III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 22.10.2025 08:30 do: 22.10.2025 09:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 2032/25
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Veronika Křesťanová Dr.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 11 Tdo 109/2025-664 ze dne 19. března 2025, usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 4 To 312/2023-555 ze dne 13. března 2024 a rozsudku Okresního soudu v Chomutově č. j. 25 T 84/2021-505 ze dne 7. června 2023
Stručná charakteristika: právo stěžovatele na soudní ochranu
Označení navrhovatelů: J. Ž.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Rozsudkem okresního soudu byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání pokusu zločinu maření spravedlnosti. Skutek spočíval v tom, že stěžovatel (společně se dvěma dalšími osobami) požádal poškozeného o změnu výpovědi a stažení trestního oznámení proti svému synovi s tím, že poškozenému za to zaplatí cca 5 000 Kč. Syn stěžovatele byl trestně stíhán (společně s další osobou) pro zločin loupeže a přečin porušování domovní svobody. Dalším výrokem napadeného rozsudku okresního soudu byl pro odlišný skutek zproštěn obžaloby spoluobžalovaný syn stěžovatele. Proti rozsudku okresního soudu podal stěžovatel odvolání, které krajský soud zamítl. Nejvyšší soud napadeným usnesením dovolání stěžovatele odmítl jako zjevně neopodstatněné.
Stěžovatel namítá, že žádost o stažení trestního oznámení nenaplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu maření spravedlnosti. Poukazuje na to, že poškozený opakovaně uvedl, že po něm bylo požadováno stažení trestního oznámení, nikoli změna výpovědi. Tvrdí, že není logické, aby po svědkovi žádal změnu výpovědi, neboť jako právní laik byl přesvědčen, že stažením trestního oznámení řízení skončí. Odkazuje na některé svědecké výpovědi s tím, že neprokazují jeho vinu. Upozorňuje, že poškozený nemohl učinit žádný úkon, který by vedl k zastavení trestního stíhání jeho syna. Tvrdí, že v řízení nebylo prokázáno ani to, že poškozenému nabídl finanční prospěch, ani jeho úmyslné zavinění.
Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
od: 22.10.2025 09:00 do: 22.10.2025 09:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: Plénum
Spisová značka: Pl. ÚS 7/25
Jednací místnost: sněmovna
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Josef Fiala CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: návrh na zrušení přílohy č. 1 a přílohy č. 10 vyhlášky č. 314/2024 Sb., o stanovení hodnot bodu, výše úhrad za hrazené služby a regulačních omezení pro rok 2025
Označení navrhovatelů: skupina senátorů Senátu Parlamentu
Typ řízení: Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu
Skupina senátorů podala návrh na zrušení příloh výše uvedené úhradové vyhlášky. Předmětem úpravy napadené přílohy č. 1 je stanovení hodnot bodů, výše úhrad hrazených služeb a regulační omezení podle § 5 téže vyhlášky, dopadající na služby poskytované poskytovateli lůžkové péče, a to včetně následné lůžkové péče, dlouhodobé lůžkové péče, sociálně-zdravotní lůžkové péče nebo zvláštní lůžkové péče, jakož i zvláštní ambulantní péče poskytované podle zákona o veřejném zdravotním pojištění. Tato příloha zakotvuje při stanovení výše úhrady vyčleněné z paušální úhrady, výše úhrady formou případového paušálu, a dále výše úhrady hrazených služeb poskytnutých zahraničním pojištěncům, jakož i v případě, kdy poskytovatel poskytne v referenčním období nebo hodnoceném období hrazené služby v rámci 50 a méně případů hospitalizací pojištěnců příslušné zdravotní pojišťovny, mj. pro některé skupiny diagnóz ve vybraných částech přílohy č. 10 tzv. koeficient centralizace péče. Především tento koeficient považuje navrhovatelka za neústavní. Příloha č. 10 úhradové vyhlášky vymezuje v tabulkách jednotlivé CZ-DRG skupiny (Diagnosis Related Groups) představující utřídění jednotlivých vzájemně klinicky i ekonomicky obdobných hospitalizačních případů, jejich relativní váhu a u některých skupin také hodnotu tzv. koeficientu centralizace a specifikaci druhu centra vysoce specializované péče, k němuž se tento koeficient centralizace váže. Tato příloha nedopadá, na rozdíl od přílohy č. 1, na hrazení služeb poskytovaných poskytovateli následné lůžkové péče, dlouhodobé lůžkové péče, sociálně-zdravotní lůžkové péče, zvláštní lůžkové péče ani zvláštní ambulantní péče poskytované podle zákona o veřejném zdravotním pojištění.
Těžištěm stěžovatelčiny argumentace je tvrzení, že úhradová vyhláška v důsledku zakotvení tzv. koeficientu centralizace zavádí diskriminační rozdíly v úhradách za shodné služby. Koeficient centralizace totiž poskytovatelům se statutem centra vysoce specializované péče navyšuje úhrady o 5 %, zatímco jiným poskytovatelům, kteří tento statut nemají, úhrady za tytéž diagnózy snižuje v některých případech až na 50 %. Ministerstvo prostřednictvím úhradové vyhlášky diskriminuje menší a regionální poskytovatele zdravotních služeb tím, že zavádí odlišné úhrady za shodné výkony na základě statutu poskytovatele. V důsledku zakotvení koeficientu centralizace podle navrhovatelky vznikají dvě kategorie pojištěnců. První, kteří obdrží péči plně hrazenou, pokud ji čerpají v nemocnici s centrem vysoce specializované péče, a druzí čerpající stejnou péči v zařízení, kde je úhrada záměrně krácena. Navrhovatelka zdůrazňuje, že úhradová vyhláška byla vydána svévolně a bez objektivních podkladů. Ministerstvo má přitom k dispozici data z referenčních nemocnic, která by umožnila spravedlivější nastavení úhrad, avšak tato data nebyla využita.