III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 15.11.2022 09:00 do: 15.11.2022 09:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 1946/22
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Ludvík David CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 6. 2022 č. j. 4 To 198/2022-334
Stručná charakteristika: právo na soudní ochranu, včasnost podání stížnosti ve věci nařízení výkonu trestu
Označení navrhovatelů: O. T.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Při veřejném zasedání Okresního soudu v Chomutově, které se konalo dne 25. 3. 2022, bylo za účasti stěžovatele i jeho obhájce vyhlášeno usnesení, kterým tento soud rozhodl tak, že stěžovatel vykoná trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, který mu byl uložen trestním příkazem téhož soudu za přečiny ublížení na zdraví, výtržnictví a nebezpečného vyhrožování, přičemž soud stěžovatele zařadil do věznice s ostrahou. V rámci veřejného zasedání, kde bylo usnesení vyhlášeno, se stěžovatel vyjádřil v tom smyslu, že si ponechává lhůtu pro podání stížnosti. Dne 28. 3. 2022 byl obhájci stěžovatele doručen opis písemného vyhotovení usnesení okresního soudu. Dne 29. 3. 2022 podal stěžovatel prostřednictvím tohoto obhájce proti usnesení stížnost. Krajský soud v Ústí nad Labem však věc nepřezkoumal a stížnost v neveřejném zasedání zamítl podle § 148 odst. 1 písm. b) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, z důvodu, že byla podána opožděně. V usnesení konstatoval, že napadené usnesení bylo stěžovateli oznámeno již jeho vyhlášením, nikoliv až doručením jeho opisu, a proto lhůta pro podání stížnosti marně uplynula dne 28. 3. 2022, tedy třetím dnem od jeho vyhlášení u veřejného zasedání dne 25. 3. 2022.
Stěžovatel v ústavní stížnosti především namítá, že krajský soud tím, že zamítl stížnost pro její opožděnost, aniž by ji věcně přezkoumal, porušil právo stěžovatele na přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Stížnost totiž byla podána ve lhůtě tří dnů ode dne doručení písemného opisu usnesení, proti kterému stížnost směřovala. Krajský soud se tak odchýlil od dosavadní rozhodovací praxe Ústavního soudu i od své vlastní rozhodovací praxe (byť v jiném senátu), aniž by důvod takového odchýlení odůvodnil jakoukoli právní argumentací.
III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 15.11.2022 09:30 do: 15.11.2022 10:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 1847/22
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Ing. Jiří Zemánek CSc.
Stručná charakteristika: Náhrada při významném zpoždění letu
Označení navrhovatelů: R. P.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
V řízení před obecnými soudy se stěžovatel (žalobce) domáhal po vedlejší účastnici řízení (žalované) podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91, zaplacení částky ve výši 400 EUR s příslušenstvím z titulu náhrady za zpoždění letu provozovaného vedlejší účastnicí řízení. Obvodní soud pro Prahu 6 žalobu zamítl s tím, že nedošlo k naplnění hypotézy zakládající odpovědnost vedlejší účastnice řízení za zpoždění letu, neboť bylo výpisem z elektronického evidenčního systému AIMS prokázáno, že k otevření dveří umožňujícímu výstup pasažérů z letadla došlo v čase 2 hodiny 58 minut po plánovaném času příletu. Zpoždění letu tedy nedosáhlo času 3 hodin, jak pro vznik odpovědnosti předpokládá nařízení. Obvodní soud vyšel z toho, že je povinností vedlejší účastnice řízení systém AIMS používat a údaje z něho uchovávat. Záznamy z elektronického leteckého operačního systému dodané vedlejší účastnicí řízení považoval obvodní soud za dostatečně věrohodné, a to mj. i z důvodu jejich nutné archivace u Evropské organizace pro bezpečnost letového provozu (Eurocontrol) zřízené na základě Mezinárodní úmluvy o spolupráci při zajišťování bezpečnosti letového provozu.
Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti namítá, že obvodní soud považoval za věrohodný pouze důkaz předložený vedlejší účastnicí. Skutečnost, že si tento důkaz vedlejší účastnice řízení vytvořila, považoval soud za irelevantní. Současně ignoroval důkaz sdělením Letiště Václava Havla ohledně skutečného času příletu letadla (prokazující zpoždění větší než 3 hodiny) předložený stěžovatelem. Tento standardně vyslovovaný názor obvodním soudem již byl judikatorně korigován Městským soudem v Praze a Ústavním soudem. Stěžovatel rovněž namítá porušení zásady dvojinstančnosti řízení, resp. porušení práva na zákonného soudce.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 15.11.2022 13:30 do: 15.11.2022 14:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 2997/21
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Ludvík David CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 10. 2021 č. j. 18 Co 216/2021-78
Stručná charakteristika: právo na spravedlivý proces, trvání platnosti předběžného opatření
Označení navrhovatelů: T. P.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Okresní soud Plzeň-sever uložil stěžovateli podle zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních („z.ř.s.“) předběžným opatřením, aby opustil společné obydlí i jeho bezprostřední okolí, nevstupoval do něj a nezdržoval se tam, a aby se zdržel rovněž setkávání a navazování kontaktů s navrhovatelkou. Určil, že předběžné opatření trvá jeden měsíc od jeho vykonatelnosti (výrok II). Dále žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Proti usnesení okresního soudu podal stěžovatel odvolání. Krajský soud v Plzni však odvolání stěžovatele napadeným usnesením odmítl podle § 218 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Podle krajského soudu se v soudní praxi rozhoduje též o odmítnutí odvolání, které se stalo bezpředmětným například proto, že rozhodnutí po podání odvolání pozbylo svou účinnost. Krajský soud vycházel z toho, že rozhodnutí o předběžném opatření bylo vydáno dne 17. 8. 2021 a tímto dnem se stalo vykonatelným (§ 407 z.ř.s.). Spis mu byl předložen bez předkládací zprávy dne 6. 10. 2021. V té době již uplynula třicetidenní lhůta trvání předběžného opatření i s přihlédnutím k prodloužení lhůty ve smyslu § 408 odst. 2 z.ř.s. Odvoláním napadené usnesení o předběžném opatření ze dne 17. 8. 2021 tak již ztratilo svoji účinnost a odvolací soud proto odvolání odmítl.
Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že odvolací soud porušil jeho právo na soudní ochranu tím, že věc neprojednal, když nesprávně konstatoval, že předběžné opatření ze dne 17. 8. 2021 pozbylo účinnost. Odvolací soud vůbec nereflektoval to, že navrhovatelka podala návrh na prodloužení původního předběžného opatření o pět měsíců, přičemž o tomto návrhu nebylo v době rozhodování odvolacího soudu pravomocně rozhodnuto. Ve smyslu § 410 odst. 2 z.ř s. se tím prodlužuje doba trvání předběžného opatření do doby, než soud o návrhu na prodloužení předběžného opatření rozhodne. Odvolací soud v odůvodnění napadeného usnesení konstatoval, a to v důsledku pochybení soudu prvního stupně, který odvolání odvolacímu soudu předložil bez předkládací zprávy, že účinnost předběžného opatření již skončila. Takový závěr je však podle přesvědčení stěžovatele nesprávný.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 15.11.2022 14:00 do: 15.11.2022 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 2434/21
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Tomáš Lichovník
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost směřující proti výroku pod bodem IV usnesení Nejvyššího soudu č. j. 20 Cdo 2871/2020-518 ze dne 22. 6. 2021
Stručná charakteristika: Právo na soudní ochranu, spravedlivý proces, právo na vlastnictví odepřených peněžních prostředků
Označení navrhovatelů: D. K., zastoupený advokátem JUDr. Janem Nekolou
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatel jako soudní exekutor vedl proti druhé vedlejší účastnici, obchodní společnosti (povinné), exekuci k vymožení pohledávky první vedlejší účastnice České republiky - Ministerstva financí (oprávněné). Na základě provedených lustrací majetku povinné stěžovatel rozhodl o provedení exekuce přikázáním peněžitých pohledávek z jejích bankovních účtů, prodejem cenných papírů povinné a plněním veškerých práv na podíl na zisku, včetně výplaty dividend a jiných výnosů spojených s postiženými cennými papíry. Poté byl stěžovateli doručen návrh povinné na zastavení i odklad exekuce, oba návrhy byly posléze exekučním soudem zamítnuty. Dále pak povinná doručila stěžovateli návrhy na částečné zastavení exekuce ohledně provádění exekuce přikázáním pohledávek z účtu. Protože ani s těmito návrhy oprávněná nesouhlasila, předložil je stěžovatel k rozhodnutí Obvodnímu soudu pro Prahu 6, jenž je taktéž zamítl. Proti rozhodnutím exekučního soudu o zamítnutí návrhů povinné na zastavení, resp. částečné zastavení exekuce podala povinná odvolání, Městský soud v Praze však napadená usnesení exekučního soudu potvrdil jako věcně správná. K následnému dovolání povinné Nejvyšší soud ústavní stížností napadeným usnesením změnil rozhodnutí odvolacího soudu tak, že obě prvostupňová usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 změnil a exekuci zastavil (výrok pod bodem I). Dále rozhodl o povinnosti oprávněné uhradit povinné náhradu nákladů řízení před soudem prvního a druhého stupně i nákladů dovolacího řízení (výroky pod body II a III). Spolu s tím Nejvyšší soud také rozhodl o náhradě nákladů exekuce, a to tak, že oprávněnou zavázal povinností zaplatit stěžovateli na náhradě těchto nákladů částku ve výši 6 655 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení (stěžovatelem rozporovaný výrok pod bodem IV).
Stěžovatel ve své ústavní stížnosti namítá, že Nejvyšší soud při rozhodování o nákladech exekuce, tedy o odměně a náhradě nákladů soudního exekutora, vycházel ze skutečnosti, že v exekučním řízení nebylo nic vymoženo. Takto zjištěný skutkový stav dle stěžovatele neodpovídá reálnému stavu, neboť ke dni 21. 8. 2020 vymohl částku ve výši 35 642 276,44 Kč včetně nákladů exekuce ve výši 4 012 892,40 Kč, jak vyplývá z obsahu samotného exekučního spisu. Namítá, že nerozhodl o nákladech exekuce příkazem k úhradě nákladů exekuce, jelikož povinná podala dne 14. 9. 2020 za příslušné podílové fondy insolvenční návrhy. Dříve, než mohlo být v insolvenčním řízení rozhodnuto o úpadku těchto podílových fondů, vzala povinná své insolvenční návrhy v plném rozsahu zpět. O nákladech exekuce pak nemohl rozhodnout ani po skončení insolvenčního řízení, neb došlo k rozhodnutí o odkladu právní moci usnesení Městského soudu v Praze, kterým byla potvrzena rozhodnutí exekučního soudu o zamítnutí návrhů na zastavení exekuce. V důsledku toho stěžovatel přestal činit další kroky k provedení exekuce.
III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 16.11.2022 10:30 do: 16.11.2022 11:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 808/22
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jaroslav Fenyk Ph.D., DSc., Univ. Priv. Prof.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 11. 6. 2021, č. j. 16 T 57/2020-141, usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 9. 2021, č. j. 11 To 213/2021-177, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne ze dne 5. 1. 2022, č. j.7 Tdo 1322/2021-199
Stručná charakteristika: Právo na spravedlivý proces při dokazování v trestním řízení
Označení navrhovatelů: S. P., zast. advokátem Mgr. Zdeňkem Burdou
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Okresní soud v Jičíně jako nalézací soud svým rozsudkem uznal stěžovatele vinným ze spáchání trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky, a odsoudil jej k trestu odnětí svobody v délce trvání osmi měsíců, jehož výkon podmíněně odložil na zkušební dobu v délce dvou let, a k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu dvou let. Skutek kladený stěžovateli za vinu měl spočívat zjednodušeně řečeno v tom, že měl dne 14. 5. 2020 v brzkých ranních hodinách řídit osobní motorové vozidlo poté, co požíval alkoholické nápoje, a v důsledku toho nezvládl řízení a havaroval do silničního příkopu. Nalézací soud na základě provedeného dokazování konstatoval, že stěžovatel se svými přáteli požívali alkoholické nápoje a po stěžovatelově havárii napadlo jednoho ze svědků zavolat na policii a nahlásit údajnou krádež vozidla. Svědek se domníval, že přivolaní policisté auto z příkopu vyprostí. Přivolaná hlídka ale měla pochybnost o pravdivosti hlášení a provedla u nich dechovou zkoušku na přítomnost alkoholu v krvi. Při podání vysvětlení ve věci podezření z krádeže svědek výslovně uvedl, že z vozidla viděl vystupovat stěžovatele a že oznámení nehody na policii byla chyba a výmysl. Sám stěžovatel rovněž na úřední záznam o podaném vysvětlení přiznal, že vozidlo nikdo neodcizil a že k nahlášení smyšlené krádeže na policii se uchýlili, aby neměli potíže kvůli řízení pod vlivem alkoholu. Proto byla trestní věc podezření z krádeže odložena a zahájeny úkony trestního řízení ve věci podezření z ohrožení pod vlivem návykové látky. Okresní soud v Jičíně svůj závěr o vině založil mimo jiné i na obsahu odůvodnění usnesení policejního orgánu o odložení trestní věci podezření ze spáchání zločinu krádeže dle § 205 odst. 1, písm. a), odst. 4 písm. b) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, z nějž reprodukoval i obsah vysvětlení podaných dle § 158 odst. 3 písm. a) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. V odůvodnění svého rozsudku výslovně uvedl, že nijak nevycházel z podaných vysvětlení v trestní věci podezření z krádeže, ale z usnesení o jejím odložení, jehož odůvodnění na podaná vysvětlení odkazuje. Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací se posléze s nalézacím soudem ztotožnil. Stěžovatel podal proti napadenému usnesení odvolacího soudu dovolání, které Nejvyšší soud odmítl.
Stěžovatel ve své ústavní stížnosti zejména zpochybňuje kvalitu dokazování. Podle stěžovatele z provedených důkazů nevyplývá, že by vozidlo řídil sám stěžovatel. Svědek byl opilý a uvedl, že si nic nepamatuje. Není tedy vyloučeno ani to, že vozidlo řídil on. Podivné rovněž je, že zcela chybí kamerové záznamy. Policie podezření z krádeže odložila proto, že se jí nepodařilo chytit nikoho dalšího. Stěžovatel nesouhlasí se skutkovými zjištěními a závěry obžaloby i rozsudků nižších soudů, obzvláště ve výroku o vině.
III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 16.11.2022 11:00 do: 16.11.2022 11:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 312/22
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jaroslav Fenyk Ph.D., DSc., Univ. Priv. Prof.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti výroku II., III., IV., V. a VI. rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 10. 2021, č. j. 8 Co 244/2020-1282
Stručná charakteristika: Právo na soudní ochranu při stanovení výše nákladů řízení
Označení navrhovatelů: Mgr. J. Š., zast. advokátem JUDr. Alfrédem Šrámkem
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Podstatou řízení před obecnými soudy byly nároky účastníků vyplývající ze smlouvy o dílo na výstavbu rodinného domu. Stěžovatelka požadovala slevu z ceny díla ve výši 400 000 Kč s příslušenstvím, neboť dílo mělo vady, dále smluvní pokutu za pozdní předání díla ve výši 199 200 Kč, jakož i zaplacení ceny části díla ve výši 67 946 Kč, které měla pořídit a provést první vedlejší účastnice (obchodní společnost), ale protože tak neučinila, pořídila jej stěžovatelka na svůj náklad. První vedlejší účastnice, resp. po vstupu do řízení druhá vedlejší účastnice, uplatnila nárok na zaplacení doplatku ceny díla ve výši 240 535,20 Kč. Okresní soud v Ostravě rozsudkem částečně vyhověl stěžovatelce (co do části smluvní pokuty), jakož i druhé vedlejší účastnici (co do části doplatku ceny díla). O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 150 občanského soudního řádu, neboť shledal důvody hodné zvláštního zřetele pro nepřiznání náhrady nákladů řízení žádnému z účastníků řízení. Povinnost k náhradě nákladů státu uložil poměrně stěžovatelce i druhé vedlejší účastnici. Krajský soud v Ostravě přezkoumal v rozsahu podaných odvolání řízení ve věci samé, jakož i nákladové výroky, a uložil stěžovatelce uhradit úspěšné druhé vedlejší účastnici doplatek ceny díla. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu tak, že přiznal úspěšným vedlejším účastnicím plnou náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, jakož i uložil stěžovatelce zaplatit státu náhradu nákladů řízení. Neztotožnil se s názorem okresního soudu stran použití § 150 občanského soudního řádu, který považuje za mimořádný procesní institut, k jehož aplikaci je třeba přistupovat jen výjimečně a jen za dodržení zákonem stanovených podmínek. Přisvědčil námitce první vedlejší účastnice, že nepřiznání náhrady nákladů řízení neodůvodňují majetkové, sociální, osobní ani jiné poměry stěžovatelky. Naopak přihlédl k tomu, že je to první vedlejší účastnice, která je v současné době v likvidaci. Rovněž přihlédl k celému obsahu sporu, který vyvolala stěžovatelka, které muselo být již ze znaleckých posudků zřejmé, že na slevu z ceny díla jí nevznikl nárok, o mimosoudním řešení věci začala intenzivně jednat až v roce 2018, i když spor je veden již od roku 2009. Stěžovatelka si musela být vědoma svého dluhu z nezaplacení doplatku ceny díla, bezdůvodně započítávala své pohledávky (smluvní pokutu), jež se následně ukázaly jako nedůvodné.
Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti brojí pouze proti nákladovým výrokům rozsudku Krajského soudu v Ostravě. Tvrdí, že krajský soud porušil zásadu zákazu překvapivých rozhodnutí, čímž zasáhl do stěžovatelčina práva na spravedlivé projednání věci a současně do práva vlastnit majetek. K porušení práva vlastnit majetek došlo právním posouzením aplikace § 150 občanského soudního řádu krajským soudem, který dostatečně nepřihlédl k individuálním okolnostem stěžovatelky (osobní a zdravotní poměry stěžovatelky, reálná existence vad na díle).