Aktuálně

Na této stránce naleznete chronologicky seřazené zprávy a oznámení Ústavního soudu, jimiž informuje širokou veřejnost i média o aktuálních rozhodnutích, připravovaných jednáních nebo jiných událostech, které souvisejí s jeho činností.

Výpis aktualit

Přehled jednání Ústavního soudu pro 47. kalendářní týden roku 2021

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 23.11.2021 14:00 do: 23.11.2021 14:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 1033/21
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Radovan Suchánek Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. ledna 2021 č. j. 11 To 344/2020-2483 a usnesení Okresního soudu v Semilech ze dne 12. listopadu 2020 č. j. 4 T 154/2019-2434
Stručná charakteristika:  náklady zmocněnce poškozeného v trestním řízení
Označení navrhovatelů:  M. P.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Rozsudkem Okresního soudu v Semilech ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové byli stěžovatelé uznáni vinnými spolupachatelstvím zločinu poškození věřitele. Stěžovateli byl uložen trest odnětí svobody ve výměře tří let a trest propadnutí věci. Stěžovatelce byl uložen peněžitý trest ve výši 2 000 000 Kč, přičemž pro případ, že by trest nebyl vykonán, byl stěžovatelce uložen náhradní trest odnětí svobody ve výměře tří let. Oběma stěžovatelům byla uložena povinnost společně a nerozdílně nahradit poškozenému škodu ve výši 10 443 278 Kč. Stěžovatelé napadli usnesení krajského soudu dovoláním, o němž nebylo v době přijetí nálezu v posuzované věci rozhodnuto. Napadeným usnesením okresního soudu bylo stěžovatelům podle § 154 odst. 1 trestního řádu za použití § 155 odst. 4 trestního řádu uloženo, aby společně a nerozdílně nahradili poškozenému na nákladech potřebných k účelnému uplatnění nároku na náhradu škody v trestním řízení částku ve výši 594 499,14 Kč. Stěžovatelé napadli usnesení okresního soudu stížností, jež byla krajským soudem jako nedůvodná podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítnuta.

Stěžovatelé ve svých ústavních stížnostech tvrdí, že náklady zmocněnce poškozeného byly přiznány v neúměrně vysoké výši, neodpovídají tak požadavku účelnosti a závěry soudů v napadených rozhodnutích nejsou ve vztahu k možné moderaci podle § 12a odst. 2 advokátního tarifu ani řádně zdůvodněny.

 

 

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 23.11.2021 14:30 do: 23.11.2021 15:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: 1 ÚS 668/21
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Vladimír Sládeček DrSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 7. 2. 2019 č. j. 30 C 208/2018-68, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 8. 2019 č. j. 22 Co 107/2019-101 a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2020 č. j. 25 Cdo 27/2020-166
Stručná charakteristika:  Ochrana osobnosti - právo na přiměřené zadostiučinění.
Označení navrhovatelů:  O. K.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatel (známý český herec) se žalobou podanou v dubnu roku 2018  v řízení před obecnými soudy domáhal ochrany osobnosti a náhrady nemajetkové újmy za neoprávněný zásah do jeho osobnostních práv způsobený nepravdivými tvrzeními o jeho příbuzenském vztahu k bývalému prezidentu Antonínu Zápotockému. Svou žalobu odůvodnil tím, že žalovaná společnost CZECH NEWS CENTER a. s. (dále jen „žalovaná“), neoprávněně zasáhla do jeho osobnostních práv obsahem pořadu, resp. videa ze série „Potomci slavných“, které dne 8. 5. 2017 zveřejnila na webové stránce www.blesk.cz. Video obsahuje záznam rozhovoru moderátorky Zuzany Bubílkové s údajným synovcem prezidenta Antonína Zápotockého, který v něm uvedl, že jeho sestřenice je maminkou stěžovatele a otec stěžovatele byl architektem, který dostával „stranické“ zakázky a upil se k smrti. Žalovaná dále zveřejnila článek, který z videa vycházel, a informace byly následně převzaty řadou dalších médií. Obecné soudy v této věci dospěly k závěru, že předmětné informace o příbuzenském vztahu stěžovatele a prezidenta A. Zápotockého včetně navazujících informací jsou nepravdivé a jejich šířením bylo zasaženo do osobnostních práv stěžovatele. Odvolací a dovolací soud se pak shodly na tom, že za toto jednání odpovídá žalovaná a její jednání představuje neoprávněný zásah do cti, soukromí a rodinného života stěžovatele, za což by mu mělo být přiznáno také (vedle omluvy) přiměřené peněžité zadostiučinění. Stěžovatel požadoval jako náhradu nemajetkové újmy částku 5 milionů korun, nicméně odvolací soud mu přiznal pouze 100 000 Kč.

Podstatu ústavní stížnosti představuje nesouhlas stěžovatele se způsobem, jakým obecné soudy v dané věci posoudily přiměřenost výše náhrady nemajetkové újmy v penězích. Namítá, že soudy chybně vyhodnotily dopady zásahu do jeho základních práv na respekt k lidské důstojnosti a soukromému životu, svými rozhodnutí jej bagatelizují a dávají tak možnost bulvárním médiím parazitovat na (nejen) známých osobnostech.

 

 

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 23.11.2021 15:00 do: 23.11.2021 15:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 3202/20
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Tomáš Lichovník
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti výroku II. a III. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 9. 2020 č. j. 13 Co 16/2020-834 a výroku V. a VI. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 14. 11. 2018 č. j. 8 C 403/2007-760 ve znění opravného usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 8. 2. 2019 č. j. 8 C 403/2007-780
Stručná charakteristika:  právo na soudní ochranu, spravedlivý proces, náklady řízení
Označení navrhovatelů:  H. M. a.s., zast. advokátem Mgr. Stanislavem Němcem
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Před Obvodním soudem pro Prahu 8 bylo vedeno řízení o  zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k blíže určené nemovitosti. Stěžovatelka do tohoto řízení vstoupila namísto svého právního předchůdce, od něhož nabyla spoluvlastnický podíl ve výši ideální 1/2 na dotčené nemovitosti. Po předchozím řízení rozhodl obvodní soud ústavní stížností napadeným rozsudkem tak, že zrušuje podílové spoluvlastnictví žalobce a žalované (stěžovatelka) k ideální 1/5 blíže určené nemovitosti (výrok I.). Ve  vztahu ke zbývajícím 4/5 sporné nemovitosti rozhodl nalézací soud tak, že žalobu zamítl (výrok II.). Ideální 1/5 nemovitosti přikázal soud do výlučného vlastnictví žalobce (výrok III). Na vyrovnání jeho podílu byla žalobci uložena povinnost zaplatit stěžovatelce částku 6 890 000 Kč (výrok IV.), o nákladech řízení bylo rozhodnuto tak, že stěžovatelka je povinna zaplatit České republice částku 29 051 Kč (výrok V.) a rovněž jí byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 974.490 Kč (výrok VI.). K podanému odvolání rozhodl Městský soud v Praze ústavní stížností napadeným rozsudkem tak, že se rozsudkem nalézacího soudu ve výroku I. a II. potvrzuje. Ve výroku IV. byl rozsudek nalézacího soudu změněn co do výše vypořádacího podílu, kterým měla být nově částka 1 790 000 Kč (výrok I.). Stran nákladů řízení rozhodl odvolací soud tak, že uložil stěžovatelce povinnost zaplatit České republice částku 65 149 Kč (výrok II.) a žalobci pak částku 660 703 Kč (výrok III.).

Právě nákladové výroky jak nalézacího, tak i odvolacího soudu napadla stěžovatelka předmětnou ústavní stížností, neboť má za to, že jimi došlo k zásahu do jejich základních práv a svobod, jež jsou jí garantovány čl. 11 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatelka je toho názoru, že o nákladech řízení mělo být rozhodnuto dle ustanovení § 150 občanského soudního řádu, neboť poměřovat úspěch a neúspěch věci je podle ní třeba v širších souvislostech.

 

 

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 23.11.2021 15:00 do: 23.11.2021 15:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 2667/21
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Radovan Suchánek Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti I. výroku usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2021 č. j. 24 Cdo 1230/2021-186, I. výroku usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 30. září 2020 č. j. 23 Co 266/2020-117 a I. a II. výroku usnesení Okresního soudu ve Svitavách ze dne 2. června 2020 č. j. 0 L 12/2020-92
Stručná charakteristika:  rozhodnutí o vyslovení přípustnosti převzetí do zdravotního ústavu
Označení navrhovatelů:  J. B.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Usnesením Okresního soudu ve Svitavách ze dne 10. 1. 2020 bylo zahájeno řízení o vyslovení přípustnosti převzetí, přípustnosti omezení ve zdravotním ústavu a o dalším držení ve zdravotním ústavu umístěného stěžovatele. K převzetí stěžovatele do zdravotního ústavu (psychiatrické oddělení Nemocnice Pardubického kraje, a. s., pracoviště Svitavská nemocnice) došlo dne 9. 1. 2020 v 12:45 hodin. Usnesením téhož soudu ze dne 14. 1. 2020 bylo řízení zastaveno, neboť veškerá omezení volného pohybu stěžovatele byla ukončena dne 10. 1. 2020 v 8:00 a dne 13. 1. 2020 byl stěžovatel ze zdravotního ústavu propuštěn. Stěžovatel následně v podáních doručených soudu dne 31. 1. 2020 prohlásil, že na projednání věci trvá. Ústavní stížností napadeným usnesením okresní soud rozhodl, že k převzetí stěžovatele dne 9. 1. 2020 v 12:45 hodin do zdravotního ústavu došlo ze zákonných důvodů, které trvaly do dne 13. 1. 2020 do 17:05 hodin (I. výrok), dále že k omezení volného pohybu stěžovatele úchopem zdravotnickými pracovníky dne 9. 1. 2020 v 12:45 hodin, kurtací hrudním pásem od 9. 1. 2020 od 12:45 hodin do 10. 1. 2020 do 13:00 hodin, kurtací dolních končetin od 9. 1. 2020 od 12:45 hodin do 10. 1. 2020 do 13:00 hodin, kurtací horních končetin od 9. 1. 2020 od 12:45 hodin do 10. 1. 2020 do 13:00 hodin a aplikací psychofarmak dne 9. 1. 2020 v 12:45 hodin došlo ze zákonných důvodů (II. výrok). Zbývajícími výroky rozhodl o náhradě nákladů řízení ustanoveného opatrovníka, státu a účastníků řízení (III. až V. výrok). K odvolání stěžovatele proti I. a II. výroku usnesení okresního soudu rozhodl Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích napadeným usnesením tak, že usnesení okresního soudu v I. a II. výroku a v závislém IV. a V. výroku potvrdil (I. výrok) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (II. výrok). Dovolání stěžovatele bylo napadeným usnesením Nejvyššího soudu odmítnuto jako nepřípustné (I. výrok) a bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (II. výrok).

Stěžovatel soudům zejména vytýká, že se při svém rozhodování opřely víceméně pouze o jeho diagnózu a obecné poznatky s ní spojené, případně o medializované zkušenosti s lidmi, kteří trpí stejnou duševní poruchou. Zbavení osobní svobody výhradně z důvodu existence postižení je však v rozporu nejen s právy stěžovatele zaručenými Listinou, ale rovněž se standardy vyplývajícími z výše uvedených mezinárodních úmluv, na které stěžovatel obsáhle odkazuje. Dále uvádí judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, z níž vyplývá, že důvodem pro omezení osobní svobody člověka nemá být jeho permanentní zdravotní stav, nýbrž skutečnost, že tento člověk aktuálně v důsledku tohoto svého stavu ohrožuje sebe nebo své okolí.

 

 

Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
od: 24.11.2021 10:00 do: 24.11.2021 10:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: Plénum
Spisová značka: Pl. ÚS 24/21
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Jaromír Jirsa
Návrh na přezkoumávané akty:  Návrh na zrušení § 257 písm. j) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek
Stručná charakteristika:  Zastavení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele v zadávacím řízení při uzavření smlouvy na plnění předmětu přezkoumávané veřejné zakázky.
Označení navrhovatelů:  Kapsch Telematic Services spol. s r. o.
Typ řízení:  Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu

Zrušení předmětného ustanovení, které stanoví, že Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen ÚOHS) zahájené řízení usnesením zastaví, jestliže zadavatel v průběhu správního řízení uzavřel smlouvu na plnění předmětu přezkoumávané veřejné zakázky, navrhla navrhovatelka v rámci jedné ze svých dvou ústavních stížností, které byly spojeny ke společnému projednání. Věc projednávající první senát Ústavního soudu následně řízení o ústavní stížnosti přerušil a předložil návrh na zrušení ustanovení k rozhodnutí plénu Ústavního soudu. Stěžovatelka jeho protiústavnost dovozovala z vývoje jejích kauz, které se týkají zadávacího řízení na veřejnou zakázku s názvem „Systém elektronického mýtného“. Stěžovatelka provozovala mýto v České republice od roku 2007, koncem roku 2019 ji pak v rámci výše zmíněného výběrového řízení vystřídalo konsorcium společností CzechToll s. r. o. a SkyToll, a. s. K průběhu a výsledku výběrového řízení uplatnila řadu námitek, se kterými však neuspěla ve správním řízení, ani při následném soudním přezkumu před Krajským soudem v Brně a Nejvyšším správním soudem. Nejvyšší správní soud napadené ustanovení vyložil tak, že jakékoliv uzavření smlouvy na plnění zakázky má vést k zastavení řízení ÚOHS o přezkumu postupu zadavatele v zadávacím řízení.

Podle stěžovatelky ÚOHS zkoumá v řízení o přezkumu postupu zadavatele v zadávacím řízení podle ZZVZ kromě obecné zákonnosti postupu zadavatelů i to, zda zadavatelé neporušili veřejná subjektivní práva uchazečů o konkrétní veřejnou zakázku. Primární ochrana práv uchazečů – mezi něž lze zařadit i základní právo na rovné zacházení a zákaz diskriminace podle čl. 1 odst. 1 a čl. 3 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina) – se má realizovat v rámci tohoto řízení. Ustanovení § 257 písm. j) ZZVZ, jak je v její věci vyložil Nejvyšší správní soud, však podle stěžovatelky zákonným příkazem k zastavení řízení v případě uzavření smlouvy na plnění veřejné zakázky tuto ochranu odnímá. Předmětné ustanovení podle ní brání nejen pokračování správního řízení u ÚOHS jakožto „jiného orgánu“ ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny, ale i následnému přístupu k soudu podle čl. 36 odst. 2 Listiny.

 

 

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 26.11.2021 10:00 do: 26.11.2021 10:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 2385/21
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Kateřina Šimáčková Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 5 Ao 13/2021-44 ze dne 24. 6. 2021 a usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 5 Ao 6/2021-40 ze dne 24. 6. 2021
Stručná charakteristika:  Právo na soudní ochranu
Označení navrhovatelů:  A. A. K, E. H. K a S. D. K
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Dne 6. 4. 2021, v době stavu pandemické pohotovosti dle § 1 odst. 3 zákona č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19 a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „pandemický zákon“), vydalo Ministerstvo zdravotnictví mimořádné opatření č. j. MZDR 14592/2021-3/MIN/KAN, kterým s odkazem na § 69 odst. 1 písm. i) a odst. 2 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve znění pozdějších předpisů, omezilo osobní přítomnost žáků ve školách. Dle mimořádného opatření byla umožněna osobní přítomnost žáků na vzdělávání za podmínky, že se dvakrát týdně podrobí vyšetření prostřednictvím neinvazivního antigenního testu na přítomnost antigenu viru SARS-CoV-2, způsobujícího onemocnění COVID-19, a prokáží se negativním výsledkem tohoto vyšetření (čl. I mimořádného opatření). Testování se ovšem nemusely podrobit mimo jiné osoby, které prodělaly laboratorně potvrzené onemocnění COVID-19 a u kterých neuběhlo od prvního pozitivního testu více než 90 dní [čl. II písm. a) mimořádného opatření], nebo osoby disponující certifikátem o očkování za předpokladu, že od očkování uběhla požadovaná doba [čl. II písm. c) mimořádného opatření]. Stěžovatelka a) byla v té době žákyní nižšího stupně víceletého gymnázia, stěžovatelka c) žákyní základní školy a stěžovatelka b) se zúčastnila povinného předškolního vzdělávání v mateřské škole. Stěžovatelky se obrátily na Nejvyšší správní soud a domáhaly ze zrušení mimořádného opatření (ve znění pozdějších opatření). Tvrdily, že onemocnění COVID-19 prodělaly v prosinci 2020 a že dle laboratorních testů mají dostatek protilátek. Nezákonnost mimořádného opatření spatřovaly mimo jiné v tom, že v něm nebyla zakotvena výjimka z testování pro osoby, které prodělaly onemocnění a mají proti němu protilátky.

Nejvyšší správní soud ústavními stížnostmi napadenými usneseními odmítl návrhy stěžovatelek jako zjevně neopodstatněné dle § 13 odst. 3 věty první pandemického zákona. K výše uvedené námitce Nejvyšší správní soud uvedl, že stěžovatelky nemají laboratorně potvrzeno prodělání onemocnění COVID-19 a svým návrhem se „v podstatě dožadují toho, aby byla v mimořádném opatření stanovena další výjimka vztahující se na osoby s dostatečným množstvím protilátek“, a aby tak byly tyto osoby postaveny „na roveň osobám očkovaným“. Nejvyšší správní soud konstatoval, že „nemá pravomoc doplňovat jakékoli ustanovení (další výjimku) do napadeného opatření“, neboť by tím nepřípustně zasáhl do pravomoci Ministerstva zdravotnictví; úlohou správních soudů totiž není opatření obecné povahy „dotvářet či hledat optimální řešení“. Mimořádné opatření jako akt smíšené povahy „v mnohém připomíná právní předpis“ a úlohu Nejvyššího správního soudu lze „připodobnit roli Ústavního soudu jako tzv. negativního zákonodárce; ustanovení zákonů, která jsou v rozporu s ústavním zákonem, může zrušit, nemůže je však nahradit svým vlastním rozhodnutím“. Nejvyšší správní soud proto uzavřel, že „může napadené opatření obecné povahy nebo jeho část zrušit, nemůže ho ovšem nijak doplnit či dotvořit vlastním rozhodnutím, jak fakticky požadují navrhovatelky, neboť by si tím osoboval více oprávnění, než mu ze zákona přísluší.“

Podle stěžovatelek bylo napadenými rozhodnutími porušeno zejména jejich základní právo na spravedlivý proces zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, neboť Nejvyšší správní soud se s jejich námitkami nikterak nevypořádal. V této souvislosti se stěžovatelky dovolávají rozsudků Nejvyššího správního soudu č. j. 6 Ao 21/2021-23 ze dne 30. 6. 2021, body 19–21, a č. j. 6 Ao 19/2021-66 a ze dne 13. 8. 2021, body 30 a 38. V těchto rozsudcích byla jiná mimořádná opatření označena za nezákonná i proto, že Ministerstvo zdravotnictví v nich neodůvodnilo, proč s osobami s laboratorně zjištěnými protilátkami zachází odlišně od osob očkovaných či od osob, které prodělaly onemocnění COVID-19 nejpozději před 90 dny.