Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
od: 15.10.2025 09:00 do: 15.10.2025 09:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: Plénum
Spisová značka: Pl. ÚS 16/25
Jednací místnost: sněmovna
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. PhDr. Jan Wintr Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: Návrh Ministerstva vnitra na zrušení obecně závazné vyhlášky obce Cebiv č. 2/2023 ze dne 3. 7. 2023, o chovu a držení hospodářských zvířat na území obce Cebiv.
Stručná charakteristika: Chov hospodářských zvířat na území obce.
Označení navrhovatelů: Ministerstvo vnitra
Typ řízení: Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu
Obec Cebiv vydala v roce 2023 napadenou vyhlášku, kterou se rozhodla regulovat chov zvířat na svém území. Stanovila v ní různé podmínky pro chovatele a držitele určitých druhů zvířat, omezila počty chovaných zvířat uvnitř i vně intravilánu obce a její místní části Bezemín, dále zavedla možnost obecního úřadu za určitých podmínek předběžně zakázat chov zvířat a možnost obce pokutovat porušení vyhlášky. Ministerstvo vnitra navrhlo Ústavnímu soudu, aby cebivskou vyhlášku zrušil.
Ministerstvo nejprve poukázalo na nízkou legislativně-technickou úroveň napadené vyhlášky, jež se velmi podobá přibližně dvacet let starým obecně závazným vyhláškám, které Ústavní soud v minulosti zrušil. Ministerstvo je přesvědčeno, že chov určitého počtu kusů hospodářských zvířat sám o sobě nemůže narušovat veřejný pořádek ani prostředí a čistotu v obci. Protiprávní jednání, místně nepřiměřené imise nebo narušování životního prostředí nelze z chovu hospodářských zvířat automaticky dovozovat. Obec podle ministerstva napadenou vyhláškou nepřípustně rozšiřuje § 10 písm. a) a c) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), čímž vytváří nepředvídatelnou regulaci podnikatelského prostředí a obchází standardní zákonné nástroje, kterými může rozvoj svého území usměrňovat (územní a regulační plán, stavební uzávěra apod.).
Ministerstvo tvrdí, že v Cebivi jsou relativně rozsáhlé areály zemědělské výroby, které jsou v platném územním plánu obce označované jako „areály živočišné farmy“ a určeny jako přípustné plochy například pro „odchovny dobytka a drůbeže“. Ani návrh změny územního plánu z roku 2022 se zásadnější změnou těchto ploch nepočítá. Není možné, aby obec tutéž činnost umožnila a dlouhodobě předpokládala, ale zároveň ji zakázala obecně závaznou vyhláškou a následně pokutovala. Pro dosažení svého cíle (usměrnění rozvoje obce a vyloučení živočišné výroby na svém území) měla obec změnit svůj územní plán. To ale svévolně a na újmu dotčených osob obešla vydáním napadené vyhlášky. Podle ministerstva je vyhláška zjevně nepřiměřená a rozporná s čl. 1 odst. 1 Ústavy, proto navrhuje její zrušení.
III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 15.10.2025 14:00 do: 15.10.2025 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 622/25
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Milan Hulmák Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnosti proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. února 2025 č. j. 4 Cmo 249/2024 321
Stručná charakteristika: právo vlastnit majetek, nabývání majetku, náklady řízení
Označení navrhovatelů: J. V.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Vedlejší účastnice podala u krajského soudu žalobu, kterou se po stěžovateli domáhala zaplacení částky 900 000 Kč jako náhrady škody. Škodu měl způsobit tím, že žalovanou částku jako jednatel vedlejší účastnice v rozporu s péčí řádného hospodáře poskytl jako zápůjčky ve výši 500 000 Kč a 400 000 Kč jím ovládané společnosti. Krajský soud konstatoval, že tak učinil v rozporu s péčí řádného hospodáře. Protiprávnost zápůjčky ve výši 500 000 Kč následně odpadla tím, že ji nová jednatelka vedlejší účastnice dodatečně schválila. Z toho důvodu v této části žalobu zamítl a stěžovateli uložil zaplatit vedlejší účastnici částku 400 000 Kč. Vedlejší účastnici zároveň uložil povinnost nahradit stěžovateli část nákladů řízení. Vrchní soud napadeným usnesením zrušil rozhodnutí krajského soudu a řízení zastavil. Stěžovateli uložil povinnost nahradit vedlejší účastnici náklady řízení. Vedlejší účastnice v průběhu odvolacího řízení vzala žalobu zcela zpět a navrhla zastavení řízení. Svůj návrh zdůvodnila tím, že ovládaná společnost žalovanou částku zcela uhradila. Vrchní soud dospěl k závěru, že uplatněný nárok byl uspokojen právnickou osobou, ve které byl stěžovatel jediným jednatelem a většinovým společníkem.
Podle stěžovatele je napadené rozhodnutí projevem libovůle. Vrchní soud se nevypořádal s argumentací stěžovatele ke zpětvzetí návrhu. Krajský soud deklaroval, že byl procesně úspěšnější, protože žaloba byla z větší části nedůvodná. Žaloba nebyla vzata zpět pro chování stěžovatele, ale třetí osoby, která dluh uhradila z jiného právního důvodu – vrácení zápůjčky. Nebyly tak splněny zákonné podmínky pro to, aby byl zavázán k náhradě nákladů řízení.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 15.10.2025 14:00 do: 15.10.2025 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 2123/19
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Tomáš Langášek LL.M.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 28 Cdo 731/2019-1094 ze dne 15. května 2019 a rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 20 Co 231/2017-1056 ze dne 27. února 2018
Stručná charakteristika: restituce někdejšího mobiliáře zámků
Označení navrhovatelů: F. T.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
V tomto nálezu se Ústavní soud již podruhé zabývá specifickým případem restituce mobiliáře dvou zámků. Dcera původního majitele oba zámky úspěšně restituovala – stát její restituční nárok jako nesporný uznal a nemovitosti v roce 2016 dobrovolně vydal, trvá však stále na tom, že na někdejší vybavení těchto zámků se její restituční nárok, uplatněný již v roce 1991, nevztahuje a odmítá je nadále ze svých sbírek vydat. Specifické okolnosti tohoto případu spočívají v tom, že konfiskace zámků včetně jejich vybavení podle tzv. Benešových dekretů byla fakticky završena až po únorovém puči v roce 1948, tedy z hlediska restitučních předpisů v rozhodném období, a to v situaci, kdy se původní vlastník zámků aktivně jejich konfiskaci s tvrzením o zneužití Benešových dekretů bránil, dosáhl u místních úřadů pozastavení konfiskačního řízení, získal i osvědčení o své národní spolehlivosti, které sice ministerstvo vnitra v roce 1947 neschválilo, avšak tomuto rozhodnutí přiznalo odkladný účinek až do konečného rozhodnutí nejvyššího správního soudu. K tomu však pro komunistický převrat už nedošlo; tehdejší nejvyšší správní soud zanikl a řízení před ním nebyla dokončena. Stejně tak námitky proti konfiskační vyhlášce byly zamítnuty po únorovém převratu. Až v roce 2016 Ministerstvo vnitra rozhodlo, že původní vlastník byl až do své smrti v roce 1957 československým státním občanem. Nyní napadeným usnesením odmítl Nejvyšší soud dovolání žalobkyně. Podle Nejvyššího soudu je základním předpokladem restituce majetku podle zákona o mimosoudních rehabilitacích okolnost, že k majetkové křivdě došlo v tzv. rozhodném období, jež počalo datem 25. 2. 1948. Právním důvodem konfiskace majetku podle dekretu č. 12/1945 Sb. byl dekret samotný a ke konfiskaci docházelo dnem jeho účinnosti bez správního řízení. Následná konfiskační rozhodnutí měla jen deklaratorní charakter a tvrzení o jejich vadách sama o sobě nejsou s to účinky konfiskace zpochybnit, byť se lze zabývat tím, zda v rozhodném období přijaté správní akty nesloužily ke zneužití dekretů.
Stěžovatel namítá, že konfiskace majetku původního vlastníka provedená dvěma konfiskačními vyhláškami byla nezákonným aktem politické perzekuce. Dekret se týkal jen osob německé národnosti a jen majetku sloužícího k zemědělské nebo lesní výrobě. Původní vlastník byl však osobou české národnosti a požadovaný mobiliář zámků nesloužil k provozování zemědělské výroby.
III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 15.10.2025 14:30 do: 15.10.2025 15:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 210/25
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Milan Hulmák Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. října 2024 č. j. 13 To 274/2024-558
Stručná charakteristika: Právo na soudní a jinou právní ochranu
Označení navrhovatelů: L. Č.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Proti stěžovateli je vedeno trestní řízení pro zločin pohlavního zneužití, přečin svádění k pohlavnímu životu a přečin ohrožování výchovy dítěte. Těchto trestných činů se měl dopustit na nezletilé dceři své partnerky, na kterou měl dohlížet. O tom, zda lze stěžovatele shledat vinným ze spáchání uvedených trestných činů, bylo před trestními soudy rozhodováno ve třech kolech řízení. Tato procesní situace vyústila až ve zrušení posledního rozsudku okresního soudu krajským soudem, odnětí věci původnímu senátu a její přikázání k projednání a rozhodnutí v jiném složení senátu. Usnesení bylo opět přijato v neveřejném zasedání, přičemž krajský soud ani v tomto případě neprováděl dokazování. Konstatoval však, že hodnocení důkazů ze strany okresního soudu ani tentokrát nelze považovat za věrohodné, důvodné, logické a věcně správné. Závěr o tom, že přesvědčivěji působí výpověď stěžovatele než poškozené, je podle krajského soudu krajně nepřesvědčivý, neboť okresní soud pomíjí pochybnosti a „divná tušení“ matky poškozené. Okresní soud rovněž staví své závěry o nálezu mužské DNA na spodním prádle poškozené na spekulativních a zjednodušujících úvahách. Jeho hodnocení důkazů a skutkové závěry proto podle krajského soudu neobstojí. V návaznosti na to krajský soud konstatoval, že původní senát okresního soudu není schopen řádně hodnotit důkazy a respektovat výhrady odvolacího soudu.
Stěžovatel tvrdí, že krajský soud dostatečně nevysvětlil, proč považuje závěry okresního soudu za nepřesvědčivé. Nesouhlasí s jeho závěrem o zjednodušujícím hodnocení důkazů okresním soudem ani závěrem o spekulativnosti jeho úvah. Dále má stěžovatel za to, že krajský soud porušil jeho právo na zákonného soudce.