Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
od: 16.11.2021 14:00 do: 16.11.2021 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: Plénum
Spisová značka: Pl. ÚS 114/20
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: Prof. JUDr. Pavel Šámal Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: návrh na zrušení § 8a odst. 2 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění zákona č. 307/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ve slovech „a odst. 4 písm. b)“
Stručná charakteristika: právo na soudní a jinou právní ochranu, základní práva a svobody, právo vlastnit a pokojně užívat majetek, ochrana osobních údajů
Označení navrhovatelů: Krajský soud v Plzni
Typ řízení: Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu
Krajský soud v Plzni (dále také „navrhovatel“) předložil Ústavnímu soudu návrh na zrušení § 8a odst. 2 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění zákona č. 307/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 56/2001 Sb.“), ve slovech „a odst. 4 písm. b)“. Navrhovatel podal návrh poté, co v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu dospěl k závěru, že napadené ustanovení je v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Žalobce v uvedené věci požádal správní orgán o zápis změny vlastníka silničního vozidla (jehož byl tehdy podle registru silničních vozidel vlastníkem) v registru silničních vozidel, neboť smlouvou převedl vlastnické právo k uvedenému vozidlu na jiného a ten mu při přepisu údajů vozidla neposkytl součinnost. Argumentace žalobce byla založena na zájmu na zpracování přesných osobních údajů ve smyslu zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů. Vzhledem k tomu, že žalobce v rozporu s napadeným ustanovením nepředložil protokol o evidenční kontrole nikoli starší než 30 dní a tzv. zelenou kartu, správní orgán žádosti nevyhověl. Jeho odvolání následně odvolací správní orgán zamítl. Žalobce uvedená rozhodnutí napadl žalobou u navrhovatele. V ní tvrdil, že správní orgány pochybily, nepoužily-li na věc podpůrně zákon č. 101/2000 Sb. a neposoudily jeho podání jako podnět k postupu podle téhož zákona. Žalobce uvedl, že není v jeho možnostech opatřit dokumenty požadované podle napadeného ustanovení. Navrhovatel zrušil žalobou napadená rozhodnutí a správnímu orgánu vrátil věc k dalšímu řízení. Podle navrhovatele žádná z listin, na něž zákon č. 56/2001 Sb. odkazuje v napadeném ustanovení, nemá vypovídající hodnotu k prokázání toho, zda došlo k převodu vlastnického práva k vozidlu. Vyžaduje-li zákonodárce, aby údaje v registru silničních vozidel odpovídaly skutečnému stavu, nepředložení požadovaných dokumentů nemohlo být překážkou pro vyhovění žádosti žalobce o zápis změny vlastníka. Ke kasační stížnosti odvolacího správního orgánu Nejvyšší správní soud zrušil uvedený rozsudek navrhovatele a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Z něj se podává, že kromě evidence skutečných a aktuálních vlastníků silničních vozidel má registr silničních vozidel další, stejně důležitý účel, a to zajistit, aby na pozemních komunikacích byla provozována pouze vozidla splňující předepsané technické podmínky a s uzavřeným pojištěním odpovědnosti z jejich provozu. Nejvyšší správní soud uvedl, že si je vědom „patových situací“, které znemožňují zapsat skutečný stav údajů v registru silničních vozidel, avšak bylo na žalobci, aby jednal obezřetně a odpovědně tak, aby mohl splnit svoji zákonnou povinnost požádat o zápis změny vlastníka vozidla; požadované doklady mohl bez obtíží obstarat již před převodem vlastnického práva k vozidlu. Navrhovatel následně podal Ústavnímu soudu návrh na zrušení napadeného ustanovení.
Navrhovatel se domnívá, že platná zákonná úprava neumožňuje dosavadnímu v registru zapsanému vlastníku (žalobci), aby se účinně domáhal zápisu změny údaje o vlastnictví k vozidlu v situaci, kdy nový vlastník neposkytuje součinnost a dosavadní vlastník nedisponuje protokolem o evidenční kontrole silničního vozidla nikoli starším než 30 dní a tzv. zelenou kartou. Dosavadnímu vlastníkovi je tak znemožněno domáhat se souladu zapsaného stavu se stavem skutečným. Tuto překážku navrhovatel považuje za zásah do ústavně zaručeného práva na soudní a jinou právní ochranu.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 18.11.2021 11:00 do: 18.11.2021 11:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 2156/21
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Kateřina Šimáčková Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti postupu Okresního soudu v Ústí nad Orlicí spočívajícímu v neumožnění nahlédnout do spisu sp. zn. 2 T 217/2014
Stručná charakteristika: Právo na obhajobu
Označení navrhovatelů: R. B.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatel byl v roce 2015 odsouzen za spáchání trestného činu zanedbání povinné výživy k trestu obecně prospěšných prací. Tento trest nevykonal celý, a jeho zbývající část byla proto přeměněna na nepodmíněný trest odnětí svobody. Stěžovatel do výkonu trestu odnětí svobody nenastoupil a orgánům činným v trestním řízení se jej ani přes opakované snahy (včetně vydání evropského zatýkacího rozkazu a žádosti o provedení opatření nezbytných pro vyžádání osoby z cizího státu) dosud nepodařilo vypátrat a do výkonu trestu dodat. V roce 2021 stěžovatel prostřednictvím svého obhájce požádal o nahlédnutí do příslušného trestního spisu vedeného, což mu nebylo umožněno. Poprvé stěžovatelův obhájce požádal o nahlédnutí do spisu dopisem ze dne 12. 2. 2021, jehož přílohou byla plná moc od stěžovatele. Když se substitut obhájce v březnu dostavil k soudu nahlédnout do spisu, z pokynu soudce mu to nebylo umožněno (ačkoli do jiného trestního spisu stěžovatele vedeného u téhož soudu nahlédnout mohl). Soudce vyjádřil pochyby o pravosti doložené plné moci a žádal o předložení plné moci s úředně ověřeným podpisem stěžovatele. Stěžovatelův obhájce opětovně požádal o nahlédnutí do spisu dopisem ze dne 26. 5. 2021, k němuž připojil plnou moc s notářsky ověřeným podpisem stěžovatele. Pravost ověření podpisu stěžovatele na této plné moci si soudce zkontroloval také u příslušné notářky. Naposledy stěžovatelův obhájce o nahlédnutí do spisu žádal dopisem ze dne 4. 6. 2021. Následně obdržel vyrozumění ze dne 16. 6. 2021, v němž mu soudce sdělil, že nahlédnutí do spisu neumožní. V uvedeném vyrozumění soudce nejprve poukázal na to, že obhájce neuvedl důvod, který by nezbytně vyžadoval nahlížení do spisu v pravomocně skončené věci stěžovatele, u níž ani Ministerstvo spravedlnosti na základě podnětu stěžovatele nepodalo stížnost pro porušení zákona. Odmítnutí nahlédnout do spisu pak soudce odůvodnil zejména tím, že stěžovatel nevyhověl výzvě k nástupu pravomocně uloženého trestu odnětí svobody a „s největší pravděpodobností uprchl, aby se výkonu trestu vyhnul a mařil tím trestní řízení“, čímž se dopouští dalšího trestného činu. Za „ryze absurdní“ označil soudce situaci, kdy si mezinárodně hledaná osoba nechá v České republice ověřit svůj podpis plné moci, aby mohla skrze obhájce nahlédnout do trestního spisu, v němž jsou prováděny úkony vedoucí k jejímu zadržení. Zpřístupnění údajů ze spisu by dle přesvědčení soudce ztížilo dopadení stěžovatele a realizaci soudního rozhodnutí. Soudce uznal, že právo být seznamován s výsledky řízení patří k právům obžalovaných a odsouzených. Nicméně v případě stěžovatele dospěl k závěru, že „zájem společnosti na řádném výkonu soudních rozhodnutí“ převáží nad individuálním zájmem stěžovatele, který před výkonem trestu uprchl a „podáním bezobsažného zmocnění“ svému obhájci „chce nahlédnutím do trestního spisu s největší pravděpodobností tento stav nadále udržovat“. Tento přístup je podle soudce „poněkud cynický“ a „v rozporu s právem, zdravým rozumem a zájmem společnosti na řádném výkonu trestního řízení v tomto státu“.
Stěžovatel tvrdí, že napadený postup soudu představuje tzv. jiný zásah orgánu veřejné moci, kterým bylo porušeno jeho právo na obhajobu podle čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a dále čl. 2 odst. 3 a odst. 4 Ústavy České republiky a čl. 2 odst. 2 a odst. 3 Listiny. Stěžovatel v ústavní stížnosti označil napadený postup soudu za zcela svévolný a s odkazem na judikaturu Ústavního soudu namítá, že právo nahlížet do spisu v trestním řízení je nedílnou součástí práva obviněného na obhajobu. Stěžovatel rovněž poukazuje na právní úpravu práva na obhajobu obsaženou v trestním řádu.