Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
od: 18.10.2022 11:00 do: 18.10.2022 11:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: Plénum
Spisová značka: Pl. ÚS 27/21
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Vladimír Sládeček DrSc.
Návrh na přezkoumávané akty: Návrh Ministerstva vnitra na zrušení obecně závazné vyhlášky obce Přišimasy č. 1/2019 ze dne 4. 12. 2019, o místním poplatku za zhodnocení stavebního pozemku možností jeho připojení na stavbu kanalizace.
Stručná charakteristika: Návrh na zrušení obecně závazné vyhlášky
Označení navrhovatelů: Ministerstvo vnitra
Typ řízení: Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu
Ministerstvo vnitra (navrhovatel) se domáhá, aby Ústavní soud zrušil obecně závaznou vyhlášku obce Přišimasy č. 1/2019, o místním poplatku za zhodnocení stavebního pozemku možností jeho připojení na stavbu kanalizace. Napadená vyhláška byla dne 4. 12. 2019 schválena zastupitelstvem obce Přišimasy a dne 11. 12. 2019 vyvěšena na úřední desce Obecního úřadu Přišimasy, odkud byla dne 27. 12. 2019 sejmuta. Napadená vyhláška nabyla účinnosti dne 1. 1. 2020. Podání návrhu na zrušení napadené vyhlášky předcházelo řízení podle § 124 odst. 2 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), které dne 14. 1. 2021 vyústilo ve vydání rozhodnutí č. j. MV-174392-16/ODK-2020, jímž Ministerstvo vnitra účinnost napadené vyhlášky pozastavilo. Toto rozhodnutí Ministerstva vnitra bylo dne 24. 1. 2021 doručeno obci, která proti němu podala rozklad. Ministr vnitra rozklad obce Přišimasy zamítl rozhodnutím ze dne 6. 5. 2021 č. j. MV-40003-3/SO-2021, které nabylo právní moci dne 10. 5. 2021.
V návrhu navrhovatel uvádí, že napadená vyhláška byla vydána k tomu příslušným orgánem obce Přišimasy za dodržení zákonného postupu. Vyhláška je však podle jeho názoru v rozporu s § 35 odst. 3 písm. a) obecního zřízení ve spojení s § 10c odst. 3 zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, čl. 1 odst. 1 a čl. 104 odst. 1 a 3 Ústavy České republiky a čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod, neboť nebyla vydána v roce, kdy nabyl právních účinků kolaudační souhlas pro stavbu obcí vybudované kanalizace. Podle Ministerstva vnitra byla tedy napadená vyhláška vydána opožděně. V souladu s § 10c odst. 3 zákona o místních poplatcích měla být vydána nejpozději v kalendářním roce, kdy nabylo právní moci kolaudační rozhodnutí, nebo nabyl právních účinků kolaudační souhlas pro stavbu kanalizace vybudované obcí, kterou došlo ke zhodnocení stavebního pozemku.
III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 20.10.2022 09:00 do: 20.10.2022 09:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 978/22
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Vojtěch Šimíček Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesením Městského soudu v Praze ze dne 24. 2. 2022, č. j. 13 Co 58/2022-182, a č. j. 13 Co 59/2022-185.
Stručná charakteristika: právo na přístup soudu
Označení navrhovatelů: M. K.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Obecné soudy v nyní posuzovaném případě rozhodovaly o návrzích stěžovatelky na zastavení exekuce nařízené proti ní coby povinné Obvodním soudem pro Prahu 10 dne 4. 6. 2014 k vymožení pohledávky (dlužného jízdného a přirážkou k jízdnému) ve výši 968 Kč s příslušenstvím podle vykonatelného exekučního titulu, elektronického platebního rozkazu téhož soudu ze dne 25. 10. 2010. Stěžovatelka se zastavení exekuce dovolávala s odůvodněním, že v nalézacím řízení, z nějž vzešel exekuční titul, nebyla řádně zastoupena svou zákonnou zástupkyní (matkou), pročež je toho názoru, že je namístě na věc nahlížet tak, jako by nebyla zastoupena vůbec. Obvodní soud však její návrh na zastavení exekuce zamítl. Městský soud v Praze změnil závěr obvodního soudu, že je v dané věci dána překážka věci pravomocně rozsouzené ve vztahu k důvodům týkajícím se zastoupení stěžovatelky v nalézacím řízení její zákonnou zástupkyní. Obvodní soud měl totiž za to, že se s touto námitkou vypořádal již v usnesení ze dne 6. 1. 2020, jímž zamítl předchozí návrh stěžovatelky na zastavení exekuce ze dne 16. 11. 2019 a jež nabylo právní moci ve spojení s potvrzujícím usnesením městského soudu ze dne 23. 3. 2020, a proto řízení o této části návrhu pro nedostatek podmínky řízení ve smyslu ustanovení § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil (ústavní stížnost směřující proti citovanému usnesení městského soudu byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 3. 11. 2020, sp. zn. I. ÚS 1330/20, jako návrh zjevně neopodstatněný). Městský soud naopak dospěl po pečlivém srovnání předchozí a nově uplatněné argumentace k závěru, že „nyní povinnou snesená argumentace, kterou s pro ni exekučně příznivými účinky žádá vyhodnocení okolností svého zastupování matkou v nalézacím řízení, dříve povinnou tvrzené a soudy hodnocené důvody zřetelně překračuje.“ Z toho městský soud dovodil, že překážka věci pravomocně rozsouzené (podle ustanovení § 159a odst. 4 o. s. ř.) ve vztahu k těmto nově uplatněným důvodům dána není. V dalším průběhu předchozího řízení pak obvodní soud usnesením ze dne 29. 12. 2021 rozhodl, že návrh stěžovatelky na zastavení exekuce ze dne 16. 12. 2021 se zastavuje (výrok I.) a že se současně zamítá její návrh na odklad exekuce (výrok II.). K odvolání stěžovatelky ve věci opětovně rozhodoval městský soud, který ústavní stížností napadeným usnesením, sp. zn. 13 Co 59/2022, rozhodnutí obvodního soudu změnil ve výroku I. tak, že se rozhodnutí o zastavení návrhu na zastavení exekuce nevydává, a ve výroku II. je potvrdil. Městský soud změnil závěr obvodního soudu týkající se „zastavení návrhu na zastavení exekuce“. Uvedl, že toto rozhodnutí vůbec nemělo být vydáno, neboť pro to nebyl splněn elementární předpoklad představovaný existencí návrhu na zastavení exekuce (návrh stěžovatelky ze dne 16. 12. 2021 podle městského soudu návrhem na zastavení exekuce vůbec nebyl). Městský soud současně potvrdil, že zde nebyly dány ani důvody pro odklad exekuce, když zdůraznil, že exekuci lze z důvodu očekávání jejího zastavení odložit tehdy, jestliže se toto očekávání jeví skutečně opodstatněným, kterýžto úsudek není dle názoru městského soudu v nyní posuzovaném případě příhodný. Městský soud dále připomenul průběh předchozího řízení, z něhož vyplývá, že stěžovatelka navrhovala zastavení exekuce již dříve, a to podáním ze dne 16. 11. 2019, kterýžto návrh byl ovšem zamítnut. O dalším návrhu na zastavení exekuce, odůvodněném tvrzenou účastí stěžovatelky na tzv. milostivém létě a jejím nikoliv řádným zastupováním v nalézacím řízení, bylo ve vztahu k prvnímu argumentu rozhodnuto obvodním soudem ve spojení s ústavní stížností napadeným usnesením městského soudu sp. zn. 13 Co 58/2022. Ve vztahu ke druhému argumentu městský soud uvedl následující: „O návrhu povinné zdůvodněném neřádností zastupování matkou v nalézacím řízení nebylo dosud rozhodnuto, podle odvolacího soudu však z tohoto důvodu nelze vzít za „předběžně pravděpodobnější“ zastavení exekuce“.
Stěžovatelka s těmito závěry městského soudu nesouhlasí a napadá je ústavní stížností, v níž po rekapitulaci průběhu předchozího řízení opakuje již dříve uplatněné námitky. Současně poukazuje na to, že její návrh na zastavení exekuce ze dne 16. 11. 2019 byl opřen o zcela jiné důvody než její stávající návrh ze dne 22. 11. 2021, v němž nově uvedla, že byla v době vydání exekučního titulu v ústavní péči a matka o ni tedy ani nebyla oprávněna pečovat, resp. že matka v nalézacím řízení neučinila v její prospěch ani jeden úkon, byť jen v podobě jednoduchého podání odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu. Tyto námitky však obecné soudy dle stěžovatelky vůbec nevyhodnotily.