IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu

od: 08.11.2022 08:00 do: 08.11.2022 08:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu

Označení senátu nebo pléna: IV. senát

Spisová značka: IV. ÚS 1327/22

Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152

Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Josef Fiala CSc.

Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti I. výroku v rozsahu, ve kterém byl potvrzen III. výrok usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 6. října 2021 č. j. 78 EXE 7669/2018-375, II. výroku usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. března 2022 č. j. 62 Co 428/2021-448 a III. výroku usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 6. října 2021 č. j. 78 EXE 7669/2018-375

Stručná charakteristika:  právo na soudní ochranu, právo na ochranu vlastnického práva

Označení navrhovatelů:  IT credit, s.r.o.

Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatelka (v řízení před obecnými soudy – oprávněná) se domáhala provedení exekuce zřízením exekutorského zástavního práva na spoluvlastnickém podílu specifikovaného pozemku ve vlastnictví vedlejší účastnice, a to k zajištění své pohledávky ve výši 45 180 459,22 Kč. Následně vydala pověřená soudní exekutorka exekuční příkaz ze dne 31. 1. 2019, jímž rozhodla o zřízení navrhovaného exekutorského práva. 3. Vedlejší účastnice podala dne 27. 2. 2019 návrh (doplněný dne 28. 2. 2019) na zastavení exekuce, ve kterém uvedla, že exekuční titul – notářský zápis a v něm uvedená úvěrová smlouva, stejně jako ručitelský závazek, jsou absolutně neplatné pro rozpor se zákonem. Obvodní soud pro Prahu 9 dospěl k závěru, že vzhledem k neplatnosti úvěrové smlouvy nemohlo dojít ke vzniku platného prohlášení  o ručitelském závazku vedlejší účastnice a uplatněný exekuční titul je vůči ní  materiálně nevykonatelný. Proto obvodní soud usnesením ze  dne 6. 10. 2021 exekuci vedenou soudní exekutorkou zastavil (I. výrok), vedlejší účastnici nepřiznal náhradu nákladů exekučního řízení (II. výrok) a stěžovatelce uložil povinnost nahradit náklady exekuce soudní exekutorce ve výši 6 655 Kč (III. výrok). Výrok II. odůvodnil zjištěním, že jsou zde důvody hodné zvláštního zřetele podle § 150 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), byť zastavení exekuce zavinila oprávněná, když podala exekuční návrh na základě nezpůsobilého exekučního titulu. Obvodní soud však přihlédl k tomu, že povinná, jako předsedkyně představenstva obchodní společnosti GLOBALICA, a. s., uzavřela úvěrovou smlouvu a její dodatky dobrovolně, a dále, že vydala prohlášení o ručitelském závazku dobrovolně, ačkoli v době jednání o uzavření úvěrové smlouvy věděla, že dlužník – obchodní společnost FORTIS Bohemia, spol. s r. o., není členem družstva, a tudíž jí muselo být zřejmé, že smlouva je absolutně neplatná. Výrok III. vychází z § 89 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, přičemž obvodní soud vyšel z toho, že zastavení exekuce procesně zavinila stěžovatelka, a výši náhrady vypočetl součtem odměny soudní exekutorky ve výši 2 000 Kč podle § 6 odst. 3 vyhlášky č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, správce obchodního závodu, správce nemovité věci a plátce mzdy nebo jiného příjmu a o podmínkách pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou soudním exekutorem (exekutorský tarif), ve znění pozdějších předpisů, náhrady hotových výdajů v paušální částce 3 500 Kč podle § 13 odst. 1 exekutorského tarifu, včetně daně z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 87 odst. 1 a § 90 odst. 1 exekučního řádu. Městský soud v Praze potvrdil usnesení obvodního soudu (I. výrok), uložil stěžovatelce povinnost zaplatit vedlejší účastnici náklady odvolacího řízení ve výši 62 980 Kč (II. výrok) a rozhodl, že soudní exekutorka nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok III.). K námitce stěžovatelky, že obvodní soud přiznal soudní exekutorce náklady exekuce v rozporu s § 73a odst. 10 exekučního řádu vysvětlil, že jde o odkaz nepřípadný, neboť jde o jiné řízení. O nákladech účastníků rozhodl městský soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. tak, že povinná v odvolacím řízení uspěla a má právo na náhradu nákladů sestávajících z nákladů právního zastoupení, a odměnu určil podle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 7. a § 11 odst. 2 písm. e) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Při stanovení odměny za úkon právní služby vyšel z tarifní hodnoty podle výše peněžitého plnění, kterým byla zajištěná pohledávka ve výši 45 180 459,22 Kč. Odměna tak činila za dva úkony právní služby po 31 190 Kč, dvě paušální náhrady po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, celkem 62 980 Kč.

Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti brojí proti nákladovým výrokům, a to jak o nákladech řízení mezi účastníky, tak o nákladech přiznaných v řízení před  obvodním soudem soudní exekutorce. Namítá, že o nákladech exekučního řízení bylo rozhodnuto ve zřejmém rozporu s podústavním právem a rozhodovací praxí, neboť obecné soudy nerespektovaly zvláštní povahu exekučního řízení ke zřízení exekutorského zástavního práva podle § 73a exekučního řádu. Má za to, že nerespektováním nepeněžité povahy řízení při určení tarifní hodnoty pro účely stanovení výše nákladů řízení soudy zasáhly do jejích ústavně zaručených práv.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu

od: 09.11.2022 10:00 do: 09.11.2022 10:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu

Označení senátu nebo pléna: I. senát

Spisová značka: I. ÚS 1768/22

Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152

Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Vladimír Sládeček DrSc.

Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti rozsudkům Městského soudu v Praze ze dne 26. 4. 2022 č. j. 15 Co 83/2022-83 a Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 13. 12. 2021 č. j. 6 C 463/2020-54.

Stručná charakteristika:  Náhrada nemajetkové újmy

Označení navrhovatelů:  JK a PK

Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatelé se u Obvodního soudu pro Prahu 6 domáhali po žalované společnosti Smartwings, a. s., zaplacení částky 800 EUR s příslušenstvím. Důvodem bylo zpoždění letu z Antalye do Prahy o více než 3 hodiny. Podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. února 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91 v takovém případě přísluší cestujícímu daného letu náhrada škody ve výši 400 EUR. Žalovaná navrhla zamítnutí návrhu. Uvedla, že let žalobců nedosáhl zpoždění, které by zakládalo nárok na náhradu podle nařízení. Jako důkaz navrhla listinu o záznamu letu. Obvodní soud pro Prahu 6 žalobu zamítl. V odůvodnění uvedl, že záznamem letu bylo prokázáno, že zpoždění nedosáhlo tří hodin, a žalobcům proto nevznikl nárok na paušální náhradu škody. S ohledem na ustálenou judikaturu Městského soudu v Praze nelze mít žádných pochyb o pravdivosti listiny o záznamu letu, neboť tato listina podléhá kontrole příslušných orgánů v letecké dopravě a soud ji považoval za věrohodnou. V listinách, které předložili žalobci (kopie přílohy historie letu z portálu Flightradar24, emailová korespondence mezi Letištěm Praha, a.s., a právním zástupcem žalobců, SMS zpráva Letiště Václava Havla) není zaznamenán rozhodný okamžik prvního otevření dveří, čas příletu letadla od času uvedeného v záznamu letu se liší o 6, resp. 4 minuty. Tyto důkazy nemohou zpochybnit věrohodnost záznamu letu. Čas příletu letadla není nadto relevantní. Stěžovatelé podali proti rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 6 odvolání. Namítali, že soud rozhodl tendenčně, při svém rozhodování vycházel pouze z důkazu předloženého a vyhotoveného žalovanou, čas příletu logicky předchází otevření dveří letounu. Odvolací soud dospěl k závěru, že důkazní prostředek předložený žalovanou byl věrohodným důkazním prostředkem, ztotožnil se se závěry soudu prvního stupně a odkázal na jeho rozhodnutí. 

Stěžovatelé ve své ústavní stížnosti namítají, že soudy postupovaly tendenčně ve prospěch žalované, když při posuzování délky zpoždění letu vycházely pouze z důkazu předloženého žalovanou. Podle stěžovatelů takový postup odporuje zásadě volného hodnocení důkazů, kdy soud opomněl zhodnotit všechny provedené důkazy v jejich vzájemné souvislosti. Dále stěžovatelé namítají, že soudy nepřihlédly k nálezu sp. zn. II. ÚS 2226/21 (tisková zpráva a text nálezu jsou dostupné zde: https://bit.ly/3NqqZSR ), týkajícímu se povahy důkazu záznamem o provedení letu a přístupu obecného soudu k hodnocení takového důkazu.