II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 12.11.2024 14:00 do: 12.11.2024 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 1617/24
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Pavel Šámal Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2024 č. j. 27 Cdo 1332/2023-496
Stručná charakteristika: právo na soudní ochranu a spravedlivý proces
Označení navrhovatelů: Ing. J. M., zastoupen advokátem Mgr. Reném Gemmelem
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Okresní soud uložil žalovanému (bytovému družstvu) povinnost zaplatit stěžovateli jako žalobci částku 441 620,15 Kč, zamítl žalobu o zaplacení částky 1 429 374,21 Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Okresní soud uzavřel, že stěžovatel se v roce 2015 stal členem družstva na základě smlouvy o převodu podílu, kterou na něj bylo převedeno i právo k nájmu bytu. Podle soudu představuje určitý článek nájemní smlouvy platnou smlouvu o smlouvě budoucí. Protože se však stěžovatel nestal „smluvní stranou jakékoli jiné smlouvy“ než smlouvy o převodu podílu, je podle soudu jeho plnění poskytované družstvu jako platby na tzv. úvěr v letech 2015–2020 „plněním bez právního důvodu“. Okresní soud proto dospěl k závěru, že žalovaný je povinen vydat stěžovatelem poskytnuté „plnění bez právního důvodu“ v celkové výši 441 620,15 Kč jako bezdůvodné obohacení. V tomto rozsahu proto okresní soud žalobě vyhověl. Protože stěžovatel nevstoupil do práv a povinností „smlouvy budoucí kupní“, která je součástí nájemní smlouvy, není v řízení o zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 000 000 Kč a plnění poskytnutých na splátky úvěru družstva do dne převodu družstevního podílu na stěžovatele aktivně věcně legitimován. Okresní soud proto žalobu ve zbývajícím rozsahu zamítl. Proti rozsudku okresního soudu podali odvolání stěžovatel i žalovaný. Krajský soud rozsudek okresního soudu potvrdil. K dovolání stěžovatele Nejvyšší soud napadeným rozsudkem napadený rozsudek krajského soudu, jakož i rozsudek okresního soudu, zrušil a věc postoupil Krajskému soudu v Ostravě jako soudu věcně příslušnému předmětnou věc projednat a rozhodnout. Následně Nejvyšší soud zamítl návrh stěžovatele na opravu výroku ústavní stížností napadeného rozsudku Nejvyššího soudu. Nejvyšší soud v odůvodnění tohoto rozhodnutí uvedl, že se stěžovatel domáhal opravy chyby v psaní či jiné zřejmé nesprávnosti výroku rozsudku, neboť jím byly zrušeny rozsudky soudu krajského a okresního soudu v celém rozsahu, ačkoliv jeho dovolání směřovalo pouze do druhého výroku a navazujícího výroku o náhradě nákladů řízení v rozsudku krajského soudu. Nejvyšší soud uvedl, že záměrně zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně a odvolacího soudu v plném rozsahu a (celou) věc postoupil k projednání a rozhodnutí věcně příslušnému soudu. Z uvedeného Nejvyšší soud dovodil, že stěžovatel se podaným návrhem ve skutečnosti nedomáhá opravy zjevné nesprávnosti rozsudku Nejvyššího soudu, nýbrž tvrzené věcné nesprávnosti rozsudku spočívající v tom, že Nejvyšší soud podle názoru stěžovatele nemohl v nenapadené části rozsudky soudů obou stupňů zrušit.
Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení výše uvedené části rozsudku Nejvyššího soudu. Tvrdí, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 12.11.2024 14:30 do: 12.11.2024 15:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 2575/24
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Kateřina Ronovská Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Plzni č. j. 50 To 244/2024-77 ze dne 28. 8. 2024 a usnesení Okresního soudu Plzeň-město č. j. 50 Nt 35/2024-38 ze dne 12. 6. 2024
Stručná charakteristika: právo na soudní a jinou právní ochranu
Označení navrhovatelů: P. H.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatel byl zadržen dne 10. 6. 2024. O den později zahájil policejní orgán jeho trestní stíhání pro zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými látkami a s jedy a přečin přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu. Spolu s ním bylo zahájeno i trestní stíhání dalších osob. Dne 12. 6. 2024 podal státní zástupce návrh na vzetí stěžovatele a několika spoluobviněných do vazby. Téhož dne okresní soud ve vazebním zasedání rozhodl, že se stěžovatel bere do vazby z důvodů vazby útěkové a vazby předstižné. Okresní soud dospěl k závěru, že dosud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že jednání, pro které bylo zahájeno trestní stíhání, bylo spácháno, vykazuje všechny znaky trestných činů uvedených v usnesení o zahájení trestního stíhání a jsou zřejmé důvody k podezření, že jednání spáchal mj. stěžovatel. Závěr o důvodech útěkové vazby okresní soud opřel o to, že stěžovatelovo nezletilé dítě žije v zahraničí, kam stěžovatel plánoval během několika dnů po konání vazebního zasedání odcestovat. Stěžovatel také pracuje v dalším zahraničním státě. Tyto skutečnosti vedly podle okresního soudu k závěru, že by mohl vycestovat a následně se vyhýbat trestnímu stíhání. Důvodnost předstižné vazby podle okresního soudu plynula z toho, že stěžovatel byl už v roce 2011 pravomocně shledán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, přičemž na základě amnestie prezidenta republiky mu byl uložený trest prominut. Proti rozhodnutí okresního soudu podal stěžovatel stížnost, kterou krajský soud zamítl. Krajský soud měl u stěžovatele za naplněné oba vazební důvody tak, jak o nich rozhodl okresní soud.
Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení rozhodnutí, jímž byl vzat do vazby a jímž byla zamítnuta jeho stížnost proti tomuto rozhodnutí. Stěžovatel spatřuje porušení svého práva na spravedlivý proces v tom, že jeho dlouhotrvající vazba je odůvodněna pouze povšechným, nevýstižným a nepřesvědčivým způsobem.
III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 13.11.2024 08:30 do: 13.11.2024 09:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 2187/24
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Lucie Dolanská Bányaiová Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti části výroku I rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. května 2024 č. j. 18 Co 67/2024-177
Stručná charakteristika: Právo na soudní a jinou právní ochranu, náklady řízení
Označení navrhovatelů: Ing. M. P., zast. JUDr. Lucií Hrdou, advokátkou
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Vedlejší účastnice (žalobkyně) se po stěžovateli (žalovaném) domáhala hrazení výživného nerozvedené manželky ve výši 7 000 Kč měsíčně. Obvodní soud žalobu zamítl a vedlejší účastnici uložil povinnost nahradit stěžovateli náhradu nákladů řízení ve výši 87 071,60 Kč. Obvodní soud žalobu zamítl, neboť nezjistil, že by v životní úrovni obou manželů, kteří již spolu nežijí, byly takové zásadní rozdíly, jež by odůvodňovaly přiznání vedlejší účastnicí řízení požadovaného výživného. Náhradu nákladů řízení přiznal obvodní soud stěžovateli na základě jeho úspěchu ve věci. K odvolání stěžovatele i vedlejší účastnice městský soud rozsudek obvodního soudu ve věci samé potvrdil a změnil jej ve výroku o nákladech řízení tak, že stěžovateli náhradu nákladů řízení nepřiznal. Rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Městský soud se ztotožnil s obvodním soudem v jeho závěrech ve věci samé. Při rozhodování o nákladech řízení na rozdíl od obvodního soudu, který vyšel ze zásady úspěchu ve věci, aplikoval § 150 o. s. ř. a z důvodů zvláštního zřetele hodných stěžovateli jejich náhradu nepřiznal. Městský soud zvážil, že jde o spor mezi manžely, který má rodinněprávní charakter s tím, že jakékoliv získané peněžní prostředky se stávají součástí společného jmění manželů.
Stěžovatel nesouhlasí s aplikací § 150 o. s. ř. při rozhodování o náhradě nákladů řízení. Poukazuje na to, že základní zásadou ovlivňující civilní proces a rozhodování o nákladech řízení je zásada úspěchu ve věci a moderovat náklady řízení podle § 150 o. s. ř. lze jen ve výjimečných případech. Domáhá se tedy zrušení části výroku o náhradě nákladů řízení rozsudku městského soudu s tvrzením, že jím bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 14.11.2024 14:00 do: 14.11.2024 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 1460/23
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. David Uhlíř
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku
Stručná charakteristika: Právo na náhradu škody způsobenou nezákonným rozhodnutím, právo na soudní a jinou právní ochranu, právo vlastnit majetek, nabývání majetku
Označení navrhovatelů: společnost F., zast. JUDr. Jiřím Jarošem, Ph.D., advokátem
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatelka se domáhala po České republice – Ministerstvu spravedlnosti zaplacení částky 1 390 742 Kč z titulu náhrady škody podle zákona o odpovědnosti státu za škodu, která měla být stěžovatelce způsobena v důsledku nesprávného a nezákonného postupu při výkonu soudní moci v občanském soudním řízení o zaplacení částky 27 814 822 Kč s příslušenstvím mezi stěžovatelkou jako žalobkyní a společností Vodafone Czech Republic a.s. jako žalovanou. V daném případě se jednalo o to, že v rámci řízení o zaplacení 27 814 822 Kč s příslušenstvím mezi stěžovatelkou a společností Vodafone vydal obvodní soud kvalifikovanou výzvu, aby se společnost Vodafone ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení písemně vyjádřila k podané žalobě a poučil ji o následcích nesplnění této výzvy. Společnost Vodafone se ale ve stanovené lhůtě nevyjádřila a obvodní soud rozhodl rozsudkem pro uznání ve prospěch stěžovatelky jako žalobkyně tak, že podané žalobě vyhověl. Pro vydání výzvy, ani následně pro vydání rozsudku pro uznání však nebyly splněny zákonné podmínky, neboť na kvalifikované výzvě absentoval v době jejího vydání podpis předsedy senátu. Společnost Vodafone se proti rozsudku pro uznání odvolala. Po odvolání žalované společnosti Vodafone pak byl rozsudek pro uznání rozsudkem městského soudu zrušen a v dalším řízení byla žaloba stěžovatelky zamítnuta. Stěžovatelce tak byla rozsudkem obvodního soudu uložena povinnost zaplatit společnosti Vodafone náhradu nákladů řízení, a to včetně soudního poplatku za odvolání proti rozsudku pro uznání. V nyní projednávaném případě obvodní soud podanou žalobu o zaplacení částky 1 390 742 Kč zamítl a uložil stěžovatelce zaplatit náhradu nákladů řízení. Proti tomu podala stěžovatelka odvolání k městskému soudu, který svým rozsudkem napadený rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a uložil stěžovatelce zaplatit náhradu nákladů odvolacího řízení. Stěžovatelka využila rovněž možnosti mimořádného opravného prostředku formou dovolání k Nejvyššímu soudu, jenž podané dovolání jako nepřípustné odmítl a uložil stěžovatelce zaplatit náhradu nákladů dovolacího řízení.
Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení rozhodnutí obecných soudů s odkazem na tvrzené porušení svých ústavně zaručených práv na ochranu vlastnictví, soudní ochranu a řádný proces.