III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 05.10.2020 13:00 do: 05.10.2020 14:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 1992/20
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Vojtěch Šimíček Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Vrchního soudu v Praze
ze dne 6. 5. 2020, sp. zn. 2 To 36/2020, a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 4. 2. 2020, sp. zn. Nt 558/2019
Stručná charakteristika: právo na soudní ochranu
Označení navrhovatelů: P. T.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatel byl rozsudkem Krajského soudu v Praze ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze uznán vinným ze spáchání trestného činu loupeže. Za dané jednání byl stěžovateli uložen trest odnětí svobody ve výměře 7 let a trest vyhoštění na dobu neurčitou. Stěžovatel požádal o povolení obnovy řízení, přičemž svůj návrh založil na nových vědeckých poznatcích ohledně metody pachové identifikace. Již při veřejném zasedání totiž popřel, že by čin, za který byl odsouzen, spáchal. Jeho stěžejním argumentem pro povolení obnovy řízení byla zpráva, která zpochybňuje hlavní usvědčující důkaz pachovými stopami, přičemž po vyloučení tohoto důkazu byl v původním řízení uznán vinným toliko na základě několika rekognic. Krajský soud v řízení o povolení obnovy řízení provedl dokazování zprávou „Rizika aplikační praxe metody pachové identifikace“ a návrh na povolení obnovy řízení zamítl s tím, že si je vědom limitů procesního využití důkazu pachovou zkouškou, závěry o vině stěžovatele se ale opíraly o celou řadu dalších důkazů, a proto neshledal v původním řízení žádné pochybení. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel v zákonné lhůtě stížnost, která však byla napadeným usnesením vrchního soudu zamítnuta s tím, že stěžovatel v uvedené lhůtě svoji původně blanketní stížnost nedoplnil.
Stěžovatel se domáhá zrušení usnesení Krajského soudu v Praze a Vrchního soudu v Praze, neboť má mj. za to, že jimi bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu a právo na veřejné projednání, protože svou blanketní stížnost proti zamítnutí návrhu o povolení obnovy řízení včas doplnil podáním zaslaným do datové schránky vrchního soudu.
III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 05.10.2020 14:00 do: 05.10.2020 15:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 22/20
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Vojtěch Šimíček Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 6. 2020, č. j. 1 As 71/2020-24, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 1. 2020, č. j. 8 A 2/2020-23, rozhodnutí ministra vnitra ze dne 1. 11. 2019, č. j. MV-102659-3/SO-2019, a rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 13. 6. 2019, č. j. VS-4506/835.3/2-2018, spojených s návrhem na zrušení § 26 zákona č. 186/2013 Sb., o státním občanství České republiky a o změně některých zákonů (zákon o státním občanství České republiky).
Stručná charakteristika: neudělení státního občanství
Označení navrhovatelů: B. C.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Dvěma ústavními stížnostmi se stěžovatel domáhá zrušení rozsudku Nejvyššího správního soudu, usnesení Městského soudu v Praze, rozhodnutí ministra vnitra a rozhodnutí Ministerstva vnitra, neboť se domnívá, že jimi byl porušen čl. 4 odst. 2, čl. 10 odst. 1, čl. 32 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatel rovněž navrhl, aby Ústavní soud zrušil § 26 zákona č. 186/2013 Sb., o státním občanství České republiky a o změně některých zákonů, jelikož má za to, že porušuje čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny.
Stěžovatel, občan Srbské republiky, který má od roku 2003 povolen trvalý pobyt v České republice, požádal v srpnu roku 2018 o udělení českého státního občanství. Rozhodnutím Ministerstva vnitra byla ovšem stěžovatelova žádost zamítnuta, jelikož ze stanovisek, které si ministerstvo vnitra od příslušných orgánů vyžádalo, vyplynulo, že stěžovatel ohrožuje bezpečnost státu. Tato stanoviska se nestala součástí správního spisu, a sice proto, že v nich byly obsaženy utajované informace. Proti zamítavému rozhodnutí Ministerstva vnitra podal stěžovatel rozklad, kterému ministr vnitra nevyhověl s odůvodněním, že není možné, aby byly utajované informace stěžovateli k dispozici, poněvadž by to mělo za následek jejich prozrazení. Proti rozhodnutí ministra vnitra stěžovatel brojil žalobou u Městského soudu v Praze. Ten žalobu odmítl, což odůvodnil soudní výlukou přezkumu těchto rozhodnutí. Kasační stížnost podaná stěžovatelem proti rozhodnutí Městského soudu v Praze byla Nejvyšším soudem zamítnuta.
Stěžovatel se domnívá, že napadenými rozhodnutími bylo zasaženo do ústavně zaručeného práva na soudní a jinou právní ochranu a poukazuje zejména na skutečnost, že se z odůvodnění napadených rozhodnutí nedozvěděl, jakou měrou a z jakých důvodů představuje pro ČR bezpečnostní hrozbu.
III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 06.10.2020 14:00 do: 06.10.2020 15:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 3939/19
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Radovan Suchánek Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. září 2019 sp. zn. 7 To 234/2019, a proti postupu Městského soudu v Brně v řízení vedeném pod sp. zn. 3 T 151/2017 a Krajského soudu v Brně v řízení vedeném pod sp. zn. 8 To 113/2019
Stručná charakteristika: právo na soudní ochranu, právo na rovnost účastníků řízení a právo na obhajobu
Označení navrhovatelů: MUDr. S. Z.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Rozsudkem městského soudu ze dne 5. 3. 2019 byl stěžovatel odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří a půl roku se zařazením do věznice s ostrahou. Městský soud usnesením ze dne 5. 3. 2019 s poukazem na vyhlášení prvostupňového rozsudku a (nepravomocnému) odsouzení stěžovatele pouze za přečiny, rozhodl o propuštění stěžovatele z vazby, jelikož dospěl k závěru, že celková doba vazby stanovená pro trestní řízení o přečinu byla překročena. Usnesením krajského soudu ze dne 29. 3. 2019 bylo ke stížnosti vedlejšího účastníka rozhodnutí o propuštění stěžovatele z vazby zrušeno a bylo rozhodnuto, že stěžovatel se ponechává ve vazbě, neboť jsou dány důvody vazby uvedené v § 67 písm. a) a c) trestního řádu. Nálezem Ústavního soudu ze dne 28. 8. 2019 sp. zn. III. ÚS 1056/19 bylo usnesení krajského soudu zrušeno, přičemž Ústavní soud konstatoval, že jím bylo porušeno stěžovatelovo právo na soudní ochranu, právo na rovnost účastníků v řízení, právo na to, aby mu byl poskytnut čas a možnost k přípravě obhajoby a aby se mohl hájit sám nebo prostřednictvím obhájce, zaručená v čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 40 odst. 3 Listiny. Tato porušení shledal Ústavní soud v tom, že odůvodnění stížnosti státního zástupce nebylo předloženo obhajobě, a tudíž jí nebyla poskytnuta možnost se ke stížnosti vyjádřit. Nebylo tak učiněno zadost požadavkům na kontradiktornost trestního procesu. Krajský soud následně rozhodl napadeným usnesením ze dne 25. 9. 2019, přičemž vyslovil shodný výrok, jako již ve svém předchozím rozhodnutí, zrušeném nálezem Ústavního soudu.
Z podnětu odvolání státního zástupce byl rozsudek městského soudu zrušen rozsudkem krajského soudu dne 26. 9. 2019 a stěžovateli byl uložen (mimo jiné) úhrnný trest odnětí svobody v trvání osmi let se zařazením do věznice s ostrahou. Téhož dne došlo k nařízení výkonu trestu a stěžovatel se tak již nenachází ve vazbě, nýbrž ve výkonu trestu odnětí svobody.
Ústavní stížností stěžovatel napadá v záhlaví uvedené rozhodnutí pro porušení svých ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 8 odst. 2 a 5, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3, čl. 38 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), jakož i svých práv podle čl. 5 odst. 1 písm. c), odst. 3 a 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“). Současně se domáhá ochrany proti postupu Městského soudu v Brně a Krajského soudu v Brně, z důvodu porušení svého práva na ochranu soukromého a rodinného života podle čl. 10 odst. 2 Listiny a čl. 8 odst. 1 Úmluvy.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 06.10.2020 15:00 do: 06.10.2020 16:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 825/20
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Jaromír Jirsa
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 13 Co 397/2019-143 ze dne 15. 1. 2020 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 č. j. 34 C 337/2018-114 ze dne 4. 9. 2019
Stručná charakteristika: Právo poškozeného domáhat se náhrady nákladů vzniklých přibráním zmocněnce v případě podmíněného zastavení trestního stíhání
Označení navrhovatelů: J. R.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatel podal u Obvodního soudu pro Prahu 5 (dále jen „nalézací soud“) žalobu, kterou se po vedlejším účastníkovi domáhal zaplacení 27 770 Kč s příslušenstvím, a to jako náhrady škody, která mu (jako poškozenému) měla vzniknout vynaložením nákladů na právní zastoupení v rámci trestního řízení vedenému proti vedlejšímu účastníkovi. Napadeným rozsudkem nalézací soud stěžovatelovu žalobu zamítl. Nalézací soud dospěl k závěru, že je možné rozhodnout o povinnosti odsouzeného k náhradě nákladů poškozeného podle § 154 a § 155 odst. 4 trestního řádu pouze v případě, je-li ve věci rozhodnuto pravomocným rozsudkem. Jelikož v projednávané kauze bylo zvoleno řešení jiné (tzv. odklon podmíněným zastavením trestního stíhání), náhradu nákladů poškozenému přiznat nelze. Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodnutí nalézacího soudu napadeným rozsudkem potvrdil jako věcně správné.
V ústavní stížnosti stěžovatel tvrdí, že svým původním podáním se jako poškozený domáhal náhrady nákladů vzniklých přibráním zmocněnce podle trestního řádu, a to s ohledem na názor vyjádřený v komentářové literatuře, podle kterého je možné postupovat podle § 154 trestního řádu i v případech, kdy je trestní řízení podmíněně zastaveno podle § 307 trestního řádu. Nalézací soud stěžovatele následně s odkazem na starší judikaturu „přesvědčil“, aby se domáhal svého nároku v rámci civilního řízení. Stěžovatel proto vzal svůj původní návrh zpět, aby v novém návrhu mohl uvést civilněprávní argumentaci. Obecné soudy však následně nárok stěžovatele popřely s odkazem na trestněprávní ustanovení a judikaturu. Podle stěžovatele právě uvedeným postupem nalézací soud směšoval a zaměňoval svoje pravomoci, které mu jako soudu (civilnímu a trestnímu) náležejí.
Stěžovatel se v ústavní stížnosti domáhá zrušení napadených rozhodnutí a tvrdí, že jimi byla porušena jeho základní práva, a to právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), právo na ochranu majetku podle čl. 11 odst. 1 Listiny a na právní pomoc podle čl. 37 odst. 2 Listiny. Stěžovatel dále namítá porušení čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě.
Upozornění: V souvislosti s epidemiologickou situací platí od úterý 1. září 2020 povinnost, aby osoby vstupující do budovy Ústavního soudu měly nasazeny ochranné prostředky dýchacích cest (nosu a úst), které brání šíření kapének. Ve vestibulu soudní budovy je k dispozici rovněž dezinfekční prostředek na ruce.