Aktuálně

Na této stránce naleznete chronologicky seřazené zprávy a oznámení Ústavního soudu, jimiž informuje širokou veřejnost i média o aktuálních rozhodnutích, připravovaných jednáních nebo jiných událostech, které souvisejí s jeho činností.

Výpis aktualit

Přehled jednání Ústavního soudu pro 49. kalendářní týden roku 2021

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 08.12.2021 09:30 do: 08.12.2021 10:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 1991/20
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Kateřina Šimáčková Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 70 Co 416/2019-114 ze dne 14. 5. 2020
Stručná charakteristika:  Právo na ochranu tělesné a duševní integrity a právo na soudní ochranu
Označení navrhovatelů:  J. Š.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatel v lednu 2017 uklouzl na namrzlém chodníku u autobusové zastávky a utrpěl zlomeninu kotníku. U obecných soudů se proto domáhal, aby mu Technická správa komunikací hl. m. Prahy, příspěvková organizace, která zajištovala správu tohoto chodníku dle § 27 odst. 6 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, zaplatila bolestné ve výši 22 071,20 Kč. Obvodní soud pro Prahu 1 vyhověl žalobě v plném rozsahu, při právním hodnocení vyšel z judikatury Nejvyššího soudu a judikatury Ústavního soudu, zejména pak z nosných důvodů nálezu sp. zn. I. ÚS 2315/15 ze dne 12. 4. 2016 (tisková zpráva a text nálezu jsou dostupné zde: https://bit.ly/3G1Y1n6 External link icon). Po provedeném dokazování totiž dospěl k závěru, že na chodníku se vyskytla závada ve schůdnosti spočívající v námraze a že tato závada zapříčinila pád a zranění stěžovatele. Z dokazování přitom nevyplynulo, že by stěžovatel sám přispěl ke vzniku újmy; dle obvodního soudu stěžovatel měl na nohou zimní obuv, nemohl volit jinou cestu ani nemohl předpokládat, že chodník na autobusové zastávce bude neošetřený. Městský soud v Praze však posléze ústavní stížností napadeným rozsudkem žalobu stěžovatele zamítl, neboť dospěl k závěru, že k úrazu nedošlo v důsledku závady ve schůdnosti chodníku. Vycházel při svém rozhodování zejména z judikatury Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2731/2008 ze dne 8. 9. 2010 nebo usnesení sp. zn. 25 Cdo 3042/2016 ze dne 28. 6. 2017). V době úrazu stěžovatele několik dní mrzlo a chodník byl „na první pohled namrzlý a […] mírně posněžený“, a proto stěžovatel mohl a měl předpokládat „zhoršenou kvalitu schůdnosti chodníku jako celku“ a zvýšit svou opatrnost při pohybu.

Stěžovatel se domnívá, že smyslem zákona o pozemních komunikacích je docílení takové péče vlastníků či správců o chodníky, aby nedocházelo k pádům a újmám na zdraví chodců. Nesplní-li tyto své povinnosti řádně, jsou odpovědné subjekty povinny poškozeným vzniklou újmu nahradit. Stěžovatel má přitom za to, že podmínka předvídatelnosti závady ve schůdnosti, jak ji akcentuje městský soud, je již překonaná judikaturou Ústavního soudu a nepředstavuje tak nezbytnou náležitost pro vznik odpovědnosti vlastníka či správce komunikace za závadu ve schůdnosti.

 

 

Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
od: 08.12.2021 11:30 do: 08.12.2021 12:00

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: Plénum
Spisová značka: Pl. ÚS 18/21
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Ing. Jiří Zemánek CSc.
Stručná charakteristika:  publikace obecně závazných vyhlášek ve Sbírce právních předpisů územních samosprávných celků
Označení navrhovatelů:  Senátoři Parlamentu ČR
Typ řízení:  Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu

Skupiny 26 senátorů podala k Ústavnímu soudu návrh na zrušení části § 1 odst. 1 písm. a) ve slovech „obecně závazné vyhlášky a", § 1 odst. 2, § 2 odst. 1, § 4 odst. 1 a § 9 odst. 3 zákona č. 35/2021 Sb., o Sbírce právních předpisů územních samosprávných celků a některých správních úřadů, § 12 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění zákona č. 36/2021 Sb., § 8 zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění zákona č. 36/2021 Sb. a § 45 zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění zákona č. 36/2021 Sb.

Napadená právní úprava, stručně řečeno, podmiňuje platnost a účinnost samosprávných předpisů jejich publikací v celostátně vedené Sbírce právních předpisů spravované Ministerstvem vnitra. Podle navrhovatelky zahrnutím samosprávných předpisů, zejména obecně závazných vyhlášek, které jsou výrazem originární samosprávné normotvorby, do režimu zákona č. 35/2021 Sb. a zakotvením podmíněnosti jejich platnosti a účinnosti zveřejněním ve sbírce porušil zákonodárce ústavně zaručené právo územních samosprávných celků na samosprávu a právo jejich zastupitelstev vydávat v mezích své působnosti obecně závazné vyhlášky.

 

 

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 08.12.2021 14:00 do: 08.12.2021 14:30

Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 933/21
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jaroslav Fenyk Ph.D., DSc., Univ. Priv. Prof.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 2. 2021, č. j. 54 Co 351/2020-5234
Stručná charakteristika:  Právo na spravedlivý proces - překvapivost rozhodnutí soudu
Označení navrhovatelů:  Mgr. S. N.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 31. 3. 2010 byl stěžovatel ustanoven zástupcem J. K. ve věci jeho žaloby proti České republice - Ministerstvu spravedlnosti o zaplacení 25 000 000 Kč s příslušenstvím. Usnesením téhož soudu ze dne 25. 7. 2017 byl stěžovatel ustanoven zástupcem rovněž pro dovolací řízení. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 25. 9. 2020 byla stěžovateli přiznána odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši 321 570 Kč. Odměna byla stanovena podle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění do 31. 12. 2012, za 3 úkony právní služby ve výši 49 420 Kč za úkon, a dále podle § 8 odst. 1 ve spojení s § 12a odst. 2 advokátního tarifu za 22 úkonů právní služby s odměnou ve výši 5 000 Kč za úkon, 25x režijní paušál v celkové výši 7 500 Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu a náhrada DPH ve výši 55 810 Kč. Soud při stanovení tarifní hodnoty vycházel z § 8 odst. 1 věta poslední pouze z jistiny žalované částky s tím, že k příslušenství se nepřihlíží. Proti usnesení obvodního soudu podal stěžovatel odvolání, o němž městský soud rozhodl usnesením ze dne 1. 2. 2021 tak, že se usnesení obvodního soudu mění jen tak, že výše odměny a náhrady hotových výdajů činí celkem 109 142 Kč, jinak se potvrzuje. Městský soud se neztotožnil se závěrem obvodního soudu, který při stanovení tarifní hodnoty vycházel z částky 25 000 000 Kč, když z vydaných rozhodnutí vyplývá, že se žalobce domáhal náhrady majetkové újmy ve výši 12 704 400 Kč s příslušenstvím. Městský soud dospěl k závěru, že výše požadované částky byla stanovena jen jakýmsi volným odhadem neodvíjejícím se od reálného základu, a jeví se proto absurdně vysoká. S odvoláním na usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 3. 2015, sp. zn. II. ÚS 3254/13, vycházel při stanovení výše odměny stěžovatele z § 9 odst. 1 advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2012, podle kterého, nelze-li hodnotu věci nebo práva vyjádřit v penězích nebo lze-li ji zjistit jen s nepoměrnými obtížemi a není-li dále stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu částka 5 000 Kč. Současně aplikoval § 12a advokátního tarifu umožňující snížit sazbu mimosmluvní odměny o 20 %. Hledisko účelnosti vyúčtovaných úkonů bylo městským soudem posouzeno s ohledem na rozsáhlou judikaturu Nejvyššího i Ústavního soudu tak, že byla určena výše odměny za 19 úkonů právní služby (dva za účinnosti advokátního tarifu do 31. 12. 2012 v sazbě 1 000 Kč, šestnáct v sazbě 5 000 Kč a jeden v sazbě 2 500 Kč), paušální náhrada hotových výdajů ve výši 5 700 Kč a náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 18 942 Kč, celkem 109 142 Kč.

Stěžovatel nesouhlasí se závěry městského soudu o specifikaci nároku žalobce. Jeho rozhodnutí považuje za překvapivé a nepředvídatelné. Poukazuje na to, že se k odlišnému právnímu názoru městského soudu nemohl nijak vyjádřit a poprvé jej zjistil až z napadeného usnesení, proti kterému nemá k dispozici žádný opravný prostředek.