III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 26.11.2024 13:30 do: 26.11.2024 14:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 1998/24
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jiří Přibáň DrSc.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2024, č. j. 30 Cdo 3908/2023-266, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 6. 2023, č. j. 68 Co 112/2023-180, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 14. 10. 2022, č. j. 22 C 305/2020-117.
Označení navrhovatelů: J. S.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatel se žalobou domáhal po vedlejší účastnici České republice – Ministerstvu dopravy zaplacení částky 150 000 Kč s příslušenstvím jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout v důsledku nepřiměřené délky správního řízení a navazujícího soudního řízení nejprve o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu a následně o kasační stížnosti. Posuzované řízení bylo zahájeno v červnu 2015 a skončeno v květnu 2022. Stěžovatel předběžně uplatnil nárok u vedlejší účastnice, která jej odmítla. Obvodní soud napadeným rozsudkem žalobu zamítl. Konstatoval, že v posuzovaném řízení byl porušením povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě porušen zákon, a rozhodl, že je vedlejší účastnice povinna zaplatit stěžovateli náhradu nákladů řízení. K odvolání stěžovatele městský soud napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek obvodního soudu v zamítavém výroku o věci samé a ve vyhovujícím výroku o věci samé jej změnil tak, že se konstatuje, že v posuzovaném řízení bylo porušeno právo stěžovatele na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Dále rozhodl, že je vedlejší účastnice povinna zaplatit stěžovateli náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně. Dovolání stěžovatele Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné.
Ústavní stížnost se stěžovatel domáhá zrušení nákladových výroků rozhodnutí obecných soudů, a to pro porušení jeho základních práv na ochranu vlastnictví a soudní ochranu.
III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 26.11.2024 14:00 do: 26.11.2024 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 229/24
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Lucie Dolanská Bányaiová Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. listopadu 2023 č. j. 7 As 36/2023-61 a rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. ledna 2023 č. j. 142 A 2/2022-68
Stručná charakteristika: Právo na soudní a jinou právní ochranu, právo vlastnit majetek, nabývání majetku
Označení navrhovatelů: 1) V. M., 2) J. M., 3) H. V., 4) M. V., 5) D. F., 6) Ing. Z. H. a 7) Mgr. B. M., zastoupeni JUDr. Emilem Flegelem, advokátem
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Krajský soud napadeným rozsudkem zamítl návrh, kterým se stěžovatelé domáhali zrušení opatření obecné povahy – územního plánu vedlejší účastnice řízení obce. Nepřisvědčil jejich námitkám o nepřezkoumatelnosti územního plánu, resp. o nedostatečném vypořádání námitek ze strany vedlejší účastnice řízení. Z odůvodnění napadeného územního plánu vyplývá, že problematika změny funkčního využití plochy zahrnující pozemky, jichž jsou stěžovatelé vlastníky (resp. spoluvlastníky), byla v rámci vypořádání uvedených námitek obsáhle řešena. Vedlejší účastnice řízení podle krajského soudu vysvětlila, proč byly pozemky stěžovatelů zařazeny do kategorie mezi zemědělskou plochu, zatímco jiné ve stejné oblasti byly určeny k zastavění. Vedlejší účastnice řízení byla vedena zejména snahou chránit životní prostředí. Krajský soud neshledal ani rozpor uvedeného územního plánu s cíli a úkoly územního plánování. Podle krajského soudu nemohla obstát námitka stěžovatelů, že započali na uvedených pozemcích s realizací developerského projektu, neboť měli k dispozici pouze projektovou dokumentaci ohledně dopravního napojení jednoho z pozemků, nikoliv samotný projekt. Stěžovatelé rovněž s realizací uvedeného projektu otáleli a o to méně mohou namítat, že nový územní plán zasahuje do jejich práv. Krajský soud nezpochybnil, že napadený územní plán omezuje do jisté míry (spolu)vlastnické právo stěžovatelů, avšak v návaznosti na provedený test proporcionality a judikaturu správních soudů uzavřel, že nejde o zásah nepřiměřený. Změnou funkčního využití dotčených pozemků nedochází k jejich znehodnocení, stěžovatelé mohou pozemky využívat dosavadním způsobem. Následná kasační stížnost stěžovatelů byla napadeným rozsudkem Nejvyššího správního soudu zamítnuta.
Ústavní stížností se stěžovatelé domáhají zrušení rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že jimi byla porušena jejich základní práva na soudní ochranu, na ochranu vlastnictví a právo podnikat.
III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 26.11.2024 14:30 do: 26.11.2024 15:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 176/24
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Lucie Dolanská Bányaiová Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. listopadu 2023 č. j. 25 Cdo 121/2023-848, rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. října 2022 č. j. 1 Co 13/2022-775 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. srpna 2022 č. j. 23 C 99/2008-746
Stručná charakteristika: Lékařská péče, odpovědnost
Označení navrhovatelů: L. Č. a E. H., zastoupeni JUDr. Ing. Lukášem Prudilem, Ph.D., advokátem
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
V řízení o ochranu osobnosti se původní žalobce (nezletilý syn stěžovatelů) domáhal proti vedlejším účastnicím řízení (žalovaným) náhrady nemajetkové újmy ve výši 15 000 000 Kč způsobené zásahem do jeho osobnostních práv. Svou žalobu opřel o tvrzení, že opožděným stanovením správné diagnózy, podceněním příznaků infekce a nesprávným léčebným postupem zdravotníků bylo poškozeno jeho zdraví zcela zásadním způsobem. Z jeho osobnostních práv zůstalo zachováno pouze právo na život samotný. Všechna ostatní práva (nejen na samotné právo na zdraví, ale i právo na lidskou důstojnost, rodinný život nebo právo na soukromí) byla porušena. Poškození zdraví původního žalobce způsobila v roce 2002 nemocnice (právní předchůdkyně první vedlejší účastnice). Proti druhé vedlejší účastnici řízení (druhé žalované) byla žaloba podána z důvodu jejího ručitelského závazku. Ve věci rozhodoval krajský soud jako soud prvního stupně a posléze jako odvolací soud vrchní soud a Nejvyšší soud jako soud dovolací. V první fázi řízení soudy řešily převážně otázku promlčení uplatněného nároku a uzavřely, že nárok promlčen není. V říjnu 2015 původní žalobce zemřel a krajský soud pokračoval v řízení s jeho právními nástupci, nynějšími stěžovateli. Krajský soud žalobu zamítnul. Vrchní soud rozsudek krajského soudu zrušil a řízení zastavil s tím, že nárok původního žalobce na peněžité zadostiučinění je úzce spojen s původním žalobcem a zanikl jeho smrtí. Nejvyšší soud usnesení vrchního soudu zrušil s tím, že stěžovatelé, jako dědici původního žalobce, jsou jeho právními nástupci, o jejich procesním nástupnictví bylo již rozhodnuto krajským soudem a nebyl důvod řízení zastavit. Zároveň výslovně uvedl, že právo na finanční zadostiučinění za zásah do osobnostních práv, k němuž došlo poškozením zdraví zůstavitele do 31. 12. 2013, uplatněné u soudu za jeho života, patří do pozůstalosti zůstavitele zemřelého po 1. 1. 2014. V důsledku kasačního rozhodnutí Nejvyššího soudu poté vrchní soud předchozí rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, neboť dosavadní výsledky dokazování nedávaly dostatečný podklad pro závěr o skutkovém stavu, na který navazovalo právní posouzení věci. Z důvodu částečného zpětvzetí žaloby stěžovateli krajský soud řízení do částky 13 000 000 Kč zastavil.
Krajský soud následně v pořadí již čtvrtým rozsudkem zamítl žalobu, aby vedlejší účastnice řízení byly povinny stěžovatelům uhradit částku 2 000 000 Kč. Vyšel z následujícího zjištěného a prokázaného skutkového stavu, který opřel převážně o závěry plynoucí ze znaleckého posudku. Původní žalobce byl přijat do nemocnice dne 26. 7. 2002 (poté, co u něj bylo dne 24. 7. 2002 provedeno očkování tzv. trojvakcínou) s diagnózou ataka febrilních křečí. Krajský soud konstatoval, že s ohledem na stav původního žalobce a charakter opakovaných křečí měla být zvažována i jiná diagnóza a nad rámec provedených vyšetření mělo být zajištěno též vyšetření neurologické, aby se včas vyloučila infekce centrálního nervového systému. Nebyl-li by vyloučen virový původ infekce, mělo být zahájeno podávání antivirotik. K neurologickému vyšetření došlo až čtvrtý den hospitalizace a výsledek nebyl dobře interpretován, jelikož infekce byla pokládána za bakteriální a léčen byl antibiotiky. Antivirotika byla nasazena až po přeložení do jiné nemocnice dne 1. 8. 2002. Krajský soud uvedl, že pozdní nasazení antivirotické terapie bylo sice chybné, ale nelze je dát do stoprocentní přímé souvislosti s výsledným stavem původního žalobce. Nesprávný postup nemocnice totiž nezapříčinil onemocnění herpetickou encefalitidou, když touto infekcí se původní žalobce nakazil již před hospitalizací. Ani včasné nasazení antivirotik by nezaručilo jeho vyléčení bez následků. K odvolání stěžovatelů vrchní soud rozhodnutí krajského soudu ve věci samé potvrdil. Následné dovolání stěžovatelů Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné. Pro úplnost je třeba dodat, že první stěžovatel se před zahájením stávajícího řízení domáhal vlastního nároku na náhradu nemajetkové újmy z titulu porušení jeho práva na rodinný život. První vedlejší účastnice řízení na základě dohody o narovnání zaplatila prvnímu stěžovateli částku 750 000 Kč. Druhá stěžovatelka tento nárok z důvodu svého psychického a zdravotního stavu nebyla schopna uplatnit.
Stěžovatelé se ústavní stížností domáhají zrušení rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že jimi bylo porušeno jejich ústavně zaručené právo na soudní ochranu, jakož i právo na ochranu vlastnictví.
III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 26.11.2024 15:00 do: 26.11.2024 15:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 707/24
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: Mgr. Daniela Zemanová
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti postupu Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 4 Tdo 1050/2023
Označení navrhovatelů: Rebeltrans, s. r. o., zast. Mgr. Vladimírem Holcem, advokátem
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Rozsudkem městského soudu ve spojení s rozsudkem vrchního soudu byla stěžovatelka (obchodní společnost) uznána vinnou ze spáchání zločinu zkrácení daně, poplatku a povinné platby. Za toto jednání byla odsouzena k peněžitému trestu ve výši 1 750 000 Kč. Proti rozsudku vrchního soudu podala stěžovatelka prostřednictvím svého obhájce podání označené jako dovolání, které Nejvyšší soud přípisem vrátil stěžovatelce bez věcného vyřízení. Tento postup odůvodnil tím, že jednatelé stěžovatelky nemohli stěžovatelce zvolit obhájce, protože sami byli v postavení spoluobviněných a nemohli tedy za právnickou osobu vykonávat úkony v trestním řízení. Z pozice obhájce diskvalifikovala advokáta rovněž ustálená judikatura, podle které obhájcem nemůže být advokát, který v projednávané věci jednal jako opatrovník stěžovatelky. Tyto dvě procesní role jsou neslučitelné, a proto zaslané podání nelze za dovolání považovat. Nejvyšší soud nakonec poznamenal, že dvouměsíční lhůta pro podání dovolání již uplynula a stěžovatelku upozornil na možnost k podnětu podání stížnosti ministra spravedlnosti.
Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá toho, aby Ústavní soud konstatoval, že uvedeným postupem Nejvyšší soud porušil stěžovatelčina ústavní práva na soudní ochranu, na právní pomoc v řízení před soudy, na spravedlivý proces a právo na obhajobu. Dále stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud zakázal Nejvyššímu soudu pokračovat v porušování ústavních práv stěžovatelky a přikázal mu, aby podání stěžovatelky považoval za dovolání podané prostřednictvím obhájce.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 26.11.2024 15:30 do: 26.11.2024 16:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 1479/23
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Pavel Šámal Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. března 2023 č. j. 33 Cdo 3856/2022-370, rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. června 2022 č. j. 21 Co 121/2022-308 a rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 22. prosince 2021 č. j. 11 C 154/2016-261
Stručná charakteristika: právo na soudní ochranu a ochranu vlastnictví
Označení navrhovatelů: obchodní společnost O. n. K., a. s., zastoupena advokátem JUDr. Jiřím Jarošem, Ph.D.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Vedlejší účastnice se účastnila veřejné zakázky na nákup vybavení pro nový pavilon nemocnice vypsané stěžovatelkou (obchodní společností) jako zadavatelkou a mj. hrazené z dotace z fondů EU. Po ukončení zadávacího řízení stěžovatelka a vedlejší účastnice, jako vybraná uchazečka, uzavřely na konci roku 2011 kupní smlouvu v celkové hodnotě 130 580 297 Kč. Později se uvedená veřejná zakázka stala předmětem trestních řízení vedených mj. proti vedlejší účastnici či jejímu jednateli pro podezření z trestného činu podplácení. Proto poskytovatel dotace při probíhajícím trestním řízení pozastavil vyplacení její části a z téhož důvodu stěžovatelka část kupní ceny vedlejší účastnici včas neuhradila. V roce 2019 došlo k pravomocnému zproštění obžaloby jednatele vedlejší účastnice. Vedlejší účastnice však byla uznána vinnou z trestného činu podplácení v souvislosti s uvedenou veřejnou zakázkou. Po vyplacení části dotace v roce 2020 jejím poskytovatelem stěžovatelka vedlejší účastnici uhradila zbylou část kupní ceny, avšak bez požadovaných sjednaných úroků z prodlení. Vedlejší účastnice se mezitím mj. domáhala v roce 2016 po stěžovatelce další žalobou zaplacení zbylé části kupní ceny. Okresní soud uložil napadeným rozsudkem stěžovatelce zaplatit vedlejší účastnici smluvní úrok z prodlení. Okresní soud shledal, že trestní řízení vedená v souvislosti s veřejnou zakázkou na platnost smlouvy vliv nemají. Smlouva není neplatná pro rozpor s dobrými mravy, jak tvrdí stěžovatelka. Krajský soud poté k odvolání stěžovatelky napadeným rozsudkem potvrdil napadený rozsudek okresního soudu. Výplata dotace nebyla podle krajského soudu rozhodná, i kdyby její pozastavení způsobila vedlejší účastnice. Nejvyšší soud poté napadeným usnesením odmítl dovolání stěžovatelky, částečně neboť je neshledal přípustným, a částečně pro vady spočívající v chybějícím vymezení náležitostí dovolání.
Stěžovatelka tvrdí, že kupní smlouva uzavřená s vedlejší účastnicí odporuje dobrým mravům, protože vzešla ze zadávacího řízení ovlivněného trestným činem. Ústavní stížností se domáhá zrušení rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva na ochranu vlastnictví a soudní ochranu.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 27.11.2024 08:30 do: 27.11.2024 09:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 2430/23
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Tomáš Langášek LL.M.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 13 Co 65/2023-239 ze dne 8. června 2023
Stručná charakteristika: Právo na soudní a jinou právní ochranu, svoboda povolání a podnikání, ukládání povinnosti
Označení navrhovatelů: Ing. R. K. zastoupený advokátem Mgr. Ing. Martinem Matějkou
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Okresní soud zamítl žalobu vedlejších účastníků (žalobců), aby soud uložil stěžovateli a jeho manželce jako žalovaným povinnost uvést potrubí vodovodu ve vlastnictví žalobců do původního stavu. Druhým výrokem pak žalovaným uložil povinnost zdržet se rušení držby vodovodu vedlejších účastníků. K odvolání všech účastníků krajský soud uložil stěžovateli a jeho manželce povinnost zdržet se rušení držby vodovodní přípojky a vodovodu vedoucího od vodovodní přípojky a uložil jim povinnost uvést potrubí vodovodu do předešlého stavu. Podle krajského soudu k narušení posledního stavu držby došlo v srpnu 2022 tím, že žalovaní zprovoznili přeložku vodovodu, kdy od daného dne již není voda žalobcům dodávána vodovodním potrubím vedoucím v jeho původní trase, ale potrubím vedoucím v trase jiné. Podle krajského soudu není relevantní, že voda žalobcům teče, relevantní je, že poslední držbu vodovodu vykonávali v jiné trase a že se způsobem provedení přeložky nesouhlasili. Podstatná pak není ani námitka územním rozhodnutím stavebního úřadu, neboť žalovaní přeložku vodovodního potrubí provedli odchylně od trasy přeložky povolené územním rozhodnutím.
Stěžovatel se domáhá zrušení usnesení krajského soudu. V ústavní stížnosti namítá porušení jeho práva na soudní ochranu, na ochranu vlastnictví a práva provozovat jinou hospodářskou činnost.
IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 27.11.2024 08:30 do: 27.11.2024 09:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 456/24
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Zdeněk Kühn Ph.D., LL.M., S.J.D.
Stručná charakteristika: Dokazování v trestním řízení
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Trestní soudy uznaly stěžovatelku vinnou z podvodu, kterého se dopustila na spoluvězeňkyni během výkonu trestu odnětí svobody. Stěžovatelka vylákala na poškozené spoluvězenkyni 180 000 Kč za předstíranou právní pomoc. Stěžovatelka totiž poškozené nabídla pomoc v soudních řízeních, ve kterých poškozená vystupovala. Stěžovatelka podle městského soudu tvrdila, že má známosti mezi soudci a státními zástupci a že pracovala na státním zastupitelství. Tyto informace ale nebyly pravdivé a poškozené nijak pomoci nemohla. Stěžovatelce se přesto podařilo vylákat uvedenou částku, kterou poškozená stěžovatelce zaslala prostřednictvím své sestry. Před trestními soudy se bránila také argumentací, že několik měsíců před tím, než měla dle obžaloby spáchat přečin podvodu, ve věznici potratila. Proto byla ve špatném psychickém stavu, potřebovala péči psychiatra a užívala léky. Tím popírala svou schopnost se v daném období přečinu podvodu vůbec dopustit. V průběhu odvolacího řízení navrhla, aby si soud k důkazu vyžádal její lékařskou zprávu z doby výkonu trestu. Ani s uvedenou argumentací ani s návrhem na provedení důkazu se však odvolací soud nijak nevypořádal. Nejvyšší soud jako soud dovolací následně tento postup schválil.
Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení rozhodnutí trestních soudů, které podle ní porušily její ústavně zaručená práva na soudní ochranu, na rovnost účastníků v řízení a na spravedlivý proces.
Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
od: 27.11.2024 09:00 do: 27.11.2024 09:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: Plénum
Spisová značka: Pl. ÚS 16/24
Jednací místnost: sněmovna
Soudce zpravodaj: JUDr. Veronika Křesťanová Dr.
Návrh na přezkoumávané akty: návrh na zrušení § 31 odst. 5 zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, v textu „do níž se nezapočítávají doby uvedené v odst. 4“
Stručná charakteristika: zákaz diskriminace
Označení navrhovatelů: Obvodní soud pro Prahu 10
Typ řízení: Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu
Ústavní soud se v této věci zabývá posouzením ústavnosti zákonné úpravy, podle které se doba čerpání mateřské a rodičovské dovolené sice započítává do rozhodné doby pro stanovení koeficientu určujícího výši soudcovského platu, avšak současně u soudců s druhým platovým koeficientem (mezi šestým a osmým rokem právní praxe) podmiňuje postup do třetího koeficientu třemi lety výkonu funkce soudce, do které ale mateřskou a rodičovskou dovolenou takto započíst nelze. U soudců, kteří se (začínajícími) soudci stanou až poté, co budou mít praxi delší než 8 let, nemá mateřská a rodičovská dovolená žádný vliv na růst platu a započítává se bezvýjimečně. Ústavní soud se v této souvislosti zabývá tím, zda je toto odlišné zacházení v rozporu se zákazem diskriminace.
Navrhovatel (Okresní soud pro Prahu 10) považuje § 31 odst. 5 zákona č. 236/1995 Sb. za svévoli zákonodárce. Pro způsobenou nerovnost neexistuje žádné racionální odůvodnění. Omezení růstu platu podle uvedeného ustanovení po dobu prvních tří let od nástupu do funkce soudce dopadá pouze na začínající soudce, kteří nastoupí po ukončení 5. roku a před počátkem 9. roku rozhodné doby. Tato výjimka však nedopadá na všechny soudce, ale pouze na ty, kteří nastoupí mezi 6. a ukončeným 8. rokem právní praxe. Z tohoto důvodu je ustanovení diskriminační z důvodu věku. Od roku 2022 je třeba předtím, než se může zájemce o funkci soudce vůbec do výběrového řízení – po absolvování magisterského studia a profesní zkoušce s předcházející potřebnou praxí – přihlásit, absolvovat minimálně roční přípravu justičního kandidáta. Ostatní možnosti, jak nahradit roční přípravnou praxi justičního kandidáta, jsou pak časově natolik náročné, že dané ustanovení na tyto soudce již často nebude ani dopadat, neboť v době nástupu do funkce budou mít započitatelnou praxi delší než 9 let. Pokud již samotné ustanovení může být diskriminační, o to problematičtější je pak jeho část „do níž se nezapočítávají doby uvedené v odstavci 4“ dopadající především na osoby, které založí rodinu v „nevhodné“ době, neboť v tomto ustanovení zmíněná základní vojenská služba již není povinná, a výjimka ze zápočtu rozhodných dob podle odst. 4 ve spojení s odst. 5 tak dopadá zejména na rodiče pečující o děti po dobu mateřské nebo rodičovské dovolené. Pokud soudce nastoupí do výkonu funkce v době, kdy se mu nezapočítá do rozhodné doby více jak 5 let praxe, nebo v době, kdy se mu započítává více jak 9 let praxe, pak uvedená podmínka na něj nedopadá vůbec, a tedy i doba mateřské a rodičovské dovolené se mu započítává do rozhodné doby bez dalšího. Z poskytnutých údajů je zřejmé, že na mateřskou a rodičovskou dovolenou v justici odchází výlučně ženy. Napadené ustanovení je tak diskriminační vůči ženám a rodičkám zároveň.
Navrhovatel má za to, že napadené ustanovení je rozporné s čl. 1, čl. 3 odst. 1, čl. 28 a čl. 32 odst. 1 Listiny. Dále navrhovatel tvrdí, že napadené ustanovení je rozporné i s právem Evropské unie.
Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
od: 27.11.2024 09:30 do: 27.11.2024 10:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: Plénum
Spisová značka: Pl. ÚS 37/23
Jednací místnost: sněmovna
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Pavel Šámal Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: návrh na zrušení části § 169 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění zákona č. 80/2019 Sb., ve slovech „a pohledávky státu – správce daně vzniklé na základě povinnosti provést opravu odpočtu daně v případě reorganizace nebo povinnosti provést opravu odpočtu daně v případě nedobytné pohledávky podle zákona upravujícího daň z přidané hodnoty“
Stručná charakteristika: rovnost účastníků řízení
Označení navrhovatelů: Krajský soud v Hradci Králové
Typ řízení: Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu
Krajský soud v Hradci Králové se návrhem domáhá zrušení části § 169 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona, ve znění zákona č. 80/2019 Sb. Navrhovatel napadené ustanovení považuje za rozporné s ústavně zaručenými právy na ochranu vlastnictví a na rovnost účastníků v řízení.
Navrhovatel tvrdí, že finanční úřad v původním řízení žaluje na určení pořadí uplatněných pohledávek tak, že mj. pohledávka z titulu opravy daně z přidané hodnoty za listopad 2022 ve výši 1 438 106 Kč je pohledávkou postavenou na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou. Navrhovatel zdůrazňuje, že dříve pohledávky vzniklé opravou výše daně u pohledávek za dlužníkem v insolvenčním řízení upravoval § 168 odst. 2 písm. e) insolvenčního zákona, ve znění účinném do 31. 3. 2019. Již tehdy se uvedené ustanovení kritizovalo, protože neodůvodněně zakládalo státu jako věřiteli výhodnější postavení oproti jiným insolvenčním věřitelům. Navrhovatel zde odkazuje na rozsudek sp. zn. 29 ICdo 98/2015, v němž Nejvyšší soud odmítl zvýhodnění pohledávek z opravy daně jako rozporné se zásadou rovného postavení věřitelů v insolvenčním řízení; tehdy však zákon takový výklad umožňoval.
Na uvedený rozsudek reagoval zákonodárce zákonem č. 80/2019 Sb., kterým do insolvenčního zákona vložil napadené ustanovení. Zákonodárce se vypořádal s tím, že oprava daně z přidané hodnoty často není pohledávkou, která vzniká po rozhodnutí o úpadku. Přesunul tedy tyto pohledávky do kategorie vymezené v § 169 insolvenčního zákona, v níž se toto časové hledisko neuplatňuje. Zákonodárce však nevyřešil neodůvodněnou nerovnost státu jako věřitele ve srovnání s jinými insolvenčními věřiteli, která odporuje právu věřitelů na stejný zákonný rozsah a ochranu jejich vlastnického práva. Navrhovatel též zdůrazňuje, že souhlasí s Nejvyšším soudem, ale věc již nyní nelze vyřešit výkladem, protože by tím došlo k zásahu do principu dělby moci.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 27.11.2024 14:00 do: 27.11.2024 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 2690/24
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Veronika Křesťanová Dr.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 24 Co 759/2024-465 ze dne 8. července 2024
Stručná charakteristika: právo na soudní ochranu, náklady řízení
Označení navrhovatelů: Ing. Z. R.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatel zajistil dluh třetí osoby. Soudní exekutor vedl exekuční řízení k uspokojení vymáhané peněžité pohledávky oprávněné. Exekuce byla prováděna prodejem nemovité zástavy ve vlastnictví stěžovatele jako povinného v dražbě. Dražba se opakovala, byl udělen příklep na nejvyšší podání, které ale vydražitelé nikdy nezaplatili. Původní oprávněná v průběhu řízení postoupila vymáhanou pohledávku třetí osobě, která se se stěžovatelem jako povinným dohodla na jiném způsobu uspokojení pohledávky a s jeho souhlasem navrhla zastavení exekuce, čemuž bylo vyhověno. Soudní exekutor v důsledku toho žádné plnění nevymohl. Okresní soud usnesením, které bylo napadeným usnesením krajského soudu částečně změněno, rozhodl o nákladech exekuce, které má stěžovatel jako ten, kdo zastavení exekuce zavinil, zaplatit soudnímu exekutorovi. Protože soudní exekutor vzhledem k popsanému průběhu exekuce a jejímu zastavení plnění nevymohl a okresnímu soudu ani nebyla známa výše úplaty za postoupení pohledávky, vyšel okresní soud při stanovení odměny soudnímu exekutorovi jako součásti nákladů exekuce z částky odpovídající nejnižšímu podání v opakované dražbě. Odměnu pak s ohledem na neprovedení závěrečné fáze exekuce redukoval na 4/5 (80 %). Na základě uvedené úvahy uložil stěžovateli zaplatit soudnímu exekutorovi na nákladech exekuce 251 534,80 Kč. K odvolání soudního exekutora krajský soud v napadeném rozhodnutí pro účely výpočtu odměny vyšel – na rozdíl od okresního soudu – z částky odpovídající nejvyššímu podání, na které byl udělen příklep, a odměnu nesnížil, přestože nebyla provedena závěrečná fáze exekuce. Stěžovateli tak uložil povinnost zaplatit soudnímu exekutorovi na nákladech exekuce 832 201,70 Kč, tedy přibližně 3,3krát více než okresní soud.
Stěžovatel se domáhá zrušení usnesení krajského soudu s tvrzením, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená práva na ochranu vlastnictví a na soudní ochranu.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 28.11.2024 10:00 do: 28.11.2024 10:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 1335/24
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Jan Svatoň CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti výroku II. rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2024 č. j. 25 Cdo 3510/2022-214, výroku I. rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21. září 2022 č. j. 21 Co 222/2022-184, v rozsahu, v němž jsou potvrzeny výroky I. a II. rozsudku Okresního soudu Praha – západ ze dne 14. června 2022 č. j. 5 C 44/2019-141 a proti výrokům I. a II. rozsudku Okresního soudu Praha – západ ze dne 14. června 2022 č. j. 5 C 44/2019-141
Stručná charakteristika: Právo na soudní a jinou právní ochranu, svoboda projevu
Označení navrhovatelů: Občanské sdružení Britské listy, z. s., zast. Pavlem Uhlem, advokátem
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Předmětem řízení před obecnými soudy byla žaloba na ochranu osobnosti podaná vedlejším účastníkem proti stěžovateli a dalším žalovaným. Stěžovatel vydává internetový deník Britské listy, jehož obsahem jsou především komentáře a rozhovory týkající se společenských, kulturních a politických otázek. Vedlejší účastník je lékař, který současně veřejně publikoval své názory v textech na internetových blozích a v rozhovorech. V nich varoval před tzv. islamizací ve smyslu probíhající kulturní změny, která vede většinovou společnost ke zříkání se svých tradic a hodnot a ztrátě kulturní identity, a to především ve Velké Británii. Šéfredaktor internetového deníku Britské listy poslal v lednu 2016 podnět zaměstnavateli vedlejšího účastníka, v němž informoval o veřejných projevech vedlejšího účastníka, která považoval za předsudečná a islamofobní a jako taková rozporná s profesionální etikou lékaře. Na základě podnětu byl vedlejší účastník dočasně suspendován z výkonu své lékařské praxe. Později bylo prošetřování podnětu ukončeno dohodou bez přijetí jakýchkoliv opatření a vedlejší účastník odešel z nemocnice. Britské listy následně uveřejnily text poukazující na vyšetřování vedlejšího účastníka kvůli jeho „islamofobním“ článkům, poté zveřejnily ještě další článek týkající se jeho osoby. Vedlejší účastník se žalobou z ledna 2019 domáhal ochrany osobnosti a požadoval, aby stěžovateli bylo uloženo odstranit z webových stránek uvedené texty, a všem žalovaným nahradit mu nemajetkovou újmu ve výši 600 000 Kč. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil stěžovateli, aby odstranil ze své webové stránky jen jeden z textů a uložil stěžovateli, aby zaplatil vedlejšímu účastníkovi 400 000 Kč a druhé žalované, aby zaplatila vedlejšímu účastníkovi 600 000 Kč. Podle soudu prvního stupně šlo jednoznačně o zákeřnou dehonestaci vedlejšího účastníka a újma na jeho cti, pověsti a jméně byla jednoznačně v příčinné souvislosti s publikovaným článkem. Krajský soud k odvolání stěžovatele potvrdil rozsudek soudu prvního stupně. Nejvyšší soud následně napadeným rozsudkem zrušil rozsudek odvolacího soudu v části, jíž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně o platební povinnosti stěžovatele, tedy v rozsahu výroku o nemajetkové újmě a nákladech řízení, a věc vrátil v tomto rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dovolání proti zbývajícím částem, které ukládaly stěžovateli povinnost odstranit předmětné texty, odmítl, neboť dospěl k závěru, že v těchto částech není přípustné.
Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, právo na svobodu projevu a princip zákazu výkonu veřejné (státní) moci nad rámec zákona.