I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 19.11.2024 10:00 do: 19.11.2024 10:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 2003/24
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Tomáš Langášek LL.M.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 2. dubna 2024 č. j. 13 To 40/2024-379
Stručná charakteristika: Právo na soudní a jinou právní ochranu
Označení navrhovatelů: A. B., zast. advokátkou JUDr. Lucií Hrdou
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatelka v trestním řízení proti obviněnému (obžalovanému) vystupovala jako poškozená. Okresní soud rozhodl tak, že obviněného uznal vinným z přečinu týrání osoby žijící ve společném obydlí, přečinu vydírání, přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy a dále zločinu vydírání a omezování osobní svobody. Za uvedené trestné činy a sbíhající se přečin porušování domovní svobody a přečin krádeže ukončený ve stádiu pokusu, za něž byl dřívějším rozsudkem okresního soudu obžalovaný uznán vinným, okresní soud uložil obžalovanému souhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání čtyř let a trest propadnutí věci. Dále okresní soud přiznal stěžovatelce jako poškozené trestným činem nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 250 000 Kč. Se zbytkem nároku a s nárokem na náhradu škody ji odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních. Proti rozsudku okresního soudu se odvolal obžalovaný i státní zástupkyně. Krajský soud zrušil rozsudek okresního soudu ve výroku o trestu odnětí svobody a ve výroku o náhradě nemajetkové újmy. Nově rozhodl tak, že obžalovanému uložil souhrnný trest odnětí svobody v trvání čtyř a půl let; povinnost uhradit stěžovatelce náhradu nemajetkové újmy snížil na 150 000 Kč.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že odvolací soud nepřípustným způsobem překročil rozsah odvolacího přezkumu. Ústavní stížností se domáhá zrušení rozsudku krajského soudu s tvrzením, že jím bylo porušeno její ústavně zaručené právo na soudní ochranu.
III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 20.11.2024 08:00 do: 20.11.2024 08:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 2835/23
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Milan Hulmák Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. března 2023 č.j. 2 To 82/2022-1172 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. srpna 2022 č. j. 3 T 13/2020-1155
Stručná charakteristika: Právo na právní pomoc a tlumočníka, právo vlastnit majetek, nabývání majetku, odškodnění
Označení navrhovatelů: J. Ř.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatel se z pozice poškozeného účastnil trestního řízení, ve kterém byl vedlejší účastník shledán vinným zločinem podvodu, a byla mu uložena povinnost zaplatit poškozenému částku ve výši 4 992 563 Kč. Stěžovatel podal návrh na uložení povinnosti vedlejšímu účastníkovi nahradit mu náklady vzniklé v souvislosti s uplatňováním nároku na náhradu škody, včetně nákladů vzniklých přibráním zmocněnce, a to v celkové výši 380 666 Kč včetně DPH. Napadeným usnesením městského soudu bylo rozhodnuto, že je vedlejší účastník povinen nahradit stěžovateli náklady vzniklé v souvislosti s uplatňováním nároku na náhradu škody, včetně nákladů vzniklých přibráním zmocněnce, a to v celkové výši 46 706 Kč včetně DPH a 5 300 Kč bez DPH. Dále bylo rozhodnuto, že co do zbytku uplatněného nároku se návrh stěžovatele zamítá. Napadeným usnesením vrchního soudu bylo usnesení městského soudu zrušeno a bylo znovu rozhodnuto tak, že je vedlejší účastník povinen nahradit stěžovateli náklady vzniklé v souvislosti s uplatňováním nároku na náhradu škody, včetně nákladů vzniklých přibráním zmocněnce v celkové výši 53 119 Kč. Dále bylo rozhodnuto, že ve zbytku uplatněného nároku se návrh stěžovatele zamítá. Obecné soudy dospěly k závěru, že stěžovateli za několik z účtovaných úkonů odměna nepřísluší. Především však stěžovatelem požadovaná částka nebyla přiznána s odůvodněním, že bylo namístě vyjít z ustálené soudní praxe představované judikaturou Ústavního soudu.
Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že jimi byla porušena jeho práva na ochranu vlastnictví, soudní ochranu a právní pomoc v řízení.
III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 20.11.2024 08:30 do: 20.11.2024 09:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 466/24
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Lucie Dolanská Bányaiová Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 13. prosince 2023 č. j. 2 As 244/2023-42, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. června 2023 č. j. 3 A 59/2021-48, rozhodnutí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ze dne 26. dubna 2021 č. j. MSMT-18906/2021-4 a rozhodnutí Univerzity Karlovy ze dne 19. ledna 2021 č. j. NO/UKRUK/340/2018/Pv
Stručná charakteristika: Právo na soudní a jinou právní ochranu, vzdělání, správní řízení
Označení navrhovatelů: Mgr. M. A., zast. JUDr. Mgr. Filipem Rigelem, Ph.D., advokátem
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatelka v roce 2017 požádala Univerzitu Karlovu o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělávání. Žádost směřovala k uznání studijního programu Učitelství německého a anglického jazyka, který úspěšně absolvovala na univerzitě v Německu v roce 1981. Univerzita Karlova napadeným rozhodnutím (osvědčením) stěžovatelce uznala diplom z německé univerzity a potvrdila jeho rovnocennost s vysokoškolským diplomem vydaným v České republice veřejnou vysokou školou pro studium v navazujícím magisterském studijním programu v oblasti vzdělávání Učitelství. Současně stěžovatelce uznala vzdělání v oboru Germanistika získané studiem na téže univerzitě. Univerzita uvedla, že stěžovatelka může užívat zahraniční titul Diplomgermanist, ale nikoliv akademické tituly udělované podle zákona o vysokých školách. Současně konstatovala, že se nejednalo o správní řízení podle zákona č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a některých příslušníků jiných států a o změně některých zákonů. Odvolání stěžovatelky Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy zamítlo. Stejným způsobem rozhodly o stěžovatelčině žalobě a kasační stížnosti i městský soud a Nejvyšší správní soud.
Stěžovatelka se závěry obecných soudů a správních orgánů nesouhlasí. Má za to, že jimi byla porušena její základní práva na soudní ochranu a spravedlivý proces. Stěžovatelka namítá, že správní orgány i správní soudy nevyčerpaly předmět řízení o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání. Připomíná, že předmětem její žádosti bylo uznání studijního programu Učitelství německého a anglického jazyka, nicméně univerzita jí uznala pouze oblast vzdělávání Učitelství a jako obor (nikoliv program) Germanistiku. Uvádí, že chtěla-li univerzita žádosti vyhovět jen zčásti, měla současně s vydaným osvědčením vydat i negativní rozhodnutí o zamítnutí části žádosti (s odůvodněním), což se ovšem nestalo. Stěžovatelka dále namítá, že neměla možnost vyjádřit se k podkladům pro rozhodnutí.
III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 20.11.2024 14:00 do: 20.11.2024 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 1966/24
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jiří Přibáň DrSc.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 6. 2024, č. j. 5 To 33/2024-28232 a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. 4. 2024, č. j. 1 T 8/2018-28134.
Stručná charakteristika: právo na osobní svobodu, právo na soudní ochranu
Označení navrhovatelů: J. F.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Proti stěžovateli je u krajského soudu vedeno trestní stíhání pro jednání, jehož se měl dopustit obchodováním s padělanými obrazy, které lživě vydával za originály. Jeho jednání je právně kvalifikováno jako zločin podvodu skládající se ze 17 útoků, které se měly odehrát v průběhu několika let a jimiž měla být způsobena škoda v řádu desítek milionů Kč. Stěžovatel byl poprvé vzat do vazby usnesením okresního soudu v květnu 2016. O rok později byl usnesením krajského soudu z vazby propuštěn za současného přijetí peněžité záruky ve výši 8 500 000 Kč. Usnesením krajského soudu z prosince 2023 bylo rozhodnuto o opětovném vzetí stěžovatele do vazby a o zrušení peněžité záruky. K příslušnému opatření krajský soud přistoupil proto, že stěžovatel i přes deklarované velmi závažné zdravotní obtíže, pro které opakovaně žádal o odročování hlavního líčení, vedl naprosto běžný život, fakticky bez omezení. Tím nastala důvodná obava z toho, že se stěžovatel bude i nadále vyhýbat trestnímu stíhání a případně i nástupu do výkonu trestu, a to i pobytem v zahraničí, kde má rodinné vazby, a že bude opakovat trestnou činnost, pro kterou je stíhán. Krajský soud tedy napadeným usnesením rozhodl tak, že žádost stěžovatele o propuštění z vazby zamítl. Dále rozhodl, že se vazba nenahrazuje písemným slibem stěžovatele ani dohledem probačního úředníka nebo jinými opatřeními za současného stanovení výkonu elektronické kontroly. Krajský soud také nepřijal nabídku peněžité záruky. Stěžovatel napadl usnesení krajského soudu stížností, kterou vrchní soud jako nedůvodnou zamítl. Klíčovou otázkou v posuzované věci je to, zda maření hlavního líčení za současného nevyužití méně invazivních opatření podle trestního řádu lze považovat za důvod vazby útěkové.
Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva na zákaz mučení a jiného nelidského zacházení, na osobní svobodu, na ochranu zdraví a na soudní ochranu.