II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 11.10.2021 09:00 do: 11.10.2021 09:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 1445/21
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Ludvík David CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 18. 3. 2021 č. j. 11 To 73/2021-392 a č. j. 11 To 74/2021-395
Stručná charakteristika: právo na právní pomoc v trestním řízení, včasnost doložení plné moci advokátem
Označení navrhovatelů: H. M.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Napadenými usneseními rozhodl Krajský soud v Praze o zamítnutí stížností stěžovatelky proti usnesením Okresního soudu v Mělníku ze dne 9. 2. 2021, a to podle § 148 odst. 1 písm. b) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších, neboť podle soudu byly podány neoprávněnou osobou. Tento důvod zamítnutí obou stížností dovodil soud ze skutečnosti, že stížnosti byly sepsány advokátem, nikoli samotnou stěžovatelkou, když ve spisu nebyla za tímto účelem založena plná moc, opravňující tohoto advokáta k podání stížností. Plná moc ve spisu, udělená zástupci stěžovatelkou dne 11. 12. 2019, byla omezena podle § 41 odst. 5 trestního řádu na dobu do skončení trestního řízení a dnem 8. 7. 2020, kdy nabyl právní moci odsuzující rozsudek, zanikla.
Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti namítá, že obě stížnosti byly podány z jejího popudu prostřednictvím jejího právního zástupce, kterého za tímto účelem dne 15. 2. 2021 zmocnila na základě plné moci. V souladu s tímto zmocněním pak byly ze strany stěžovatelky prostřednictvím jejího právního zástupce následujícího dne (tj. 16. 2. 2021) řádně a v zákonem stanovené lhůtě podány stížnosti proti zmiňovaným usnesením Okresního soudu v Mělníku. Z uvedeného je podle ní zřejmé, že Krajský soud v Praze měl takto podané stížnosti věcně přezkoumat. Pokud měl Krajský soud v Praze pochybnosti o tom, zda je příslušný advokát zmocněn k podání stížností, pak měl stěžovatelku vyzvat k doložení plné moci a nikoliv bez dalšího stížnost zamítnout, tím spíše za situace, kdy Okresní soud v Mělníku jako soud prvého stupně stížností napadená usnesení doručil i obhájci stěžovatelky. Stěžovatelka je proto přesvědčena, že závěr soudu v předmětné věci prokazatelně odporuje důkazní situaci.
IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 12.10.2021 08:30 do: 12.10.2021 08:50
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 1664/21
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jan Filip CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. března 2021 č. j. 22 Cdo 417/2021-325, rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 2. července 2020 č. j. 58 Co 236/2019-267 a rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 6. března 2019 č. j. 6 C 117/2017-182
Eventuální akcesorické návrhy: návrh na odklad vykonatelnosti
Stručná charakteristika: právo na soudní ochranu
Označení navrhovatelů: L. V.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Okresní soud v Uherském Hradišti ústavní stížností napadeným rozsudkem zrušil podílové spoluvlastnictví stěžovatelky a vedlejšího účastníka k blíže specifikovaným nemovitostem. Nemovitosti přikázal do vlastnictví vedlejšího účastníka, kterému uložil, aby zaplatil stěžovatelce náhradu odpovídající podílu na nemovitostech 600 000 Kč do patnácti dnů od právní moci rozsudku (výrok I). Okresní soud uložil stěžovatelce zaplatit vedlejšímu účastníkovi náhradu nákladů řízení v částce 133 503,11 Kč (výrok II) a České republice – okresnímu soudu na náhradu nákladů řízení částku 11 277,20 Kč (výrok III). Okresní soud vyšel ze zjištění, že rozdělení nemovitostí na samostatné věci není možné. I když znalecký posudek považoval za možné rozdělení domu na bytové jednotky, soud vycházel s odkazem na judikaturu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2004 sp. zn. 22 Cdo 559/2004) z toho, že takové rozdělení připadá v úvahu jen v případě, že vztahy mezi účastníky jsou po delší dobu nekonfliktní a jejich neshody o hospodaření se společnou věcí (o její správě) nevyžadují rozhodování soudu. Protože byly zjištěny velmi konfliktní vztahy stěžovatelky a vedlejšího účastníka, k tomuto způsobu dělení nepřikročil a přikázal nemovitosti do vlastnictví vedlejšího účastníka za náhradu. O nákladech řízení rozhodl podle úspěchu ve věci podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). K odvolání stěžovatelky Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně potvrdil ústavní stížností napadeným rozsudkem rozsudek okresního soudu ve výrocích I a II (výrok I) a změnil jej ve výroku III tak, že stěžovatelka je povinna nahradit státu náklady řízení ve výši 13 084,70 Kč (výrok II) a vedlejšímu účastníkovi náklady odvolacího řízení ve výši 27 522 Kč (výrok III). K dovolání stěžovatelky rozhodl Nejvyšší soud ústavní stížností napadeným usnesením, že se dovolání odmítá (výrok I) a že stěžovatelka je povinna zaplatit vedlejšímu účastníkovi na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 13 310 Kč (výrok II).
Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti namítá, že nebyla zohledněna další kritéria pro vypořádání spoluvlastnictví jako představy stěžovatelky a vedlejšího účastníka o konkrétním a účelném využití věci, provedené investice do společné věci (zejména nedošlo k zohlednění nákladů na stavební úpravy provedené stěžovatelkou), údržba a opravy společné věci, citová vazba k předmětu spoluvlastnictví a případné bytové potřeby spoluvlastníků. Dále uvádí, že při rozhodování o náhradě nákladů řízení obecné soudy postupovaly v rozporu s nejnovější rozhodovací praxí Ústavního soudu.
IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 12.10.2021 08:50 do: 12.10.2021 09:10
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 2081/21
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jan Filip CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti výroku I v části týkající se nákladů řízení mezi účastníky a výroku III rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. června 2021 č. j. 28 Co 202, 203/2020 a 28 Co 76/2021-391
Eventuální akcesorické návrhy: návrh na odklad vykonatelnosti
Stručná charakteristika: právo na soudní ochranu
Označení navrhovatelů: R. B.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Obvodní soud pro Prahu 8 k návrhu vedlejší účastnice na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví rozhodl o zrušení spoluvlastnictví vedlejší účastnice a stěžovatele k blíže specifikovaným nemovitostem. Dále rozhodl, že nemovitosti se stávají výlučným vlastnictvím vedlejší účastnice (výrok II), že vedlejší účastnice je povinna zaplatit stěžovateli za blíže konkretizovaných podmínek vypořádací podíl ve výši 2 516 900 Kč (výrok III), že stěžovatel je povinen zaplatit vedlejší účastnici na náhradě nákladů řízení částku ve výši 248 993,80 Kč (výrok IV) a že obvodní soud do 30 dní po právní moci tohoto rozsudku vrátí ze soudní úschovy vedlejší účastnici rozdíl mezi částkou vyplacenou stěžovateli a zůstatkem částky uložené do soudní úschovy (výrok V). Obvodní soud následně usnesením doplnil rozsudek o výrok, podle kterého je vedlejší účastnice povinna zaplatit soudní poplatek za rozšíření žaloby ve výši 10 000 Kč (výrok I), a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). Konečně doplňujícím usnesením rozhodl, že rozsudek obvodního soudu se doplňuje výrokem, že stěžovatel je povinen zaplatit státu náklady řízení ve výši 27 510 Kč (výrok I) a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). K odvolání stěžovatele i vedlejší účastnice Městský soud v Praze napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek obvodního soudu ve znění doplňujících usnesení ve výrocích o věci samé (výroky I a II), ve výroku o uložení povinnosti vedlejší účastnice zaplatit stěžovateli vypořádací podíl (výrok III) jej změnil jen tak, že jeho výše činí 2 301 530 Kč, jinak jej v tomto výroku potvrdil. Ve výrocích o nákladech řízení mezi účastníky jej změnil jen tak, že výše nákladů, které je stěžovatel povinen zaplatit vedlejší účastnici, činí 227 201,70 Kč, jinak jej v těchto výrocích potvrdil. Ve výroku o nákladech státu jej změnil tak, že vedlejší účastnice a stěžovatel jsou povinni zaplatit na těchto nákladech částku 13 755 Kč (výrok I). Odvolání stěžovatele do výroku o povinnosti vedlejší účastnice zaplatit soudní poplatek za rozšíření žaloby ve výši 10 000 Kč odmítl (výrok II) a stěžovateli uložil povinnost zaplatit vedlejší účastnici na nákladech odvolacího řízení částku 64 759,20 Kč (výrok III). Ústavní stížností napadené nákladové výroky odůvodnil městský soud tak, že při rozhodování o nákladech řízení postupoval obvodní soud správně podle § 142 odst. 1 a § 148 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Městský soud konstatoval, že podle ustálené judikatury pro posouzení otázky, zda a nakolik měl účastník v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví ve věci plný (§ 142 odst. 1 o. s. ř.) či částečný (§ 142 odst. 2 o. s. ř.) úspěch, je rozhodující to, zda soud žalobě vyhověl a vypořádal spoluvlastnictví způsobem, který žalobce navrhoval; v případě, že soud rozhodl o vypořádání jinak, než žalobce navrhoval, je namístě úvaha o postupu podle § 142 odst. 2 o. s. ř., přičemž je nutno vždy přihlédnout k individuálním okolnostem konkrétního případu. V daném případě byla vedlejší účastnice v pozici žalobkyně v řízení úspěšná, a proto jí obecné soudy přiznaly plnou náhradu nákladů řízení.
Stěžovatel se ve své ústavní stížnosti dovolává správného postupu při rozhodování o nákladech řízení v tomto typu sporu, tedy, že v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví musí být vlastnické právo každého ze spoluvlastníků v souladu s čl. 11 odst. 1 Listiny chráněno stejnou měrou. Ustanovení § 142 o. s. ř. je proto třeba interpretovat tak, že plný úspěch a neúspěch procesních stran podle § 142 odst. 1 o. s. ř. lze poměřovat pouze tehdy, zamítá-li soud návrh na zrušení spoluvlastnictví. Jinak je třeba pohlížet na úspěch ve věci jako na částečný (stejný) a zásadně nepřiznat náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků podle § 142 odst. 2 o. s. ř., jak ostatně shledal Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 10. 11. 2020 sp. zn. I. ÚS 262/20.
IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 12.10.2021 09:10 do: 12.10.2021 09:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 839/21
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jan Filip CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. února 2021 sp. zn. 11 To 70/2020
Eventuální akcesorické návrhy: návrh na odklad vykonatelnosti
Stručná charakteristika: právo na zákonného soudce
Označení navrhovatelů: A. F.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Městský soud v Praze rozhodoval o obžalobě proti stěžovatelce pro podezření ze spáchání zločinu podvodu podle § 209 odst. 1 a odst. 5 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, kterého se měla dopustit, stručně řečeno, tak, že v šesti případech od poškozených získala peněžní prostředky (v řádu stovek tisíc korun od každého poškozeného) pod záminkou zprostředkování uzavření nájemní smlouvy a následného převodu bytové jednotky do „osobního“ vlastnictví poškozených. Toto zprostředkování však nezařídila a poskytnuté finanční prostředky poškozeným nevrátila, čehož si měla být od počátku vědoma. V posuzované věci městský soud vynesl tři zprošťující rozsudky, neboť popsané jednání neshledal trestným činem. V pořadí posledním rozsudku (ze dne 26. 6. 2020) uvedl, že není pochyb o tom, že skutky, jak jsou popsány v obžalobě, se staly. Není však naplněna subjektivní stránka trestného činu podvodu. Přitom městský soud v uvedeném rozsudku (jako reakci na předchozí rozhodnutí vrchního soudu) uvedl, že již podle svého názoru překročil hranici, která přísluší nezávislému soudu a nahrazoval činnost státního zástupce v prokazování viny. Proti rozsudku městského soudu podal státní zástupce odvolání, z jehož podnětu vrchní soud v neveřejném zasedání (potřetí) zrušil výrokem I rozsudek městského soudu a výrokem II podle § 262 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, nařídil, aby byla věc projednána a rozhodnuta v jiném složení senátu. Podle vrchního soudu se městský soud ani ve svém třetím rozhodnutí nevypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí. Zejména s možnou variantou naplnění subjektivní stránky zločinu podvodu formou nepřímého úmyslu podle § 15 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku. Důvodem pro výrok o změně ve složení senátu městského soudu je podle vrchního soudu skutečnost, že se senát městského soudu opakovaně dopustil natolik závažných procesních pochybení, v jejichž důsledku musely být již tři rozsudky zrušeny. Neřídil se závaznými pokyny vrchního soudu, když u důkazů, které vyznívaly v neprospěch obžalované, „devalvoval“ jejich hodnotu. Dále vrchní soud ocitoval část ústního vyhlášení rozsudku městského soudu (jeho předsedkyní), z něhož je podle něj zřejmé, že nemůže danou trestní kauzu napříště objektivně projednat a rozhodnout.
Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti namítá, že u vrchního soudu jako soudu odvolacího rozhodoval nepříslušný senát. Podle účinného rozvrhu práce neměl senát 11 To rozhodovat o majetkových trestných činech. Právo na zákonného soudce však vrchní soud porušil rovněž tím, že po zrušení rozhodnutí městského soudu nařídil projednání věci jiným senátem. Vrchní soud tento svůj výrok nedostatečně odůvodnil, neboť jeho vlastní závěry jsou vzájemně rozporné. Městský soud navíc vždy (po dvou zrušujících rozhodnutích) požadavkům vrchního soudu vyhověl. Důkazy pak hodnotil sám, nezávisle, jak mu přikazuje i ústavní pořádek. Sám odvolací soud nemůže důkazy, které neprovedl, přehodnocovat.
III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 12.10.2021 14:00 do: 12.10.2021 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 1536/21
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Vojtěch Šimíček Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 2. 2021, č. j. 10 Co 205/2020-99, a usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 27. 2. 2020, č. j. 58 EXE 833/2014-67.
Stručná charakteristika: právo na soudní ochranu
Označení navrhovatelů: R. D.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
V řízení předcházejícím podání ústavní stížnosti byla k návrhu oprávněné společnosti PROFI CREDIT Czech, a. s. (vedlejší účastnice) zahájena exekuce na majetek stěžovatele jako povinného pro vymožení pohledávky 51 648 Kč s příslušenstvím na základně exekučního titulu – rozhodčího nálezu. Soudní exekutor pověřený provedením exekuce oznámil v dubnu 2019 Okresnímu soudu v Novém Jičíně, že vymáhaná povinnost byla v plném rozsahu vymožena. Dále vydal k návrhu vedlejší účastnice usnesení o zastavení exekuce, které nabylo právní moci v květnu 2019. V srpnu téhož roku předložil soudní exekutor okresnímu soudu k rozhodnutí návrh stěžovatele na zastavení exekuce. Stěžovatel svůj návrhu odůvodnil tím, že exekuce byla vedena protiprávně, na základě nezpůsobilého exekučního titulu. Okresní soud ústavní stížností napadeným usnesením stěžovateli nevyhověl, když řízení o jeho návrhu na odklad a zastavení exekuce zastavil z důvodu překážky věci pravomocně rozhodnuté – exekuce již byla totiž dříve zastavena výše zmíněným usnesením soudního exekutora. Toto rozhodnutí přitom žádná ze stran řízení nenapadla opravným prostředkem, tedy ani stěžovatel. Rozhodnutí okresního soudu následně potvrdil rovněž ústavní stížností napadeným usnesením Krajský soud v Ostravě.
Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvádí, že od vedlejší účastnice v rámci smlouvy o spotřebitelském úvěru obdržel celkem částku 29 215 Kč. V rámci exekuce na něm však byla vymožena celková částka ve výši 246 650,61 Kč, kdy částku 205 458,01 Kč obdržela vedlejší účastnice, a částku 41 212,60 Kč si ponechal exekutor na náklady exekuce. Exekuce byla provedena vymožením. Vzhledem k tomu, že se povinní mohou dle ustálené judikatury v případě takto nemravných exekucí domáhat jejich zastavení i po jejich vymožení (tedy po jejich skončení), čehož si byla vedlejší účastnice vědoma, došlo k tomu, že sama podala po skončení exekuce vymožením preventivně návrh na její zastavení (tedy učinila zdánlivě zcela zbytečný úkon). Exekutor na základě tohoto návrhu vydal usnesení o zastavení exekuce, přestože k němu už neměl oprávnění, jelikož vymožením exekuce jeho oprávnění zaniklo. Vedlejší účastnice přitom podle stěžovatele podala návrh na zastavení exekuce zjevně účelově, a to pouze z toho důvodu, aby se ubránila před dodatečným zastavením exekuce, které by navrhl sám stěžovatel; ovšem nikoliv podle § 268 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), ale podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., což by s ohledem na závěry judikatury vedlo k povinnosti vedlejší účastnice a soudního exekutora vrátit stěžovateli prostředky, které jim plnil na základě rámce daného smlouvou o spotřebitelském úvěru, respektive na náklady exekuce. Je pravda, že stěžovatel proti usnesení soudního exekutora o zastavení exekuce vydanému k návrhu vedlejší účastnice nepodal odvolání, což mu ale podle jeho názoru nelze vytýkat. Bylo mu totiž doručeno usnesení soudního exekutora o zastavení skončené exekuce, kterou zaplatil a těžko mohl pojmout nějaké podezření o nesprávnosti postupu soudního exekutora; jako právní laik nebyl schopen rozeznat rozdíl mezi zastavenou a skončenou exekucí.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 13.10.2021 11:00 do: 13.10.2021 11:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 2023/21
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. David Uhlíř
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. května 2021, č. j. 47 To 227/2021-98, a usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 22. dubna 2021, č. j. 0 Nt 511/2021-27
Stručná charakteristika: Spravedlivý proces - právo na obhajobu
Označení navrhovatelů: J. S.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Usnesením Okresního soudu v Olomouci byl stěžovatel vzat do vazby z důvodu uvedeného v § 67 písm. b) trestního řádu řádu (koluzní vazba). Přímo do protokolu si podali stížnost stěžovatel i státní zástupce. Stěžovatel stížnost odůvodnil přípisem ze dne 29. 4. 2021, v němž se snaží zpochybnit důvodnost jeho trestního stíhání a okolnosti, které soud vedly k uložení vazby. Státní zástupce odůvodnění stížnosti soudu zaslal přípisem ze dne 6. 5. 2021, v němž uvádí zejména argumenty odůvodňující vazbu útěkovou. Upozorňuje na velmi dobrou ekonomickou situaci obchodní společnosti, v níž má stěžovatel majoritní podíl, a časté cesty stěžovatele do zahraničí. K přípisu přikládá výroční zprávu obchodní společnosti stěžovatele a policií pořízený přehled letů stěžovatele z České republiky. Státní zástupce následně odůvodnění stížnosti doplnil dalším přípisem ze dne 14. 5. 2021. V něm upozornil na vývoj vyšetřování (zejména na poznatky získané z domovní prohlídky v kanceláři stěžovatele a nové okolnosti získané z výpovědí poškozených, z nichž dovodil možný dopad stíhaného protiprávního jednání na jejich psychický stav, což by v další fázi mohlo mít vliv na zpřísnění právní kvalifikace skutku). Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 27. 5. 2021 ke stížnosti státního zástupce usnesení soudu prvního stupně zrušil a nově rozhodl tak, že se stěžovatel bere do vazby z důvodů uvedených v § 67 písm. a) a b) tr. řádu (útěková a koluzní vazba). Stížnost stěžovatele zamítl jako nedůvodnou. Krajský soud stížnosti projednal dne 22. 4. 2021 na neveřejném zasedání. Z odůvodnění jeho usnesení plyne, že při svém posouzení vycházel z obou podaných stížností, které popisuje. Krajský soud se v podstatě ztotožnil s odůvodněním okresního soudu k existenci důvodu vazby podle § 67 písm. b) tr. řádu, tj. k vazbě koluzní, přičemž zkoumal, zda tento důvod vazby stále trvá, pročež dospěl k závěru, že vazební důvod podle § 67 písm. b) tr. řádu je dosud dán. Z odůvodnění usnesení však dále plyne, že krajský soud se ztotožnil se stížnostní argumentací státního zástupce a shledal, že u stěžovatele je dán také vazební důvod podle § 67 písm. a) tr. řádu, tj. důvod vazby útěkové.
Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvádí, že rozhodnutí o vzetí do vazby považuje za nepřezkoumatelná, neboť nejsou odůvodněna konkrétními skutečnostmi. O stížnosti proti prvostupňovému usnesení o vzetí do vazby podle jeho názoru rozhodoval věcně a místně nepříslušný soud, kterým správně měl být Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, čímž byl stěžovatel odňat zákonnému soudci. Stěžovateli ani jeho obhájci nebylo doručeno na vědomí a k vyjádření odůvodnění stížnosti státního zástupce, kterou podal proti usnesení soudu prvního stupně o vzetí do vazby. Stěžovatel tak neměl možnost na argumentaci ve stížnosti státního zástupce řádně reagovat a byla tak porušena zásada kontradiktornosti řízení. Při rozhodování o stížnosti krajský soud navíc rozhodoval nesprávně v neveřejném zasedání.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 13.10.2021 11:30 do: 13.10.2021 12:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 3905/19
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. David Uhlíř
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti proti části výroku I. rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 39 Co 359/2019-411 ze dne 20. listopadu 2019 v rozsahu, kterým změnil výrok II. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 č. j. 52 C 248/2014-373 ze dne 25. června 2019, a výroku II. rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 39 Co 359/2019-411 ze dne 20. listopadu 2019
Stručná charakteristika: Právo vlastnit majetek, nabývání majetku
Označení navrhovatelů: S. T. a. s.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatelka byla žalobkyní v řízení vedeném před Obvodním soudem pro Prahu 9 ve věci dodání 102 ks ojnic v hodnotě přes 5 milionů Kč z titulu kupní smlouvy, přičemž předmětné ojnice představovaly náhradní plnění na základě reklamace uplatněné stěžovatelkou vůči žalované. Obvodní soud pro Prahu 9 poprvé rozhodl ve věci, že žalobu stěžovatelky zamítl a uložil jí náhradu nákladů řízení žalované ve výši téměř 405 000 Kč. Při určení tarifní hodnoty sporu pro rozhodnutí o nákladech řízení přitom vycházel z ceny věci (102 ks ojnic) dle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Stěžovatelka podala proti tomuto rozhodnutí odvolání, o kterém rozhodl Městský soud v Praze tak, že rozsudek soudu prvního stupně zrušil z důvodu, že prvostupňový soud při rozhodování vyšel z některých nesprávných názorů a nepřihlédl k výpovědi jednoho ze svědků. Věc tak byla obvodnímu soudu vrácena k dalšímu řízení. Podruhé rozhodl Obvodní soud pro Prahu 9 ve věci tak, že žalobě stěžovatelky vyhověl a žalované uložil povinnost dodat stěžovatelce předmětné plnění (výrok I.), a současně stěžovatelce zaplatit náhradu nákladů řízení ve výši přes 725 000 Kč (výrok II.). I zde při určení tarifní hodnoty sporu pro rozhodnutí o nákladech řízení vycházel dle § 8 odst. 1 advokátního tarifu z ceny náhradního plnění, tj. zboží k dodání, konkrétně 102 ks ojnic v hodnotě přes 5 milionů Kč. Proti tomuto rozhodnutí podala žalovaná odvolání, o kterém rozhodl Městský soud v Praze ústavní stížností napadeným rozsudkem. Odvolací soud sice potvrdil rozsudek obvodního soudu co do povinnosti žalované dodat plnění, ovšem výrok o nákladech řízení výrazně změnil tak, že výše nákladů řízení činí pouze necelých 48 000 Kč (výrok I.). Současně rozhodl o povinnosti žalované k náhradě nákladů odvolacího řízení žalobkyni ve výši 4 356 Kč (výrok II.). Podle odvolacího soudu bylo předmětem sporu rozhodnutí o tom, zda žalobce má právo na náhradní plnění za plnění již poskytnuté (nikoliv na primární dodání zboží dle kupní smlouvy). Podle městského soudu byla tato skutečnost klíčová pro stanovení výše náhrady nákladů řízení. Jelikož předmětem sporu bylo právo stěžovatelky na poskytnutí náhradního plnění, při výpočtu tarifní hodnoty dle § 7 advokátního tarifu vycházel v rozporu s právním názorem prvostupňového soudu ze skutečnosti, že hodnotu práva nelze vyjádřit v penězích. Základem tarifní hodnoty sporu tak podle něj byla v souladu s § 9 odst. 1 advokátního tarifu tarifní hodnota 10 000 Kč, nikoliv hodnota náhradního plnění – zboží podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu, resp. 102 ks ojnic v hodnotě přes 5 milionů Kč, z níž při rozhodování vyšel soud prvního stupně v obou svých rozhodnutích.
Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti uvádí, že po celou dobu sporu nebylo ani mezi stranami, ani ze strany soudu prvního i druhého stupně sporné, že by se hodnota sporu pro účely náhrady nákladů řízení měla počítat z hodnoty 102 ks ojnic vyjádřené sjednanou kupní cenou. Stěžovatelka zdůraznila, že tuto skutečnost nerozporoval ani sám odvolací soud při revizi prvního rozhodnutí obvodního soudu. Odvolací soud pak při revizi druhého rozhodnutí obvodního soudu ve věci výrazně změnil výrok o náhradě nákladů řízení, aniž by dal kterékoli ze stran možnost se k tomu vyjádřit, a současně aniž by se toho kterákoli ze stran domáhala. Stěžovatelka označila postup odvolacího soudu za rozporný s principem kontradiktornosti soudního řízení a též s obecnými právními principy jako je důvěra v právo, právní jistota a předvídatelnost soudních rozhodnutí, jinými slovy je postup odvolacího soudu v rozporu se zásadami právního státu garantovanými čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky. Stěžovatelka v argumentaci poukázala též na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3277/18 ze dne 6. června 2019, v němž Ústavní soud v obdobné věci konstatoval porušení ústavně zaručených práv stěžovatele, ač běžně ve své judikatuře ve věcech nákladů řízení neshledává ústavněprávní rozměr.