Aktuálně

Na této stránce naleznete chronologicky seřazené zprávy a oznámení Ústavního soudu, jimiž informuje širokou veřejnost i média o aktuálních rozhodnutích, připravovaných jednáních nebo jiných událostech, které souvisejí s jeho činností.

Výpis aktualit

Přehled jednání Ústavního soudu pro 44. kalendářní týden roku 2020

Po dobu nouzového stavu budou nálezy Ústavního soudu vyhlašovány bez přítomnosti účastníků, právních zástupců a veřejnosti tak, že text nálezu bude v okamžiku vyhlášení publikován v sekci Aktuality na webových stránkách www.usoud.cz.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 26.10.2020 10:00 do: 26.10.2020 11:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 4071/19
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jaroslav Fenyk Ph.D., DSc., Univ. Priv. Prof.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 21. 11. 2018, č. j. 12 T 167/2017-1495, rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 3. 2019, č. j. 3 To 8/2019-1588, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 9. 2019, č. j. 7 Tdo 858/2019-1691
Stručná charakteristika:  Právo na spravedlivý proces - meze mlčenlivosti advokáta v jeho trestní věci
Označení navrhovatelů:  M. Z., zast. advokátkou Mgr. Martinou Koubíkovou
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatel byl rozsudkem Městského soudu v Brně uznán vinným ze spáchání přečinu zneužití pravomoci úřední osoby ve formě účastenství v podobě návodu a odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání dvanácti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v délce tří let, a k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu samostatného výkonu advokacie na dobu dvou a půl roku. Spolu se stěžovatelem byl odsouzen pro dokonaný trestný čin i hlavní pachatel, vůči němuž měl stěžovatelův návod směřovat. Skutek, kladený stěžovateli za vinu, měl spočívat, zjednodušeně řečeno, v tom, že stěžovatel měl při výkonu advokacie předat sám či prostřednictvím jiného hlavnímu pachateli, soudci insolvenčního úseku Krajského soudu v Brně, opožděnou přihlášku pohledávky své klientky do insolvenčního řízení, aby zajistil, že tato bude soudem přijata jako podaná řádně a včas, a poté co se hlavní pachatel pro nesouhlas pracovnice podatelny neúspěšně pokusil dosáhnout zpětného zařazení této přihlášky do příslušného spisu pod záminkou, že ji nalezl v jiném spisu, kam byla patrně omylem zařazena, a přihláška byla stěžovateli vrácena zpět, měl stěžovatel opětovně přihlášku předat hlavnímu pachateli, který se poté znovu neúspěšně pokusil u administrativního aparátu soudu dosáhnout jejího zpětného zařazení do spisu, aby s ní v insolvenčním řízení bylo nakládáno jakožto s řádně a včas podanou, neboť bez toho by pohledávka stěžovatelovy klientky nemohla v předmětném insolvenčním řízení být uspokojena.

Proti napadenému rozsudku městského soudu podali odvolání stěžovatel, hlavní pachatel i státní zástupce. Stěžovatelovo odvolání odvolací soud zamítl, avšak napadený rozsudek nalézacího soudu zrušil na podkladě odvolání státního zástupce a ve vztahu k hlavnímu pachateli i vůči němu nově rozhodl tak, že znovu uznal oba spoluobviněné vinnými z trestných činů se stejnou právní kvalifikací jako nalézací soud a stěžovateli uložil prakticky tytéž tresty, jen délku zkušební doby u podmíněně odloženého trestu odnětí svobody zkrátil na dva roky. Kromě toho odvolací soud poupravil popis skutku tak, že stěžovatel měl hlavního pachatele k provedení činu přesvědčit. S tímto výsledkem se stěžovatel nespokojil a podal proti němu dovolání, jež odmítl Nejvyšší soud svým napadeným usnesením. Stejným rozhodnutím Nejvyšší soud odmítl i dovolání hlavního pachatele.       

Stěžovatel namítá, že došlo k porušení presumpce neviny, porušení zásady in dubio pro reo, k extrémnímu nesouladu mezi skutkovými zjištěními a právními závěry, k nenaplnění podmínek účastenství a neprokázání motivu, znemožnění účinné obhajoby nutností respektovat povinnost mlčenlivosti, nerespektování povinnosti Nejvyššího soudu zabývat se námitkami porušení lidských práv, a konečně k závažným vadám přípravného řízení a hlavního líčení. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozhodnutí Městského soudu v Brně, Krajského soudu v Ostravě a Nejvyššího soudu, neboť jimi dle stěžovatelova názoru byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva dle čl. 36 Listiny základních práv a svobod, čl. 38 Listiny, čl. 39 Listiny a čl. 40 Listiny, jakož i čl. 82 Ústavy České republiky.


III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 29.10.2020 09:00 do: 29.10.2020 09:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 1919/20
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Ing. Jiří Zemánek CSc.
Stručná charakteristika:  přezkum důvodnosti vazby
Označení navrhovatelů:  O . A. I.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením rozhodl, že podle § 73b odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, za použití § 72 odst. 3 tr. řádu, se stěžovatel z důvodu podle § 67 písm. c) tr. řádu ponechává ve vazbě. Současně bylo tímto rozhodnutím rozhodnuto tak, že podle § 73 odst. 1 písm. b) tr. řádu se nepřijímá písemný slib stěžovatele. Městský soud v Praze ústavní stížností napadeným usnesením stěžovatelovu instanční stížnost proti tomuto usnesení obvodního soudu podle § 148 odst. 1 písm. b) tr. řádu zamítl jako opožděně podanou. V odůvodnění svého rozhodnutí městský soud konstatoval, že hlavní líčení se uskutečnilo dne 5. 2. 2020 v přítomnosti stěžovatele, tlumočnice, obhájce i státní zástupkyně. Obžalovaný sám ani prostřednictvím obhájce stížnost proti ponechání ve vazbě nepodal ani do protokolu o hlavním líčení, ani v zákonné lhůtě k jejímu podání, která běžela ve smyslu § 137 a § 143 tr. řádu do 10. 2. 2020 včetně. Dále městský soud uvedl, že vazební věc napadla současně s odvoláním stěžovatele ve věci samé a v rámci jejího předběžného přezkumu nahlédl otázku dalšího trvání vazby stěžovatele i z věcných hledisek, tj. zda se nejeví za daného stavu věci nedůvodnou či zda není namístě ji nahradit jinými opatřeními. Dospěl přitom k závěru, že trvání vazby za daného stavu věci a vzhledem k její povaze není neadekvátním prostředkem zajištění stěžovatele. Vzhledem k tomu, že současně nařídil ve věci veřejné zasedání k projednání odvolání na nejbližší možný termín, bylo lze reálně konstatovat, že vazba stěžovatele již v dohledné době skončí. 

Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že usnesení obvodního soudu o jeho ponechání ve vazbě bylo obhájci stěžovatele doručeno dne 12. 2. 2020. Ten proti němu podal dne 14. 2. 2020 blanketní stížnost, kterou odůvodnil svým doplněním ze dne 20. 2. 2020 (soudu doručeným dne 21. 2. 2020). I přes to městský soud stížnost zamítl dne 30. 4. 2020, tedy po více než dvou měsících, jako opožděně podanou. Takovým postupem zasáhl městský soud dle stěžovatele do jeho ústavně zaručených práv, neboť městskému soudu muselo být z jeho činnosti známo, že lhůta k podání stížnosti proti usnesení o ponechání ve vazbě počíná běžet ode dne doručení písemného vyhotovení obhájci resp. stěžovateli. V této souvislosti stěžovatel poukázal na nález Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2019 sp. zn. IV. ÚS 3780/18.