IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 30.09.2025 09:00 do: 30.09.2025 09:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 764/25
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Josef Fiala CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2024 č. j. 33 Cdo 1944/2024-217
Stručná charakteristika: právo na soudní ochranu, právo na zákonného soudce
Označení navrhovatelů: OTE, a.s.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatelka je obchodní společností, jejímž jediným akcionářem je Česká republika, a předmětem její činnosti je, mj. administrace podpory podle zákona o podporovaných zdrojích energie. Vedlejší účastnice je povinně vykupujícím obchodníkem s elektřinou s tím, že jí vzniká oprávnění požadovat po stěžovatelce (operátorovi trhu s elektřinou) úhradu rozdílu mezi výkupní cenou a hodinovou cenou elektřiny. Plnění vyplacené vedlejší účastnici za určité období činilo celkem 153 622 888,34 Kč. Výrobcem elektřiny byla v posuzované věci jiná obchodní společnost. Rozsudkem krajského soudu bylo k žalobě nejvyššího státního zástupce zrušeno rozhodnutí Energetického regulačního úřadu (ERÚ), kterým byla výrobci elektřiny udělena licence na výrobu elektřiny ve fotovoltaické elektrárně v daném katastrálním území. K vydání licence nebyly podle krajského soudu splněny zákonné podmínky, protože výrobce elektřiny předložil v licenčním řízení nepravdivé podklady. Výrobce elektřiny nebyl úspěšný s kasační stížností proti tomuto rozsudku a posléze ani s ústavní stížností, která byla odmítnuta usnesením sp. zn. II. ÚS 2038/17. Návrhem podaným u ERÚ se stěžovatelka domáhala po vedlejší účastnici zaplacení výše uvedené částky se zákonným úrokem z prodlení, a to z titulu bezdůvodného obohacení. ERÚ návrh stěžovatelky zamítl, stejně tak byl zamítnut i rozklad. Podle ERÚ sice došlo k obohacení vedlejší účastnice, avšak nárok na vydání bezdůvodného obohacení se příčí dobrým mravům. Následně se stěžovatelka domáhala nahrazení rozhodnutí ERÚ u obvodního soudu, který její žalobu zamítl, neboť shledal napadené rozhodnutí jako věcně správné. Uvedl, že vedlejší účastnice vyplácela podporu v souladu se zákonem, protože ji poskytovala výrobci, na kterého hleděla jako by měl platnou licenci k výrobě elektřiny. Městský soud toto rozhodnutí potvrdil. Nejvyšší soud dovolání stěžovatelky zamítl.
Stěžovatelka namítá, že Nejvyšší soud se odchýlil od své předchozí rozhodovací praxe, aniž pro to byl dodržen zákonný postup, neboť příslušný senát věc nepostoupil velkému senátu. Nejvyšší soud v odůvodnění napadeného rozsudku ani nevysvětlil odlišné posouzení srovnatelné věci.
IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 30.09.2025 09:30 do: 30.09.2025 10:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 778/25
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Josef Fiala CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti I. výroku usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. prosince 2024 č. j. 23 Cdo 2817/2024-269 a I. výroku rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 1. února 2024 č. j. 27 Co 133/2022-241
Stručná charakteristika: právo na soudní ochranu
Označení navrhovatelů: QELLAN, s.r.o.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatelka se žalobou domáhala po jiné obchodní společnosti zaplacení ceny díla v částce 471 485 Kč. V žalobě tvrdila, že pro žalovanou provedla sjednané dílo (plastová okna, dveře a přechodové prvky, včetně montáže) za celkovou cenu díla 463 053 Kč bez DPH. Stěžovatelka dílo provedla, žalovaná ho však odmítla převzít, přičemž podle stěžovatelky bylo odmítnutí neoprávněné. Městský soud shledal žalobu důvodnou, a uložil žalované povinnost zaplatit stěžovatelce částku 471 485 Kč a na náhradě nákladů řízení částku 124 686 Kč. Uvedl, že bylo prokázáno uzavření smlouvy o díle, a dospěl k závěru, že stěžovatelka své smluvní povinnosti splnila, přičemž statutární zástupce žalované svou nečinností brání stěžovatelce řádně předat zhotovené dílo. Námitku promlčení, kterou vznesla žalovaná, shledal nedůvodnou, protože stěžovatelka mohla poprvé vykonat své právo následující den po splatnosti, tj. od 15. 10. 2017, přičemž žaloba byla podána dne 13. 10. 2020, tedy před uplynutím promlčecí lhůty. Proti rozsudku městského soudu podala žalovaná odvolání, na jehož základě krajský soud dospěl k závěru, že rozsudek není správný, zejména v otázce posouzení důvodnosti námitky promlčení, a proto napadeným rozsudkem změnil I. výrok rozsudku městského soudu a žalobu zamítl a rozhodl o povinnosti stěžovatelky nahradit náklady řízení žalované i České republice. Rozsudek krajského soudu napadla stěžovatelka dovoláním, které Nejvyšší soud odmítl.
Stěžovatelka namítá porušení principu autonomie vůle a práva vlastnit majetek a dodává, že ujednání smluvních stran o povinnosti dlužníka plnit dluh na základě výzvy věřitele vystavením faktury ve lhůtě 30 dnů je přípustnou formou ujednání o času plnění. Stěžovatelka dále nesouhlasí s posouzením počátku běhu promlčecí lhůty.
IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 30.09.2025 10:00 do: 30.09.2025 10:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 1338/25
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Zdeněk Kühn Ph.D., LL.M., S.J.D.
Stručná charakteristika: Právo na zákonného soudce
Označení navrhovatelů: Amykos management s.r.o. Pegasus management s.r.o.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatelka a) a další žalobce podali ke krajskému soudu žalobu o nahrazení projevu vůle vedlejšího účastníka k uzavření smlouvy o převodu podílu se stěžovatelkou a) a o určení obsahu této smlouvy. Krajský soud tuto žalobu zamítl a uložil stěžovatelce a) a žalobci zaplatit vedlejšímu účastníkovi více než 230 tis. Kč na náhradě nákladů řízení. Proti rozsudku krajského soudu podali všichni účastníci odvolání. Stěžovatelka a) navrhla, aby do řízení na její místo vstoupila stěžovatelka b), neboť na ni přešla v důsledku přeměny část jmění týkající se tohoto sporu, včetně práva na plnění požadované žalobou. Vrchní soud napadeným usnesením tento návrh zamítl. Vyšel z toho, že přechod jmění na stěžovatelku b) nastal až po vydání rozsudku krajského soudu. Nakonec vrchní soud došel k závěru, že přeměna byla provedena pouze za účelem nedobytnosti pohledávky vedlejšího účastníka na náhradu nákladů řízení. Návrh na vstup do řízení je tak zneužitím procesní úpravy ve snaze vyhnout se hrazení nákladů řízení. Proti tomuto usnesení podaly obě stěžovatelky dovolání, které Nejvyšší soud prvním výrokem odmítl, neboť dovolání může podat pouze účastník řízení, jímž stěžovatelka b) nebyla. Subjektivní přípustnost dovolání nezakládá ani přechod části jmění v důsledku přeměny. Dále Nejvyšší soud druhým výrokem zamítl dovolání stěžovatelky a).
Stěžovatelky jsou názoru, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno právo na soudní ochranu, přístup k soudu a spravedlivý proces. Porušení práva stěžovatelky b) na přístup k soudu se měl Nejvyšší soud dopustit tím, že dovolání této stěžovatelky nesprávně odmítl jako subjektivně nepřípustné. Dále stěžovatelky brojí proti závěrům obecných soudů z důvodu neúplnosti právního posouzení a nedostatečné argumentaci.
III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 30.09.2025 10:00 do: 30.09.2025 10:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 2015/25
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: Mgr. Daniela Zemanová
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 14. dubna 2025, č. j. 32 Co 6/2025-376, ve znění doplňujícího usnesení téhož soudu ze dne 9. května 2025, č. j. 32 Co 6/2025-381
Stručná charakteristika: právo na soudní ochranu
Označení navrhovatelů: J. H.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Okresní soud k návrhu stěžovatelky zvýšil výživné otce (vedlejšího účastníka) na nezletilou (tehdy 16 let) na částku 14 600 Kč měsíčně za období od 1. 7. 2021 do 31. 8. 2024 a na částku 16 500 Kč měsíčně za období od 1. 9. 2024. Současně uložil otci povinnost uhradit nedoplatek na výživném ve výši 411 800 Kč a konstatoval změnu předchozího rozsudku o výživném. Vyšel ze zjištění, že výživné otce na nezletilou bylo naposledy určeno dohodou rodičů, kterou soud schválil rozsudkem v roce 2017, a to na částku 3 500 Kč měsíčně. V době schvalování dohody se rodiče v péči o nezletilou střídali. Rodiče měli nižší příjmy než nyní a neměli další vyživovací povinnost. Soud tehdy shledal dohodnuté výživné přiměřeným i z důvodu, že se otec zavázal hradit nezletilé obědy ve školní jídelně a převést na ni dům. V současnosti otec stále hradí 3 500 Kč měsíčně, nad rámec toho přispěl nezletilé na určité věci, s nezletilou se nestýká, ač ona by o to měla zájem. Okresní soud dospěl k závěru, že nastala zásadní změna poměrů odůvodňující jeho zvýšení. Tato změna je dána především postupem nezletilé na vyšší stupeň vzdělávání a jejím zvýšeným věkem. Okresní soud dále zohlednil, že každému z rodičů přibyla jedna vyživovací povinnost a stěžovatelce stejně jako otci vzrostly příjmy. K odvolání otce krajský soud rozsudek okresního soudu změnil tak, že výživné otce na nezletilou zvýšil na částku 7 000 Kč měsíčně za období od 1. 7. 2021 do 31. 8. 2023 a na částku 9 000 Kč měsíčně za období od 1. 9. 2023. Otci uložil zaplatit nedoplatek na výživném ve výši 159 500 Kč. Oproti okresnímu soudu krajský soud nepřihlédl k příjmu otce z cestovních náhrad. Dále nepovažoval krajský soud za určující, zda otec dodržel svůj slib převést na nezletilou dům.
Stěžovatelka nesouhlasí s tím, jak krajský soud posuzoval příjmy otce. Z rozhodnutí není zřejmé, z jakého celkového příjmu otce krajský soud vycházel. I pokud by se výživné stanovilo pouze z příjmu otce bez započítání cestovních náhrad a potenciálního nájemného, mělo by podle doporučujících tabulek vycházet na 12 000 Kč měsíčně. Otec se přitom s nezletilou nestýká a nad rámec výživného jí ničím nepřispívá.
IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 30.09.2025 10:30 do: 30.09.2025 11:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 2245/24
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Josef Fiala CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. června 2024 č. j. 3 To 60/2024-1224 a rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 14. března 2024 č. j. 2 T 24/2024-1187
Stručná charakteristika: právo na soudní ochranu
Označení navrhovatelů: A. Z.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Městský soud uznal vedlejšího účastníka vinným ze spáchání přečinu ohrožování výchovy dítěte a přečinu svádění k pohlavnímu styku. Za uvedené trestné činy mu uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvaceti dvou měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání čtyř roků za současného vyslovení dohledu nad ním. Dále mu uložil trest propadnutí věcí a ochranné léčení sexuologické v ambulantní formě. Stěžovatele (poškozeného) odkázal městský soud s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Uvedených trestných činů se vedlejší účastník dopustil vůči stěžovateli (ve věku 10 let) tím, že pod přezdívkami komunikoval prostřednictvím komunikačních platforem se stěžovatelem, přičemž při této komunikaci pod záminkou výuky airsoftu a pod příslibem zakoupení počítačové hry po dosažení určitého počtu bodů při tréninku po něm opakovaně, s cílem svého pohlavního uspokojení, požadoval, aby v průběhu jejich videohovoru před webkamerou vykonával různé věci, čemuž stěžovatel vyhověl, neboť vedlejšímu účastníkovi věřil a chtěl získat slíbenou odměnu. Vedlejší účastník ho instruoval a nabádal, jak to má činit a bodoval jej, přičemž z těchto aktivit pořídil a uložil do vnitřní paměti svého mobilního telefonu celkem sedm videosouborů, na nichž je zobrazen stěžovatel při požadovaných aktivitách. Krajský soud odvolání stěžovatele zamítl. Oba soudy dospěly k závěru, že stěžovatelem požadovaný nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 400 000 Kč nelze v adhezním řízení přiznat ani zčásti, jelikož se nepodařilo prokázat neoprávněný zásah do osobnostní sféry stěžovatele ve značné míře. Soudy měly pochybnosti o příčinné souvislosti mezi jednáním vedlejšího účastníka a stěžovatelem uváděnými následky, a to na základě rozporů v dostupných zjištěních, kdy rodiče stěžovatele shodně vypověděli, že si u něj nevšimli změn v chování, a stěžovatel u výslechu policistům neuvedl jakékoli konkrétní potíže, zatímco pozdější prohlášení oběti o dopadech trestného činu obsahovalo popis závažných následků.
Stěžovatel namítá, že rozhodnutí obecných soudů jsou neústavní. Podle stěžovatele soudy měly k dispozici veškeré potřebné informace i důkazy k posouzení výše náhrady nemajetkové újmy, včetně prohlášení stěžovatele (oběti) o dopadech trestného činu na jeho život, vysvědčení dokládajících radikální zhoršení školního prospěchu v době sexuálního napadání od vedlejšího účastníka a svědecké výpovědi nezávislé psychoterapeutky. Obecné soudy podle něj nedocenily, že jeho prohlášení je podle zákona plnohodnotným důkazem ve věci a slouží právě k tomu, aby oběť trestného činu nemusela být k negativním dopadům daného trestného činu vyslýchána, zejména v případech dětských obětí, které se za inkriminované jednání stydí.
IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 30.09.2025 11:00 do: 30.09.2025 11:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 1342/24
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Milan Hulmák Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. února 2024 č. j. 5 To 19/2024-219 a usnesení Okresního soudu v Blansku ze dne 14. listopadu 2023 č. j. 1 T 28/2023-196
Stručná charakteristika: Právo na soudní a jinou právní ochranu, náhrada škody
Označení navrhovatelů: R. S., J. H., Z. H.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Odsuzujícím rozsudkem okresního soudu bylo stěžovatelům (poškozeným) přiznáno právo na náhradu škody a nemajetkové újmy, která jim byla trestným činem odsouzeného způsobena. Stěžovatelé následně podali návrh na přiznání náhrady nákladů potřebných k účelnému uplatnění jejich nároku v trestním řízení, včetně nákladů vzniklých přizváním zmocněnkyně. Okresní soud napadeným usnesením odsouzenému uložil povinnost část požadovaných nákladů nahradit a ve zbytku stěžovatelům náhradu nákladů nepřiznal. Krajský soud stížnosti všech stěžovatelů zamítl a nově rozhodl tak, že návrhy zletilých stěžovatelů na přiznání náhrady nákladů zamítl, zmocněnkyni zamítl právo na odměnu. Uznal sice osm účelných právních úkonů a přiznal náhradu škody i nemajetkové újmy, ale náklady na zastoupení již byly v plné výši (95 903 Kč) uhrazeny pojišťovnou. Náklady byly vypočteny podle tarifní hodnoty, přičemž soud rozlišil mezi úkony provedenými pro jednotlivce a společnými úkony. Nezletilá stěžovatelka jako zvlášť zranitelná oběť má sice nárok na bezplatnou právní pomoc, nicméně odměna zmocněnkyni byla již vyplacena pojišťovnou. Proto další náhrady soud nepřiznal.
Stěžovatelé s napadenými rozhodnutími nesouhlasí. Tvrdí, že jim měly být přiznány vyšší částky. Usnesení okresního soudu je podle nich nesprávné vzhledem ke špatné aplikaci advokátního tarifu. Navíc okresní soud nezohlednil postavení nezletilé stěžovatelky jako oběti zvlášť zranitelné. Krajský soud pak excesivně sloučil nárok stěžovatelů spojený s právním zastoupením zmocněnce v trestním řízení s odlišným nárokem na náhradu nákladů vynaložených při uplatnění nároku na pojistné plnění vůči pojistiteli. Své rozhodnutí navíc dostatečně neodůvodnil.
Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
od: 01.10.2025 09:00 do: 01.10.2025 09:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: Plénum
Spisová značka: Pl. ÚS 26/25
Jednací místnost: sněmovna
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Zdeněk Kühn Ph.D., LL.M., S.J.D.
Stručná charakteristika: Nemajetková újma způsobená nepřiměřenou délkou řízení
Označení navrhovatelů: P. K., zastoupený JUDr. Janem Zůbkem, advokátem
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatel se domáhal finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu, kterou utrpěl v důsledku nepřiměřeně dlouhého exekučního řízení, jež proti němu vedla oprávněná obchodní společnost. Exekuce byla nařízena v roce 2005 a trvala více než sedmnáct let, přičemž skončila až v roce 2022 zastavením exekuce. Soud tehdy rozhodl, že mezi stranami žádný závazkový vztah nevznikl, a uložil oprávněné společnosti povinnost uhradit stěžovateli náhradu nákladů řízení v celkové výši téměř 1,7 milionu Kč. Stěžovatel následně požadoval od státu náhradu nemajetkové újmy podle zákona o odpovědnosti státu za škodu. Uplatnil nárok ve výši 789 156 Kč, avšak stát mu přiznal jen 350 167 Kč. Rozdílu ve výši 438 989 Kč se stěžovatel domáhal žalobou. Obvodní soud mu však přiznal pouze dalších 19 750 Kč a zbytek nároku zamítl. Soud sice označil řízení za extrémně dlouhé, ale přihlédl také k jeho složitosti, podílu stěžovatele na průtazích (mj. tím, že měnil svá tvrzení) a k dalším okolnostem, jako byl vliv řízení na jeho majetkové poměry. Základní částku odškodnění navýšil o 15 %, čímž dospěl k celkové částce 369 917 Kč. Městský soud rozsudek potvrdil a rovněž odmítl argumentaci stěžovatele, že by výše zadostiučinění měla být automaticky navyšována kvůli inflaci či růstu životní úrovně.
Stěžovatel podal proti rozsudku dovolání, které Nejvyšší soud v napadeném rozsahu zamítl a ve zbytku odmítl. Nejvyšší soud shledal dovolání přípustné jen z důvodu dvou dosud neřešených otázek: zaprvé, zda se do celkové délky řízení započítává i „navazující“ exekuce týkající se nároku stěžovatele na náhradu nákladů řízení, a zadruhé, zda by se mělo při stanovení výše zadostiučinění přihlížet k inflaci a růstu životní úrovně. V obou otázkách dal soud za pravdu nižším instancím. V prvním případě konstatoval, že navazující řízení nelze považovat za součást původního řízení, protože se týká jiné pohledávky a má jiný právní základ. V druhém případě Nejvyšší soud uvedl, že judikatura Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) i českých soudů nepředpokládá mechanické navyšování částek kvůli inflaci, ale spíše posouzení každého případu individuálně s přihlédnutím k celkovým okolnostem. Základní částky, které české soudy běžně přiznávají, přitom podle Nejvyššího soudu i nadále odpovídají mezinárodním standardům a splňují požadavek přiměřenosti.
Stěžovatel namítá, že Nejvyšší soud pochybil, když stěžovatelem tři vytyčené právní otázky neshledal přípustnými. Dále, že za počátek exekučního řízení měl považovat den zahájení řízení, nikoli až den, kdy se o zahájení řízení stěžovatel dozvěděl. Také, že Nejvyšší soud dezinterpretoval judikaturu týkající se kritérií významu řízení pro stěžovatele, odchýlil se od ní a nesprávně posoudil otázku konce exekučního řízení jako řízení průtažného. Nakonec stěžovatel namítá, že přiznaná částka je vzhledem k absenci valorizace základních částek odškodnění nepřiměřeně nízká.
Ústavní soud zde řeší otázku, zda je v současnosti třeba při stanovování základních částek zadostiučinění (respektive částek přiznávaných jako odškodnění) za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení zohlednit také růst životní úrovně ve společnosti či inflaci, k níž došlo za posledních čtrnáct let.
III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 02.10.2025 14:00 do: 02.10.2025 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 2118/25
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Jan Svatoň CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. května 2025 č. j. 21 As 80/2025-51
Stručná charakteristika: Právo stěžovatelů na přístup k soudu, právo na soudní a jinou právní ochranu
Označení navrhovatelů: 1. obec Hrobce, 2. rozVRTaná krajina, z. s. 3. Ing. L.M., zast. advokátem JUDr. Michalem Bernardem, Ph.D.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Mezi účastníky řízení je nesporné, že dnem, kdy nastala skutečnost určující počátek lhůty pro podání kasační stížnosti (§ 40 odst. 1 soudního řádu správního), bylo pondělí 7. 4. 2025. Dnem následujícím počala běžet dvoutýdenní lhůta (§ 106 odst. 2 s. ř. s.) pro podání kasační stížnosti. Konec této dvoutýdenní lhůty pak vzhledem ke státnímu svátku v pondělí 21. 4. 2025 připadl až na úterý 22. 4. 2025 (§ 40 odst. 3 s. ř. s.). Kasační stížnost stěžovatelů byla prostřednictvím jejich právního zástupce dodána do datové schránky dne 22. 4. 2025. Nejvyšší správní soud kasační stížnost stěžovatelů odmítl pro opožděnost.
Stěžovatelé namítají, že ve skutečnosti svoji kasační stížnost podali včas. Ústavní stížností se domáhají zrušení rozhodnutí Nejvyššího správního soudu s tvrzením, že jím bylo odepřeno právo stěžovatelů na přístup k soudu.