II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 30.11.2021 14:00 do: 30.11.2021 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 2925/20
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. David Uhlíř
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 19. listopadu 2019 č. j. 6 C 313/2017-210, rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. května 2020 č. j. 19 Co 157/2020-247 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. září 2020 č. j. 21 Cdo 2325/2020-267
Stručná charakteristika: odškodnění za pracovní úraz
Označení navrhovatelů: J. V.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatel, zaměstnaný u žalované společnosti (v řízení před Ústavním soudem v postavení vedlejší účastnice) jako zedník, utrpěl v srpnu roku 2014 jako spolujezdec řidiče v automobilu ve vlastnictví vedlejší účastnice vážná poranění v důsledku dopravní nehody. V srpnu 2015 byl u stěžovatele shledán vznik invalidity prvního stupně s poklesem pracovní schopnosti o 35%. Stěžovatel mimosoudně uplatnil nárok na tzv. bolestné podle § 2927 občanského zákoníku na základě tvrzené objektivní odpovědnosti vedlejší účastnice, jakožto provozovatelky motorového vozidla, u pojistitele vedlejší účastnice, kterým byla Kooperativa pojišťovna, a.s. Kooperativa pojišťovna, a.s. nejprve vyplatila stěžovateli v souvislosti s újmou na zdraví na bolestném (a souvisejících nárocích, zejm. na náhradě cestovného) celkem částku 178 810 Kč, avšak vzhledem k tomu, že újmu na zdraví stěžovatele nakonec hodnotila jako pracovní úraz, jí vyplacené pojistné plnění regresně uplatnila na České pojišťovně, a.s., která byla u vedlejší účastnice pojistitelem pojištění pro případ odpovědnosti za pracovní úrazy a nemoci z povolání, a se zbytkem dalších nároků odkázala stěžovatele na vedlejší účastnici. Česká pojišťovna, a.s., na níž se tedy stěžovatel následně obrátil, plnila za vedlejší účastnici stěžovateli z titulu zákonného pojištění odpovědnosti za pracovní úraz na náhradě za ztížení společenského uplatnění v souvislosti s újmou na zdraví celkovou částku 250 000 Kč (vyplacenou na dvakrát v dílčích plněních v říjnu 2016 a květnu 2017). Další plnění na náhradu ztížení společenského uplatnění, kterého se stěžovatel domáhal, již Česká pojišťovna, a.s. neposkytla. Stěžovatel se poté bránil soudní cestou a podal v roce 2017 žalobu, prostřednictvím které se po vedlejší účastnici domáhal náhrady ztížení společenského uplatnění ve výši 462 718 Kč s příslušenstvím. Stěžovatel zejména nesouhlasil se závěrem, že by daná újma na zdraví měla být pracovním úrazem, a trval na tom, že jde o odpovědnost vedlejší účastnice za škody vzniklé v důsledku dopravní nehody jakožto odpovědnosti provozovatele motorového vozidla (dopravního prostředku) ve smyslu § 2927 občanského zákoníku. Stěžovatel si ještě před zahájením soudního řízení nechal vyhotovit revizní lékařský posudek, který určil dle stavu k únoru 2017 výši náhrady za ztížení společenského uplatnění na částku 712 178 Kč odpovídající hodnotě 6,73% z absolutního vyřazení ze všech sfér společenského zapojení, a to na základě Metodiky Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví - bolest a ztížení společenského uplatnění podle § 2958 občanského zákoníku (dále jen „metodika“). Na předžalobní výzvu stěžovatele k úhradě peněžní částky 462 718 Kč (tj. ohodnocení ve výši 712 178 Kč snížené o vyplacené pojistné plnění ve výši 250 000 Kč) vedlejší účastnice nereagovala.
Okresní soud ve Strakonicích žalobu zamítl v celém rozsahu. Dospěl totiž k závěru, že újma na zdraví byla pracovním úrazem a stěžovatel má nárok na náhradu za ztížení společenského uplatnění v pracovněprávním režimu ve smyslu § 372 zákoníku práce. Výši odškodnění stanovil v souladu s nařízením vlády č. 276/2015 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, ve znění pozdějších předpisů, na 175 000 Kč (700 bodů x 250 Kč), což znamená, že mu od České pojišťovny a.s., která plnila za vedlejší účastnici, již dostalo plné náhrady, na niž mu vznikl nárok. K nemožnosti (subsidiárního) užití metodiky se soud prvního stupně vyjádřil tak, že tuto lze dle jeho názoru aplikovat výlučně v občanskoprávních vztazích. Návrhu stěžovatele na zvýšení odškodnění postupem dle § 388 zákoníku práce na částku, které by bylo dosaženo, pokud by kalkulace byla provedena postupem dle metodiky, soud prvního stupně nevyhověl, neboť neshledal žádné „… výjimečné důvody hodné mimořádného zřetele“. Krajský soud v Praze následné odvolání stěžovatele zamítl a stěžovatel poté neuspěl ani u Nejvyššího soudu.
Dle názoru stěžovatele jsou důsledky duality odškodňování ztížení společenského uplatnění v podobě, ve které je aplikována současnou českou soudní praxí na základě nařízení vlády č. 276/2015 Sb., neústavní, neboť tím, že je obecnými soudy výslovně aprobovaná možnost poskytnutí výrazně nižšího odškodnění fyzické osobě - zaměstnanci, která utrpěla pracovní úraz, oproti odškodnění u ostatních fyzických osob, jejichž pro věc rozhodné poměry jsou obdobné a jejichž společenské uplatnění je zasaženo srovnatelně, je porušován ústavně zakotvený princip rovnosti v právech. Zdraví je dle stěžovatele „stejnou hodnotou u každého člověka“.
IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 30.11.2021 14:00 do: 30.11.2021 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 622/21
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Josef Fiala CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti postupu Okresního soudu ve Zlíně při nakládání s trestním příkazem ze dne 12. února 2021 sp. zn. 34 T 15/2021
Stručná charakteristika: právo na soudní ochranu, na právní pomoc v řízení před soudy a na obhajobu a tlumočníka
Označení navrhovatelů: H. M.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Okresní soud ve Zlíně trestním příkazem stěžovatele uznal vinným přečinem padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1 trestního zákoníku a odsoudil ho k trestu vyhoštění z území České republiky na dobu dvaceti měsíců. Dále mu uložil trest propadnutí věci, a to padělaného občanského průkazu Rumunska a padělaného řidičského průkazu Rumunska. Stěžovatel převzal trestní příkaz osobně v průběhu vazebního zasedání dne 12. 2. 2021, přičemž v protokolu o vazebním zasedání je uvedeno, že se vyslovil tak, že se práva podat odpor vzdává a nepřeje si, aby odpor podal „někdo z osob mu blízkých“. Následně stěžovatel převzal výzvu k vycestování z České republiky. Stěžovatel dne 16. 2. 2021 podal proti trestnímu příkazu odpor. Okresní soud stěžovatelovo podání zařadil do spisu a samosoudce, který vydal trestní příkaz, obhájkyni stěžovatele ústně sdělil, že trestní příkaz již nabyl právní moci.
Stěžovatel ve své ústavní stížnosti namítá, že při vazebním zasedání dne 12. 2. 2021 mu nebylo tlumočeno do ukrajinského jazyka, nýbrž do ruského jazyka, navíc v nedostatečném rozsahu. Dále vytýká, že se mu nedostalo poučení o tom, že má právo se poradit s obhájcem před tím, než se vyjádří, zda se vzdává práva podat odpor proti trestnímu příkazu, po celou dobu byl pod nátlakem a v obavě ze vzetí do vazby se nebránil. Tvrdí, že vzdání se předmětného práva neučinil vědomě, vážně a s pochopením všech následků, které nastanou.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 30.11.2021 14:30 do: 30.11.2021 15:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 1625/21
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Pavel Rychetský dr. h. c.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 2021 sp. zn. 32 Cdo 3401/2020-473
Stručná charakteristika: Posouzení přípustnosti dovolání podle § 237 občanského soudního řádu
Označení navrhovatelů: HAMPR SK s.r.o., sídlem Lúčky 2582/5-8, Skalica, Slovenská republika, zastoupená JUDr. Tomášem Chovancem, advokátem
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatelka byla generálním dodavatelem stavby „Multifunkční dům Ostrava-Dubina“. Akceptačním dopisem ze dne 18. 7. 2011 oznámila vedlejší účastnici, že byla vybrána k realizaci dodávky a montáže vodovodního řádu (přeložky vodovodu DN 500). Mělo jít o závaznou objednávku stěžovatelky a podnět k okamžitému zahájení prací. Vedlejší účastnice, která podepsala akceptační dopis, tyto práce ale nezahájila. Dopisem ze dne 28. 7. 2011 sdělila stěžovatelce, že po vyhodnocení obsahu akceptačního listu s ní neuzavře smlouvu o dílo, nebudou-li jí poskytnuty záruky na úhradu navrhované smluvní ceny. Neúčast vedlejší účastnice na realizaci předmětného díla řešila stěžovatelka prostřednictvím jiné společnosti, které zaplatila částku o 786 000 Kč vyšší, než byla cena uvedená ve zmíněném akceptačním listu. Žalobou proti vedlejší účastnici se proto domáhala zaplacení této částky s příslušenstvím. Mezi účastníky bylo sporné, zda došlo k uzavření smlouvy o dílo podpisem akceptačního listu. Vedlejší účastnice tvrdila, že akceptační list byl pouze objednávkou a teprve následně měl být nahrazen smlouvou o dílo, která uzavřena nebyla. Stěžovatelka nebyla v řízení před obecnými soudy úspěšná. Řízení vyvrcholilo před Nejvyšším soudem, když dovolání stěžovatelky bylo odmítnuto zčásti jako vadné, zčásti jako nepřípustné.
Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti nesouhlasí se závěrem Nejvyššího soudu, že nesplnila zákonnou podmínku přípustnosti dovolání. Otázky hmotného nebo procesního práva jí byly podle jejího názoru řádně a dostatečně určitě specifikovány.
III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 30.11.2021 15:00 do: 30.11.2021 15:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 1020/21
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Radovan Suchánek Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. ledna 2021 č. j. 29 NSČR 50/2020-P37-17
Stručná charakteristika: právo na soudní ochranu - doručování
Označení navrhovatelů: M. Z., L. Z.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl, že pohledávky obchodní společnosti Home Credit, a. s. (dále též jen „věřitel“), přihlášené do insolvenčního řízení přihláškou evidovanou pod č. 37, se co do částky 69 313,58 Kč odmítají. Krajský soud odůvodnil rozhodnutí tak, že jde o nevykonatelné pohledávky popřené insolvenčním správcem, přičemž věřitel neuplatnil své právo podat žalobu na jejich určení. Proti tomuto usnesení podal věřitel odvolání ze dne 25. 10. 2019. Usnesením ze dne 21. 11. 2019 změnil krajský soud usnesení ze dne 21. 9. 2019 tak, že se pohledávky věřitele co do částky 69 313,58 Kč neodmítají. Krajský soud uvedl, že „úřední činností zjistil, že dne 4. 10. 2019 byla podána incidenční žaloba“, ve které vystupuje věřitel jako žalobce a stěžovatelé jako žalovaní, pročež usnesení ze dne 21. 9. 2019 nemělo být vůbec vydáno. Proti usnesení krajského soudu ze dne 21. 11. 2019 podali stěžovatelé odvolání, na jehož základě Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 6. 2. 2020 potvrdil napadené usnesení krajského soudu jako věcně správné. Vrchní soud se neztotožnil s argumentací stěžovatelů, že věřitel podal určovací žalobu opožděně, v důsledku čehož měla být podle stěžovatelů odmítnuta. V dané věci bylo podle vrchního soudu rozhodující, že insolvenční správce nesprávně poučil věřitele o počátku běhu lhůty k podání určovací žaloby, pročež nelze jeho žalobu doručenou krajskému soudu dne 4. 10. 2019 považovat za opožděnou. Krajský soud proto autoremedurou změnil své usnesení ze dne 21. 9. 2019, a to při splnění všech podmínek stanovených § 95 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů. Vrchní soud poučil účastníky řízení o přípustnosti dovolání s tím, že „lhůta pro podání dovolání začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátům zvláštním způsobem“. Předmětné usnesení bylo doručeno dne 19. 2. 2020 do datové schránky právního zástupce stěžovatelů a dále též v listinné podobě stěžovatelce dne 26. 2. 2020 a stěžovateli dne 28. 2. 2020. Stěžovatelé podali proti usnesení vrchního soudu dovolání doručené krajskému soudu dne 28. 4. 2020. Z písemnosti „předložení věci k rozhodnutí o dovolání“ je patrné, že dovoláním napadené usnesení bylo doručeno shora uvedeným osobám, přičemž zde krajský soud uvedl, že „dovolání bylo podáno včas“. Nejvyšší soud však ústavní stížností napadeným usnesením odmítl dovolání stěžovatelů podle § 243c odst. 3 věty první ve spojení s § 218a a § 243f odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, jako opožděné. Uvedl, že stěžovatelé byli řádně poučeni o lhůtě k podání dovolání, přičemž usnesení vrchního soudu jim bylo doručeno prostřednictvím jejich právního zástupce dne 19. 2. 2020. Posledním dnem dvouměsíční lhůty k podání dovolání tak bylo 20. 4. 2020. Pokud stěžovatelé podali dovolání až dne 28. 4. 2020, učinili tak opožděně, pročež je musel odmítnout.
Stěžovatelé ve své ústavní stížnosti zejména namítají, že odmítnutím dovolání porušil Nejvyšší soud jejich právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, resp. právo na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Nejvyšší soud podle nich nerespektoval kogentní zákonnou úpravu počítání lhůt, v důsledku čehož jejich dovolání nesprávně posoudil jako opožděné.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 01.12.2021 10:00 do: 01.12.2021 10:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 1238/21
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Kateřina Šimáčková Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 24. června 2020 č. j. 51 A 48/2019-47, rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. března 2021 č. j. 5 As 224/2020-25, usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 22. července 2020 č. j. 51 A 48/2019-53 a rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 9. března 2021 č. j. 8 As 137/2020-33
Stručná charakteristika: Právo na spravedlivý proces, tělesnou integritu a péči o zdraví
Označení navrhovatelů: D. S., Š. K. a P. L.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Porodní asistentka (dále též „žalobkyně“) požádala v červnu 2015 o rozšíření oprávnění k poskytování zdravotních služeb porodní asistentky též na vedení fyziologického porodu ve vlastním sociálním prostředí pacientek. Krajský úřad Středočeského kraje rozhodnutím ze dne 26. 6. 2019 zastavil řízení s tím, že jde o zjevně právně nepřípustnou žádost. Ministerstvo zdravotnictví toto usnesení potvrdilo. V rozhodnutí o odvolání konstatovalo, že „podle české právní úpravy jsou možné jen tři způsoby poskytování péče porodní asistentkou (podmínky poskytování péče), a to 1) péče ve vlastním sociálním prostředí pacienta (rozuměna pouze ošetřovatelská činnost bez vedení fyziologického porodu), 2) péče ve zdravotnickém zařízení, v němž nejsou vedeny porody a 3) péče ve zdravotnickém zařízení, kde jsou vedeny fyziologické porody. Pouze ve třetím z uvedených případů je možné, aby porodní asistentka na základě oprávnění k poskytování zdravotních služeb ve svém zdravotnickém zařízení poskytovala komplexní péči, tj. včetně vedení fyziologických porodů“. V současné době tak má porodní asistentka oprávnění poskytovat služby porodní asistentky v omezeném rozsahu, neboť není oprávněna vést fyziologické porody ve vlastním sociálním prostředí svých klientek. Žalobkyně podala žalobu proti tomuto rozhodnutí ve správním soudnictví a stěžovatelky, které jsou klientkami a budoucími klientkami uvedené porodní asistentky, se domáhaly toho, aby mohly v řízení před krajským soudem vystupovat v postavení osob zúčastněných na řízení podle § 34 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní. Stěžovatelky uvedly různé důvody, jak budou poškozeny na svých právech rozhodnutím o tom, že uvedená porodní asistentka nemá oprávnění vést fyziologický porod ve vlastním sociálním prostředí klientek. Krajský soud rozhodl ve dvou usneseních o tom, že ani jedna ze stěžovatelek není osobou zúčastněnou na řízení, neboť žádná z nich nesplňuje materiální podmínku přímého, nezprostředkovaného dotčení na právech a povinnostech. Kasační stížnosti proti těmto usnesením Nejvyšší správní soud zamítl.
Všechny tři stěžovatelky argumentují tím, že materiální podmínka přímého dotčení na subjektivních veřejných právech a povinnostech je naplněná, neboť rozhodnutí zasahuje do jejich práv zaručených Listinou základních práv a svobod. Porodní asistentka je podle nich z podstaty svého povolání a vzdělání plně způsobilá vést samostatně fyziologický porod, včetně porodu v domácím prostředí. Kontinuální péče komunitní porodní asistentky je bezpečná pro dítě (v porovnání s obvyklou nemocniční péčí nedochází k více traumatickým a fatálním událostem), významně zdravotně lepší pro matky (méně císařských řezů, rychlejší rekonvalescence, lepší nástup a podpora kojení) a zároveň nevykazuje žádné nevýhody. Stěžovatelkám je kontinuální péče odepírána omezením oprávnění porodní asistentky, respektive jeho části, a to vedení fyziologického porodu, čímž je zasaženo do jejich práva na soukromý a rodinný život (v podobě znemožnění volby místa porodu).
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 03.12.2021 10:00 do: 03.12.2021 10:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 1886/21
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Kateřina Šimáčková Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti výroku II usnesení Městského státního zastupitelství v Praze č. j. KZT 196/2020-151 ze dne 14. 5. 2021 a výroku I usnesení Městského státního zastupitelství v Praze č. j. KZT 196/2020-151 ze dne 14. 5. 2021
Stručná charakteristika: Právo na účinné vyšetřování plynoucí z práva na život
Označení navrhovatelů: Dr. T.B., CH.B., S.K.F., A.S., C.T.-B. a J.S.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatelé vystupovali jako poškození v trestním řízení, týkajícím se používaní střelných zbraní na československých hranicích. Toto řízení bylo vedeno proti M. J., JUDr. L. Š. a JUDr. V. V., CSc., stíhaným pro skutek kvalifikovaný jako zvlášť závažný zločin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. c), odst. 2 písm. b), e) trestního zákoníku. Trestní stíhání M. J. bylo zastaveno z důvodu jeho smrti. Zastaveno bylo rovněž stíhání JUDr. L. Š. a JUDr. V. V., CSc., kteří podle znaleckého posudku trpí závažnou duševní poruchou, v jejímž důsledku nejsou schopni chápat smysl trestního řízení. Proti usnesením o zastavení trestního stíhání podali stěžovatelé stížnosti, které Městské státní zastupitelství v Praze napadeným usnesením zamítlo. Tím podle stěžovatelů porušilo jejich ústavně zaručená práva. Stěžovatelé zejména namítají, že závěr o neschopnosti obviněných Š. a V. chápat smysl trestního stíhání kvůli duševní poruše byl učiněn na základě posudku znalců, kteří měli být vyloučeni pro podjatost.