I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 11.10.2022 13:00 do: 11.10.2022 13:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: II. ÚS 2120/21
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Ludvík David CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2021 č. j. 25 Cdo 1081/2020-282, rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 11. 2019 č. j. 70 Co 170/2019-243 a rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 18. 3. 2019 č. j. 112 C 88/2018-190
Stručná charakteristika: svoboda projevu, náboženské cítění, kolize základních práv
Označení navrhovatelů: D. D., R. N.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatelé se v řízení před obecnými soudy prostřednictvím žaloby na ochranu osobnosti neúspěšně domáhali po příspěvkových organizacích Centrum experimentálního divadla a Národní divadlo Brno omluv za to, že uvedením her „Prokletí“ a „Naše násilí, vaše násilí“ bylo zasaženo do jejich osobnostních práv. Tvrdili, že do jejich práv občanů České republiky římskokatolického vyznání bylo v těchto dvou inscenacích zasaženo zobrazením reprezentantů jejich víry nepřijatelným způsobem, jenž poškodil jejich lidskou důstojnost, víru, vyznání a představoval nerovné zacházení s jejich církví oproti jiným subjektům (jiné církve, významní státníci).
Po vyčerpání procesních prostředků se obrátili na Ústavní soud, přičemž ve své ústavní stížnosti zejména namítají, že rozhodnutími obecných soudů došlo k zásahu do práva na lidskou důstojnost, do principu rovnosti ve vztahu k ochraně náboženského vyznání, do svobody náboženského vyznání, jakož i do jejich práva na soudní ochranu.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 11.10.2022 14:00 do: 11.10.2022 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 2583/21
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Jaromír Jirsa
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti postupu Nejvyššího soudu vyjádřenému vyrozuměním č. j. 33 Cdo 1847/2021-256 ze dne 20. 7. 2021
Stručná charakteristika: Právo na přístup k soudu; dovolací řízení; datová schránka; uznávaný elektronický podpis
Označení navrhovatelů: J. V.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
V řízení vedeném u Okresního soudu v Trutnově o zaplacení 91 575 Kč s příslušenstvím k žalobě vedlejší účastnice podal ve věci neúspěšný stěžovatel (žalovaný) prostřednictvím svého advokáta dovolání proti rozsudku odvolacího Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 2. 2021. Nejvyšší soud podání zaevidoval pod sp. zn. 33 Cdo 1847/2021, o čemž advokáta stěžovatele vyrozuměl přípisem ze dne 29. 6. 2021. Později stěžovatele přípisem ze dne 20. 7. 2021 vyrozuměl, že k jeho podání nebude přihlížet, neboť nebylo opatřeno uznávaným elektronickým podpisem podatele (§ 42 odst. 3 občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“), nebylo-li odesláno z datové schránky advokáta (nýbrž advokátní kanceláře, v níž advokát působí), takže se neuplatní fikce podpisu podle § 42 odst. 4, věty druhé, o. s. ř., a současně nebylo ve lhůtě 3 dnů doplněno v souladu s § 42 odst. 2 o. s. ř. předložením jeho originálu, případně písemným podáním shodného znění. Nejvyšší soud v této souvislosti odkázal na stanovisko svého pléna sp. zn. Plsn 1/2015 ze dne 5. 1. 2017 uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 1/2017 (dále jen „stanovisko sp. zn. Plsn 1/2015“).
Stěžovatel se ústavní stížností domáhá, aby Ústavní soud vyslovil, že postupem Nejvyššího soudu v řízení vedeném pod sp. zn. 33 Cdo 1847/2021, spočívajícím v neprojednání jeho dovolání ze dne 30. 4. 2021, bylo porušeno jeho právo na přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny, a aby uložil Nejvyššímu soudu povinnost podané dovolání projednat a rozhodnout o něm. Výklad citovaných ustanovení občanského soudního řádu Nejvyšším soudem považuje stěžovatel za formalistický, neústavní a nezohledňující dostatečně specifika výkonu advokacie, plynoucí z § 11 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 15 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů. Na svoji podporu odkazuje na nálezy sp. zn. I. ÚS 1981/17 ze dne 13. 2. 2018, sp. zn. IV. ÚS 3359/17 ze dne 6. 3. 2018 či usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 143/2020 ze dne 27. 10. 2020.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 12.10.2022 10:00 do: 12.10.2022 10:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 2013/21
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jaroslav Fenyk Ph.D., DSc., Univ. Priv. Prof.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 8. června 2021 č. j. 36 EXE 3662/2017-183
Stručná charakteristika: Právo exekutora na přiměřenou odměnu ve smyslu čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
Označení navrhovatelů: I. L.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnost
Stěžovatel je soudním exekutorem, který byl soudem pověřen k vyklizení souboru nemovitostí veřejnosti známého pod názvem „Klinika“. Svůj nárok na odměnu stavil částkou 360 000 Kč bez DPH, kterou s ohledem na specifika daného případu snížil na částku 240 000 Kč + 21 % DPH (50 400 Kč). Proti tomuto rozhodnutí podala povinná námitky, Obvodní soud pro Prahu 3 však příkaz k úhradě nákladů exekuce vydaný stěžovatelem potvrdil. Obě tato rozhodnutí byla následně zrušena nálezem Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2021, sp. zn. I. ÚS 1565/19 (tisková zpráva a text nálezu jsou dostupné zde: https://bit.ly/3eaq7ED 
). Ústavní soud tak učinil s odůvodněním, že se stěžovatel i obvodní soud dopustili extrémního interpretačního excesu při výkladu § 7 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „exekutorský tarif“). Stěžovatel dne 11. 5. 2021 vydal nový příkaz k úhradě nákladů exekuce, jímž určil, že výše nákladů exekuce soudního exekutora činí 217 800 Kč včetně DPH. K tomu uvedl, že výši odměny tak, jak by tato měla být v dané věci podle názoru Ústavního soudu vysloveném v citovaném nálezu stanovena, tj. za celkem 3 nemovitosti (3 x 10 000 Kč), vynásobil koeficientem šest, a to s přihlédnutím ke složitosti a namáhavosti předmětné exekuce, přičemž uvedl, že takový postup je v souladu s dřívější rozhodovací praxí Ústavního soudu. V této souvislosti poukázal na zcela mimořádné okolnosti nyní posuzovaného případu. Dále uvedl, že 5/6 stanovené odměny představuje minimální částku na úhradu mzdových prostředků jeho zaměstnanců, kteří se na provedení exekuce podíleli, a zbývající 1/6 představuje mandatorní výdaje na technickou a materiální podporu. Proti tomuto příkazu k úhradě nákladů exekuce povinná opět podala námitky, kterým obvodní soud vyhověl a svým ústavní stížností napadeným usnesením určil výši nákladů na částku 24 200 Kč včetně DPH. Poukázal přitom na výše zmíněný nález Ústavního soudu s tím, že stěžovatel v souladu s tímto nálezem fakticky vyklidil dvě nemovité věci, a proto mu náleží odměna pouze 2 x 10 000 Kč + 21 % DPH.
Stěžovatel se poté obrátil na Ústavní soud. Ve své ústavní stížnosti namítá, že svou odměnu modifikoval s poukazem na faktory, které bylo nutno zohlednit, zejména výjimečný charakter a rozsah vyklizovaných nemovitostí, a také míru „dobrovolnosti“ splnění povinnosti ze strany povinné. V neposlední řadě poukázal rovněž na to, že odměna exekutora není jeho čistým ziskem, ale jsou z ní pokrývány náklady na provoz exekučního úřadu. Nic z toho však obvodní soud podle stěžovatele nevzal v potaz, čímž měl porušit jeho základní práva.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 13.10.2022 09:30 do: 13.10.2022 10:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 543/22
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: Prof. JUDr. Pavel Šámal Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. prosince 2021 č. j. 23 Cdo 2287/2021-563 a rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. března 2021 č. j. 1 Cmo 167/2013-512
Stručná charakteristika: právo na soudní a jinou právní ochranu, spravedlivý proces, právo na zákonného soudce
Označení navrhovatelů: INSKY spol. s r. o., zastoupena advokátem doc. JUDr. Zdeňkem Koudelkou, Ph.D.,
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatelka se smlouvou ze dne 26. 3. 2004 zavázala pro státní podnik Českou poštu, s. p. (vedlejšího účastníka) za úplatu provést dílo (postavit stavbu). Poněvadž vedlejší účastník nezaplatil část ceny, stěžovatelka se po něm dne 16. 3. 2010 žalobou domáhala zaplacení 20 109 818,09 Kč s příslušenstvím (rozdílu mezi 35 819 818,09 Kč jako nedoplatků z šesti blíže určených faktur a 15 710 000 Kč jako vedlejším účastníkem zaplacenými zálohami). Vedlejší účastník dne 25. 1. 2011 ve vyjádření k žalobě namítl, že dodatky ke smlouvě, jimiž byla položkově sjednána cena díla, jsou neplatné, poněvadž byly uzavřeny mimo zadávací řízení v rozporu se zákonem č. 40/2004 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, což potvrdil i Úřad pro ochranu hospodářské soutěže rozhodnutími ze dne 12. 11. 2008 a ze dne 19. 3. 2009. Vedlejší účastník rovněž uplatnil vzájemný návrh, kterým po stěžovatelce požadoval vydání poskytnutých plnění ze smlouvy jako vydání bezdůvodného obohacení. Městský soud na prvním jednání vyzval stěžovatelku k doplnění skutkových tvrzení, protože měl za to, že věc lze posoudit jako nárok z bezdůvodného obohacení. Nato stěžovatelka dne 6. 12. 2011 uvedla, že se neztotožňuje s hodnocením svého nároku jako vydání bezdůvodného obohacení, a trvala na jeho hodnocení jako náhrady škody; navrhla proto změnu žaloby. Stěžovatelka tvrdila, že vedlejší účastník porušil svou zákonnou povinnost vypsat před uzavřením smluv výběrová řízení, a tím stěžovatelka utrpěla skutečnou škodu (nezaplacené faktury) a ušel jí zisk. Celkově stěžovatelka nově požadovala zaplacení 35 631 783 Kč s příslušenstvím. Městský soud usnesením ze dne 20. 1. 2012 změnu žaloby připustil. Vedlejší účastník následně úspěšně vznesl námitku promlčení. Zamítnutí žaloby stěžovatelky obecnými soud spočívalo na závěru, že její nárok je promlčen, uplatnila-li jej (podle obecných soudů až) dne 6. 12. 2011. Ve věci již jednou rozhodoval Ústavní soud, který nálezem ze dne ze dne 27. 3. 2018 sp. zn. III. ÚS 2551/16 věc vrátil dovolacímu soudu k dalšímu řízení (text nálezu je dostupný zde: https://bit.ly/3fYiLoj ). Zavázal ho přitom, aby se v dalším řízení znovu zabýval tzv. totožností skutku a v souladu s principy řádného procesu zdůvodnil, jakým způsobem vzal v úvahu ústavněprávní aspekty věci. Nejvyšší soud při svém dalším rozhodování zdůraznil, že v nyní posuzované věci stěžovatelka v žalobě tvrdila, že s vedlejším účastníkem uzavřela smlouvu, podle které plnila, a požaduje cenu díla. Naopak ve změně žaloby tvrdila, že vedlejší účastník porušil zákonnou povinnost, neprovedl-li výběrová řízení, čímž způsobil neplatnost smlouvy, v důsledku čehož stěžovatelce měla vzniknout škoda. Tzv. totožnost skutku proto nemohla být zachována. Obecné soudy tedy opět dospěly k závěru, že nárok stěžovatelky je promlčen.
Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti tvrdí, že obecné soudy nerespektovaly závazný právní názor Ústavního soudu vyjádřený v nálezu sp. zn. III. ÚS 2551/16. Stěžovatelka zdůrazňuje, že v nyní posuzované věci jde o to, zda ke stavení promlčení lhůty došlo již podáním žaloby či až „změnou žaloby“. Stěžovatelka přitom v žalobě uvedla, vůči komu se čeho domáhá a vylíčila rozhodné skutečnosti. Není podle ní rozhodné, zda jde o nárok na plnění ze smlouvy, bezdůvodného obohacení či náhrady škody; právo nalézá soud. Nebylo povinností stěžovatelky uvést zákonná ustanovení, o která svůj nárok opírá. Stěžovatelka přitom po celou dobu požadovala totéž; zaplacení určité částky. Ve „změně žaloby“ nadto uplatnila i nárok na vydání bezdůvodného obohacení.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 13.10.2022 10:00 do: 13.10.2022 10:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 1807/22
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: Prof. JUDr. Pavel Šámal Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 30. června 2022 sp. zn. 70 Nt 37/2022 a usnesení státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Brně ze dne 14. června 2022 č. j. 2 ZT 22/2022-268
Stručná charakteristika: právo na spravedlivý proces, právo na osobní svobodu
Označení navrhovatelů: D. D., zastoupen advokátem JUDr. Michalem Bortelem,
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Ve věci trestního stíhání stěžovatele pro přečiny týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 trestního zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku a vydírání podle § 175 odst. 1 trestního zákoníku byl stěžovatel usnesením Městského soudu v Brně ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně vzat do vazby z důvodů podle § 67 písm. b) a c) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. Vazba se započítávala od 15. 2. 2022, kdy byl stěžovatel omezen na osobní svobodě. Usnesením státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v bylo rozhodnuto, že na straně stěžovatele pominuly důvody vazby podle § 67 písm. b) trestního řádu. Státní zástupkyně městského státního zastupitelství napadeným usnesením rozhodla podle § 73b odst. 6, věty první, ve spojení s § 73 odst. 1 písm. b), písm. c) trestního řádu o propuštění stěžovatele z vazby na svobodu s tím, že vazba se nahrazuje písemným slibem a dohledem probačního úředníka nad stěžovatelem. Podle § 73 odst. 3 trestního řádu byla stěžovateli uložena povinnost ve lhůtách stanovených probačním úředníkem se k němu dostavovat, zdržovat se v místě bydliště, které oznámí úředníkovi Probační a mediační služby v Brně, změnit místo svého pobytu jen se souhlasem probačního úředníka a spolupracovat s orgány činnými v trestním řízení podle jejich pokynů. Stížnost stěžovatele proti usnesení státní zástupkyně městského státního zastupitelství městský soud napadeným usnesením ze dne 30. června 2022 zamítl podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu.
Ve své ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že délka trvání jeho vazby je limitována § 72a odst. 1, odst. 2 trestního řádu na dobu trvání jednoho roku, neboť je trestně stíhán pro přečiny, přičemž třetina zákonné doby trvání vazby připadá na přípravné řízení (čtyři měsíce) a tato doba skončila dne 15. 6. 2022. Je tak podle něj nepochybné, že na něj bylo možno působit institutem vazby a omezujícími opatřeními nahrazujícími vazbu v době trvajícího přípravného řízení pouze v období od 15. 2. 2022 (kdy byl vzat do vazby) do 15. 6. 2022 (kdy „zaniklo zákonné zmocnění“ orgánů činných v trestním řízení omezovat jeho osobu vazbou či instituty vazbu nahrazujícími). Proto tvrdí, že dne 15. 6. 2022 (tj. 1 den po vydání napadeného usnesení státní zástupkyně městského státního zastupitelství ze dne 14. 6. 2022) zaniklo zákonné zmocnění orgánů činných v trestním řízení omezovat jeho osobní svobodu vazbou a instituty trestního práva vazbu nahrazujícími a že státní zástupkyně městského státního zastupitelství neměla k vydání napadeného rozhodnutí žádné zákonné oprávnění. V další části ústavní stížnosti stěžovatel vytýká nedostatečné odůvodnění napadeného rozhodnutí městského soudu s tím, že soud neuvedl žádnou úvahu ohledně zákonných limitů délky trvání omezujících opatření ve vazbě na zákonnou délku trvání vazby. K tomu odkazuje na četnou judikaturu Ústavního soudu týkající se odůvodnění soudních rozhodnutí a konstatuje, že postupem městského soudu byla porušena jeho základní práva na soudní ochranu a spravedlivý proces. Dále se domnívá, že byl odňat svému zákonnému soudci.