IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 29.09.2020 08:00 do: 29.09.2020 09:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 1809/20
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jan Filip CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. června 2020 č. j. 101 VSPH 325/2020-47 a výroku II usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. února 2020 č. j. 51 ICm 523/2019-19
Stručná charakteristika: Právo na soudní a jinou právní ochranu
Označení navrhovatelů: PJ TRADE, s. r. o.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatelka vystupuje jako žalovaná v insolvenčním řízení. Krajský soud zastavil řízení o žalobě vedlejší účastnice o určení pravosti a výše popřené pohledávky ve výši 4 574 Kč (výrok I) a stěžovatelce uložil zaplatit vedlejší účastnici na náhradě nákladů řízení částku 4 574 Kč (výrok II). Nákladový výrok odůvodnil tím, že stěžovatelka zavinila, že řízení muselo být zastaveno, když svou přihlášku pohledávky po zahájení incidenčního sporu vzala (částečně) zpět. Současně se tento soud zabýval účelností vynaložených nákladů na právní zastoupení a snížil jejich náhradu z částky 12 342 Kč tak, aby nepřesahovala žalovanou částku. Vrchní soud v Praze následně neshledal důvodným stěžovatelkou podané odvolání proti výroku II usnesení krajského soudu a naopak stanovil, že stěžovatelka je povinna zaplatit vedlejší účastnici na náhradu nákladů řízení částku 12 342 Kč, neboť daný spor je podle něj incidenčním sporem podle insolvenčního zákona a svou povahou sporem o určovací žalobě, nikoliv o žalobě na plnění, a odměna advokáta má být stanovena pevnou sazbou a v plné výši.
Stěžovatelka se svou ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo na soudní ochranu, když vrchní soud nerespektoval nález Ústavního soudu, který řešil analogickou situaci. Insolvenční soud měl obecně upřít moderační právo podle § 150 o. s. ř. a nadto stěžovatelka tvrdí, že vedlejší účastnici neměly být náklady přiznány vůbec, neboť odpovědnost za zastavení řízení nese ona. Přiznání nákladů řízení se připouští pouze tehdy, byl-li návrh podán důvodně, čemuž tak dle jejího názoru nebylo, neboť mu nepředcházel platný popěrný úkon. Dle stěžovatelky vrchní soud tuto námitku pominul a stejně tak se ani nezabýval účelností vynaložených nákladů.
IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 29.09.2020 09:00 do: 29.09.2020 10:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 1152/20
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Josef Fiala CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. února 2020 č. j. 28 Cdo 4010/2019-547, rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 24. července 2019 č. j. 18 Co 162/2018-516 a rozsudku Okresního soudu v Klatovech ze dne 17. dubna 2018 č. j. 6 C 62/2017-370
Stručná charakteristika: právo na soudní ochranu
Označení navrhovatelů: J.G., L.H.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatelé jsou oprávněnými osobami podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku. Žalobou se u Okresního soudu v Klatovech domáhali nahrazení projevu vůle České republiky – Pozemkového úřadu o převodu pozemku určeného v žalobě, čímž měl být částečně uspokojen jejich restituční nárok. Okresní soud jejich žalobu zamítl. Shledal totiž, že nešlo o převoditelný pozemek z řady důvodů (mimo jiné proto, že přes požadovaný pozemek vede cyklistická stezka jako veřejně prospěšná stavba, pozemek je určen pro stavbu čističky odpadních vod a má být částečně zasažen plánovanou stavbou okružní křižovatky se zálivem pro autobus). Okresní soud v daném směru poukázal na § 6 odst. 1 písm. b) zákona č. 503/2012 Sb., dle něhož nelze vydat pozemky určené územním plánem k zastavění veřejně prospěšnými stavbami nebo stavbami dopravní infastruktury nebo těmito stavbami již zastavěné. Rovněž krajský soud se ztotožnil se závěrem o existenci zákonných překážek bránících převodu pozemku, který stěžovatelé označili v žalobě. Stěžovatelé nebyli úspěšní ani se svým požadavkem k převodu části pozemku podle jimi předloženého geometrického plánu. Stěžovatelé proti rozsudku krajského soudu podali dovolání, které Nejvyšší soud odmítl. Vyhodnotil, že se krajský soud neodchýlil od judikatury dovolacího soudu při řešení otázky vhodnosti pozemku k vydání. Nepřiměřené okolnostem věci nebylo podle Nejvyššího soudu rozhodnutí o požadavku na vydání části pozemku. Přípustnost dovolání nezaložila ani námitka nesplnění poučovací povinnosti podle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. Námitkou stěžovatelé poukazovali na to, že ačkoli okresní soud shledal pozemek označený v žalobě nevhodný k vydání, nevyzval je podle zmíněného zákonného ustanovení, aby označili jiné vhodné pozemky způsobilé k vykrytí uplatněného restitučního nároku. Nejvyšší soud uvedl, že stěžovatelé danou námitkou vystihli vadu řízení, která s účinností od 1. 1. 2013 není samostatným dovolacím důvodem. Vedle toho Nejvyšší soud zmínil, že pro výzvu podle § 118a občanského soudního řádu nebyl prostor, neboť skutkový stav byl zjištěn do té míry, že umožnil přijmout závěr o nemožnosti vydat pozemek pro existenci zákonné překážky.
V ústavní stížnosti stěžovatelé namítli porušení práva na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny) tím, že se okresní a krajský soud odmítly zabývat možností převodu té části požadovaného pozemku určené geometrickým plánem, která podle stěžovatelů není dotčena stavbami, pro které soudy shledaly nemožnost jeho vydání. Stěžovatelé trvají na tom, že měli být vyzváni k označení jiných vhodných pozemků tak, aby mohl být jejich restituční nárok uspokojen i za situace, kdy soudy shledaly nemožnost vydání v žalobě původně požadovaného pozemku. Stěžovatelé spatřovali porušení svých ústavně zaručených práv i v tom, jak bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení.
IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 29.09.2020 14:00 do: 29.09.2020 15:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 2565/19
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jaroslav Fenyk Ph.D., DSc., Univ. Priv. Prof.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 4. 2018, sp. zn. 5 To 72/2018, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2019, č. j. 8 Tdo 184/2019-703
Stručná charakteristika: Právo na zákonného soudce při změně složení senátu v trestním řízení
Označení navrhovatelů: J.R.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatel byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 zproštěn obžaloby podané pro zločin podvodu v jednočinném souběhu s přečinem zneužití cizích práv. Skutek, pro který byla podána obžaloba, měl spočívat v tom, že měl stěžovatel uzavřít se společností K & P service s.r.o. smlouvu o podnájmu osobního motorového vozidla, vystupovat přitom jako zmocněnec společnosti VIN-EU s.r.o., a tím ji zavázat k placení měsíčních splátek ve výši 36 300 Kč. Uvedené vozidlo si ponechal pro osobní potřebu, na nájemném uhradil toliko jednorázově 121 000 Kč a poté přestal reagovat na výzvy k placení nájemného či vrácení vozidla. Uvedenou smlouvu se společností K & P service s.r.o. měl stěžovatel uzavřít poté, co byl seznámen se skutečností, že společnost VIN-EU s.r.o. odvolává generální plnou moc jemu udělenou k jejímu zastupování.
K odvolání státní zástupkyně odvolací soud zprošťující rozsudek zrušil a prvoinstančnímu soudu věc vrátil k novému rozhodnutí. V opakovaném hlavním líčení byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání zločinu podvodu v jednočinném souběhu s přečinem poškození cizích práv, pročež mu byl uložen trest odnětí svobody v celkové délce dvou a půl let s podmíněným odkladem na zkušební dobu pěti let a současně peněžitý trest. Současně obvodní soud odkázal poškozenou s jejím nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti odsuzujícímu rozsudku podali stěžovatel i poškozená odvolání, o nichž rozhodl odvolací soud tak, že odvolání poškozené zamítl a k odvolání stěžovatele nově rozhodl tak, že při pozměněném popisu skutku uznal stěžovatele vinným pouze ze zločinu podvodu, za nějž mu uložil trest odnětí svobody v délce trvání dvou let, jehož výkon podmíněně odložil na zkušební dobu v délce čtyř let. Poškozenou pak odvolací soud odkázal s jejím nárokem na řízení ve věcech občanskoprávních.
Stěžovatel následně podal proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, jež Nejvyšší soud svým usnesením odmítl.
Ve své ústavní stížnosti stěžovatel namítá 1) nerespektování pokynů odvolacího soudu v odsuzujícím rozsudku nalézacího soudu; 2) extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy; 3) porušení pravidla in dubio pro reo; 4) nesprávnou právní kvalifikaci předmětného skutku vyplývající z nesprávného určení výše škody. Brání se tak proti rozhodnutím odvolacího soudu a Nejvyššího soudu a navrhuje jejich zrušení s tvrzením, že jimi byly porušeny jeho právo na spravedlivý proces dle čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“), presumpce neviny dle čl. 40 odst. 2 Listiny a čl. 6 odst. 2 Úmluvy, jakož i princip legality trestní represe dle čl. 39 Listiny.
III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 29.09.2020 14:00 do: 29.09.2020 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 4002/19
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Radovan Suchánek Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 5. září 2019 č. j. 21 Cdo 1484/2019-178
Stručná charakteristika: právo na soudní ochranu
Označení navrhovatelů: Mgr. J. S.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatelka (žalobkyně) se domáhala proti vedlejší účastnici (žalované) určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru. Stěžovatelka pracovala u vedlejší účastnice (soukromé základní školy) od roku 2008 jako učitelka a následně od roku 2010 jako ředitelka. Počátkem roku 2016 byla z funkce ředitelky odvolána. Obvodní soud žalobu zamítl a rozhodl, že stěžovatelka je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení. Dospěl přitom k závěru, že odvolání z vedoucího místa bylo souladné se zákoníkem práce a že i výpověď z pracovního poměru byla platným právním jednáním.
Na základě odvolání Městský soud v Praze rozsudek obvodního soudu potvrdil a stěžovatelku zavázal k náhradě nákladů odvolacího řízení. Městský soud ovšem dospěl k odlišnému závěru v otázce jmenování stěžovatelky do funkce ředitelky školy, když je na rozdíl od nalézacího soudu nepovažoval za souladné se školským zákonem. Dle názoru městského soudu mohla být stěžovatelka odvolána z funkce ředitelky jen tehdy, jestliže s ní byla možnost odvolání dohodnuta a současně s ní bylo dohodnuto, že se této funkce může vzdát. Uzavření takové dohody přitom městský soud shledal ve skutečnosti, že stěžovatelka podpisem pracovní smlouvy „stvrdila, že byla řádně seznámena s pracovním řádem a vnitřními předpisy zaměstnavatele“, které mimo jiné upravují i pracovní náplň ředitele školy a jeho povinnosti při odvolání z funkce nebo vzdání se funkce. Ve shodě s obvodním soudem pak Městský soud dospěl k závěru o nadbytečnosti stěžovatelky, výpověď z pracovního poměru proto shledal důvodnou.
Proti rozhodnutí městského soudu stěžovatelka brojila dovoláním, které bylo Nejvyšším soudem zamítnuto. Nejvyšší soud přitom dospěl k závěru, že „rozsudek odvolacího soudu je – byť založen na ne zcela přiléhavých důvodech – věcně správný“.
Za ústavně nesouladný a porušující právo na soudní ochranu považuje stěžovatelka strohé odmítnutí přezkumu v dovolání odůvodněného poukazu na rozpor skutkových zjištění a provedených důkazů a nepřezkoumatelnost hodnocení důkazů v otázce existence volného pracovního místa u vedlejší účastnice v době výpovědi. Brání se současně i proti postupu městského soudu a nesprávnosti jeho právního posouzení založeného na skutkových závěrech týkajících se nadbytečnosti stěžovatelky, které jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy. Právě nespokojenost s tímto postupem městského soudu vedla stěžovatelku k napadení jeho rozhodnutí dovoláním, avšak Nejvyšší soud podle stěžovatelky zdůvodněné tvrzení nepodrobil přezkumu a zabýval se dílčí otázkou, která nebyla jejím dovoláním napadena. Věnoval se posouzení právního základu pro jmenování stěžovatelky do funkce ředitelky, přičemž tuto otázku posoudil jinak než Městský soud, a to v neprospěch stěžovatelky.
Ústavní stížností napadeným rozhodnutím Nejvyššího soudu mělo podle stěžovatelky dojít k porušení jejího práva na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práva a svobod. Proto se u Ústavního soudu domáhá jeho zrušení.
III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 29.09.2020 14:30 do: 29.09.2020 15:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 1490/20
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Radovan Suchánek Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Okresního soudu v Klatovech ze dne 15. dubna 2020 sp. zn. 3 T 111/2018
Stručná charakteristika: právo na soudní ochranu a právo na obhajobu
Označení navrhovatelů: M., s.r.o.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Proti stěžovatelce (obchodní společnosti) bylo usnesením policejního orgánu zahájeno trestní stíhání pro spáchání přečinu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění. Z téhož důvodu a týmž usnesením bylo zahájeno také trestní stíhání jednatelky společnosti, která se přečinu měla dopustit jako statutární orgán.
Okresní soud na základě žádosti státního zástupce ustanovil stěžovatelce opatrovníka s odůvodněním, že dle zákona činí za právnickou osobu v řízení úkony ten, kdo je k tomu oprávněn v řízení před soudem podle občanského soudního řádu. Činit úkony však nemůže osoba, která je obviněným, poškozeným nebo svědkem v téže věci. Je-li v průběhu řízení taková skutečnost zjištěna, a právnická osoba nemá osobu způsobilou činit úkony v řízení, bude právnické osobě ustanoven opatrovník.
Stěžovatelka má za to, že v důsledku postupu okresního soudu jí nebyla umožněna volba obhájce, neboť osoba oprávněná činit úkony jménem stěžovatelky byla v téže věci obviněnou a soud vyložil § 34 odst. 4 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim tak, že taková osoba nesmí činit žádné úkony za stěžovatelku, tedy jí ani zvolit obhájce.
Stěžovatelka poukazuje na skutečnost, že v posuzované věci se okresní soud vůbec nezabýval tím, zda mezi ní a jejím statutárním orgánem existuje, byť potencionální, konflikt a zda přichází v úvahu vzájemný střet zájmů. Kdyby totiž tato skutečnost byla řádně zjišťována, musel by soud dojít k závěru, že tomu tak není. Jelikož je nanejvýš žádoucí, aby v posuzované věci společné zájmy obviněných subjektů hájil týž obhájce, což nebylo umožněno, má stěžovatelka za to, že „mechanickým“ vyloučením možnosti volby obhájce došlo k porušení jejího práva na soudní ochranu. Omezení svobodné volby obhájce nesledovalo v případě stěžovatelky žádný legitimní cíl, bylo tedy nepřijatelné a porušilo její právo na obhajobu.
Ústavní stížností se tedy stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, a to pro porušení svých ústavně zaručených práv podle čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 02.10.2020 11:00 do: 02.10.2020 12:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 1722/20
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Kateřina Šimáčková Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 100 Co 381/2019-2521 ze dne 9. 3. 2020 a rozsudku Okresního soudu Praha-východ č. j. 30 Nc 314/2017-2077 ze dne 29. 8. 2019
Stručná charakteristika: Právo na spravedlivý proces
Označení navrhovatelů: Ing. J.B.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení rozhodnutí Krajského soudu v Praze (dále jen krajský soud) a Okresního soudu Praha-východ (dále jen okresní soud), kterými měla být porušena jeho základní práva zaručující ochranu před diskriminací, spravedlivý proces, rovnost účastníků před soudem, projednání věci v přítomnosti účastníka, péči a výchovu dětí a zákonné rozhodnutí podle čl. 3 odst. 3, čl. 36, čl. 37 odst. 3, čl. 38 odst. 2, čl. 32 odst. 4 a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 a čl. 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 9 Úmluvy o právech dítěte.
Napadená rozhodnutí byla vydána v řízení o úpravě poměrů nezletilého vedlejšího účastníka, syna stěžovatele a vedlejší účastnice. Stěžovatel (otec) i vedlejší účastnice (matka) žádali o svěření nezletilého syna do své výlučné péče. Okresní soud ústavní stížností napadeným rozsudkem svěřil nezletilého do péče vedlejší účastnice a stěžovatele zavázal přispívat na jeho výživu, upravil styk stěžovatele s nezletilým a rozhodl o nákladech řízení.
Proti rozsudku okresního soudu podal stěžovatel odvolání, v němž napadl závěry odvolacího orgánu ve věci samé i procesní postup v nalézacím řízení. Jednání před krajským soudem se účastnili stěžovatel i vedlejší účastnice a probíhalo na něm dokazování. Na závěr bylo jednání odročeno za účelem předložení závěrečných návrhů v písemném vyhotovení, a to na 9. 3. 2020. Dne 6. 3. 2020 vzal stěžovatel své odvolání v plném rozsahu zpět. Dne 9. 3. 2020 proběhlo před krajským soudem jednání, k němuž se nedostavil stěžovatel ani jeho právní zástupce. Na tomto jednání byl nakonec vyhlášen ústavní stížností napadený rozsudek.
Krajský soud svým rozsudkem potvrdil rozhodnutí okresního soudu ohledně svěření nezletilého do péče matky, změnil jej ohledně výživného (navýšil měsíční částky) a ohledně styku stěžovatele s nezletilým (styk byl oproti rozhodnutí okresního soudu rozšířen). Krajský soud dále rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Stěžovatel v ústavní stížnosti poukazuje jak na porušení svých procesních práv, tak na nedostatky skutkových zjištění a právních závěrů obecných soudů. Stěžovatel krajskému soudu mimo jiné vytýká, že ignoroval jeho zpětvzetí odvolání a nehledě na něj ve věci vyhlásil rozsudek.
Upozornění: V souvislosti s epidemiologickou situací platí od úterý 1. září 2020 povinnost, aby osoby vstupující do budovy Ústavního soudu měly nasazeny ochranné prostředky dýchacích cest (nosu a úst), které brání šíření kapének. Ve vestibulu soudní budovy je k dispozici rovněž dezinfekční prostředek na ruce.