IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 29.09.2026 14:00 do: 29.09.2026 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 1849/26
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Lucie Dolanská Bányaiová Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. května 2026 č. j. 8 To 30/2026-580
Stručná charakteristika: právo na obhajobu
Označení navrhovatelů: A. B., zast. JUDr. Zdeňkem Grusem, advokátem
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatelka v trestním řízení jako obviněná žádala o přiznání bezplatné obhajoby, v žádosti mj. uvedla, že je osobou nemajetnou, bez příjmů a zaměstnání, nachází se ve vazební věznici a že jí zdravotní omezení fakticky brání opatřit si prostředky na obhajobu jakoukoliv prací. Krajský soud její žádosti nevyhověl a stížnost proti tomuto usnesení následně vrchní soud zamítl jako nedůvodnou. Stěžovatelka je podle názoru soudů práceschopná, bez zdravotních omezení, bez vyživovací povinnosti a má možnost ucházet se o zaměstnání a zlepšit tak svou finanční situaci. Aktuální nedostatek prostředků sám o sobě nárok na bezplatnou obhajobu nezakládá.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti především namítá, že oba soudy nepřípustně vycházely z „potenciality“ jejího budoucího příjmu namísto reálné majetkové a příjmové situace v době rozhodování. Odkazuje v této souvislosti na nálezy ze dne 23. 4. 2019 sp. zn. I. ÚS 3966/17, ze dne 8. 10. 2019 sp. zn. IV. ÚS 2590/19 a ze dne 16. 2. 2021 sp. zn. III. ÚS 3582/20.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 29.09.2026 14:30 do: 29.09.2026 15:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II ÚS 2258/26
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Pavel Šámal Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. července 2026 č. j. 6 To 192/2026-309 a usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 19. května 2026 č. j. 3 T 29/2026-296,
Stručná charakteristika: právo na obhajobu, právo na soudní a jinou právní ochranu
Označení navrhovatelů: R. H., zastoupena Mgr. Petrem Kaustou, advokátem,
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatelka byla trestním příkazem okresního soudu uznána vinnou přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti, za což byla odsouzena k peněžitému trestu v celkové výměře 60 000 Kč a k trestu zákazu činnosti spočívajícím v zákazu řízení motorových vozidel v trvání 36 měsíců. Zároveň jí byla uložena povinnost zaplatit poškozenému na náhradě újmy celkem 858 032,25 Kč. Poškozený následně podal prostřednictvím své zmocněnkyně návrh na uložení povinnosti stěžovatelce nahradit mu náklady potřebné k účelnému uplatnění nároku na náhradu újmy, včetně nákladů vzniklých přibráním zmocněnce. Okresní soud poté uložil stěžovatelce povinnost uhradit poškozenému náklady související s jeho účastí v trestním řízení v celkové výši 59 040,64 Kč. Stížnost stěžovatelky proti tomuto rozhodnutí krajský soud zamítl s odůvodněním, že stěžovatelka podala proti usnesení okresního soudu včas stížnost, kterou neodůvodnila. Vzhledem k absenci konkrétních námitek krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že stížnost není důvodná.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že proti usnesení okresního soudu podala včas blanketní stížnost s tím, že ji blíže odůvodní do 15 dnů, což prostřednictvím svého obhájce také učinila. Stěžovatelka tak má za to, že odůvodnění její stížnosti nebylo krajskému soudu obvodním soudem předloženo. K tomu odkazuje na četnou judikaturu Ústavního soudu s tím, že uvedeným postupem došlo ke krácení jejích práv.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 29.09.2026 15:00 do: 29.09.2026 15:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 1515/26
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Martin Smolek Ph.D., LL.M.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 20 Cdo 439/2026 694 ze dne 25. 3. 2026
Stručná charakteristika: Odklad právní moci; odůvodnění rozhodnutí
Označení navrhovatelů: O. T., zást. JUDr. Michal Pacovský, advokát, Praha
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Proti stěžovatelce jako povinné je od roku 2013 vedena exekuce, vedlejší účastnice v exekučním řízení vystupuje jako oprávněná. Obvodní soud v říjnu 2017 zamítl návrh stěžovatelky na zastavení a odklad exekuce, městský soud následně v roce 2025 toto usnesení změnil tak, že exekuci zastavil a rozhodl o nákladech. Oprávněná podala proti usnesení městského soudu dovolání a současně navrhla odklad právní moci výroku o zastavení exekuce a odklad vykonatelnosti nákladových výroků. Návrhy odůvodnila hrozící újmou a tvrzenou přípustností a důvodností dovolání. Ve vztahu k zastavení exekuce uvedla, že další věřitelé uplatňují vůči stěžovatelce vykonatelné pohledávky v nemalé výši, což závažně ohrožuje možnost jejího uspokojení z majetku stěžovatelky. Dále uvedla, že její exekuce byla na majetek stěžovatelky vedena jako první v pořadí, které může v případě neodložení právní moci výroku o zastavení exekuce ztratit; to podle ní může vést k uspokojení vymáhané pohledávky v horším pořadí, případně k její nedobytnosti. Stěžovatelka s návrhem na odklad nesouhlasila a zejména namítala, že jedna z pohledávek jiného věřitele byla pravomocně určena jako pohledávka, která není po právu a její vymožení v exekuci je krajně nepravděpodobné. Dovozovala z toho, že vedlejší účastnici tvrzená újma nehrozí. Naopak pokračováním exekuce podle ní hrozí závažná újma jí samotné. Nejvyšší soud odložil právní moc usnesení městského soudu do právní moci rozhodnutí o dovolání vedlejší účastnice. Dospěl k závěru, že vedlejší účastnice je závažně ohrožena ve svých právech „ztrátou pořadí a v důsledku toho ztíženou možností uspokojení vymáhané pohledávky na majetku povinné“. Současně uvedl, že odklad právní moci se nedotkne právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že Nejvyšší soud své usnesení nedostatečně odůvodnil. Zdůrazňuje, že proti návrhu vedlejší účastnice vznesla konkrétní námitky, jejichž podstatou bylo zpochybnění samotného předpokladu tvrzené újmy. Nejvyšší soud podle stěžovatelky na tuto argumentaci nijak věcně nereagoval. Z napadeného usnesení není podle ní patrné, proč považoval tvrzené riziko ztráty pořadí za reálné ani proč námitky stěžovatelky nepovažoval za významné. Stěžovatelka dále poukazuje na důsledky odkladu do své právní sféry.
III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 30.09.2026 08:30 do: 30.09.2026 09:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 2136/26
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Veronika Křesťanová Dr.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Ostravě č. j. 1 ZN 4561/2023-113 ze dne 22. května 2026 a usnesení Policie České republiky, Městského ředitelství policie Ostrava, 7. oddělení obecné kriminality č. j. KRPT-185496-173/TČ-2023-070777 ze dne 25. března 2026
Stručná charakteristika: Právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod v souvislosti s právem advokáta v postavení zmocněnce tvrzené oběti na odměnu a náhradu hotových výdajů za situace, kdy výsledky trestního řízení vedly k závěru, že vůči zastupovanému člověku nebyl spáchán trestný čin. Status oběti.
Označení navrhovatelů: Mgr. J. K.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatelem je advokát, který vystupoval v trestním řízení jako zmocněnec oznamovatele (tvrzeného poškozeného). Trestní řízení bylo vedeno pro podezření ze spáchání přečinu podvodu, jehož se měl dopustit konkrétní podezřelý, a které skončilo usnesením policie o odložení věci. Policejní orgán dospěl k závěru, že nejde o podezření z trestného činu a není na místě vyřídit věc jinak. Stížnost proti usnesení podanou stěžovatelem státní zástupce zamítnul jako podanou neoprávněnou osobou (oznamovatel, kterého stěžovatel zastupoval, v tu dobu již nežil). Ústavní stížností napadeným usnesením policejního orgánu bylo podle § 151 odst. 3, 6 trestního řádu s odkazem na § 51a odst. 2 trestního řádu rozhodnuto o návrhu stěžovatele na vydání rozhodnutí o výši odměny zmocněnce a náhradě hotových výdajů, v němž stěžovatel uplatnil tento nárok v celkové výši 134 488 Kč. Policejní orgán uvedeným usnesením stěžovateli odměnu, náhradu hotových výdajů a náhradu za promeškaný čas nepřiznal, respektive „přiznal“ ji ve výši 0 Kč. Proti usnesení policejního orgánu podal stěžovatel stížnost, kterou státní zástupce zamítl jako nedůvodnou.
Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že mu orgány činné v trestním řízení odmítly přiznat jakoukoli odměnu a náhradu hotových výdajů kvůli tomu, že s ohledem na výsledek trestního řízení oznamovatel, jehož zastupoval, nemůže být považován za zvlášť zranitelnou oběť, a proto mu nevzniklo právo na bezplatnou právní pomoc podle § 51a odst. 2 trestního řádu. Zdůrazňuje, že status zvlášť zranitelné oběti vzniká (již) okamžikem spáchání trestného činu (při naplnění znaků zvláštní zranitelnosti), nikoli rozhodnutím orgánu činného v trestním řízení. Výklad prosazovaný orgány činnými v trestním řízení by v konečném důsledku mohl mít pro oběti odrazující účinek, neboť by je oslovení advokáti museli informovat, že v případě neúspěšného výsledku trestního řízení by nesly náklady na právní zastoupení samy. Tento výklad by podle jeho názoru navíc vedl k nerovnostem mezi jednotlivými zvlášť zranitelnými oběťmi a obrací smysl ochranného principu, podle kterého je třeba každou osobu, která se cítí být obětí trestného činu, za oběť považovat, nevyjde-li najevo opak.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 30.09.2026 14:30 do: 30.09.2026 15:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 1542/26
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Dita Řepková Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení
Stručná charakteristika: vazba
Označení navrhovatelů: J. Š., zastoupený JUDr. Lukášem Duffkem, advokátem
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Proti stěžovateli je vedeno trestní řízení pro skutek, v němž je spatřováno spáchání zvlášť závažného zločinu pletich při zadávání veřejné zakázky a při veřejné soutěži. Stěžovatel byl v září 2023 vzat do vazby z důvodů § 67 písm. b) a c) trestního řádu (vazba koluzní a předstižná). O dva měsíce později bylo k žádosti stěžovatele usnesením vrchního státního zastupitelství rozhodnuto o jeho propuštění z vazby a současně o přijetí peněžité záruky a stanovení dohledu probačního úředníka. Stěžovatel následně opakovaně usiloval o zrušení obou těchto institutů nahrazujících vazbu, nakonec však uspěl pouze ohledně dohledu probačního úředníka, který mu byl soudem zrušen v červenci 2025. Stěžovatel podal v lednu tohoto roku státnímu zástupci vrchního státního zastupitelství návrh na zrušení na zrušení peněžité záruky podle § 73a odst. 5 trestního řádu. Státní zástupce návrh stěžovatele zamítl, a to pro důvodnost a proporcionalitu dalšího trvání peněžité záruky v souvislosti s přetrváváním důvodů předstižné vazby. Současně dospěl k závěru, že § 73aa trestního řádu se na institut peněžité záruky aplikovat nebude. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel stížnost, na základě které vrchní soud předchozí usnesení státního zástupce zrušil. V prvé řadě oproti závěru státního zástupce konstatoval, že § 73aa trestního řádu se bude aplikovat též na peněžitou záruku jako na opatření nahrazující vazbu. Slovní spojení doba stanovená pro trvání vazby ve smyslu § 73aa trestního řádu vrchní soud vyložil tak, že tímto pojmem je nutno rozumět maximální dobu trvání vazby dle § 72a odst. 1 trestního řádu, nikoli její vnitřní rozdělení mezi jednotlivá stádia trestního řízení podle § 72a odst. 2 trestního řádu, a maximální možná doba trvání peněžité záruky proto v projednávané věci ještě neuplynula, a o návrhu stěžovatele tak vůbec nemělo být rozhodováno. Současně nadále trvají důvody, pro které byla peněžitá záruka jako opatření nahrazující vazbu přijata a nenastaly ani takové okolnosti, které by v probíhajícím přípravném řízení odůvodňovaly její zrušení.
Ústavní stížnost je založena zejména na polemice stěžovatele s názorem vrchního soudu plynoucím z napadeného usnesení, že ve vztahu k maximální době trvání opatření nahrazujících vazbu se neuplatní § 72 odst. 2 trestního řádu, jenž stanoví poměrné dělení maximální doby trvání vazby mezi přípravné řízení a řízení před soudem. Stěžovatel svou polemiku zakládá především na výkladu pojmu doba stanovená pro trvání vazby ve smyslu § 73aa věty druhé in fine trestního řádu.
III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 01.10.2026 10:30 do: 01.10.2026 11:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 2091/26
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: Mgr. Daniela Zemanová
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti sdělení Krajského státního zastupitelství v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 13. května 2025 č. j. 3 KZZ 4/2025-14v, usnesení Okresního státního zastupitelství ve Žďáru nad Sázavou ze dne 3. prosince 2024 č. j. ZN 1122/2023-56, a usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie kraje Vysočina, Územního odboru Žďár nad Sázavou, Oddělení obecné kriminality ze dne 4. října 2024 č. j. KRPJ-31150-94/ČJ-2024-161471
Stručná charakteristika: právo na soudní ochranu
Označení navrhovatelů: A. B., zast. Mgr. Lubošem Kučírkem, advokátem
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Kauza se týká postavení stěžovatelky jako zvlášť zranitelné oběti trestného činu a nároku na náhradu nákladů spojených s jejím zastupováním zmocněncem. Stěžovatelka podala v květnu 2023 prostřednictvím zmocněnce trestní oznámení o podezření z možného spáchání trestného činu znásilnění, na jeho základě zahájil policejní orgán úkony trestního řízení. Po vyhodnocení důkazů ale policejní orgán věc odložil s tím, že ve věci nejde o podezření z trestného činu a není na místě vyřídit věc jinak. Posléze na základě podnětu podezřelého zahájil policejní orgán úkony trestního řízení proti stěžovatelce pro podezření z přečinu křivého obvinění. Policejní orgán nakonec věc odložil s tím, že nejde o podezření z trestného činu a není na místě věc vyřídit jinak (nebylo u ní prokázáno vědomě lživé obvinění, které je podmínkou pro spáchání uvedeného trestného činu). Po ukončení řízení stěžovatelka prostřednictvím zmocněnce vyčíslila náklady právního zastoupení a uplatnila nárok na jejich zaplacení s tím, že má jako zvlášť zranitelná oběť ve smyslu zákona o obětech trestných činů a podle § 51a odst. 2 trestního řádu nárok na bezplatnou právní pomoc. Napadeným usnesením policejní orgán požadovanou náhradu nepřiznal. Připustil, že stěžovatelka v průběhu řízení vystupovala v postavení zvlášť zranitelné oběti. V řízení však nebylo prokázáno, že by se podezřelý dopustil prověřovaného činu, z čehož logicky plyne, že ani stěžovatelka se nestala zvlášť zranitelnou obětí. Podle názoru policejního orgánu stěžovatelka postavení zvlášť zranitelné oběti (a nároky z toho vyplývající) pozbyla s právní mocí rozhodnutí o odložení věci. Následnou stížnost okresní státní zástupce zamítl jako nedůvodnou. Ministryně spravedlnosti neshledala zákonné důvody k podání stížnosti pro porušení zákona a podnět odložila.
Podstatou ústavní stížnosti je stěžovatelčin nesouhlas se závěrem, že pozbyla postavení zvlášť zranitelné oběti bez dalšího pouze v důsledku odložení věci. V postupu orgánů činných v trestním řízení stěžovatelka spatřuje porušení ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 26 odst. 1 a 3, čl. 36 odst. 1 a 2, čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.