II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 02.12.2014 09:00 do: 02.12.2014 09:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 3624/13
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Radovan Suchánek Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. 9. 2013 č. j. 15 Co 426/2012-172
Stručná charakteristika: právo na spravedlivý proces - povinnost soudu řádně odůvodnit rozhodnutí
Označení navrhovatelů: Ing. J. Z.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
V předmětném řízení se stěžovatel domáhal po žalovaném (Statutární město Brno) vydání bezdůvodného obohacení s odůvodněním, že stěžovatel je vlastníkem blíže specifikovaného pozemku, ostatní plocha, o výměře 725 m2 v kat. úz. Slatina, a že žalovaný jej užívá bez právního důvodu a neplatí za to žádnou náhradu, čímž se na úkor stěžovatele bezdůvodně obohacuje. Dle stěžovatele je totiž daný pozemek užíván jako součást místní komunikace nacházející se na vedlejším pozemku v kat. úz. Slatina, která je ve vlastnictví žalovaného, a jedná se o takzvané veřejné prostranství, za jehož veřejné užívání je obec povinna platit finanční náhradu. Výši bezdůvodného obohacení stěžovatel vyčíslil s odkazem na výměry Ministerstva financí č. 01/2006 (MF), 01/2007 (MF) a 01/2008 (MF), kterými se vydává seznam zboží s regulovanými cenami.
Soud prvého stupně stěžovatelově žalobě vyhověl, avšak krajský soud na rozdíl od něj dospěl k závěru, že asfaltová plocha na sporném pozemku, který je ve vlastnictví stěžovatele, není podle zákona č. 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích součástí přilehlé místní komunikace, jak stěžovatel tvrdil, ale že je ve smyslu uvedeného zákona komunikací účelovou, přičemž vlastnictví žalovaného k této účelové komunikaci nebylo v řízení prokázáno. Stěžovatel s rozhodnutím krajského soudu nesouhlasí, není mu zřejmé, proč soud předmětnou parcelu nehodnotí jako veřejné prostranství, na které by dopadaly judikáty Nejvyššího a Ústavního soudu (například sp. zn. 33 Odo 1253/2005, 28 Cdo 3382/2010, 32 Odo 872/2003, nález sp. zn. III. ÚS 3735/11). Jedná se o veřejně přístupnou plochu, kterou může každý využívat. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozhodnutí Krajského soudu v Brně, neboť se domnívá, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces a ochranu vlastnictví.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 02.12.2014 14:00 do: 02.12.2014 14:20
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 1085/13
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Ludvík David, CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti výrokům III., IV. a V. rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 16. 10. 2012 č. j. 54 Co 376/2012-438
Stručná charakteristika: náklady řízení
Označení navrhovatelů: I. P., J. H.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Předmětem řízení před obecnými soudy byla žaloba o určení, že otec stěžovatelů, zemřelý dne 17. 3. 2004, byl ke dni své smrti vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti ½ na nemovitostech specifikovaných v meritorním rozsudku. Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozsudkem ze dne 28. 6. 2007 určovací žalobě vyhověl, avšak Krajský soud v Brně jako soud odvolací jeho rozsudek usnesením ze dne 14. 4. 2009 v meritu zrušil a věc vrátil první instanci k dalšímu řízení s pokynem, aby byly vzaty v potaz a řádně posouzeny všechny pro věc rozhodné skutečnosti. Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou následně novým rozsudkem ze dne 17. 1. 2012 žalobu stěžovatelů zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. K odvolání stěžovatelů Krajský soud v Brně – pobočka v Jihlavě rozsudkem ze dne 16. 10. 2012 ve věci samé změnil rozhodnutí soudu prvního stupně ve vztahu k první žalované tak, že určil, že otec stěžovatelů byl ke dni své smrti ideálním spoluvlastníkem sporných pozemků; v poměru k druhému žalovanému však zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud v označeném rozsudku rozhodl také o náhradě nákladů soudního řízení. Ve výroku III. první žalované uložil povinnost zaplatit stěžovatelům na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částky ve výši 38 157,50 Kč (pro I. P.) a 34 452,50 Kč (pro J. H.), a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Uzavřel, že stěžovatelé mají vůči první žalované právo na náhradu nákladů řízení pouze v rozsahu jedné poloviny, neboť se svou určovací žalobou nebyli úspěšní proti druhému žalovanému. Ve výroku IV. odvolací instance rozhodla o povinnosti stěžovatelů k náhradě nákladů řízení vzniklých druhému žalovanému před soudem prvního stupně a v rámci předchozího řízení, a to v částce 88 753 Kč. Výrokem V. předmětného rozsudku pak bylo rozhodnuto o právu druhého žalovaného na náhradu nákladů posledního odvolacího řízení, která mu byla přiznána ve výši 27 559 Kč.
Stěžovatelé se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhají zrušení výroků rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 16. 10. 2012, kterými bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, a to pro tvrzený rozpor s jejich ústavně garantovanými právy na spravedlivý proces a na právní pomoc v soudním řízení.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 02.12.2014 14:20 do: 02.12.2014 14:40
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 3439/13
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Ludvík David, CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. 8. 2013 č. j. 14 To 399/2013-66
Stručná charakteristika: podmíněné propuštění z výkonu trestu
Označení navrhovatelů: R. L.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatel namítá, že ústavní stížností napadeným rozhodnutím Krajského soudu v Praze došlo k zásahu do jeho ústavně zaručených práv na spravedlivý proces, na řádné projednání věci v jeho přítomnosti a bez průtahů, jakož i na ochranu zdraví. Stěžovatel zdůraznil, že pro zásadní zdravotní komplikace adresoval dne 11. 5. 2009 Krajskému soudu v Brně žádost o prodloužení doby přerušení výkonu trestu odnětí svobody, kterou posléze prostřednictvím své obhájkyně s doložením lékařských zpráv konkretizoval dne 8. 7. 2009. O jeho návrhu nebylo dosud soudem rozhodnuto, přičemž tato skutečnost nebyla obecnými soudy v řízení o podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody zohledněna. Stěžovatel argumentuje tím, že dobu přerušení výkonu trestu odnětí svobody soudem z důvodu těžké nemoci je třeba započítat do doby výkonu trestu. Dle stěžovatele pouze nečinností soudu došlo k porušení požadavku právní jistoty, a to v neprospěch stěžovatele, když nyní objektivně zjištěnou dobu, po kterou nemohl vykonávat trest odnětí svobody ve věznici a podroboval se léčbě, nelze dle názoru Okresního soudu v Nymburce a Krajského soudu v Praze započítat pro účely výpočtu poloviny vykonaného trestu ve smyslu § 88 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 02.12.2014 14:40 do: 02.12.2014 15:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 2822/13
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Ludvík David, CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 28. 6. 2013 č. j. 26 T 42/2013-126
Stručná charakteristika: právo na přístup k soudu
Označení navrhovatelů: J. K.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnost
Dne 27. 5. 2013 byl Okresnímu soudu v Uherském Hradišti doručen návrh na potrestání stěžovatele. Dne 28. 6. 2013 byl soudem vydán trestní příkaz, jímž byl stěžovatel uznán vinným přečinem zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 trestního zákoníku a byl odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody v délce trvání sedmi měsíců, přičemž výkon trestu byl podmíněně odložen na zkušební dobu 20 měsíců. Soud současně uložil stěžovateli, aby během zkušební doby podle svých schopností a možností uhradil dlužné výživné na nezletilou dceru. Stěžovatel byl soudem poučen o právu podat proti trestnímu příkazu odpor do osmi dnů od jeho doručení. Trestní příkaz byl stěžovateli doručen dne 4. 7. 2013. Dne 9. 7. 2013 byl soudu prostřednictvím datové zprávy zaslán přípis - odpor proti předmětnému trestnímu příkazu. Dne 13. 7. 2013 nabyl podle soudu trestní příkaz právní moc. Soud dne 23. 7. 2013 zaslal stěžovateli přípis, v němž uvedl, že i přes podaný odpor „nabyl trestní příkaz právní moci, jelikož byl podán neoprávněnou osobou – obhájcem, bez účinného a včasného uvědomění soudu o vzniku a trvání obhajoby ve věci. Podaný odpor sice odkazoval na plnou moc, nicméně tato nebyla soudu při podání odporu předložena, popř. ani dodatečně zaslána“.
Dle stěžovatele je nepřiložení plné moci zjevně odstranitelnou vadou podání a obecné soudy (jakož i samotný Ústavní soud) ji běžně za tento druh vady považují – účastník řízení je vyzýván k doložení plné moci. Soudem zvolený postup však zabránil stěžovateli v možnosti přezkumu správnosti postupu soudu, resp. mu tuto možnost zásadním způsobem omezil. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení trestního příkazu Okresního soudu v Uherském Hradišti na základě tvrzení, že jím došlo k porušení jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý tím, že mu bylo soudem odepřeno právo na opravný prostředek, resp. právo na účinný prostředek nápravy proti rozhodnutí soudu.
II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 03.12.2014 10:00 do: 03.12.2014 10:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 3780/13
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Milada Tomková
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti rozsudku Okresního soudu Plzeň - město ze dne 22. 3. 2013 sp. zn. 4 T 117/2008 a usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 1. 10. 2013 sp. zn. 7 To 305/2013
Stručná charakteristika: využití utajeného svědka v trestním řízení, právo na zákonného soudce
Označení navrhovatelů: I. Z., zast. JUDr. Jitkou Fišerovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Kyjevská 50
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatel byl ústavní stížností napadeným rozsudkem Okresního soudu Plzeň - město uznán vinným ze spáchání trestného činu neoprávněné výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákona, neboť soud měl za prokázané, že stěžovatel prodával heroin v rozsudku blíže specifikovaným osobám. Byl odsouzen k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání pěti a půl roku. Byl mu též uložen trest propadnutí věci, a to finanční hotovosti ve výši 572.400,- Kč a 75.500,- Euro. Současně s uložením souhrnného trestu byl zrušen výrok o trestu z původního rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni. Odvolání stěžovatele bylo usnesením Krajského soudu v Plzni, taktéž ústavní stížností napadeným, zamítnuto.
Stěžovatel tvrdí, že došlo k porušení práva na obhajobu i rovnosti stran plynoucí z použití institutu utajených (anonymních) svědků, na základě jejichž výpovědi byl uznán vinným. Stěžovatel má také výhrady k odnětí věci senátu soudu prvého stupně a přikázání věci jinému senátu, v čemž spatřuje porušení práva na zákonného soudce. Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozsudku Okresního soudu Plzeň-město a usnesení Krajského soudu v Plzni, neboť se domnívá, že jejich prostřednictvím došlo k porušení jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces, konkrétně práva na obhajobu, rovnost stran a práva na zákonného soudce.