I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 14.12.2021 14:00 do: 14.12.2021 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 1924/20
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Jaromír Jirsa
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 30 Cdo 3394/2019-792 ze dne 26. 5. 2020 a rozsudkům Městského soudu v Praze č. j. 62 Co 387/2018-753 ze dne 20. 3. 2019 a Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. 20 C 8/2006-656 ze dne 31. 1. 2018
Stručná charakteristika:  Odpovědnost státu za činnost notáře; výkon veřejné moci; zákon č. 58/1969 Sb.; zákon č. 82/1998 Sb.
Označení navrhovatelů:  AKRO investiční společnost
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

V řízení před obecnými soudy se stěžovatelka domáhala proti České republice – Ministerstvu spravedlnosti (vedlejší účastnici) neúspěšně náhrady škody ve výši 1 114 275 017 Kč s příslušenstvím podle zákona č. 58/1969 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou rozhodnutím orgánu státu nebo jeho nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů, která jí měla vzniknout v souvislosti s nesprávnou činností notáře v roce 1997 při sepisování notářského zápisu, jež vyústila v neoprávněný převod finančních prostředků z podílových fondů právního předchůdce stěžovatelky do zahraničí. Skutkový děj lze ve stručnosti popsat tak, že notářským zápisem notáře JUDr. R. H. ze dne 3. 3. 1997 bylo osvědčeno rozhodnutí jediného akcionáře někdejší investiční společnosti C. S. Fond a. s. (jehož správu později z rozhodnutí Ministerstva financí převzala stěžovatelka), kterým byli odvoláni stávající a jmenováni noví členové statutárního orgánu a na které navázala série podvodných kroků nového vedení investiční společnosti, v jejichž důsledku byly v roce 1997 z podílových fondů do zahraničí neoprávněně (podvodně) odčerpány finanční prostředky ve výši přesahující jednu miliardu korun českých. Teprve později bylo uvedené rozhodnutí jediného akcionáře (stejně tak i dotčený notářský zápis) soudem prohlášeno za neplatné, neboť bylo učiněno osobou k tomu neoprávněnou a odpovědné osoby byly v trestní linii předmětné kauzy pravomocně uznány vinnými ze spáchání trestného činu podvodu. Obvodní soud pro Prahu 2 v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (zejména s rozsudkem sp. zn. 28 Cdo 349/2010 ze dne 7. 12. 2011, vydaným v dřívějším řízení týchž účastnic o témže meritu, vedeném u nalézacího soudu pod sp. zn. 21 C 44/2000; či ve shodě s usnesením sp. zn. 28 Cdo 2363/2009 ze dne 6. 4. 2011) žalobu stěžovatelky zamítl pro nedostatek pasivní legitimace vedlejší účastnice, protože stát nenese odpovědnost za činnost notáře v rozhodném období (1. 1. 1993 – 14. 5. 1998). K odvolání stěžovatelky Městský soud v Praze uvedený rozsudek nalézacího soudu potvrdil. Dovolání stěžovatelka formulovala tak, že pokládá ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, podle které je osobou odpovědnou za činnost notáře v období let 1993–1998 výlučně notář samotný (zejména usnesení sp. zn. 28 Cdo 2363/2009), za nesprávnou a rozhodná otázka má být dovolacím soudem vyřešena jinak. Nejvyšší soud odmítl dovolání jako nepřípustné, neboť důvody pro odklon od své dosavadní judikatury neshledal.

Stěžovatelka považuje za neudržitelnou argumentaci, podle které za nezměněné agendy (pravomoci) notářství (dříve působící státní notář se změnil na notáře se stejnou náplní činnosti a svěřených úkolů) stát za činnost notáře neodpovídá a jednotlivci nesvědčí (zaniklo) ústavně zaručené právo být odškodněn za nesprávný úřední postup notáře pouze v důsledku změny jeho postavení. Takový výklad je podle ní neslučitelný s obsahem čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Znemožněním domáhat se náhrady škody efektivním způsobem pak bylo přeneseně porušeno i právo stěžovatelky vlastnit majetek zaručené čl. 11 odst. 1 Listiny a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.

 

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 14.12.2021 14:30 do: 14.12.2021 15:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 3039/20
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Jaromír Jirsa
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 28 Cdo 1797/2020-647 ze dne 22. 7. 2020, rozsudku Nejvyššího soudu č. j. 28 Cdo 337/2019-556 ze dne 16. 5. 2019, a rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 11 Co 210/2018-612 ze dne 11. 12. 2019
Stručná charakteristika:  K ústavně konformnímu posuzování liknavosti Státního pozemkového úřadu při uspokojování restitučních nároků
Označení navrhovatelů:  M.Z.P. a spol.

Stěžovatelé se jako oprávněné osoby ve smyslu § 4 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o půdě“), s restitučními nároky k nemovitostem, které v době od 25. 2. 1948 do 1. 1. 1990 přešly zákonem stanoveným způsobem na stát nebo jiné právnické osoby, domáhali uložení povinnosti České republice – Státnímu pozemkovému úřadu (vedlejší účastnici) uzavřít s nimi smlouvu o bezúplatném převodu náhradního pozemku ve smyslu § 11a zákona o půdě, za účelem uspokojení svých restitučních nároků. Všichni stěžovatelé jsou příbuzní a jejich restituční nároky jim vznikly na základě několika rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu týkajících se blíže specifikovaných nevydaných nemovitostí, které tvořily statek společného právního předchůdce stěžovatelů. Obvodní soud pro Prahu 5 (dále jen „nalézací soud“) uložil po sérii několika rozhodnutí rozsudkem ze dne 28. 2. 2018 vedlejší účastnici povinnost uzavřít dohodu o převodu náhradního pozemku do spoluvlastnictví stěžovatelů. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 29. 8. 2018 předmětný rozsudek nalézacího soudu potvrdil. Nejvyšší soud ústavní stížností napadeným rozsudkem ze dne 16. 5. 2019 výše uvedený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Vázán právním názorem Nejvyššího soudu, odvolací soud napadeným rozsudkem ze dne 11. 12. 2019 rozsudek nalézacího soudu změnil tak, že se žaloba stěžovatelů zamítá.  Nejvyšší soud v odůvodnění kasačního rozsudku uvedl, že podle ustálené judikatury lze přistoupit k výjimečnému způsobu uspokojení restitučního nároku mimo veřejnou nabídku pouze tehdy, jsou-li prokázány okolnosti, na jejichž základě je možné postup vedlejší účastnice (resp. jejího předchůdce – Pozemkového fondu) kvalifikovat jako liknavý, svévolný či diskriminační a oprávněná osoba se i přes své aktivní přičinění nemůže dlouhodobě domoci svých práv. Podle Nejvyššího soudu nelze (minimálně) u stěžovatele 2) a stěžovatelky 4) dospět k závěru, že by se i přes své aktivní přičinění nemohli dlouhodobě domoci svých práv, neboť z provedeného dokazování vyplývá, že tito stěžovatelé žádnou aktivitu při uspokojování svých restitučních nároků zděděných v roce 2005 nevyvinuli. Závěr odvolacího soudu, že vůči těmto stěžovatelům vedlejší účastnice postupovala při uspokojování jejich restitučních nároků liknavě, a že je proto namístě uspokojení mimo veřejnou nabídku, nemůže podle Nejvyššího soudu obstát, neboť je zjevně nepřiměřený učiněným skutkovým zjištěním. Nejvyšší soud konečně uzavřel, že žaloba ostatních stěžovatelů nemůže být úspěšná, neboť cena požadovaného náhradního pozemku převyšuje celkovou hodnotu součtu jejich restitučních nároků [po odečtení hodnoty restitučních nároků stěžovatelů 2) a 4)], z čehož plyne, že tento pozemek není k uspokojení jejich restitučních nároků vhodný.

Stěžovatelé ve své ústavní stížnosti zejména namítají, že Nejvyšší soud překročil svoji pravomoc, přezkoumal-li skutková zjištění nižších soudů a hodnotil-li provedené důkazy, aniž by je sám provedl a vyvodil-li z nich jiná skutková zjištění. Učinil tak podle nich v rozporu se zákonem ze sebe zákonného soudce ve věci skutkových zjištění, a tím porušil základní práva stěžovatelů.

 

Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
od: 15.12.2021 10:00 do: 15.12.2021 10:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: Plénum
Spisová značka: Pl. ÚS 20/21
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jaroslav Fenyk Ph.D., DSc., Univ. Priv. Prof.
Návrh na přezkoumávané akty:  Návrh na zrušení zákona č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19 a o změně některých souvisejících zákonů
Stručná charakteristika:  Návrh na zrušení zákona č. 94/2021 Sb.
Označení navrhovatelů:  skupina senátorů
Typ řízení:  Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu

Skupina 22 senátorů (navrhovatelka) se u Ústavního soudu domáhá zrušení zákona č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19 a o změně některých souvisejících zákonů (veřejnosti znám jako tzv. pandemický zákon); pro případ, že by Ústavní soud tomuto návrhu nevyhověl, navrhuje toliko zrušení ustanovení věty prvé § 9 odst. 2 pandemického zákona a § 9 odst. 4 pandemického zákona. V srpnu tohoto roku byla Ústavnímu soudu doručena změna návrhu, v níž se navrhovatelka domáhá pro případ nevyhovění jejímu návrhu na zrušení pandemického zákona jako celku kromě zrušení výše uvedených ustanovení § 9 i zrušení § 2 odst. 2 písm. a) až f) pandemického zákona a slov „3 000 000 Kč“ v § 10 odst. 2 písm. a), „1 000 000 Kč“ v § 10 odst. 2 písm. b), „500 000 Kč“ v § 10 odst. 2 písm. c), „ 4 000 000 Kč“ v § 10 odst. 3, „1 000 000 Kč v § 11 odst. 2 písm. a), „500 000 Kč“ v § 11 odst. 2 písm. b), „100 000 Kč“ v § 11 odst. 2 písm. c), a „2 000 000 Kč“ v § 11 odst. 3 pandemického zákona. 

Navrhovatelka se domnívá, že při přijetí pandemického zákona byla porušena pravidla zákonodárného procesu takovým způsobem, že to zakládá jeho protiústavnost. Pro případ, že nebude zákon zrušen celý, žádá navrhovatelka zrušení jeho výše uvedených jednotlivých ustanovení, neboť dle jejího přesvědčení tato ustanovení omezují náhradu škody vzniklé v příčinné souvislosti s mimořádnými opatřeními dle pandemického zákona způsobem neslučitelným s ústavním pořádkem, konkrétně s čl. 5 a 6 ústavního zákona o bezpečnosti ve spojení s čl. § 36 odst. 1 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů, čl. 11 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod, čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 26 odst. 1 2 a 3, čl. 4 odst. 2 a 4 Listiny, čl. 1 odst. 1 a 2 a čl. 2 odst. 3 a 4 Ústavy.

 

Plénum - veřejné vyhlášení nálezu
od: 15.12.2021 11:00 do: 15.12.2021 11:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: Plénum
Spisová značka: Pl. ÚS 1/20
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Ludvík David CSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  návrh na zrušení části zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, a to čl. II zákona č. 363/2019 Sb. přechodná ustanovení v části bodu 1 ve slovech „a zároveň nedočerpal k tomuto datu celkovou částku rodičovského příspěvku na toto dítě či děti ve výši podle zákona č. 117/1995 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona“, a v bodu 2
Označení navrhovatelů:  Senátoři Parlamentu ČR
Typ řízení:  Řízení o zrušení zákona nebo jiného právního předpisu

Skupina 53 senátorů Senátu Parlamentu České republiky (navrhovatelka) navrhla Ústavnímu soudu, aby zrušil část zákona č. 177/1995 Sb., o státní sociální podpoře, a to v rámci jeho přechodných ustanovení čl. II zákona č. 363/2019 Sb., kterým se mění zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, ve slovech bodu 1 „a zároveň nedočerpal k tomuto datu celkovou částku rodičovského příspěvku na toto dítě či děti ve výši podle zákona č. 117/1995 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona“, jakož i celý bod 2 těchto ustanovení. Napadené znění zákona je tedy součástí přechodných ustanovení novely zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, publikované pod č. 363/2019 Sb., jejímž jádrem je zvýšení celkové částky rodičovského příspěvku z 220 000 Kč na 300 000 Kč v § 30 odst. 1 citovaného zákona. 

Navrhovatelka považuje označená přechodná ustanovení novely za nespravedlivá, neboť odepírají některým rodičům nárok na část rodičovského příspěvku pouze z důvodu, že v minulosti nezvolili pomalejší čerpání příspěvku. Nově nastalé negativní důsledky rychlejšího čerpání rodičovského příspěvku jim přitom nemohly být při této volbě známy, a napadená část přechodných ustanovení tak postrádá racionální odůvodnění. Vznikl tu rozpor s principy předvídatelnosti, ochrany důvěry v právo a legitimního očekávání, rovnosti, zákazu svévole a současně došlo k nepřípustnému zásahu do práva rodičů pečujících o děti na pomoc státu. Další námitkou navrhovatelky je porušení principu rovnosti. Přechodnými ustanoveními vytvořená nerovnost mezi dvěma skupinami osob ve srovnatelném postavení, s dočerpaným a dosud nevyčerpaným příspěvkem do čtyř let věku dítěte, by byla akceptovatelná pouze při splnění podmínky legitimního cíle. Napadená ustanovení však podle navrhovatelky rozumné odůvodnění postrádají.

 

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 15.12.2021 14:00 do: 15.12.2021 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 1011/21
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 15
Soudce zpravodaj: JUDr. David Uhlíř
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. ledna 2021, č. j. 25 Cdo 617/2019-125, rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. listopadu 2018, č. j. 20 Co 352/2018-100, a rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 19. července 2018, č. j. 34 C 231/2017-75
Stručná charakteristika:  náhrada škody
Označení navrhovatelů:  Ing. P. M.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Sociálna poisťovňa, která nyní vystupuje jako vedlejší účastnice se žalobou podanou původně u Okresního soudu v Uherském Hradišti a později postoupenou k Městskému soudu v Brně domáhala po stěžovateli náhrady škody ve výši 19 694,60 euro. Vedlejší účastnice je veřejnoprávní institucí, jejímž předmětem činnosti je výkon sociálního pojištění, mimo jiné i výplata dávek invalidního důchodu. Městský soud v Brně ústavní stížností napadeným rozsudkem uložil stěžovateli zaplatit vedlejší účastnici částku 8449,17 euro do třiceti dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), žalobu ve výši 8 246,43 euro zamítl (výrok II.) a žádnému účastníkovi nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

Vyšel ze zjištění, že dne 9. 2. 2011 kolem 00.40 hodin v katastru obce Bystřice pod Lopeníkem došlo na blíže specifikovaném místě na silnici k dopravní nehodě způsobené zaměstnancem stěžovatele, jenž jako řidič nákladního motorového vozidla, jehož vlastníkem byl stěžovatel, při jízdě ve stoupání po silnici přejel v táhlé pravotočivé zatáčce s vozidlem do protisměru, kde se střetl s návěsem řízeným E. K. a následně s protijedoucím nákladním vozidlem. Zaměstnanec stěžovatele při nehodě zemřel. E. K. utrpěl těžká zranění a stal se trvale invalidním. Vedlejší účastnice mu v době od 8. 2. 2012 do 31. 12. 2016 vyplácela dávky invalidního důchodu v celkové výši 16 694,60 euro. Soud prvního stupně posoudil věc jako věc s cizím prvkem s tím, že pravomoc českých soudů se odvíjí od čl. 2 odst. 1 nařízení Rady ES č. 44/2001, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť stěžovatel má své obvyklé místo pobytu v České republice. Rozhodným právem je hmotné právo Slovenské republiky s odkazem na čl. 85 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady ES č. 883/2004, o koordinaci systémů sociálního zabezpečení, s ohledem na sídlo žalobkyně coby plátce dávek důchodového pojištění, která se nachází na území Slovenské republiky. Rozhodl pak podle § 238 odst. 1 zákona č. 461/2003 Zb., o sociálnom poistení, ve spojení s § 420 odst. 2 zákona č. 40/1964 Zb., občiansky zákonník, tak, že žalobkyně má vůči stěžovateli právo na náhradu škody, která jí vznikla výplatou dávek v důsledku zaviněného protiprávního jednání jeho zaměstnance ve výši uvedené ve vyhovujícím výroku. Zamítavý výrok byl odůvodněn částečným promlčením žalobního nároku. K odvolání stěžovatele proti výroku I. a III. rozsudku soudu prvního stupně Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 6. 11. 2018 rozsudek Městského soudu v Brně potvrdil v napadených výrocích (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, jako souladný s ustálenou judikaturou zhodnotil jeho postup, pokud vycházel i z obsahu trestního spisu týkajícího se zmíněné dopravní nehody a potvrdil i jeho právní závěry ve věci samé. Zdůraznil přitom zejména článek 85 bod 1 písm. b) nařízení o koordinaci systémů sociálního zabezpečení. Poněvadž Sociálna poisťovňa má přímý nárok vůči třetí straně podle slovenského práva, Česká republika je povinna tento nárok uznat a aplikovat daný hmotněprávní předpis Slovenské republiky. Dovolání stěžovatele Nejvyšší soud usnesením ze dne 26. 1. 2021.

Stěžovatel v ústavní stížnosti obecným soudům vytýká, že napadená rozhodnutí nejsou dostatečně odůvodněna. Dle stěžovatele Česká republika nedostatečně implementovala nařízení o koordinaci systémů sociálního zabezpečení do českého právního řádu, přičemž se domnívá, že by v takovém případě neměl být zavázán k úhradě nákladů, které platné vnitrostátní právo nezná a splnění uvedené povinnosti mu neumožňuje. Pro splnění jemu uložené povinnosti podle jeho názoru chybí zákonný rámec. Tuto skutečnost označuje jako překážku pro aplikaci nařízení a jeho dopad na jeho osobu. Nařízení a směrnice představují předně závazek pro členské státy, aby dosáhly souladu vnitrostátního práva. V důsledku nedostatečné implementace komunitárního předpisu do vnitrostátního práva nemůže být stěžovateli uložena obecnými soudy povinnost, kterou platné vnitrostátní právo nezná.