III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 04.11.2025 08:30 do: 04.11.2025 09:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 2271/25
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Veronika Křesťanová Dr.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 25 Co 56/2025-375 ze dne 24. dubna 2025 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 č. j. 43 Nc 364/2024-270, 16 P a Nc 17/2024, 16 P a Nc 18/2024, 16 P a Nc 22/2024 ze dne 16. října 2024
Stručná charakteristika: právo na rodinný život a na péči o děti a jejich výchovu
Označení navrhovatelů: M. L. N.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Otec je cizinec pracující dlouhodobě v zahraničí. Do České republiky se pravidelně vracel za rodinou. Rodiče spolu žili a vedli společnou domácnost do února 2024. Koncem února 2024 podala vedlejší účastnice (matka) návrh na úpravu poměrů k chlapci (nyní 11,5 roku) k obvodnímu soudu. Obvodní soud uložil na prvním jednání ve věci rodičům, aby se zúčastnili rodinné terapie. V průběhu srpna 2024 proběhly dva ze tří plánovaných asistovaných kontaktů. Třetí asistovaný styk otec zrušil vzhledem k průběhu předchozích dvou kontaktů, při nichž chlapec s otcem stěží komunikoval a otec se cítil zraněný a odmítnutý. Obvodní soud napadeným rozsudkem svěřil chlapce do péče matky. Upravil otcovo právo styku s chlapcem každou středu od 18.00 do 19.00 hodin prostřednictvím videohovoru. Otci určil výši výživného ve výši 20 000 Kč měsíčně. Matce stanovil povinnost otce písemně informovat minimálně jednou měsíčně o školním prospěchu, mimoškolních aktivitách a zdravotním stavu chlapce. Obvodní soud konstatoval, že vztah otce a chlapce je velmi narušený. Měl za to, že mezi rodiči panuje vysoce konfliktní vztah, velmi špatná komunikace a mají zcela odlišný přístup k výchově. Městský soud k odvolání obou rodičů rozsudek obvodního soudu změnil tak, že otci určil styk každou středu od 18.00 do 18.30 hodin formou psaného textu prostřednictvím komunikační sítě. Dále jej změnil tak, že od 1. ledna 2025 zvýšil částku výživného na 30 000 Kč měsíčně.
Otec namítá, že obecné soudy rezignovaly jak na precizní posouzení, tak na to, aby dostály pozitivní povinnosti napomoci obnovení vazeb rodiče a dítěte. Tím podle něj není písemná komunikace, kterou pročítá a kontroluje matka mající podíl na negativním postoji chlapce k otci. Tento postoj matky se do rozhodnutí nijak nepromítl a soudy z něj nevyvodily žádné důsledky. Klíčovou v souzené věci je otázka, jak mají obecné soudy přistupovat k určení práva styku rodiče a dítěte za předpokladu, že dítě rodiče striktně odmítá.
IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 04.11.2025 14:00 do: 04.11.2025 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 1209/25
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Zdeněk Kühn Ph.D., LL.M., S.J.D.
Stručná charakteristika: Odvolací právo poškozeného v trestním řízení
Označení navrhovatelů: Mgr. T. D. zastoupená JUDr. Ing. Nikolou Bosákovou, advokátkou
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatelka byla jednou z mnoha poškozených v kauze sériových krádeží. Odsouzený je recidivista, který se v zimních měsících roku 2024 opakovaně vloupával do různě uzavřených prostor (rodinné domy, garáže, prodejny), poškodil dveře a jiné jistící překážky a tam odcizil různé věci. Stěžovatelce odcizil dvě jízdní kola včetně zámku, navíc jí ještě poškodil dveře do kolárny, čímž se dopustil dvou trestných činů: krádeže a poškození cizí věci. Stěžovatelka požadovala na náhradě škody 87 880 Kč, okresní soud však uložil obviněnému, aby jí zaplatil jen 35 500 Kč. Ve zbytku stěžovatelku odkázal na civilní řízení. Stěžovatelka se proto odvolala, krajský soud se však jejím odvoláním věcně nezabýval. Byť stěžovatelka napadla výrok o náhradě škody, ve skutečnosti podle krajského soudu napadla výrok o vině. K tomu ale stěžovatelce chybí aktivní legitimace, není osobou oprávněnou k podání odvolání proti výroku o vině. Krajský soud proto odvolání napadeným usnesením zamítl jako podané osobou neoprávněnou.
V ústavní stížnosti stěžovatelka vznáší dva důvody neústavnosti. První se týká otázky aktivní legitimace, stěžovatelka trvá na tom, že se mohla odvolat. Dále podle ní trestní soudy porušily celou řadu jiných procesních práv stěžovatelky (znemožnily jí doplnit dokazování k hodnotě odcizených kol, nevyrozuměly ji o konání hlavního líčení, odepřely jí právo se k věci vyjádřit, opomenuly navržený důkaz). Stěžovatelka nemohla účinně prosazovat svůj majetkový nárok.
IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 04.11.2025 14:30 do: 04.11.2025 15:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 2007/25
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Zdeněk Kühn Ph.D., LL.M., S.J.D.
Stručná charakteristika: Nejlepší zájem dítěte
Označení navrhovatelů: M. S.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Nynější věc se týká již druhého návrhu otce na změnu péče o nezletilého. Řízení o úpravě poměrů dnes jedenáctiletého chlapce probíhá nepřetržitě prakticky po celý jeho život. Nezletilý byl od malička ve výlučné péči matky, rozsah styku s otcem se v průběhu let opakovaně měnil. Otec se po celou dobu domáhá rovnoměrného rozdělení péče mezi oba rodiče, podává množství obsáhlých podání a procesních návrhů. Každé pravomocné rozhodnutí o péči bezprostředně konfrontuje novým návrhem na její změnu, podal také již několik ústavních stížností proti dřívějším procesním i meritorním rozhodnutím, které byly všechny odmítnuty pro zjevnou neopodstatněnost. Nezletilý po celý život žije v nejistotě ohledně režimu péče, a v průběhu vleklých soudních sporů byl již vystaven desítkám pohovorů a psychologických vyšetření. Krajský soud rozsudkem napadeným ústavními stížnostmi otci poprvé vyhověl, nezletilého odejmul z výlučné péče matky a svěřil ho do rovnoměrné střídavé péče rodičů v týdenním intervalu. Krajský soud při svém rozhodování vyšel mechanicky z předpokladu, že rovnoměrná střídavá péče představuje z ústavního hlediska preferovaný model a po zhodnocení jednotlivých ústavněprávních kritérií uzavřel, že v projednávané věci nebyly zjištěny okolnosti, které by této formě péče bránily.
V první ústavní stížnosti opatrovník uvedl, že napadený rozsudek představuje pro nezletilého jen těžko pochopitelný zásah do jeho života a osobní integrity. Z posledního pohovoru jednoznačně plyne, že nezletilý není ve střídavé péči spokojen. Druhou ústavní stížnost podala matka, a to za sebe i za nezletilého. Uvedla, že otec je velmi komplikovaná osobnost, již přes deset let usiluje o střídavou péči a tvrdí, že matka syna manipuluje, což ona jednoznačně odmítá. Naopak se snaží syna ke styku s otcem povzbuzovat. Otec nerespektuje synovu osobnost, chce mít dohled nad jeho názory i časem a neposkytuje mu prostor pro samostatnost – doprovází ho venku s kamarády, vybírá mu vlastní oblečení a stále s ním spí v jedné posteli. Zakazuje mu i kontakt s matkou a její rodinou. Stěžovatelé poukazují na to, že krajský soud nerespektoval výsledky rozsáhlého dokazování před okresním soudem, své závěry nepodložil objektivními důkazy a porušil zásadu volného hodnocení důkazů.
Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
od: 05.11.2025 09:00 do: 05.11.2025 09:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: Plénum
Spisová značka: Pl. ÚS 17/25
Jednací místnost: sněmovna
Soudce zpravodaj: Mgr. Daniela Zemanová
Návrh na přezkoumávané akty: Návrh na zrušení nařízení vlády č. 55/2025 Sb., o Chráněné krajinné oblasti Soutok
Stručná charakteristika: Zákonnost a ústavnost zřízení chráněné krajinné oblasti
Označení navrhovatelů: skupina 35 poslanců, zast. Mgr. Markem Hejdukem, advokátem
Typ řízení: Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu
Skupina 35 poslanců se návrhem domáhá zrušení nařízení vlády č. 55/2025 Sb., o Chráněné krajinné oblasti Soutok. Navrhovatelka tvrdí, že nařízení vlády je v rozporu s ústavním pořádkem České republiky a se zákonem č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (ZOPK). Vláda vyhlásila CHKO Soutok disproporcionálně a v rozporu s § 1 ZOPK, podle něhož je mj. nutno „zohlednit hospodářské, sociální a kulturní potřeby obyvatel a regionální a místní poměry“. Připomínky veřejnosti, dotčených osob a obcí nebyly řádně vypořádány. Vyhlášení CHKO Soutok nebylo nezbytné, neboť jeho území bylo a je chráněno jako evropsky významná lokalita, přičemž tato ochrana je dostačující. Vláda ani ministerstvo životního prostředí nevysvětlily, jak konkrétně může vyhlášení CHKO Soutok přispět k ochraně životního prostředí nad rámec doposud poskytované ochrany. Ani samotné vyhlášení CHKO Soutok nemůže poskytnout dostatečnou ochranu těm nejcennějším biotopům, které se na jeho území nacházejí.
Vzhledem k tomu, že vyhlášení CHKO nebylo nezbytné, dopustila se vláda libovůle, čímž jednala v rozporu se zásadami právního státu, a porušila tak čl. 1 odst. 1 Ústavy. Šlo pouze o politické rozhodnutí. Nařízení vlády zasahuje do práva dle čl. 11 Listiny vlastníků dotčených pozemků na ochranu vlastnictví. Na posuzovaném území působí podnikatelské subjekty s regionálním či nadregionálním významem a napadené nařízení disproporcionálně zasahuje do práva na podnikání dle čl. 26 odst. 1 Listiny. Dochází též k omezení ústavně zaručeného práva na samosprávu obcí. Obce budou bezdůvodně omezeny ve svém právu na hospodaření se svým majetkem a rovněž ve svém obecném právu na výkon samosprávy.
Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
od: 05.11.2025 09:30 do: 05.11.2025 10:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: Plénum
Spisová značka: Pl. ÚS 6/25
Jednací místnost: sněmovna
Soudce zpravodaj: JUDr. Veronika Křesťanová Dr.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 9 As 264/2023-128 ze dne 26. listopadu 2024, rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 14 A 101/2021-445 ze dne 25. října 2023 a výroku I rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 9 As 116/2022-166 ze dne 20. února 2023
Stručná charakteristika: ústavně chráněná základní práva stěžovatelů v souvislosti se změnou klimatu v kontextu konkrétní zásahové klimatické žaloby
Označení navrhovatelů: a) Klimatická žaloba ČR, z. s., b) Ing. J. F., c) K. A. S., d) obec Svatý Jan pod Skalou, e) Česká společnost ornitologická – Jihomoravská pobočka
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Ústavní soud se v tomto nálezu zabývá ústavní stížností ve věci tzv. klimatické žaloby. Předmětem řízení před obecnými soudy byla žaloba na ochranu před nezákonným zásahem spočívajícím v nečinnosti ministerstev životního prostředí, průmyslu a obchodu, zemědělství a dopravy při přijímání konkrétních mitigačních opatření ke snížení emisí skleníkových plynů. Městský soud nejprve konstatoval nezákonnost zásahu ministerstev spočívající v nestanovení opatření vedoucích k poklesu emisí o 55 % do roku 2030, avšak Nejvyšší správní soud tento závěr zrušil s odůvodněním, že takový závazek nevyplývá z mezinárodního ani unijního práva, nýbrž pouze kolektivně pro Evropskou unii jako celek.
V navazujícím řízení městský soud žalobu zamítl, neboť neshledal existenci konkrétní hmotněprávní povinnosti České republiky či ministerstev přijmout mitigační opatření v rozsahu požadovaném žalobci. Nejvyšší správní soud toto rozhodnutí potvrdil a uvedl, že právní povinnost České republiky v oblasti snižování emisí plyne pouze z nařízení EU 2018/842 (ve znění 2023/857), které stanoví závazek snížení emisí o 26 % do roku 2030 oproti roku 2005 ve vybraných sektorech. Nad tento rámec nelze dovodit další kvantifikované závazky z Pařížské dohody či z lidskoprávních dokumentů.
Stěžovatelé podali ústavní stížnost, jíž se domáhají zrušení rozhodnutí správních soudů, neboť mají za to, že jimi byla porušena jejich základní práva zaručená Listinou základních práv a svobod, Ústavou a Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod. Tvrdí, že stát neplní své pozitivní závazky v oblasti ochrany klimatu a nedostatečnou činností orgánů veřejné moci zasahuje do jejich práv na život, zdraví, příznivé životní prostředí, ochranu vlastnictví, svobodnou hospodářskou činnost a právo na samosprávu. Stěžovatelé namítají, že správní soudy nerespektovaly samostatný normativní obsah pozitivních závazků státu plynoucích z Listiny a Úmluvy, jejichž účelem je zajistit efektivní ochranu klimatu jako podmínky pro uplatnění základních práv. Dle jejich názoru nelze považovat tyto závazky za splněné pouhou účastí České republiky na unijní klimatické politice, neboť stát může a má přijímat ambicióznější opatření, včetně přijetí klimatického zákona a stanovení národního uhlíkového rozpočtu.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 05.11.2025 13:15 do: 05.11.2025 13:29
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 1354/25
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Dita Řepková Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení
Stručná charakteristika: náhrada nákladů řízení
Označení navrhovatelů: J. K. st., J. K. ml., L. K., V. F., B. F., J. P., M. Š, všichni zastoupeni JUDr. Jiřím Králíkem, advokátem
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatelé, rodinní příslušníci ženy, která v roce 2022 zemřela při dopravní nehodě způsobené vedlejší účastnicí, se po skončení trestního řízení domáhali náhrady nákladů potřebných k uplatnění svých nároků na náhradu škody a nemajetkové újmy. Okresní soud jim přiznal částku ve výši 186 056,70 Kč, zahrnující odměnu zmocněnce za osm úkonů právní služby, režijní paušál, cestovné a náhradu za ztrátu času. Proti tomuto rozhodnutí podala vedlejší účastnice stížnost, v níž namítala, že část nákladů byla již uhrazena pojišťovnou a že jednotlivé úkony právní služby byly ve skutečnosti společné pro všechny poškozené, a proto nelze přiznat odměnu v plné výši za každého z nich. Krajský soud stížnosti vyhověl, rozhodnutí okresního soudu zrušil a nově stanovil výši náhrady nákladů řízení na 38 352 Kč. Dospěl k závěru, že zmocněnci poškozených náleží odměna pouze za sedm úkonů právní služby, přičemž tyto úkony nelze násobit počtem zastupovaných osob, jelikož šlo o úkony společné vůči všem poškozeným.
Stěžovatelé namítají, že krajský soud svým rozhodnutím vybočil z mezí zákonného postupu a že jeho rozhodnutí vykazuje znaky libovůle. Uvádějí, že úkon spočívající v převzetí zastoupení nelze považovat za úkon společný, nýbrž za úkon samostatný vůči každému z poškozených.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 05.11.2025 13:30 do: 05.11.2025 14:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 1621/25
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Tomáš Langášek LL.M.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího soudu č. j. 30 Cdo 1314/2024-192 ze dne 26. února 2025, spojená s návrhem na zrušení § 12 odst. 1 písm. b) zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád)
Označení navrhovatelů: L. K.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Okresní soud rozhodl v trestní věci vedené proti stěžovateli pro přečin výtržnictví a pokus přečinu ublížení na zdraví tak, že trestní stíhání stěžovatele zastavil, jelikož stěžovatel nebyl v době činu pro nepříčetnost trestně odpovědný. Stěžovatel se následně po vedlejší účastnici domáhal 510 250 Kč s příslušenstvím jako náhradu škody za trestní stíhání, které nevyústilo v odsuzující rozsudek. Okresní soud žalobu zamítl a krajský soud prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Stěžovatel následně podal dovolání, které Nejvyšší soud napadeným rozsudkem zamítl.
V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že soudy přiznávají odškodnění i v jiných případech, kdy se skutek stal, je zjevně protiprávní a spáchal jej obviněný. Dále stěžovatel uvádí, že zproštění obžaloby je objektivní skutečností, a má-li být Česká republika považována za materiální právní stát, musí nést objektivní odpovědnost za jednání svých orgánů.
III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 05.11.2025 14:00 do: 05.11.2025 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 2422/25
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Veronika Křesťanová Dr.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 25 Cdo 1465/2024-484 ze dne 29. května 2025, rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 14 Co 187/2023-465 ze dne 18. ledna 2024 a rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem č. j. 13 C 294/2019-434 ze dne 17. července 2023
Stručná charakteristika: právo na soudní ochranu
Označení navrhovatelů: J. T.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Manžel stěžovatelky zemřel ve zdravotnickém zařízení vedlejší účastnice. Stěžovatelka se domnívá, že její manžel zemřel v důsledku dlouhodobého a opakovaného porušování povinností vedlejší účastnice při poskytování zdravotní péče. Po vedlejší účastnici (pojišťovně) se proto žalobou domáhala náhrady nemajetkové újmy za duševní útrapy, které v souvislosti s úmrtím manžela utrpěla. Požadovala, aby soud vedlejší účastnici uložil povinnost zaplatit jí 1 200 000 Kč. Okresní soud žalobu zamítl, uložil stěžovatelce nahradit vedlejší účastnici náhradu nákladů řízení a rozhodl, že stěžovatelka a pojišťovna nemají vzájemné právo na náhradu nákladů řízení. Námitku promlčení uplatněného práva, kterou vznesla vedlejší účastnice, shledal nedůvodnou. Dále uzavřel, že postup vedlejší účastnice nebyl shledán v rozporu se zákonem. Nebylo prokázáno, že by vedlejší účastnice neposkytovala manželovi stěžovatelky zdravotní službu na náležité odborné úrovni v souladu s příslušnými profesními povinnostmi a standardy účinnými k datu poskytované péče, a nebyl tak naplněn předpoklad pro odpovědnosti vedlejší účastnice spočívající v protiprávním jednání. Proti rozsudku okresního soudu podala stěžovatelka odvolání. Krajský soud rozsudek okresního soudu potvrdil. Stěžovatelka rozsudek krajského soudu napadla dovoláním, které Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl jako nepřípustné.
Stěžovatelka se shoduje s názorem okresního soudu, že délku promlčecí lhůty je i ohledně práv týkajících se období let 2012 až 2013 nutno posuzovat podle zákona č. 89/2012 Sb. a že námitka promlčení je proto nedůvodná. Jde-li o věc samou, stěžovatelka namítá, že okresní soud vycházel při rozhodování z neúplné zdravotní dokumentace. Stěžovatelka také namítá, že okresní soud nekriticky převzal závěry znaleckého posudku vypracovaného pro účely jiného řízení. Stěžovatelka tak neměla možnost klást znalci otázky. Uvádí důvody, pro které se závěrem znalce nesouhlasí.
III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 05.11.2025 14:30 do: 05.11.2025 15:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 408/25
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Milan Hulmák Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. října 2024 č. j. 39 Co 267/2024-93
Stručná charakteristika: právo na náhradu škody způsobenou nezákonným rozhodnutím
Označení navrhovatelů: M. K.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatel se u obvodního soudu domáhal náhrady škody v podobě účelně vynaložených nákladů na obhajobu (12 716 Kč) a nemajetkové újmy, která mu měla vzniknout v důsledku nezákonného trestního stíhání (42 292 Kč), nepřiměřenou délkou trestního stíhání (26 562 Kč) a výkonem trestu zákazu činnosti (70 000 Kč). Stěžovateli byl uložen trest zákazu činnosti v podobě zákazu řízení motorových vozidel. Vzhledem k tomu, že stěžovatel tento zákaz nedodržel, bylo proti němu zahájeno trestní stíhání pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí. Trestním příkazem mu byl uložen trest zákazu činnosti. Podkladové rozhodnutí bylo následně usnesením Nejvyššího soudu zrušeno, stěžovatel byl obžaloby zproštěn. Stěžovatel proto podal návrh na obnovu řízení, v jehož důsledku bylo řízení obnoveno a trestní příkaz byl zrušen. Obvodní soud jeho žalobu zamítl. Celkem řízení činilo cca 7 měsíců, což považoval za přijatelné. Ohledně náhrady škody a nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím a výkonem trestu dospěl obvodní soud k závěru, že si ji stěžovatel přivodil vlastním zaviněním a liknavostí. Ač stěžovateli zcela zřejmě muselo být známo rozhodnutí Nejvyššího soudu, kterým bylo zrušeno podkladové rozhodnutí, nepodal návrh na obnovu řízení v blízké časové souvislosti. Trestní stíhání si navíc zavinil tím, že i přes uložený zákaz činnosti se na svém motocyklu vydal na silnici. Nadto pochybení veřejné moci nedosáhlo intenzity zjevně zasahující též do přirozených práv stěžovatele a odčinění prosté újmy není namístě. Městský soud rozhodnutí obvodního soudu zrušil a věc obvodnímu soudu vrátil k dalšímu řízení v části, týkající se nemajetkové újmy způsobené výkonem trestu a nákladů řízení, a ve zbytku co do částky 81 570 Kč s příslušenstvím jej potvrdil.
V ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že výklad městského soudu o nevyčerpání opravných prostředků považuje za formalistický a nezohledňující ani danou životní situaci stěžovatele. Stěžovatel tvrdí, že napadené rozhodnutí porušuje jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu a právo na náhradu škody.