II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 10.11.2026 10:00 do: 10.11.2026 10:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II ÚS 2613/26
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Pavel Šámal Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 27. července 2026 č. j. 50 To 267/2026-180 a usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 14. července 2026 č. j. 5 T 75/2024-173
Stručná charakteristika: právo na ochranu majetku
Označení navrhovatelů: Mgr. J. H.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Okresní soud návrh stěžovatele na přiznání odměny a náhrady hotových výdajů zamítl z důvodu nedodržení jednoroční lhůty k uplatnění nároku podle § 151 odst. 2 trestního řádu. Shledal, že rozsudek ve věci nabyl ve výroku o vině a trestu právní moci dne 15. 2. 2025, přičemž stěžovatel svůj nárok uplatnil až dne 1. 6. 2026, tedy po uplynutí jednoroční lhůty stanovené v § 151 odst. 2 trestního řádu. Stížnost stěžovatele proti usnesení okresního soudu krajský soud zamítl. Okresním soudem určený počátek lhůty pro uplatnění nároku stěžovatele označil za nesprávný s tím, že trestní řízení skončilo dne 10. 4. 2025, kdy nabyl právní moci také výrok o náhradě škody. Teprve tímto okamžikem zaniklo ustanovení stěžovatele jako obhájce, přičemž podle krajského soudu se stěžovatel musel dozvědět o skončení povinnosti obhajovat nejpozději dne 14. 5. 2025, tedy do sedmi dnů od vyznačení právní moci ve spise.
Stěžovatel v ústavní stížnosti zejména uvádí, že postup krajského soudu je svévolný a nepředvídatelný. Má za to, že krajský soud nezjistil žádnou konkrétní skutečnost, z níž by bylo možno dovodit, že se o skončení povinnosti obhajovat dozvěděl, resp. že se o ní musel dozvědět nejpozději dne 14. 5. 2025.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 10.11.2026 10:30 do: 10.11.2026 11:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 2343/26
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Pavel Šámal Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. května 2026 č. j. 13 Co 46/2026-725 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 27. října 2025 sp. zn. 0 P 155/2024
Stručná charakteristika: právo na péči a výchovu o dítě, právo na soudní ochranu
Označení navrhovatelů: J. V., zastoupena Mgr. Alenou Žežulkovou, advokátkou
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Nezletilý chlapec byl obvodním soudem svěřen do péče prarodičů prvního vedlejšího účastníka a druhé vedlejší účastnice) s tím, že prarodiče jsou oprávněni a povinni o nezletilého osobně pečovat, nezletilého vychovávat, přijímat za něj výživné a vynakládat s ním ve prospěch nezletilého, spravovat jeho běžné záležitosti a v běžných záležitostech za nezletilého jednat, zastupovat ho při jednání se školou, v běžných záležitostech zajištovat jeho základní lékařskou péči. Dále bylo rozhodnuto, že mají právo za nezletilého žádat o poskytnutí sociálních dávek a v těchto řízeních ho zastupovat, byla jim uložena povinnost spolupracovat s organizací a činit veškeré kroky směřující k navazování styku nezletilého s matkou, a rovněž povinnost informovat rodiče o podstatných záležitostech týkajících se nezletilého (výrok I.). U výroku I. soud stanovil předběžnou vykonatelnost (výrok II.). Matce byla uložena povinnost přispívat na výživu nezletilého částkou 2 000 Kč měsíčně počínaje 1. 4. 2025 a splácet ve splátkách dlužné výživné ve výši 14 000 Kč (výrok III.). Tímto rozhodnutím byl změněn předchozí rozsudek obvodního soudu ve vztahu k rozhodnutí o péči, ve vztahu k rozhodnutí o výživném otce zůstal rozsudek nezměněn (výrok IV.). Žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení (výrok V.). K odvolání matky byl rozsudek obvodního soudu napadeným rozsudkem městského soudu potvrzen (výrok I.) a žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.).
V ústavní stížnosti stěžovatelka zejména namítá, že rozhodující soudy nenastavily žádný časový plán a harmonogram jejího styku s nezletilým. Přestože od počátku řízení navrhovala vypracování znaleckých posudků jak na svou osobu, tak na nezletilého, soudy bez relevantního odůvodnění znalecké posudky vypracovat nenechaly. Má za to, že příslušné soudy vycházely pouze z důkazů svědčících v její neprospěch a pominuly důkazy svědčící v její prospěch.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 10.11.2026 11:00 do: 10.11.2026 11:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 2492/26
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Veronika Křesťanová Dr.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 61 To 435/2026-14 ze dne 18. června 2026 a usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy, Služby kriminální policie a vyšetřování, odboru hospodářské kriminality, 3. oddělení č. j. KRPA- 144143-15/TČ-2026-000093-FAU ze dne 5. května 2026.
Stručná charakteristika: zajištění majetku v trestním řízení - právo na soudní ochranu
Označení navrhovatelů: FVE luxmax, s.r.o., zastoupená Mgr. Tomášem Kadlecem, advokátem
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Policejní orgán rozhodl o zajištění peněžních prostředků na účtech stěžovatelky, neboť se mělo jednat o výnos z trestné činnosti, které se měla dopouštět jiná obchodní korporace. Stěžovatelka ve stížnosti proti usnesení policejního orgánu namítala, že částka 30 000 eur byla připsána na jeden z jejích účtů ještě před tím, než uzavřela smlouvu o spolupráci s obchodní korporací, jež se měla dopouštět dané trestné činnosti. Městský soud v Praze však napadeným usnesením stížnost stěžovatelky proti usnesení policejního orgánu zamítl jako nedůvodnou.
Stěžovatelka namítá, že v řízení předložila přímé a nezvratné důkazy prokazující legální původ částky 30 000 eur, a dodává, že tyto prostředky představují čistý legální kapitál společnosti. Městský soud se však podle ní s touto argumentací nevypořádal a ignoroval ji.
III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 11.11.2026 08:30 do: 11.11.2026 09:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 2706/26
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Veronika Křesťanová Dr.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti vyrozumění Městského státního zastupitelství v Praze č. j. 3 KZN 922/2026-7 ze dne 14. července 2026 a proti postupu Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 3 ve věci vedené pod sp. zn. 3 ZN 123/2026
Stručná charakteristika: Právo na přístup k orgánu veřejné moci zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
Označení navrhovatelů: A. B., zast. JUDr. Martinem Haladou, LL.B., advokátem
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatel podával obvodnímu státnímu zastupitelství trestní oznámení, že se stal obětí podvodného jednání. V reakci na toto jednání uskutečnil mj. platbu ve prospěch konkrétní obchodní korporace se sídlem v Praze. Obvodní státní zastupitelství se však odmítlo tímto trestním oznámením věcně zabývat a nepostoupilo oznámení příslušnému policejnímu orgánu k zahájení úkonů trestního řízení s odůvodněním, že pražské sídlo oné obchodní korporace je pouze formální (fiktivní), takže české orgány činné v trestním řízení nejsou k prověřování oznámené trestné činnosti příslušné, věc nespadá do místní působnosti trestního zákoníku. Totožný postoj k věci zaujalo i Městské státní zastupitelství v Praze a završilo je napadeným vyrozuměním.
Stěžovatel ve své ústavní stížnosti mimo jiné uvádí, že je přesvědčen, že existence formálního sídla právnické osoby v České republice zakládá působnost českých trestních zákonů, a tím i povinnost českých orgánů se věcí zabývat a naplnit jeho právo na účinné vyšetřování.
Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
od: 11.11.2026 09:00 do: 11.11.2026 09:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: Plénum
Spisová značka: Pl. ÚS 33/25
Jednací místnost: sněmovna
Soudce zpravodaj: JUDr. Josef Baxa
Návrh na přezkoumávané akty: Řízení o návrhu na zrušení obecně závazné vyhlášky obce Čelechovice na Hané č. 2/2022, o místním poplatku za zhodnocení stavebního pozemku možností jeho připojení na stavbu vodovodu nebo kanalizace, ve znění obecně závazné vyhlášky č. 1/2025, kterou se mění obecně závazná vyhláška č. 2/2022
Stručná charakteristika: Obecně závazná vyhláška obce Čelechovice na Hané o místním poplatku za zhodnocení stavebního pozemku možností jeho připojení na stavbu vodovodu nebo kanalizace
Označení navrhovatelů: Ministerstvo vnitra České republiky
Typ řízení: Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu
Obec Čelechovice na Hané zavedla napadenou obecně závaznou vyhláškou místní poplatek za zhodnocení stavebního pozemku možností jeho připojení na stavbu vodovodu či kanalizace ve smyslu § 10c zákona o místních poplatcích (zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích). Ministerstvo vnitra se domáhá, aby Ústavní soud obecně závaznou vyhlášku zrušil podle čl. 87 odst. 1 písm. b) Ústavy České republiky a § 64 odst. 2 písm. g) zákona o Ústavním soudu. Vyhláška podle něj odporuje zákonu o místních poplatcích a zákonu o vodovodech a kanalizacích [zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích)]. Podle ministerstva je vyhláška zároveň diskriminační a obec při jejím přijetí postupovala zjevně nerozumně.
Podle ministerstva vyhláška fakticky nezavádí poplatek za zhodnocení stavebního pozemku, ale za připojení se k vodovodu či kanalizaci, což je v rozporu se zákonem. Přijetím sporné vyhlášky obec Čelechovice jednala zjevně nerozumně. Z postojů obce komunikovaných Ministerstvu vnitra i místní veřejnosti vyplývá, že jejím skutečným záměrem bylo uplatňovat vyhlášku v rozporu se zákonem — vybírat poplatek i za pozemky, které v okamžiku kolaudace nebyly stavebními a měly se jimi stát teprve v budoucnu (jde přitom o naprostou většinu pozemků v lokalitě Pod Kosířem). Záměr obce od počátku zjevně odporoval ustálenému výkladu § 10c zákona o místních poplatcích, podle kterého je rozhodným okamžikem kolaudace technické infrastruktury, jíž dochází ke zhodnocení, a poplatku mohou podléhat jen pozemky v tu chvíli stavební ve smyslu taxativního výčtu § 9 odst. 2 zákona o oceňování majetku [zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku)]. Navzdory opakovaným upozorněním ze strany ministerstva již ve fázi přípravy vyhlášky obec na svém výkladu setrvala. Obec jednala diskriminačně, stanovila-li „paušální částku“ maximální výše poplatku pro rozsáhlejší stavební pozemky. V čl. 6 odst. 2 a 3 obecně závazné vyhlášky zakotvila pravidlo, podle kterého se poplatek přesahující částku 42 000 Kč stanoví právě v této výši. Takové „zastropování“ obchází § 10c odst. 3 zákona o místních poplatcích, který poplatek konstruuje zásadně sazbou za 1 m² zhodnoceného pozemku. Zákon o místních poplatcích obce k zavedení korekčního prvku maximální výše v § 14 nezmocňuje. Naopak, v § 14 odst. 3 písm. d) výslovně uvádí, že paušální částku připouští stanovit jen u poplatků, kde to zákon výslovně předvídá.
III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 11.11.2026 15:00 do: 11.11.2026 15:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 2563/26
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Veronika Křesťanová Dr.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 22 Afs 240/2025 56 ze dne 29. června 2026 a rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 5 A 122/2024-166 ze dne 3. října 2025
Stručná charakteristika: právo na přístup k soudu
Označení navrhovatelů: Mateřská škola a Základní škola ŠKOLAMYŠL, školská právnická osoba, zast. JUDr. Ondřejem Moravcem, Ph.D., advokátem
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatelka je soukromou základní školou. Požádala krajský úřad o poskytnutí dotace na školní rok 2019/2020 a o zvýšení dotace na stejný školní rok pro základní školu a školní družinu. Krajský úřad žádosti nevyhověl a smlouvu o poskytnutí dotace se stěžovatelkou neuzavřel. Stěžovatelka zahájila proti krajskému úřadu sporné řízení podle § 141 správního řádu. Ministerstvo zamítlo návrh na uložení povinnosti krajskému úřadu uzavřít se stěžovatelkou veřejnoprávní smlouvy podle zákona o poskytování dotací, neboť stěžovatelka ve stanovené lhůtě nepředložila informaci o projednání výroční zprávy o činnosti školy ve školské radě. Městský soud v Praze napadeným rozsudkem zamítl stěžovatelčinu žalobu (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výroky II až IV). Nejvyšší správní soud napadeným rozsudkem zamítl stěžovatelčinu kasační stížnost (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení o kasační stížnosti (výroky II až IV). Nejvyšší správní soud měl za věcně správný závěr městského soudu, že stěžovatelka nesplnila povinnost doložit informaci o projednání výroční zprávy o činnosti školy ve školské radě. Námitku, že ministerstvo ani městský soud se nezabývaly otázkou proporcionality mezi porušením formální povinnosti a odepřením veřejnoprávního financování na celý rok, považoval Nejvyšší správní soud za nepřípustnou, neboť nebyla uvedena v žalobě.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti mimo jiné vytýká Nejvyššímu správnímu soudu, že meritorně nezodpověděl otázku položenou v kasační stížnosti, ač byla uplatněna řádně.
IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 12.11.2026 09:30 do: 12.11.2026 10:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 2519/25
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Lucie Dolanská Bányaiová Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 17. června 2025 č. j. 9 To 153/2025-315 a adheznímu výroku rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 15. dubna 2025 č. j. 1 T 24/2025-293
Stručná charakteristika: Právo na soudní a jinou právní ochranu, náhrada škody
Označení navrhovatelů: A. A., B. B. a C. C., zast. JUDr. Martinem Slivoněm, advokátem
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Okresní soud napadeným rozsudkem uznal matku nezletilých stěžovatelek vinnou zločinem zpronevěry, jehož se dopustila tak, že jako zákonná zástupkyně bez souhlasu opatrovnického soudu čerpala z účtů nezletilých finanční prostředky, které jim zaslala společnost České dráhy, a.s. na základě dohody o narovnání jako náhradu nemajetkové újmy způsobené úmrtím jejich babičky při vlakové nehodě. Matka v hlavním líčení prohlásila vinu a soud toto její prohlášení přijal. Okresní soud uložil matce trest odnětí svobody v trvání 24 měsíců, jehož výkon podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 24 měsíců. Ve výroku o vině a uloženém trestu již rozsudek nabyl právní moci. Dále okresní soud rozhodl, že se nezletilé, které v trestním řízení vystupovaly coby poškozené, podle § 229 odst. 2 trestního řádu odkazují s uplatněnými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních, a to z důvodu, že by bylo třeba provádět další dokazování, jež by nejen nepřiměřeně protáhlo celé trestní řízení, ale také by přesáhlo jeho rámec. Okresní soud uvedl, že „je třeba zohlednit specifickou situaci, kdy je sice způsobení škody zákonným znakem trestného činu zpronevěry podle § 206 odst. 1 tr., z., obžalovaná poškozeným jistě škodu způsobila, když finanční prostředky vybrala z jejich účtů, aniž by k tomu měla souhlas opatrovnického soudu, ale poškozené do určité míry v podstatě také profitovaly a stále profitují z peněz, které byly obžalovanou zpronevěřeny.“
K odvolání nezletilých proti adheznímu výroku rozsudku okresního soudu ve věci rozhodoval krajský soud, který napadeným rozhodnutím rozsudek okresního soudu ve výroku o náhradě škody zrušil a znovu rozhodl tak, že se poškozené odkazují se svým nárokem na náhradu škody na řízení v občanskoprávních věcech. Krajský soud uvedl, že okresní soud o nároku poškozených rozhodl správně, byť z nesprávných důvodů, nicméně odvoláním napadený adhezní výrok zrušil z formálních důvodů (nesprávné uvedení jména jedné z poškozených). Okresnímu soudu současně vytknul, že poškozené odkázal s jejich uplatněnými nároky na náhradu škody na občanskoprávní řízení podle § 229 odst. 2 trestního řádu, i když se toto ustanovení týká pouze zbytků požadovaných nároků poškozených, namísto použití správného ustanovení § 229 odst. 1 trestního řádu. Za nepřiléhavou označil argumentaci okresního soudu, že matka část prostředků poškozených využila pro zajištění jejich potřeb, což podle okresního soudu odůvodnilo odkázání poškozených stěžovatelek na občanskoprávní řízení. Krajský soud uvedl, že šlo o prostředky poškozených a základní potřeby poškozených (např. zajištění výživy či vybavení bydlení) měla zajišťovat matka ze svých prostředků jako součást své zákonné vyživovací povinnosti, a nikoliv z prostředků náležejících poškozeným stěžovatelkám. Krajský soud přesto zdůraznil, že matce nezletilých nebylo možné uložit povinnost k náhradě škody v adhezním řízení, a to z důvodu jejího úpadku. V odkazu na judikaturu Nejvyššího soudu dovodil, že probíhá-li v době trestního řízení insolvenční řízení (zahájené k návrhu matky dne 2. 7. 2024) a účinky rozhodnutí o úpadku trvají i v době trestního řízení, platí v adhezním řízení § 140b zákona insolvenčního zákona, který rozhodnutí o nároku na náhradu škody podle § 228 trestního řádu za tam popsaných okolností znemožňuje.
Stěžovatelky mají v ústavní stížnosti za to, že o jejich nároku na náhradu škody měly soudy rozhodnout již v adhezním řízení. Mají za to, že se ocitly v právní pasti. Nemohou svůj nárok uplatnit v civilním řízení, neboť to zakazuje § 140c insolvenčního zákona, současně však nemohly svou pohledávku přihlásit do insolvenčního řízení (lhůta pro podání přihlášek v insolvenčním řízení uplynula dne 25. 9. 2024) z objektivních a nezaviněných důvodů (otec byl ve výkonu trestu a matka byla původcem škody). Opatrovník byl stěžovatelkám ustanoven až dne 17. 12. 2024, tedy po uplynutí lhůty pro podání přihlášek. Stěžovatelky namítají, že rozhodnutí obecných soudů se dostalo do extrémního rozporu s principy spravedlnosti. Uvádějí, že závěry krajského soudu přivodily situaci, v níž matka, pravomocně odsouzená pachatelka trestného činu spáchaného vůči vlastním dětem, získává neoprávněnou výhodu ze svého vlastního protiprávního jednání. Tento výsledek považují za o to více nespravedlivý, uváží-li, že mají coby nezletilé děti postavení zvlášť zranitelných obětí.
IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 12.11.2026 10:00 do: 12.11.2026 10:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 2821/26
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Zdeněk Kühn Ph.D., LL.M., S.J.D.
Stručná charakteristika: Přezkum rozhodnutí dozorového státního zástupce ve věci zahájení trestního stíhání
Označení navrhovatelů: A.A. zastoupený Mgr. Matyášem Ritterem, advokátem
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatel je obviněn ze zvlášť závažného zločinu zpronevěry. Usnesení o zahájení trestního stíhání bylo stěžovateli doručeno 11. 8. 2026 a obhájci 19. 8. 2026. Dne 13. 8. 2026 podal stěžovatel proti usnesení stížnost ke krajskému státnímu zastupitelství (dozorové státní zastupitelství). Na pěti stranách stěžovatel kritizoval vnitřní rozpory mezi výrokem a odůvodněním usnesení o zahájení trestního stíhání, nesprávné právní posouzení věci, rozpory v určení poškozeného a vymezení škody apod. Stížnost předeslal sdělením, že ji hodlá doplnit o další důvody, neboť obhájce se předtím musí seznámit s obsahem trestního spisu, a to nejpozději do 15. 9. 2026. Po doručení usnesení o zahájení trestního stíhání obhájci (19. 8. 2026) stížnost zaslal opětovně (20. 8. 2026) a kompletně odkázal na obsah původní stížnosti ze dne 13. 8. 2026. Obhájce do spisu nahlížel ve dvou dnech, 25. 8. 2026 a 26. 8. 2026. Dozorové státní zastupitelství však o stížnosti rozhodlo již 11. 9. 2026, tedy čtyři dny před uplynutím požadované lhůty. Stížnost zamítlo jako nedůvodnou.
Stěžovatel v ústavní stížnosti napadá výlučně usnesení dozorového státního zastupitelství. Stěžovatel odkazuje na judikaturu Ústavního soudu, podle níž si ve stížnosti proti zahájení trestního stíhání lze vyhradit lhůtu k jejímu doplnění. Státní zástupce musí v takovém případě buď stěžovatele upozornit na nepřiměřenost navržené lhůty a stanovit mu lhůtu přiměřenou, anebo doplnění vyčkat; rozhodnout může jen za situace, neumožňuje-li aktuální procesní situace jiný postup. Rozhodnutí z důvodu naléhavé procesní situace však musí řádně odůvodnit.
III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 12.11.2026 11:00 do: 12.11.2026 11:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 3121/25
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: Mgr. Daniela Zemanová
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. srpna 2025, č. j. 25 Cdo 2179/2024-167, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. února 2024, č. j. 55 Co 310/2023-140, a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 9. března 2023, č. j. 27 C 458/2021-109
Stručná charakteristika: právo na soudní ochranu
Označení navrhovatelů: M. K., zast. Mgr. Martinem Štuksou, advokátem
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatel uzavřel u první vedlejší účastnice (pojišťovna) prostřednictvím druhé vedlejší účastnice (zprostředkovatelka) smlouvu o pojištění budovy. Pojištěný dům byl následně poškozen požárem. Pojistné plnění stanovené pojišťovnou stěžovatel považoval za nízké a domáhal po vedlejších účastnicích doplacení částky 3 908 139 Kč s příslušenstvím. Obvodní soud jeho žalobu zamítl, městský soud jeho rozhodnutí potvrdil. Argumentace soudů je založena ve vztahu k pojišťovně na tom, že stěžovatel nezpochybnil výpočet redukce pojistného, ani skutečnost, že nemovitost byla podpojištěna. Postup pojišťovny při výpočtu pojistného plnění tedy zcela odpovídal ujednání v pojistné smlouvě. Ve vztahu k nároku požadovanému z důvodu náhrady škody za chybné uvedení pojistné částky obvodní soud zamítl žalobu na základě toho, že stěžovatel s výší pojistné částky souhlasil, a dále z důvodu, že žádal co nejnižší pojistné. Městský soud doplnil, že stěžovatel netvrdil porušení konkrétní právní povinnosti zprostředkovatelky, pokud se pouze omezil na konstatování, že zprostředkovatelka při sjednání pojištění nepostupovala s dostatečnou pečlivostí a dostatečně nechránila zájmy žalobce. Stěžovatel si byl vědom pojistné částky, která byla v pojistné smlouvě stanovena a souhlasil s ní. Nejvyšší soud stěžovatelem podané dovolání odmítl.
Stěžovatel ve své ústavní stížnosti nesouhlasí s krácením pojistného z důvodu podpojištění. V průběhu celého řízení uváděl a prokazoval, že pojistnou částku, která byla následně shledána příliš nízkou, navrhla zprostředkovatelka. Stěžovatel jí předal všechny dostupné a pravdivé informace o nemovitosti, nebyl jako laik schopen zjistit, že jí vypočtená pojistná částka je příliš nízká, nebyl upozorněn na důsledky podpojištění. Byl v dobré víře, že pojistná částka odpovídá hodnotě, za kterou lze v souladu s podmínkami pojišťovny pořídit novou nemovitost. Vznik podpojištění je přirozený v situacích, kdy po uzavření pojištění dochází k růstu pojištěného majetku a není odpovídajícím způsobem upraveno pojistné. Nemělo by k němu ale dojít v úvodním stanovení ceny majetku ze strany pojišťovny (či zprostředkovatelky). Soudy tuto argumentaci nesprávně nevzaly v úvahu, vycházely z nepravdivých a rozporuplných vyjádření vedlejších účastnic, čímž excesivně vybočily ze zákonných standardů dokazování. Své právní závěry odůvodnily nelogicky a dopustily se tím zakázané svévole. Stěžovatel v dovolání upozorňoval na rozpor postupu a závěrů soudů s judikaturou Nejvyššího soudu, Nejvyšší soud jeho dovolání vyhodnotil chybně.
III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 12.11.2026 11:30 do: 12.11.2026 12:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 635/26
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: Mgr. Daniela Zemanová
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti výroku I rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. prosince 2025, č. j. 37 Co 238/2025-1394, ve spojení s výrokem II rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 24. června 2025, č. j. 24 Nc 6/2021-1264
Stručná charakteristika: právo na soudní ochranu
Označení navrhovatelů: M. V., D. K.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Nezletilý je devítiletým synem stěžovatele (otec) a stěžovatelky (matka). Rodiče spolu mají dlouhodobé neshody ohledně způsobu jeho výchovy i dalších záležitostí pro nezletilého významných (zdravotní péče, školská zařízení, bydliště). Napadeným rozsudkem rozhodl městský meritorně o úpravě poměrů k nezletilému tak, že jej svěřil do péče matky, návrh otce na výlučnou či střídavou péči zamítl a rozhodl o dalších otázkách týkajících se nezletilého. Otci byla počínaje dnem vyhlášení rozsudku, tedy ode dne 24. 6. 2025, určena povinnost platit výživné ve výši 5 000 Kč měsíčně. Běžný styk byl upraven tak, že otec je oprávněn stýkat se s nezletilým v každém lichém kalendářním týdnu v roce od čtvrtka od 14:00 hodin do neděle do 18:00 hodin, v každém sudém kalendářním týdnu v roce od středy od 14:00 hodin do pátku do 8:00 hodin. Zvlášť byl upraven styk v období školních prázdnin a svátků, kdy se rodiče mají rovnoměrně střídat. Bylo stanoveno, že rozsudek je v části týkající se stanovení styku nezletilého s otcem předběžně vykonatelný. Soud dále rozhodl o nahrazení souhlasu za otce s určením místa bydliště nezletilého a o dalších návrzích, jejichž obsah není pro řízení o ústavních stížnostech podstatný. Krajský soud rozsudek městského soudu napadený odvoláními obou rodičů v celém rozsahu potvrdil. Uvedl sice, že jsou dány podmínky pro svěření nezletilého do symetrické střídavé péče, že by to však nebylo v zájmu nezletilého, který by byl zatížen každodenním dojížděním ve dnech, kdy by byl u otce. Pokud jde o výživné, uvedl, že zohlednil široce realizovaný styk nezletilého s otcem a nadstandardní platby.
Rozsudek odvolacího soudu napadli oba rodiče ústavní stížností. Matka napadla rozsudek krajského soudu ve spojení s výrokem II rozsudku městského soudu v části, kterou nebylo přiznáno výživné pro nezletilého pro období od 1. 2. 2021 do 23. 6. 2025, a kterou nebyla pro toto období otci stanovena povinnost uhradit nedoplatek na výživném. Navrhuje v této části zrušit rozsudky soudů obou stupňů. Otec napadl rozsudek krajského soudu pouze v té části výroku I, jíž byl potvrzen rozsudek městského soudu ve výroku o běžném styku (první část výroku III).
III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 12.11.2026 13:30 do: 12.11.2026 14:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 581/26
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Milan Hulmák Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. ledna 2026 č. j. 30 Cdo 2794/2025-839, výrokům II., III., IV. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. června 2025 č. j. 30 Co 159/2025-807, výrokům II., III. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 6. prosince 2024 č.j. 14 C 163/2015-735
Stručná charakteristika: Právo na náhradu škody způsobenou nezákonným rozhodnutím
Označení navrhovatelů: J. P.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Ústavní soud nálezem ze dne 20. 12. 2023 sp. zn. I. ÚS 2410/23 rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatele tak, že výrokem I. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2023 a výrokem II. rozsudku městského soudu ze dne 25. 10. 2022 bylo porušeno základní právo stěžovatele na nedotknutelnost osoby a jejího soukromí podle čl. 7 odst. 1 Listiny a tyto výroky proto zrušil. Ústavní soud v nálezu konstatoval, že stěžovateli přiznané odškodnění není slušným, důstojným a rámcově přiměřeným a je v rozporu s ústavním principem plné náhrady újmy. Městský soud usnesením ze dne 18. 3. 2024 zrušil výroky II., III. a IV. rozsudku obvodního soudu ze dne 16. 5. 2022 a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení.
Obvodní soud napadeným rozsudkem ze dne 6. 12. 2024 uložil vedlejší účastnici povinnost zaplatit stěžovateli částku ve výši 2 196 000 Kč včetně úroku z prodlení (výrok I.), zamítl žalobu v části žalobního požadavku na úhradu 13 240 000 Kč (výrok II.), uložil vedlejší účastnici povinnost zaplatit stěžovateli na náhradě nákladů řízení částku 231 319 Kč (výrok III.) a uložil vedlejší účastnici povinnost zaplatit náklady státu (výrok IV.). Obvodní soud tak přiznal stěžovateli částku 2 160 000 Kč na ztížení společenského uplatnění po zohlednění již pravomocně přisouzené částky 540 000 Kč (celkem 2 700 000 Kč) a na bolestném přiznal stěžovateli částku 36 000 Kč po zohlednění již pravomocně přisouzené částky 24 000 Kč (celkem 60 000 Kč). O nákladech řízení rozhodl v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3378/2013 ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3771/2020, tj. z tarifní hodnoty stanovené podle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění účinném do 31. 12. 2024, tedy odměnu advokáta vypočetl z paušální tarifní hodnoty 2 x 50 000 Kč (bolestné; ztížení společenského uplatnění). Městský soud napadeným rozsudkem řízení o odvolání stěžovatele a vedlejší účastnice proti výroku I. rozsudku obvodního soudu zastavil (výrok I.), výrok II. rozsudku obvodního soudu o věci samé změnil tak, že vedlejší účastnice je povinna zaplatit stěžovateli částku 4 050 000 Kč s příslušenstvím, ohledně zbývající částky 9 190 000 Kč s příslušenstvím z této částky a úroku z prodlení z částky 1 810 000 Kč rozsudek obvodního soudu potvrdil (výrok II.), uložil vedlejší účastnici povinnost zaplatit stěžovateli náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 310 782 Kč (výrok III. ) a uložil vedlejší účastnici zaplatit náklady státu (výrok IV.). Při rozhodování o nákladech řízení před obvodním soudem považoval za tarifní hodnotu sporu částku 2 x 50 000 Kč (bolestné, ztížení společenského uplatnění) podle § 7, § 9 odst. 4 písm. a) a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění účinném do 31. 12. 2024. Městský soud si byl vědom toho, že k tarifní hodnotě sporu se vyjádřil odlišně Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 7. 8. 2024 sp. zn. I. ÚS 3362/22, avšak zohlednil právní úpravu a judikaturní závěry platné pro valnou část řízení vedeného již od 5. 6. 2015. Městský soud tak přiznal stěžovateli náhradu nákladů ve výši 150 204 Kč (viz výrok II. rozsudku obvodního soudu ze dne 16. 5. 2022) a ve výši 102 316 Kč (do doby vydání napadeného rozsudku obvodního soudu), celkem 252 520 Kč. Při rozhodování o nákladech řízení před městským soudem určil tarifní hodnotu sporu podle § 7, § 9a odst. 2 písm. a) a § 11 odst. 1 advokátního tarifu, celkem ve výši 58 262 Kč. Městský soud tak přiznal stěžovateli náklady řízení před soudy obou stupňů celkem ve výši 310 782 Kč. Nejvyšší soud dovolání stěžovatele napadeným usnesením odmítl.
Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že napadenými rozhodnutími byla porušena jeho práva podle čl. 7 odst. 1, čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1, 3, čl. 37 odst. 3, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 89 odst. 2 Ústavy, čl. 5 odst. 5, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 12.11.2026 14:00 do: 12.11.2026 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 1508/26
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Milan Hulmák Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. února 2026 sp. zn. 25 Cdo 96/2026, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. července 2025 sp. zn. 72 Co 186/2025 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 28. ledna 2025 sp. zn. 46 C 136/2024
Stručná charakteristika: Právo na soudní a jinou právní ochranu, vlastnictví
Označení navrhovatelů: Kopa logistic networks ČR s. r. o.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Vedlejší účastnice se domáhala vůči stěžovatelce náhrady nákladů vynaložených na odtah a odstavné parkování tří vozidel (návěsů) provozovaných stěžovatelkou. Obvodní soud napadeným rozsudkem uložil stěžovatelce (žalované) povinnost zaplatit vedlejší účastnici částku 115 550 Kč s příslušenstvím (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II). Obvodní soud vycházel z § 45 odst. 4 zákona o silničním provozu, podle kterého rozhoduje o odstranění vozidla tvořícího překážku provozu na pozemní komunikaci mj. příslušník policie, přičemž takové vozidlo odstraní na náklad jeho provozovatele. Stěžovatelka nebrojila proti pokynu příslušníka policie k odstranění vozidel z veřejně přístupné účelové komunikace ve správním soudnictví. Jelikož obvodní soud nemá v občanskoprávním řízení pravomoc přezkoumávat zákonnost a správnost tohoto pokynu, považoval jej za bezvadný. Prokazatelně vznikly náklady, resp. škoda v důsledku nutnosti zajištění odtahu stěžovatelčiných vozidel právě vedlejší účastnici (coby příspěvkové organizaci zřízené zastupitelstvem hl. m. Prahy, oprávněné k provádění odtahů vozidel na příkaz policie a k jejich střežení). Na tom nic nemění ani skutečnost, že odtah musela z technických důvodů na žádost vedlejší účastnice zajistit jiná společnost. Městský soud napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek obvodního soudu (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II). Nejvyšší soud dovolání odmítl jako nepřípustné.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti opakuje, že vedlejší účastnice nebyla v řízení před obecnými soudy aktivně legitimovaná k podání žaloby. Obecné soudy nesprávně interpretovaly nález sp. zn. III. ÚS 150/03, když nad jeho rámec rozšířily okruh oprávněných subjektů. Řada argumentů není řádně odůvodněna. Nejvyšší soud pak postupoval přehnaně formalisticky, když její dovolání odmítl s poukazem na to, že napadla pouze jeden ze dvou nosných důvodů, na nichž stál rozsudek městského soudu.