IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 20.12.2021 10:00 do: 20.12.2021 10:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 1204/21
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jan Filip CSc.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 5. března 2021 č. j. 5 As 152/2019-50 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. dubna 2019 č. j. 5 A 37/2017-137
Eventuální akcesorické návrhy: návrh na zrušení § 60a odst. 5 až 7 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů
Stručná charakteristika: právo na soudní ochranu
Označení navrhovatelů: Asociace Segway ČR, o. s.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Magistrát hlavního města Prahy (v tomto řízení vedlejší účastník) vydal dne 23. 11. 2016 opatření obecné povahy o zákazu provozování přepravníků se samovyvažovacím zařízením, a to pro zajištění bezpečnosti chodců. Toto opatření odůvodnil zájmem na ochraně bezpečnosti a zdraví chodců. Zmínil, že oblast, kde zakázal přepravníky, zahrnuje Pražskou památkovou rezervaci, tj. území, kde je vysoká koncentrace pěších, a dále i širší území, které je podle něj hustě obydlené a s vysokou koncentrací pěších. Opatření obecné povahy o zákazu provozování přepravníků má podle svého odůvodnění chránit chodce před rizikem kolize s přepravníky. Tyto nosné důvody pak potvrdily i správní soudy v ústavní stížností napadených rozsudcích, vydaných v řízení o žalobě stěžovatele.
Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvádí, že rozhodnutí správních soudů porušila jeho základní práva. Mimo jiné namítá, že přepravníky nejsou nebezpečné, ke střetům s chodci nedochází a že tak neobstojí základ odůvodnění opatření obecné povahy. Správní soudy se podle stěžovatele jeho námitkami vůbec nezabývaly. S ústavní stížností stěžovatel spojil rovněž návrh na zrušení § 60a odst. 5 až 7 zákona o pozemních komunikacích, neboť tuto úpravu považuje za diskriminační, nesrozumitelnou a matoucí.
I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 21.12.2021 13:00 do: 21.12.2021 13:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 3179/18
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. David Uhlíř
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2018 č. j. 28 Cdo 280/2018-469, rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. srpna 2017 č. j. 8 Co 723/2017-385 a rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 28. prosince 2016 č. j. 2 C 318/2015-271, spojené s návrhem na zrušení ustanovení § 18 odst. 1 zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů
Stručná charakteristika: Právo vlastnit majetek, nabývání majetku
Označení navrhovatelů: Rybářství Třeboň Hld. a.s.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Okresní soud v Jindřichově Hradci k žalobě podané první vedlejší účastnicí (Římskokatolická farnost Lutová) podle § 18 odst. 1 zákona č. 428/2012 Sb. určil, že stát - Česká republika je vlastníkem blíže specifikovaných pozemků v katastrálním území Lutová (pozemku parc. č. XX, o výměře 1 841 m², vodní plocha, rybník, pozemku parc. č. XX o výměře 1 841 m², ostatní plocha, ostatní komunikace, pozemku parc. č. XX o výměře 5 694 m², ostatní plocha, ostatní komunikace, pozemku parc. č. XX o výměře 6 344 m², vodní plocha, rybník, pozemku parc. č. XX o výměře 252 m², ostatní plocha, neplodná půda, pozemku parc. č. XX o výměře 43 428 m², vodní plocha, rybník a pozemku parc. č. XX o výměře 205 m², ostatní plocha, neplodná půda, vše zapsáno na listu vlastnictví č. XX vedeného Katastrálním úřadem pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště Jindřichův Hradec, pro obec Chlum u Třeboně, katastrální území Lutová). K odvolání stěžovatelky a druhé vedlejší účastnice (České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových) Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudek okresního soudu potvrdil. Následné stěžovatelčino dovolání odmítl Nejvyšší soud ústavní stížností napadeným usnesením jako nepřípustné. Obecné soudy vyšly ze zjištění, že předmětné pozemky byly původním majetkem církevních právnických osob – Farní beneficium v Lutové a Katholishe Pfarrpfründe in Luttau, jejichž právním nástupcem je žalobkyně, že výměrem ONV v Třeboni ze dne 22. 2. 1949, zn. 611/0-21/2-49, bylo rozhodnuto o výkupu předmětných pozemků podle § 1 odst. 3 zákona č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě, s tím, že o náhradě za vykoupenou půdu bude rozhodnuto samostatně (v řízení však nebylo prokázáno, že by takové rozhodnutí bylo vydáno), že do roku 1992 byly pozemky ve správě Státního rybářství Třeboň, s. p., a že majetek tohoto podniku včetně předmětných pozemků přešel na základě privatizačního projektu na společnost Rybářství Třeboň, a. s, jež byla založena notářským zápisem ze dne 23. 4. 1992. Dále bylo zjištěno, že součástí privatizačního projektu byl seznam pozemků (obsahující i předmětné pozemky), které přecházejí na stěžovatelku, a to s uvedením způsobu jejich nabytí ve vztahu k privatizaci, přičemž u všech pozemků je uvedeno, že se jedná původně o církevní majetek, s výjimkou pozemku, který je chybně (v rozporu se zápisem v pozemkových knihách) uváděn jako původní majetek Habsburků, jenž na stát přešel při první pozemkové reformě. Obecné soudy konstatovaly, že řešení sporu se musí odvíjet od vážení práv zúčastněných subjektů a že v dané věci převáží právem chráněný majetkový zájem vedlejší účastnice jako historického vlastníka předmětných pozemků, neboť v řízení bylo zjištěno, že k převzetí majetku stěžovatelkou došlo v rámci privatizace, v jejímž průběhu byly NKÚ zjištěny nedostatky, mj. to, že při přechodu majetku státu na akciovou společnost byly stát (Ministerstvo zemědělství a Fond národního majetku) a akciová společnost zastoupeny při podpisu předávacího protokolu jednou fyzickou osobou (bývalým ředitelem státního podniku, následně v postavení člena představenstva a poté místopředsedy a předsedy představenstva vzniklé akciové společnosti).
Stěžovatelka postup obecných soudů považuje za protiústavní, neboť napadená rozhodnutí podle ní nepřípustně absolutizovala přednost restitučních nároků.