II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 06.10.2026 11:00 do: 06.10.2026 11:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 1614/26
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Martin Smolek Ph.D., LL.M.
Stručná charakteristika: Podání v trestním řízení, elektronický podpis, opravný prostředek
Označení navrhovatelů: Š. J.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Obvodní soud shledal stěžovatelku vinnou ze dvou majetkových trestných činů a nejprve ji odsoudil k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců ve věznici s ostrahou a trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu v trvání 24 měsíců. Rozsudek byl poté dvakrát usnesením opraven. Obvodní soud doručil stěžovatelce druhé opravné usnesení dne 9. 8. 2024. Od této chvíle jí běžela 8denní lhůta k podání odvolání. Stěžovatelka učinila odvolání elektronicky (e-mailem) dne 12. 8. 2024, tedy v takto vymezené lhůtě. Z podání bylo zřejmé, že podání učinila stěžovatelka a které rozhodnutí napadla. Obvodní soud ji následně prostřednictvím její obhájkyně vyzval přípisem ze dne 28. 8. 2024 k odůvodnění odvolání ve lhůtě 10 pracovních dnů tak, aby splňovalo podmínky trestního řádu a věc mohla být řádně přeposlána k rozhodnutí odvolacího soudu. Výzva byla obhájkyni doručena dne 9. 9. 2024, obhájkyně na ni reagovala doplněním odvolání i stížnosti dne 13. 9. 2024. Městský soud odvolání proti rozsudku (původnímu „neopravenému“ rozhodnutí obvodního soudu) zamítl jako opožděné. O podání označeném jako stížnost proti druhému opravnému usnesení nerozhodl a spis bez věcného vyřízení vrátil obvodnímu soudu. Odvolání bylo opožděné, protože e-mailová podání stěžovatelky neměla dostatečnou formu. Stejně tak stížnost stěžovatelky neměla dostatečnou formu. Podle § 59 odst. 1 trestního řádu lze podání v trestním řízení učinit mimo jiné v elektronické formě, takové podání ovšem musí být opatřeno uznávaným elektronickým podpisem ve smyslu § 6 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce. Jestliže je podání v elektronické formě, ale postrádá uznávaný elektronický podpis, nejsou s ním spojeny žádné účinky řádného podání, tj. ani zachování lhůty k podání. Tento nedostatek lze přitom napravit jen v této lhůtě; to platí i o dodatečném písemném doplnění tohoto podání. Jestliže tedy své podání (odvolání i stížnost) stěžovatelka podala v poslední den lhůty (12. 8. 2024), aniž by do jejího konce nedostatek podpisu napravila, nelze k němu přihlížet. Následné doplnění tohoto podání ze dne 13. 9. 2024 je opožděné. Stěžovatelka poté neuspěla ani s dovoláním u Nejvyššího soudu.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti zejména namítá, že když obvodní soud vyzval její obhájkyni k odůvodnění odvolání a stížnosti, založil stěžovatelce důvodné a legitimní očekávání, že vada je odstranitelná a že opravné prostředky odvolací soud věcně projedná. Tvrdí, že odvolací soud svým následným zamítnutím odvolání rezignoval na materiální ochranu jejího práva na přístup ke druhé instanci. Nejvyššímu soudu pak vyčítá přepjatý formalismus při rozhodování o dovolání.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 06.10.2026 11:30 do: 06.10.2026 12:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 1414/26
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Martin Smolek Ph.D., LL.M.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 8 Tdo 1177/2025-336 ze dne 18. února 2026, usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 10 To 139/2025-295 ze dne 11. září 2025 a rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové č. j. 7 T 30/2024-279 ze dne 5. května 2025
Stručná charakteristika: In dubio pro reo; zpronevěra; zproštění obžaloby
Označení navrhovatelů: J.M., zástupce Mgr. Lukáš Smutný, advokát, Praha
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatel jako pořadatel rybářského závodu od soutěžících vybral tzv. startovné. Výhercům závodu měl podle propozic závodu vyplatit mj. peněžité výhry, konkrétně cenu za první chycenou rybu závodu (1 500 Kč), za nejtěžší rybu závodu (7 000 Kč) a ceny za 1. – 3. místo (50 000 Kč; 35 000 Kč a 25 000 Kč). Stěžovatel ale výhry za první tři místa nevyplatil. Před ukončením závodu použil část vybraného startovného k úhradě vlastního dluhu, protože jeho věřitel ho na závodech osobně navštívil a domáhal se splnění. Okresní soud původně stěžovatele zprostil obžaloby z přečinu zpronevěry, odůvodnění také zvážil, zda se nejednalo o přečin podvodu. Ani spáchání tohoto činu však neshledal. K odvolání státního zástupce krajský soud rozsudek zrušil a věc vrátil okresnímu soudu. Neztotožnil se totiž s jeho právními závěry ohledně povahy smluvního vztahu mezi stěžovatelem a poškozenými (soutěžícími) – okresní soud považoval vztah mezi stěžovatelem a soutěžícími za nepojmenovaný smluvní typ, krajský soud ho měl za přiměřený smlouvě o obstarání věci. Zatímco soud prvního stupně vyhodnotil, že startovné bylo ve stěžovatelově vlastnictví (a nemohlo se tedy jednat o zpronevěru), odvolací soud uzavřel, že startovné mu bylo pouze svěřeno. Okresní soud poté shledal stěžovatele vinným z přečinu zpronevěry a uložil mu trest odnětí svobody v délce trvání 16 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu 24 měsíců. Smlouvu mezi stěžovatelem a soutěžícími tentokrát považoval za přiměřenou příkazní smlouvě, peníze mu tedy byly jenom svěřeny a on je použil pro jiný účel. Proti rozsudku podal stěžovatel odvolání, které krajský soud napadeným usnesením zamítl jako nedůvodné. Smlouvu považoval taktéž za příkazní smlouvu svého druhu. S jeho závěry se ztotožnil i Nejvyšší soud, který stěžovatelovo dovolání odmítl jako zjevně neopodstatněné.
Stěžovatel v ústavní stížnosti mimo jiné namítá, že ve věci došlo k porušení presumpce neviny vlivem nesprávného hmotněprávního posouzení skutku. Již ze sporu o to, zda se startovné stalo vlastnictvím stěžovatele, nebo mu bylo pouze svěřeno, vyplývá, že se názor stěžovatele a soudů různých stupňů liší. Pokud samy soudy mají pochybnosti o právní kvalifikaci, je nutné přistoupit k aplikaci zásady in dubio pro reo (tedy v pochybnostech ve prospěch obviněného).
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 06.10.2026 14:00 do: 06.10.2026 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 1255/26
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jiří Přibáň DrSc.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Okresního státního zastupitelství v Liberci ze dne 24. 2. 2026, č. j. 1 Zt 416/2025-23.
Stručná charakteristika: stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání podaná e-mailem bez zaručeného elektronického podpisu
Označení navrhovatelů: F.M.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Proti stěžovateli bylo v prosinci 2025 usnesením policejního orgánu zahájeno trestní stíhání pro přečin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby. Stěžovatel toto usnesení napadl stížnostmi, které byly usnesením okresního státního zastupitelství zamítnuty jako opožděné. Okresní státní zastupitelství v odůvodnění napadeného usnesení uvedlo, že stěžovateli bylo usnesení policejního orgánu doručeno dne 2. 1. 2026. Stěžovatel jej napadl stížností, kterou zaslal e-mailem bez zaručeného elektronického podpisu společně s přílohou, jejímž obsahem byl sken vlastnoručně podepsané stížnosti. Tento e-mail byl doručen do elektronické podatelny policejního orgánu dne 5. 1. 2026. Běžný e-mail bez zaručeného elektronického podpisu však nelze považovat za řádné podání, k němuž by bylo možné vázat jakékoliv účinky. Podle ustanovení § 59 odst.1 trestního řádu lze sice podání učinit mimo jiné i v elektronické podobě, avšak, jak vyplývá z ustanovení § 59 odst. 3 trestního řádu, musí být takové podání podepsáno, a to právě zaručeným elektronickým podpisem. Dne 8. 1. 2026 podal stěžovatel na poštu originál stížnosti ze dne 5. 1. 2026, který byl policejnímu orgánu doručen dne 12. 1. 2026. Následně stěžovatel podal proti usnesení další stížnost ze dne 15. 1. 2026, kterou téhož dne podal k poštovní přepravě. Tato byla doručena dne 19. 1. 2026. Stížnost byla podle okresního státního zastupitelství podána po marném uplynutí zákonné třídenní lhůty.
Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že nečinil ani u jedné ze svých stížností podání „v těle“ e-mailu, nýbrž formou vlastnoručně podepsaného dokumentu ve formátu pdf. Tato forma pak představuje digitální obraz listiny, která v materiálním smyslu splňuje požadavek na písemnost i podpis. Interpretace právní úpravy, která a priori odmítá e-mail s vlastnoručně podepsanou přílohou ve formátu pdf, zatímco bezvýhradně akceptuje podání telefaxem, podle něj vykazuje znaky přepjatého formalismu, který je v rozporu s judikaturou Ústavního soudu a je v příkrém rozporu s principem spravedlnosti.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 06.10.2026 14:30 do: 06.10.2026 15:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 1911/26
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jiří Přibáň DrSc.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 4. 2026, č. j. 47 To 130/2026-63.
Stručná charakteristika: právo na urychlený přezkum rozhodnutí o vzetí do vazby, obligatorní úvaha o nahrazení vazby mírnějšími opatřeními u kumulace vazebních důvodů s vazbou koluzní
Označení navrhovatelů: K.M.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Proti stěžovateli je vedeno trestní stíhání pro podezření ze spáchání podvodné trestné činnosti. Stěžovatel byl vzat do vazby usnesením okresního soudu ze dne 21. 2. 2026, a to z důvodů uvedených v § 67 písm. b) trestního řádu (tzv. koluzní vazba). V průběhu vazebního zasedání před okresním soudem se stěžovatel doznal k trestné činnosti. Okresní soud konstatoval, že jsou u stěžovatele dány důvody koluzní vazby, neboť stěžovatel by mohl působit na dosud nevyslechnuté spoluobviněné a svědky, naopak důvody vazby předstižné neshledal, když stěžovatel sám trestné činnosti zanechal již v září 2025. Státní zástupce napadl usnesení okresního soudu stížností, v níž namítal současnou existenci vazebního důvodu vazby předstižné. Stěžovatel usnesení okresního soudu stížností nenapadl, pouze se prostřednictvím svého obhájce vyjádřil ke stížnosti státního zástupce, ve které zejména uvedl, jaké jsou jeho majetkové poměry, a odmítl existenci důvodu vazby předstižné. Krajský soud následně rozhodl tak, že napadené usnesení okresního soudu zrušil, a nově rozhodl, že stěžovatele bere do vazby podle § 67 písm. b), c) trestního řádu (vazba předstižná a koluzní). V usnesení výslovně uvedl, že se vzhledem k existenci vazebního důvodu vazby koluzní nezabýval možností nahradit vazbu předstižnou některým z alternativních opatření.
Stěžovatel v ústavní stížnosti zejména namítá, že v jeho věci došlo k porušení jeho základního práva na urychlený a efektivní přezkum vazby. Okresní soud vzal stěžovatele do vazby dne 21. 2. 2026, stížnost státního zástupce byla podána dne 24. 2. 2026 a odůvodněna byla dne 26. 2. 2026. Krajský soud rozhodl až dne 15. 4. 2026, tj. po 54 dnech od vyhlášení prvostupňového usnesení. Doručeno bylo napadené usnesení stěžovateli až dne 5. 5. 2026, tj. po 74 dnech od vyhlášení prvostupňového rozhodnutí. Stěžovatel v této souvislosti poukazuje na to, že v důsledku zákonné úpravy obsažené v § 71a trestního řádu nemohl v tomto období, kdy rozhodnutí o vzetí do vazby nenabylo právní moci, žádat o přezkum zákonnosti vazby. Krajský soud podle stěžovatele rovněž rezignoval na možnost uložení mírnějšího opatření nahrazujícího vazbu.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 06.10.2026 15:00 do: 06.10.2026 15:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 2406/25
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jiří Přibáň DrSc.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2025, č. j. 20 Cdo 3036/2024-121 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 8. 2024, č. j. 72 Co 119/2024-66.
Stručná charakteristika: spravedlivý proces, vlastnictví, výkon rozhodnutí
Označení navrhovatelů: STUDIO DEGREE s. r. o.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
V projednávané věci byla proti stěžovatelce coby povinné vedena exekuce na základě rozsudku pro uznání, podle něhož byla povinna zaplatit vedlejší účastnici částku 300 564 Kč a úroky z prodlení se sjednanou sazbou 0,5 % denně (182,5 % za rok) z dlužné částky. Stěžovatelka tvrdí, že rozdíl mezi zákonnou výší úroku z prodlení a úrokem ve výši 0,5 % denně činí přibližně jeden milion Kč. Tento úrok považuje za nemravný, pročež by měl být výkon rozhodnutí podle § 268 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu zastaven. Obecné soudy však jejímu návrhu nevyhověly. Citované ustanovení přitom umožňuje zastavit výkon rozhodnutí, je-li nepřípustný z jiných důvodů, pro které je nelze vykonat. Obecné soudy k námitkám stěžovatelky shodně uvedly, že úrok z prodlení byl sjednán v rámci podnikatelské činnosti a tato argumentace měla být uplatněna již v řízení nalézacím.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že exekuční titul je zatížen vadami, pro které nelze provést jeho výkon. Obecné soudy dovozovaly přiměřenost úroku pouze ze skutečnosti, že byl sjednán mezi dvěma podnikatelskými subjekty, čímž odvolací soud zcela rezignoval na povinnost zkoumat individuální okolnosti případu. Neexistence právního titulu pro smluvní úrok přitom musela být podle stěžovatelky z předložených listin zřejmá již soudu nalézacímu. V souvislosti se svou argumentací poukázala stěžovatelka na nálezy Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. I. ÚS 523/07, a ze dne 1. 7. 2010, sp. zn. I. ÚS 728/10, podle nichž je úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně za hranicí, kterou lze považovat za adekvátní a přiměřenou, a to i v podnikatelských vztazích.
Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
od: 07.10.2026 09:00 do: 07.10.2026 09:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: Plénum
Spisová značka: Pl. ÚS 1/25
Jednací místnost: sněmovna
Soudce zpravodaj: JUDr. Dita Řepková Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: Návrh na zrušení části zákonů
Stručná charakteristika: zrušení právního předpisu - životní prostředí
Označení navrhovatelů: skupina poslanců
Typ řízení: Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu
Ústavní soud se v této věci na návrh skupiny 14 senátorů (navrhovatelka) zabýval abstraktní kontrolou ústavnosti a zákonnosti nařízení vlády č. 272/2011 Sb. o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací, ve znění pozdějších předpisů („hlukové nařízení“). Navrhovatelka požadovala zrušení celého hlukového nařízení, případně alespoň zrušení části A přílohy č. 3. Vláda přijala hlukové nařízení dne 24. 8. 2011. Následně bylo novelizováno nařízením č. 217/2016 Sb. s účinností od 30. 7. 2016, nařízením č. 241/2018 Sb. s účinností od 9. 11. 2018 a nařízením č. 433/2022 Sb. s účinností od 1. 7. 2023. Hlukové nařízení upravuje hygienické limity hluku a vibrací na pracovištích, způsob jejich zjišťování a hodnocení a minimální rozsah opatření k ochraně zdraví zaměstnance, hygienické limity hluku pro chráněný venkovní prostor, chráněné venkovní prostory staveb a chráněné vnitřní prostory staveb, hygienické limity vibrací pro chráněné vnitřní prostory staveb a způsob měření a hodnocení hluku a vibrací pro denní a noční dobu. Příloha č. 3 upravuje hygienické limity hluku v chráněných venkovních prostorech staveb a v chráněném venkovním prostoru, její část A pak korekci pro stanovení hygienických limitů hluku v chráněných venkovních prostorech staveb a v chráněném venkovním prostoru.
Navrhovatelka se domáhá zrušení napadené normy, popřípadě její části z toho důvodu, že napadená norma jako celek, resp. napadená příloha je podle ní výsledkem postupných, opakovaných změn právního stavu, které skýtají stále nižší ochranu práva na příznivé životní prostředí a postupně odstraňují či redukují povinnost státu dbát o šetrné využívaní přírodních zdrojů a o ochranu přírodního bohatství. Tento proces trvá již od roku 2011 a byl realizován prostřednictvím několika novelizací. Podle navrhovatelky vede ke zhoršování životního prostředí jak objektivně, tak ve vztahu k lidem. Tímto postupem toto právo a tyto povinnosti stanovené a chráněné ústavním pořádkem vláda fakticky vyprazdňuje a popírá jejich ústavněprávní relevanci a substanciální obsah. Navrhovatelka je přesvědčena, že hlukové nařízení je protiústavní a protizákonné.
Ústavní soud již toto nařízení v jeho jiné historické podobě v minulosti přezkoumával, viz nález Ústavního soudu ze dne 18. 12. 2018 sp. zn. Pl. ÚS 4/18, kdy Ústavní soud přezkoumával nařízení v podobě před jeho novelizacemi, a ze dne 3. 4. 2024 sp. zn. Pl. ÚS 35/23, kterým rozhodl o návrhu na zrušení nařízení novelizujícího hlukové nařízení.