III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 26.10.2026 13:30 do: 26.10.2026 14:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 2449/26
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Veronika Křesťanová, Dr.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti zásahu spočívajícímu v průtazích v řízení vedeném Městským soudem v Brně pod sp. zn. 26 EXE 406/2026
Stručná charakteristika: právo na projednání věci bez zbytečných průtahů, právo na soudní a jinou právní ochranu
Označení navrhovatelů: M. M., zast. Mgr. Jakubem Horkým, advokátem
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatel měl s pronajímatelkou uzavřenu smlouvu na dobu určitou – od konce března do konce května loňského roku – poté však v užívání bytu pokračoval. V říjnu téhož roku pak jednatel pronajímatelky bez předchozího upozornění zamezil přístup stěžovatele do bytu. Pronajímatelkou následně zaslané návrhy předávacího protokolu a dohody o postupu po ukončení nájemní smlouvy včetně dohody o narovnání stěžovatel neakceptoval, neboť měl za to, že byl vypuzen z držby bytu nepřípustně. Na ochranu své držby se stěžovatel obrátil na obvodní soud s žalobním požadavkem, aby soud pronajímatelce jako žalované uložil povinnost zdržet se dalšího vypuzení z držby nájemního práva k bytu stěžovatelem a povinnost obnovit předešlý stav vrácením tohoto nájemního práva do držby stěžovatele. Obvodní soud v únoru tohoto roku žalobě vyhověl a uvedl, že neposuzoval, zda jde o řádnou držbu či nikoliv, neboť tuto námitku lze vznést v žalobě ve věci samé, pokud bude podána. Shledal, že pronajímatelka svémocně rušila držbu stěžovatele a dodal, že rozhodl formou usnesení, které je předběžně vykonatelné a které je tak vykonatelným exekučním titulem. K exekučnímu návrhu stěžovatele městský soud pověřil v březnu letošního roku provedením exekuce soudní exekutorku, která vydala tři exekuční příkazy, jimiž byla pronajímatelce jako povinné uložena pokuta 30 000 Kč, 60 000 Kč a 100 000 Kč. Pronajímatelka následně podala návrh na zastavení exekuce. Poukázala na to, že proti usnesení obvodního soudu podala odvolání a že je současně vedeno u obvodního soudu řízení o vyklizení bytu, v němž byl již vydán rozkaz k vyklizení bytu. Tvrdila, že ze strany stěžovatele jde o zneužití práva, které nepožívá právní ochrany a že jsou tak dány důvody pro zastavení exekuce. Soudní exekutorka předložila v dubnu návrh na zastavení exekuce městskému soudu k rozhodnutí. Stěžovatel navrhl zamítnutí tohoto návrhu s tím, že je proti pronajímatelce a jejímu jednateli vedeno trestní řízení ohledně podezření ze spáchání trestného činu porušování domovní svobody. Tvrdil, že byt užíval oprávněně na základě § 2230 odst. 1 občanského zákoníku, protože výzva k vyklizení bytu byla datována k 23. červenci 2025, což bylo více než měsíc po skončení nájemní smlouvy, která tak byla znovu uzavřena ze zákona za stejných podmínek. V průběhu exekučního řízení odvolací soud potvrdil rozhodnutí obvodního soudu, že pronajímatelka je povinna zdržet se dalšího vypuzení z držby bytu stěžovatelem a obnovit předešlý stav vrácením bytu do držby stěžovatele. Protože městský soud o návrhu pronajímatelky na zastavení exekuce ani po dvou měsících od jeho podání nerozhodl, podal stěžovatel ke krajskému soudu návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu. Městský soud se k návrhu na určení lhůty vyjádřil tak, že nemá v této fázi řízení možnost o návrhu povinné na zastavení exekuce rozhodnout, protože důvody uváděné pronajímatelkou v návrhu na zastavení exekuce (důvody zániku nájmu a otázka řádné a poctivé držby) se budou řešit v rámci jednání nařízeného v řízení před obvodním soudem o vyklizení bytu. Městský soud jako soud exekuční by tak řešil paralelně totéž, co obvodní soud. Návrh stěžovatele na určení lhůty posléze krajský soud zamítl. 

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že městský soud svým postupem zasáhl do jeho základního práva na projednání věci bez zbytečných průtahů a navrhuje, aby Ústavní soud toto porušení jeho práva konstatoval a uložil městskému soudu zákaz pokračovat v průtazích v řízení a uložil mu povinnosti ve věci neprodleně jednat a rozhodnout.
 

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 27.10.2026 09:30 do: 27.10.2026 10:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 1439/26
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Tomáš Langášek, LL.M.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 24 Cdo 2446/2025-394 ze dne 25. února 2026, usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 7 Cmo 85/2023-357 ze dne 21. listopadu 2024 a usnesení Městského soudu v Praze č. j. 41 Cm 124/2006-335 ze dne 6. ledna 2023
Stručná charakteristika: právo na soudní ochranu
Označení navrhovatelů: L. P. B.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti

Původní navrhovatel se návrhem z června 2006 domáhal po vedlejší účastnici (původně družstvu) zaplacení vypořádacího podílu ve výši 15 993 190,50 Kč. V lednu 2007 původní navrhovatel zemřel a městský soud rozhodl o pokračování řízení s jeho dědici, konkrétně s pozůstalou manželkou (stěžovatelkou) a čtyřmi dětmi. Vyšel přitom z toho, že vypořádací podíl v daném družstvu (ani členský podíl) nebyl z důvodu nejasného nároku zařazen do aktiv dědictví. Dva navrhovatelé (děti původního navrhovatele z předchozího manželství) poté vzali návrh zpět (neboť jej považovali za nedůvodný), a městský soud usnesením ze srpna 2018 řízení ve vztahu k nim do výše jejich dědických podílů zastavil. Toto usnesení nebylo napadeno opravnými prostředky. Stěžovatelka poté se zbývajícími dvěma navrhovateli uzavřela smlouvu o postoupení pohledávky, kterou na ni byly postoupeny jejich pohledávky z vypořádacích podílů, a postupem podle § 107a občanského soudního řádu stěžovatelka vstoupila do řízení na jejich místo. Rozsudkem z ledna 2021 městský soud návrh zamítl s odůvodněním, že společné členství původního navrhovatele a jeho (tehdejší) manželky zaniklo nejpozději 15. 12. 2004 a od té chvíle zůstala členkou pouze (rozvedená) manželka. K odvolání stěžovatelky vrchní soud v březnu 2022 toto rozhodnutí zrušil pro nepřezkoumatelnost. Městský soud se podle odvolacího soudu nezabýval aktivní legitimací stěžovatelky za situace, v níž rozhodnutí o dědictví nemůže být výlučným nabývacím titulem stěžovatelky coby jedné z dědiců po původním navrhovateli, neboť tato pohledávka nebyla zařazena do aktiv dědictví. Podle vrchního soudu navíc není jasné, proč městský soud nezacházel s dědici jako s nerozlučnými společníky, jelikož v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu se řízení o žalobě na plnění musí účastnit všichni dědici, jinak je dán nedostatek aktivní legitimace. Následně stěžovatelka navrhla změnu návrhu tak, že by bylo žalované uloženo zaplatit 15 993 190,50 Kč, přičemž plnění co do výše dědického podílu dle usnesení ve výši 8/30 náleží (v návrhu na změnu jmenovitě označeným) navrhovatelce a), tedy stěžovatelce, co do výše 8/30 navrhovatelce b), co do výše 8/30 navrhovateli c), co do výše 1/10 navrhovateli d), a co do 1/10 navrhovatelce e). Městský soud ovšem dospěl k závěru, že mu v tomto řízení nepřísluší posuzovat ve vztahu k vypořádacímu podílu, který nebyl zahrnut do aktiv dědictví, jednotlivé výše dědických podílů, jak se nově domáhala stěžovatelka. Návrh na změnu petitu nepřipustil a v intencích závazného právního názoru odvolacího soudu stěžovatelčin návrh ve věci samé pro nedostatek věcné aktivní legitimace ústavní stížností napadeným usnesením zamítl. Stěžovatelka podala odvolání, v němž mimo jiné navrhla, aby vrchní soud jako soud odvolací rozhodl tak, jak navrhovala již návrhem na změnu petitu v řízení před soudem prvního stupně. Vrchní soud však ústavní stížností napadeným usnesením zamítl návrh na přerušení řízení a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Nově navrhovaným petitem pak stěžovatelka podle vrchního soudu uplatnila nárok co do výše i obsahu zcela odlišný od nároku uplatněného před soudem prvního stupně, taková změna je proto nepřípustná. Nadto stejnou změnu již nepřipustil městský soud, a nelze ji tak navrhovat znovu. Dovolání stěžovatelky Nejvyšší soud ústavní stížností napadeným usnesením odmítl. Stěžovatelka podle dovolacího soudu není aktivně legitimována k uplatnění řešeného nároku ve svůj prospěch. Dodal, že stěžovatelka sice v nalézacím i odvolacím řízení navrhla změnu návrhu, té ale nebylo vyhověno a stěžovatelka právní názor odvolacího soudu o nepřípustnosti změny žaloby v dovolání kvalifikovaným způsobem nezpochybnila.

Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že jimi došlo k porušení jejího práva na soudní ochranu. K tomu mělo dojít zamítnutím jejího návrhu, aby žalovaná byla povinna zaplatit stěžovatelce, resp. dalším dědicům vypořádací podíl ve výši 12 794 552,40 Kč, pro nedostatek aktivní legitimace. Stěžovatelka zejména namítá, že v důsledku přepjatě formalistického postupu a vnitřně rozporného procesního vedení věci soudy vytvořily překážku znemožňující věcné projednání nároku.
 

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 27.10.2026 10:00 do: 27.10.2026 10:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 1005/26
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. PhDr. Jan Wintr, Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 24 Cdo 157/2026-129 ze dne 26. 1. 2026, usnesení Městského soudu v Praze č. j. 15 Co 206/2025-103 ze dne 6. 10. 2025 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. 32 D 428/2022-80 ze dne 7. 5. 2025.
Stručná charakteristika: Dědění práv k majetkovým autorským právům nebo majetkovým právům výkonného umělce.
Označení navrhovatelů: B. H.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Ústavní soud se v tomto případě zabývá možností domáhat se dědického práva k majetkovým autorským právům a majetkovým právům výkonného umělce poté, co byla tato práva jako majetek nepatrné hodnoty vydána tomu, kdo vypravil zůstaviteli pohřeb, ačkoliv nebyla zkoumána hodnota těchto práv. Stěžovatelka (dcera) se v této situaci pokusila o dodatečné projednání dědictví poté, co byla majetková autorská práva náležející jejímu otci vydána vedlejší účastnici (bývalé manželce zemřelého) jako vypravitelce jeho pohřbu. S tímto postupem stěžovatelka neuspěla postupně u notáře, u odvolacího soudu a konečně ani u Nejvyššího soudu.

Podle stěžovatelky nebyly naplněny předpoklady pro vydání usnesení o zastavení řízení a vydání majetku zůstavitele vypravitelce pohřbu. Majetek nebyl nepatrné hodnoty, ale stěžovatelka neměla možnost to v řízení prokázat, neboť v pozůstalostním řízení vůbec nevystupovala. Bylo jí odňato právo dědit po svém otci a uplatňovat svá práva v pozůstalostním řízení. Proti usnesení o zastavení řízení a vydání nepatrného majetku vypraviteli pohřbu zákon nepřipouští žádný řádný ani mimořádný opravný prostředek, stěžovatelka tak neměla k dispozici žádný prostředek, jak se domoci svých dědických práv či jak napadnout zjevně nezákonné rozhodnutí. Stěžovatelka z pozice nepominutelné dědičky nemá šanci na nápravu situace, kdy jiná osoba vypravuje pohřeb a majetek zůstavitele označí za majetek nepatrné hodnoty, načež notář jeho hodnotu nezkoumá a soud pozůstalostní řízení zastaví. Taková zákonná úprava, respektive její interpretace Nejvyšším soudem, je v očích stěžovatelky v rozporu s ústavně zaručenými právy.

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 27.10.2026 13:30 do: 27.10.2026 14:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 2780/25
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Milan Hulmák, Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. října 2024 č. j. 5 To 40/2024-3014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. července 2025 č. j. 7 Tdo 346/2025-3115 a rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. října 2025 č. j. 5 To 40/2024-3207
Stručná charakteristika: Spravedlivý proces
Označení navrhovatelů: V. S.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatel byl společně se dvěma dalšími osobami stíhán pro podezření ze spáchání daňové trestné činnosti. Trestných činů se měli dopustit tím, že přepravovali, skladovali a distribuovali tabákové výrobky, aniž by tyto výrobky byly opatřeny platnou tabákovou nálepkou a aniž by z nich byla přiznána a odvedená příslušná spotřební daň. Tím mělo dojít ke zkrácení daně ve výši několika milionů korun. Konkrétně stěžovatel coby pracovník a faktický správce skladu měl na základě požadavků a pokynů dalšího odsouzeného skladovat a manipulovat s nejméně 1 690 000 ks neoznačených tabákových výrobků (cigaret), čímž měl zkrátit spotřební daň o částku 5 678 400 Kč.

Krajský soud shledal stěžovatele vinným ze spáchání trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby a za to mu uložil podmíněný trest odnětí svobody ve výměře 3 let se stanovením zkušební doby v délce 5 let, přiměřené povinnosti a omezení, peněžitý trest v celkové výši 2 000 200 Kč a trest propadnutí náhradní hodnoty v celkové výši 2 160 007 Kč; poškozené s jejich nároky na náhradu škody odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních. Vrchní soud svým prvním napadeným rozsudkem odvolání stěžovatele zčásti vyhověl a rozsudek krajského soudu ve vztahu k němu zrušil v celém rozsahu (výrok I). Poškození byli se svými adhezními nároky odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních (výrok II). Ve zbylém rozsahu byl rozsudek krajského soudu ponechán nezměněn (výrok III).

Nejvyšší soud však napadeným usnesením částečně zrušil rozsudek vrchního soudu ve výroku o trestu a v tomto rozsahu mu přikázal věc k novému projednání. Stěžovateli neměl být uložen trest propadnutí náhradní hodnoty, neboť věci, jichž se týkal, spadaly do společného jmění manželů. Soudy navíc ani řádně nezjistily, jakou výši výnosu mohl stěžovatel trestným činem získat. Vrchnímu soudu proto uložil, aby znovu rozhodl o trestu. Zákaz reformationis in peius podle něj automaticky nebrání tomu, aby vrchní soud přistoupil ke zpřísnění uloženého peněžitého trestu, nebude-li možné stěžovateli uložit trest propadnutí náhradní hodnoty.

Vrchní soud druhým napadeným rozsudkem stěžovateli uložil trest odnětí svobody v délce tří let s podmíněným odkladem na dobu pěti let a peněžitý trest v celkové výši 3 650 000 Kč. Setrval na názoru, že navýšení počtu denních sazeb u peněžitého trestu by bylo za situace, kdy odvolání podal pouze stěžovatel, v rozporu se zákazem reformationis in peius. V případě nezaplacení (části) peněžitého trestu by totiž mohlo dojít k jeho přeměně na trest odnětí svobody – každá nezaplacená částka odpovídající celé jedné denní sazbě se v takovém případě přemění na dva dny trestu odnětí svobody. Zabýval se proto pouze tím, zda jsou dány podmínky pro navýšení výše denní sazby. Po zevrubné analýze majetkových a finančních poměrů stěžovatele, jeho výdělkových možností, výše majetku, kterého se během trestního řízení zbavil s cílem vyhnout se očekávaným majetkovým trestům, a nakonec také možnosti poškozených domoci se náhrady škody, dospěl k závěru, že denní sazbu lze u uloženého peněžitého trestu navýšit na 10 000 Kč (z původních 5 345 Kč).

Stěžovatel v ústavní stížnosti mimo jiné namítá, že trestní soudy rozhodly o jeho vině v rozporu se zásadou in dubio pro reo a z provedených důkazů dovozovaly závěry, jež jsou v rozporu s obsahem důkazů a nejsou z nich žádným logickým způsobem odvoditelné.
 

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 27.10.2026 14:00 do: 27.10.2026 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 2127/26
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Martin Smolek, Ph.D., LL.M.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 53 Co 186/2026-143 ze dne 18. 6. 2026
Stručná charakteristika: K povinnosti odvolacího soudu umožnit účastníkovi vyjádřit se k podkladům pro rozhodnutí o místní příslušnosti opatrovnického soudu
Označení navrhovatelů: J. S.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatel, otec nezletilého syna (nar. 2025), podal v březnu tohoto roku u obvodního soudu návrh na úpravu poměrů nezletilého. Matka (v tomto řízení vedlejší účastnice) podala téhož dne návrh týkající se stejného předmětu řízení u okresního soudu v místě svého (a synova) současného bydliště a poté vznesla u obvodního soudu námitku místní nepříslušnosti. Obvodní soud námitku nepříslušnosti zamítl, zdůraznil přitom rozdíl mezi evidovaným trvalým evidovaným pobytem a bydlištěm dítěte. Proti rozhodnutí podala matka odvolání, které průběžně doplnila o několik podání. Městský soud poté rozhodnutí obvodního soudu změnil tak, že vyslovil jeho místní nepříslušnost a rozhodl, že po právní moci usnesení bude věc postoupena okresnímu soudu. Stěžovatel zaslal odvolacímu soudu v červnu vyjádření, v němž zejména poukázal na vazby matky k Praze a popřel její tvrzení, že by se změnou bydliště nezletilého souhlasil. Vyjádření bylo do spisu založeno až po vydání ústavní stížností napadeného usnesení. Po právní moci usnesení pokračovalo řízení u okresního soudu, který v září na návrh matky vydal ve věci prozatímní rozhodnutí a jednání ve věci samé nařídil na prosinec tohoto roku. 

Stěžovatel v ústavní stížnosti zejména vytýká odvolacímu soudu, že mu neposkytl dostatečný procesní prostor k vyjádření k odvolání matky. Odůvodnění odvolání mu bylo doručeno dne 29. 5. 2026, dne 3. 6. 2026 nahlédl do spisu a dne 18. 6. 2026 zaslal odvolacímu soudu vyjádření. Odvolací soud přitom obdržel spis dne 9. 6. 2026 a již dne 18. 6. 2026 rozhodl. Stěžovatel zdůrazňuje, že se o obsah odvolání aktivně zajímal a vyjádřil se v přiměřené době; přesto byl postaven do procesně méně příznivého postavení než matka.
 

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 29.10.2026 14:00 do: 29.10.2026 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 2367/26
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jiří Přibáň, DrSc.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 5. 2026, č. j. 4 Tmo 24/2026-413.
Označení navrhovatelů: J. C.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti

Rozsudkem okresního soudu z března tohoto roku byl obžalovaný uznán vinným pokusem provinění těžkého ublížení na zdraví a proviněním výtržnictví, za což byl odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody. Dále mu byla uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené pojišťovně částku ve výši 37 274 Kč a rovněž povinnost zaplatit na náhradě nemajetkové újmy stěžovateli jako poškozenému částku ve výši 77 788 Kč na bolestném a částku 457 033 Kč za ztížení společenského uplatnění. Obžalovaný napadl rozsudek okresního soudu odvoláním do výroku o náhradě nemajetkové újmy, které krajský soud shledal důvodným. Nově rozhodl tak, že obžalovanému uložil povinnost zaplatit stěžovateli na bolestném stejnou částku, tedy 77 788 Kč, se zbytkem nároku na nemajetkovou újmu, tedy v části, týkající se ztížení společenského uplatnění, odkázal stěžovatele na řízení ve věcech občanskoprávních. Krajský soud při odkázání stěžovatele s nárokem za ztížení společenského uplatnění vycházel ze svého (nového) právního závěru, že znalec, z jehož znaleckého posudku vyšel okresní soud, není oprávněn posoudit ztížení společenského uplatnění, neboť v seznamu znalců nemá zapsán patřičný obor, a tudíž uzavřel, že k posouzení ztížení společenského uplatnění soud nemá k dispozici žádný podklad.

Poškozený stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že krajský soud jej odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních bez řádně odůvodněného rozhodnutí. Svůj závěr založil na nekompetenci znalce, avšak vycházel z neaktuální právní úpravy. Nadto se nevypořádal ani s relevantní judikaturou Nejvyššího soudu a učinil překvapivé rozhodnutí, jelikož stěžovateli jako poškozenému nebylo umožněno reagovat na zásadně odlišný právní názor odvolacího soudu.