I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 13.12.2022 09:00 do: 13.12.2022 09:20
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 550/22
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: Prof. JUDr. Pavel Šámal Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. listopadu 2021 č. j. 23 Cdo 1222/2020-420 a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. prosince 2019 č. j. 47 Co 172/2019-341
Stručná charakteristika: princip autonomie vůle, extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a právními závěry, náležité odůvodnění, ochrana vlastnického práva
Označení navrhovatelů: obchodní společnost S., s. r. o., zastoupena JUDr. Klárou Kořínkovou, Ph.D., LL.M., advokátkou,
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Stěžovatelka se v řízení před obecnými soudy domáhala proti vedlejším účastnicím zaplacení 3 978 945 Kč jako rozdílu mezi vyplaceným pojistným plněním a zbytkem investic vložených do objednaného díla. Okresní soud v Semilech nejprve vyhověl žalobě stěžovatelky proti vedlejším účastnicím na náhradu škody vzniklé vyhořením objektu. Dospěl totiž k závěru, že prokázanou příčinou vzniku požáru byla neodborná manipulace zaměstnance první vedlejší účastnice, která byla subdodavatelem díla, s tepelným spotřebičem; druhá vedlejší účastnice je pak její pojišťovnou. Dospěl tedy k závěru o pasivní legitimaci první vedlejší účastnice, která odpovídá za činnost svého zaměstnance, jehož k určené práci řádně neproškolila na úseku požární ochrany. K rozporované aktivní legitimaci stěžovatelky konstatoval, že ačkoli stěžovatelka nebyla vlastníkem rozestavěné stavby, která již byla v době uzavření dodatku samostatnou věcí zapsanou v katastru nemovitostí a která nebyla samostatnými úkony převedena, vůlí stran bylo, aby se stěžovatelka stala novým objednatelem, investorem a konečně i vlastníkem hotového díla. K odvolání první vedlejší účastnice změnil Krajský soud v Hradci Králové prvostupňové rozhodnutí napadeným rozsudkem tak, že žalobu zamítl, a to pro nedostatek aktivní legitimace stěžovatelky, a zavázal ji k náhradě nákladů řízení. Nejvyšší soud následné dovolání napadeným usnesením odmítl.
Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví napadených rozhodnutí, jimiž byla zamítnuta její žaloba, a to pro porušení práva na spravedlivý proces ve spojení s právem na ochranu majetku podle čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 13.12.2022 09:20 do: 13.12.2022 09:50
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 2578/22
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: Prof. JUDr. Pavel Šámal Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. června 2022 č. j. 11 Co 117/2022-143 a usnesení Okresního soudu v Lounech ze dne 4. května 2022 č. j. 10 C 335/2021-131
Stručná charakteristika: Právo na právní ochranu Právo na právní pomoc
Označení navrhovatelů: J. G., zastoupen JUDr. Alenou Beranovou, advokátkou
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Okresní soud v Lounech napadeným usnesením zrušil usnesení okresního soudu ze dne 24. 11. 2021 č. j. 10 C 335/2021-38 ve výroku II., kterým byl stěžovateli jako žalobci ustanoven zástupcem JUDr. Jaroslav Trkovský, advokát, a současně JUDr. Jaroslava Trkovského zprostil funkce zástupce stěžovatele (výrok I.). Okresní soud současně ustanovil stěžovateli k ochraně jeho zájmů pro předmětné řízení zástupcem Mgr. Ing. Michala Bureše, advokáta, (výrok II.). Okresní soud dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky stanovené v § 20 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, neboť došlo k narušení nezbytné důvěry mezi ustanoveným zástupcem a stěžovatelem. Proto žádosti JUDr. Jaroslava Trkovského vyhověl a zrušil jeho ustanovení zástupcem stěžovatele v této věci a ustanovil zástupcem stěžovatele Mgr. Ing. Michala Bureše. Proti usnesení okresního soudu podal Mgr. Michal Bureš odvolání. Krajský soud v Ústí nad Labem napadeným usnesením rozhodl, že usnesení okresního soudu se ve výroku I. potvrzuje a ve výroku II. se mění tak, že stěžovateli se k ochraně jeho zájmů zástupce neustanovuje. Ze spisu dle krajského soudu vyplývá, že vzájemná důvěra mezi stěžovatelem a jeho zástupcem JUDr. Trkovským byla zásadně narušena. Z vyjádření stěžovatele a podání advokáta vyplývá, že stěžovatel ke svému ustanovenému zástupci důvěru nemá a odmítá mu poskytovat součinnosti. Krajský soud dovodil, že stěžovatel fakticky nevyužil soudem přiznané právo na právní pomoc, respektive svým zaviněným jednáním se tohoto svého základního práva vzdal. Nemůže proto obecným soudům důvodně vytýkat, že neustanovením dalšího zástupce uvedené právo porušily.
V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že napadenými rozhodnutími obecných soudů byl připraven o možnost právního zastoupení, a to za situace, kdy ve svém věku, při svém zdravotním stavu, sociální situaci a při své nedokonalé znalosti českého jazyka zejména v písemné podobě není schopen sám podávat příslušná podání soudu a hájit před soudem své zájmy.
III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 15.12.2022 09:00 do: 15.12.2022 09:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 1420/22
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Vojtěch Šimíček Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. 1. 2022, č. j. 4 To 57/2021-728, a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. 10. 2021, č. j. 52 T 4/2019-592.
Stručná charakteristika: dohoda o vině a trestu a náhrada škody
Označení navrhovatelů: JUDr. Ing. Z. Z.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Krajský soud v Brně napadeným rozsudkem schválil dohodu o vině a trestu uzavřenou dne 6. 10. 2021 mezi státní zástupkyní Krajského státního zastupitelství v Brně a stěžovatelem jako jediným jednatelem společnosti V., který byl uznán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu dílem dokonaného a dílem ukončeného ve stádiu pokusu, za což byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let (s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání pěti let) a k peněžitému trestu ve výměře 400 denních sazeb s denní sazbou ve výši 20.000 Kč (celkem 8.000.000 Kč). Dále krajský soud uložil stěžovateli s odkazem na § 228 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), nahradit poškozené České republice škodu ve výši 18 614 679,76 Kč. Se zbytkem svého nároku na náhradu škody byla Česká republika dle § 229 trestního řádu odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Stěžovatel napadl výrok rozsudku krajského o náhradě škody soudu odvoláním, mimo jiné proto, že měl nalézací soud jednat nad rámec uzavřené dohody o vině a trestu, když mu uložil nahradit poškozené škodu. Stěžovatel takový výrok považoval za nezákonný. O odvolání stěžovatele a o odvolání poškozené České republiky proti rozsudku krajského soudu rozhodl vrchní soud napadeným usnesením tak, že je dle § 256 trestního řádu jako nedůvodné zamítl. Vrchní soud v odůvodnění uvedl, že nezjistil, že by rozsudek soudu prvního stupně nebyl v souladu s dohodou o vině a trestu, jejíž schválení státní zástupkyně navrhla. Dle vrchního soudu odvolacími námitkami stěžovatel popírá skutková zjištění z pravomocného výroku o vině, která však byla součástí popisu skutku v rámci stěžovatelem uzavřené dohody se státním zástupcem, a to včetně objektivizace výše způsobené škody. Popsané jednání přitom stěžovatel plně doznal. Výše škody konkretizovaná adhezním výrokem nalézacího soudu tedy představuje škodu v podobě, v jaké ji stěžovatel ve výroku o vině schválil.
Stěžovatel ústavní stížností napadá pouze výrok o náhradě škody, kterou je povinen zaplatit České republice. Namítá, že o ní obecné soudy rozhodly, přestože v průběhu řízení před nimi tento nárok neuznal a současně nedošlo k dohodě o náhradě škody ani mezi státní zástupkyní a jím. Proti vzneseným nárokům naopak aktivně brojil, poukazoval na důkazy vyvracející škodní nárok (resp. jeho výši), a upozorňuje, že k výši škody nebylo provedeno dokazování. Stěžovatel mimo jiné odmítá nést odpovědnost za platby, které výše jmenovaná společnost obdržela v měsících, kdy již nebyl jednatelem. Je přesvědčen, že náhrada škody by měla být přiznána teprve tehdy, až bude skončeno trestní řízení vedené proti společnosti, jíž byl jediným jednatelem, a právě tato by měla hradit případnou škodu, bude-li prokázána. Zásadní procesní pochybení obecných soudů, a tím i porušení práva na spravedlivý proces, tedy stěžovatel spatřuje v absenci dokazování ohledně škodních nároků. Výši škody stanovil soud na základě pouhého odborného vyjádření, nikoliv vyjádření znaleckého, aniž by soud stěžovateli umožnil předložit znalecké posudky, které by otázku existence a výše škody postavily na jisto. Dle stěžovatele by k otázce náhrady škody, resp. její výše (jelikož škodní nárok nebyl součástí dohody o vině a trestu), mělo být provedeno dokazování. Tím spíše za situace, kdy byla výše škody stěžovatelem rozporována a rovněž soud ji bez provedeného dokazování přiznal poškozené České republice v odlišné výši, než je uvedená v popisné části skutkové věty odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně. Porušení čl. 38 odst. 2 Listiny pak stěžovatel spatřuje v tom, že mu nebylo umožněno vyjádřit se ke všem provedeným důkazům, neboť v jeho věci žádné důkazy provedeny nebyly, ačkoliv se toho domáhal.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 15.12.2022 09:30 do: 15.12.2022 10:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 2987/22
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: Prof. JUDr. Pavel Šámal Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. září 2022 sp. zn. 7 To 293/2022 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 1. září 2022 sp. zn. 44 T 141/2022, ve znění opravného usnesení ze dne 24. října 2022 sp. zn. 44 T 141/2022
Stručná charakteristika: právo na soudní ochranu, právo na osobní svobodu
Označení navrhovatelů: E. C., zastoupen Mgr. Marií Klinerovou, advokátkou,
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Napadeným usnesením obvodního soudu, v původním znění ze dne 1. 9. 2022 byl stěžovatel podle § 73b odst. 3 trestního řádu a § 72 odst. 3 trestního řádu ponechán ve vazbě z důvodu podle § 67 písm. c) trestního řádu, podle § 71a trestního řádu byla zamítnuta jeho žádost o propuštění z vazby na svobodu, podle § 73 odst. 1 písm. b) trestního řádu a contrario bylo rozhodnuto, že náhrada vazby slibem stěžovatele není přípustná, podle § 73 odst. 1 písm. c) trestního řádu a contrario nebyl nad stěžovatelem stanoven dohled úředníka Probační a mediační služby, podle § 73 odst. 1 písm. a) trestního řádu a contrario nebyla přijata záruka a podle § 73 odst. 1 písm. d) trestního řádu a contrario nebylo uloženo předběžné opatření. Stížnost stěžovatele proti usnesení obvodního soudu Městský soud v Praze napadeným usnesením zamítl podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu. Se závěrem obvodního soudu o dalším trvání vazby stěžovatele podle § 67 písm. c) trestního řádu se ztotožnil, i když považoval odůvodnění rozhodnutí obvodního soudu ohledně konkrétních skutečností, z nichž vyplývá důvodná obava, že stěžovatel bude v případě propuštění na svobodu opakovat trestnou činnost, pro kterou je stíhán, za značně lakonické. Poté obvodní soud usnesením ze dne 24. 10. 2022 podle § 138 trestního řádu za užití § 131 odst. 1 trestního řádu opravil písařskou chybu ve znění výroků III. a VI. svého napadeného usnesení tak, že výrok III. má správně znít tak, že podle § 73 odst. 1 písm. b) trestního řádu a contrario se písemný slib obviněného (stěžovatele) nepřijímá, a výrok VI. má znít tak, že podle § 73 odst. 1 písm. d) trestního řádu a contrario se předběžné opatření, které by ukládalo obviněnému zdržení se požívání omamných a psychotropních látek a jedů, neukládá.
Stěžovatel ve své ústavní stížnosti namítá porušení práva na soudní ochranu a práva na osobní svobodu s tím, že jeho žádosti o propuštění z vazby na svobodu mělo být vyhověno.