznal, že v maturitním ročníku se náklady dcery podstatně zvýšily, k úhradě těchto „mimořádných výdajů“  však podle něj postačily výše zmíněné úspory od otce, které jí byly vyplaceny po dosažení zletilosti.

Okresnímu soudu stěžovatelky vytýkají, že při stanovení výživného vycházel primárně ze zcela nepřiléhavého nálezu. Poukázaly na to, že dcera má právo podílet se na vysoké životní úrovni otce, který se s ní nestýká a s výjimkou výživného jí ničím nepřispívá. Současně namítají, že okresní soud nepřistoupil k navýšení výživného za tři roky zpětně od podání návrhu, ačkoliv sám shledal změnu poměrů u dcery i otce. Ve vztahu k napadenému rozsudku krajského soudu stěžovatelky namítají, že v rozporu s jejich legitimním očekáváním výživné nepřiměřeně a neopodstatněně snížil.