I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 29.11.2023 14:00 do: 29.11.2023 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: 1 US 1534/23
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: Prof. JUDr. PhDr. Jan Wintr Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 30 Cdo 500/2023 201 ze dne 21. 3. 2023, rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 62 Co 114/2022-147 ze dne 27. 7. 2022 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 č. j. 18 C 3/2021-111 ze dne 27. 10. 2021.
Stručná charakteristika: Náhrada škody způsobené nesprávným úředním postupem.
Označení navrhovatelů: F. V.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatele dne 2. 9. 2016 zastavila policejní hlídka. Jeden z policistů při kontrole dokladů stěžovatele fyzicky napadl a poté jej hlídka odvezla na služebnu, kde byl několik hodin neoprávněně zadržován. Proti policistům bylo následně vedeno společné trestní řízení. Oba byli odsouzeni za přečin zneužití pravomoci úřední osoby a jeden z nich i za přečin omezování osobní svobody. Stěžovatele obecné soudy odkázaly s nárokem na náhradu újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. Konstatovaly totiž, že na jednání policistů je třeba nahlížet jako na jednání při plnění úkolů státu a za vzniklou újmu tedy odpovídá stát. Předmětem řízení před obecnými soudy byl nárok stěžovatele na náhradu újmy způsobené nesprávným úředním postupem jednoho z policistů. Nárok na náhradu újmy způsobené druhým policistou tvoří samostatnou větev případu. Stěžovatel svůj nárok na náhradu újmy uplatnil u Ministerstva vnitra. Nedočkal se reakce, a proto na stát podal žalobu. Ministerstvo však vzneslo námitku promlčení. Uvedlo, že šestiměsíční lhůta začala běžet dne 2. 9. 2016, kdy se stěžovatel v důsledku policejního zákroku o vzniklé újmě dozvěděl, nikoli až vyhlášením rozsudku. Stěžovatel se proti tomu ohradil a rozvedl svou argumentaci o počátku běhu promlčecí lhůty. Současně uvedl, že námitka promlčení ze strany státu je v rozporu s dobrými mravy. Obvodní soud stěžovatelovu žalobu zamítl a dal za pravdu ministerstvu. Městský soud k odvolání stěžovatele potvrdil prvostupňový rozsudek. Nejvyšší soud následně dovolání stěžovatele odmítl.
Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdí, že se šestiměsíční lhůta měla počítat až od pravomocného odsouzení policisty. Dále zpochybňuje závěry obecných soudů k tvrzenému rozporu námitky promlčení s dobrými mravy. Ústavní stížností se domáhá zrušení rozhodnutí obecných soudů pro porušení svého ústavně zaručeného práva na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 29.11.2023 14:30 do: 29.11.2023 15:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: 1 ÚS 1096/23
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Pavel Šámal Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 7. února 2023 č. j. 14 Co 253/2022-578
Stručná charakteristika: právo na soudní ochranu
Označení navrhovatelů: Mgr. Z. Š., zastoupena Mgr. Bc. Martinem Kůsem, advokátem,
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Okresní soud zamítl návrh prvního vedlejšího účastníka – otce nezletilého na novou úpravu péče o druhého vedlejšího účastníka – nezletilého, dále upravil styk otce s nezletilým a rozhodl o výživném. Ohledně výchovných poměrů dospěl okresní soud k závěru, že střídavá péče není v zájmu nezletilého. Proti rozsudku podali otec i matka (stěžovatelka) odvolání. Matka podala odvolání pouze proti výroku o úpravě styku. Krajský soud napadeným rozsudkem i s přihlédnutím k přání nezletilého rozsudek okresního soudu změnil tak, že se nezletilý svěřuje do střídavé péče rodičů. Krajský soud dovodil, že základní předpoklady pro řádnou výchovu nezletilého a zázemí pro něj mají oba rodiče zhruba stejnou měrou.
V ústavní stížnosti stěžovatelka uvádí, že krajský soud rozhodoval na základě důkazu, který nebyl řádně proveden, čímž zatížil své rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti. Ústavní stížností se proto stěžovatelka domáhá zrušení napadeného rozsudku krajského soudu z důvodu porušení jejích základních práv, a to zejména práva na ochranu soukromého a rodinného života, práva na péči o dítě a jeho výchovu a práva na soudní ochranu.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 29.11.2023 15:00 do: 29.11.2023 15:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 2449/21
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Tomáš Lichovník
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost směřující proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2021 č. j. 20 Cdo 2871/2020-518
Stručná charakteristika: Náklady řízení v exekuci, použití § 150 o. s. ř.
Označení navrhovatelů: ČR - Ministerstvo financí
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Napadené usnesení Nejvyššího soudu lze označit za jednu ze závěrečných fází více než 20 let trvajících soudních sporů souvisejících s „vytunelováním“ dané obchodní společnosti. V roce 1997 Ministerstvo financí (stěžovatelka) nařídilo nucený přechod fondů obhospodařovaných touto společností na vedlejší účastnici (investiční společnost). Nejvyšší soud v roce 2014 zvrátil předchozí rozhodnutí soudů nižších instancí a dovodil, že stěžovatelka není odpovědna za škodu ve výši přesahující 2 miliardy Kč, kterou údajně měla způsobit vedlejší účastnici. Tato částka již nicméně byla stěžovatelkou vedlejší účastnicí na základě pravomocného (vyhovujícího) rozsudku odvolacího soudu vyplacena. Jelikož vedlejší účastnice prostředky odmítla vydat a svou (počáteční) žalobu o náhradu škody vzala zpět, zahájila stěžovatelka další soudní spor. V něm nalézací i odvolací soud následovaly předchozí právní názor Nejvyššího soudu a žalobě stěžovatelky vyhověly. Na základě jejich rozhodnutí vedlejší účastnice přistoupila k navrácení již zmíněné částky 2 miliard Kč (jistina), nicméně odmítla do definitivního vyřešení mimořádných opravných prostředků uhradit úroky z prodlení související s předmětnou jistinou. Poslední mimořádný opravný prostředek vedlejší účastnice, stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva, byla odmítnuta v roce 2019, vedlejší účastnice ale ani poté úroky neuhradila.
Stěžovatelka reagovala podáním návrhu na nařízení exekuce. Vedlejší účastnice se bránila návrhem na zastavení exekuce, kterému vyhověl až Nejvyšší soud. Stěžovatelka se původně ústavní stížností domáhala zrušení všech výroků usnesení Nejvyššího soudu, neboť byla přesvědčena, že jím byla porušeno její právo na spravedlivý proces a vlastnické právo. Mezitím stěžovatelka podala žalobu pro zmatečnost proti rozhodnutím předcházejícím napadenému usnesení, kterou městský soud potvrdil rozhodnutí nalézacího soudu. V průběhu se proti výroku napadeného usnesení o nákladech exekuce bránil také exekutor vymáhající pohledávku stěžovatelky v původním řízení, kterému Ústavní soud vyhověl. To přimělo Nejvyšší soud k vydání nového rozhodnutí, kterým výrazně zvýšil odměnu exekutora a uložil její zaplacení stěžovatelce.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 29.11.2023 15:30 do: 29.11.2023 16:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 1224/23
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Tomáš Lichovník
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost směřující proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2023 č. j. 25 Cdo 814/2022-282 a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21. 7. 2021 č. j. 25 Co 120/2021-253
Stručná charakteristika: Právo na přístup k soudu, posouzení podmínek dovolání
Označení navrhovatelů: R. H. zastoupen - JUDr. Mgr. Bohdanem Žáčkem, advokátem
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Okresní soud rozhodl o žalobě stěžovatele na zaplacení náhrady nemajetkové újmy ve výši 4 000 000 Kč s úrokem z prodlení za usmrcení stěžovatelových rodičů při dopravní nehodě tak, že uložil žalovaným (jedna z nich je vedlejší účastnice – pojišťovna) zaplatit stěžovateli částku 200 000 Kč. Ve zbytku žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Krajský soud k odvolání stěžovatele rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku změnil tak, že žalovaní jsou povinni zaplatit stěžovateli 200 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 400 000 Kč od 6. 12. 2012 do zaplacení do dvou měsíců od právní moci rozsudku. Dovolání stěžovatele Nejvyšší soud odmítl s tím, že stejně jako u dalších opravných prostředků i u dovolání platí, že k jeho podání je subjektivně oprávněn jen ten účastník, v jehož poměrech nastala rozhodnutím odvolacího soudu újma odstranitelná tím, že bude opravnému prostředku vyhověno.
Stěžovatel namítá, že se ze strany Nejvyššího soudu jedná o tzv. přepjatý formalismus a věcným neprojednáním dovolání tak došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces. Z toho důvodu se ústavní stížností domáhá zrušení rozhodnutí krajského a Nejvyššího soudu.