Aktuálně

Na této stránce naleznete chronologicky seřazené zprávy a oznámení Ústavního soudu, jimiž informuje širokou veřejnost i média o aktuálních rozhodnutích, připravovaných jednáních nebo jiných událostech, které souvisejí s jeho činností.

Výpis aktualit

Přehled jednání Ústavního soudu pro 40. kalendářní týden roku 2021

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 05.10.2021 10:00 do: 05.10.2021 10:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 1898/21
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: Prof. JUDr. Pavel Šámal Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. května 2021 č. j. 30 Cdo 22/2021-298, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. listopadu 2019 č. j. 53 Co 283/2019-222 a výroku II. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 26. února 2019 č. j. 23 C 126/2014-198
Stručná charakteristika:  právo na soudní a jinou právní ochranu, právo na náležité odůvodnění, právo na odškodnění za rozhodnutí nebo úřední postup
Označení navrhovatelů:  A. S., zastoupen advokátem JUDr. Milanem Trlicou
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatel se domáhal u obvodního soudu po České republice – Ministerstvu spravedlnosti zaplacení 80 000 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 82/1998 Sb.“), spočívajícím v nezákonném trestním stíhání. Obvodní soud žalobu zamítl, neboť stěžovateli nevznikla žádná penězi odškodnitelná újma, resp. žádnou takovou netvrdil. Městský soud v Praze k odvolání stěžovatele uvedený rozsudek obvodního soudu potvrdil. Nejvyšší soud k dovolání stěžovatele zrušil uvedené rozsudky obvodního soudu a městského soudu a věc vrátil obvodnímu soudu k dalšímu řízení. Obvodní soud podle Nejvyššího soudu zatížil rozhodnutí procesní vadou, neboť nepoučil stěžovatele o neunesení břemene tvrzení, přestože na takovém základě obvodní soud rozhodl. Obvodní soud v dalším řízení uložil žalované zaplatit stěžovateli 10 000 Kč s příslušenstvím (výrok I.), ve zbylé části žalobu zamítl (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.). Podle obvodního soudu byla přiznaná výše peněžitého zadostiučinění dostačující, neboť újma stěžovatele byla malá. Tvrdil-li stěžovatel, že při stanovení výše peněžitého zadostiučinění měla být zohledněna délka tzv. kompenzačního řízení, takovou možnost sice Nejvyšší soud a Evropský soud pro lidská práva, připouští avšak toliko u náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou jiného řízení, nikoli nezákonným trestním stíháním.  Stěžovatel brojil proti výrokům II. a III. napadeného rozsudku obvodního soudu odvoláním. Městský soud v uvedeném rozsahu napadený rozsudek obvodního soudu potvrdil. Stěžovateli nelze přisvědčit, domáhá-li se zvýšení zadostiučinění pro nepřiměřeně dlouhou dobu tzv. kompenzačního řízení; dosavadní judikatura, na kterou stěžovatel odkazoval, se týká toliko odškodňování porušení práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě. To se posuzuje podle jiných kritérií než odškodňování nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání. Poté stěžovatel brojil proti napadenému rozsudku městského soudu dovoláním. V něm mimo jiným předestřel právní otázku podmiňující přípustnost dovolání, zda lze „zvýšit zadostiučinění za nemajetkovou újmu z důvodu délky samotného kompenzačního řízení … nejen v řízeních o nárocích na náhradu nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce jiného řízení, ale také v řízení o odškodnění za nezákonné rozhodnutí či nezákonné trestní stíhání“, a uvedl, že Nejvyšší soud dosud takovou otázku v rozhodovací praxi neřešil.  Nejvyšší soud odmítl dovolání stěžovatele, neboť ho neshledal přípustným.

V ústavní stížnosti stěžovatel tvrdí, že Nejvyšší soud nesprávně interpretoval text jeho dovolání. Neexistuje žádné rozhodnutí, ve kterém Nejvyšší soud připustil či vyloučil zohlednit délku tzv. kompenzačního řízení u odškodnění nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání. Dále namítá, že soud nemůže jednotlivci vnutit formu a výši zadostiučinění a samotné konstatování porušení práva není dostatečným zadostiučiněním, nepřijme-li je poškozený.