II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 03.02.2015 13:00 do: 03.02.2015 13:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 3000/13
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jaroslav Fenyk Ph.D., DSc., Univ. Priv. Prof.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2013, č. j. 25 Cdo 1661/2012-644, rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 1. 2012, č. j. 12 Co 491/2011-610, a rozsudku Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 13. 7. 2011, č. j. 9 C 164/2008-562
Stručná charakteristika:  náhrada škody
Označení navrhovatelů:  Český rybářský svaz, MO Šťáhlavy, zast. JUDr. Tomášem Tesařem, advokátem se sídlem Plzeň, Malická 1576/11
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Český rybářský svaz, MO Šťáhlavy (dále jen stěžovatel) namítá, že se obecné soudy dopustily ústavně nekonformního výkladu práva při posouzení odpovědnosti za škodu vzniklou na nemovitosti, mlýnu ve vlastnictví vedlejších účastníků. Stěžovatel měl podle závěrů obecných soudů tuto škodu způsobit při výkonu rybářského práva, udržováním hladiny vody v náhonu na kótě 342 m.n.m., a to na základě objektivní odpovědnosti z provozní činnosti. Stěžovatel tvrdí, že výkon rybářského práva jednak nemůže být považován za provozní činnost ve smyslu ustanovení § 420a zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a jednak že udržování dané hladiny vody mu bylo uloženo vodoprávním úřadem jako veřejnoprávní povinnost.

Stěžovatel se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení rozhodnutí Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu Plzeň-jih, neboť se domnívá, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 03.02.2015 14:00 do: 03.02.2015 14:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 3330/13
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Ing. Jiří Zemánek CSc.
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2013, č. j. 30 Cdo 3257/2012-282, a proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 2. 5. 2012, č. j. 44 Co 149/2011-262.
Stručná charakteristika:  Porušení práva na spravedlivý proces
Označení navrhovatelů:  M. V., zastoupený Mgr. Robertem Cholenským, advokátem.
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Rozsudkem Okresního soudu Brno – venkov byla zamítnuta žaloba stěžovatele, kterou se domáhal po městu Kuřim zaplacení částky 1 000 000 Kč jako zadostiučinění za nesprávný úřední postup Městského úřadu Kuřim, daný dle stěžovatele neoprávněně vedenou exekucí téhož úřadu. Krajský soud v Brně v odvolacím řízení rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Dovolání stěžovatele bylo rozsudkem Nejvyššího soudu ve věci samé zamítnuto, v části směřující proti výroku o nákladech řízení odmítnuto. 

 Stěžovatel namítá, že posouzení věci obecnými soudy bylo provedeno v rozporu s výslovnou dikcí zákona, konkrétně s § 8 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů, na jehož základě stěžovatel dovodil pasivní žalobní legitimaci města Kuřim. Žaloba stěžovatele však byla zamítnuta, aniž by soudy poskytly přesvědčivé argumenty odůvodňující závěr, že si stěžovatel vyložil citované ustanovení nesprávně. Nárok stěžovatele je tak promlčen, a současně mu bylo uloženo nahradit úspěšnému žalovanému městu Kuřim náhradu nákladů řízení v celkové výši 87 300 Kč, a státu na nákladech řízení dalších 21 406 Kč. V takovém postupu spatřuje stěžovatel zásah do svého práva na ochranu právní jistoty a v důsledku toho pak zásah do práva na ochranu vlastnictví a domáhá se proto zrušení rozhodnutí Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Brně.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 05.02.2015 10:00 do: 05.02.2015 11:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 2610/14
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Pavel Rychetský
Návrh na přezkoumávané akty:  Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. června 2014 č. j. 28 Cdo 1066/2014-432 a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 22. října 2013 č. j. 23 Co 127/2013-391
Stručná charakteristika:  Náhrada za nemovitý majetek zanechaný na Podkarpatské Rusi
Označení navrhovatelů:  M. P., zastoupená Mgr. Kristinou Škampovou, advokátkou se sídlem v Brně, Pellicova 8a
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Dne 15. března 1947 byla Ministerstvu vnitra doručena přihláška, kterou se strýc stěžovatelky podle vládního nařízení č. 8/1947 Sb., o soupisu československého majetku na Zakarpatské Ukrajině, přihlásil ke svému majetku zanechanému na Zakarpatské Ukrajině (někdejší Podkarpatské Rusi). Po jeho smrti v roce 1957 se jeho závětní dědičkou stala stěžovatelka. Dopisem ze dne 30. března 1962 Ministerstvo financí stěžovatelce oznámilo, že s ohledem na rozsah a hodnotu předmětného majetku jí nelze poskytnout náhradu podle zákona č. 42/1958 Sb., o úpravě některých nároků a závazků souvisejících se sjednocením Zakarpatské Ukrajiny s Ukrajinskou sovětskou socialistickou republikou. Tento majetek totiž neměl povahu osobního nebo drobného soukromého majetku, nýbrž se jednalo o velký výdělečný majetek (nebyla tedy splněna podmínka přiznání náhrady podle § 3 vyhlášky Ministerstva financí č. 159/1959 Ú. l., o vnitrostátním vypořádání některých nároků podle zákona č. 42/1958 Sb., týkajících se Zakarpatské Ukrajiny). Věc byla uložena ad acta. Vzhledem k tomu, že uvedeným dopisem nebylo věcně rozhodnuto o žádosti stěžovatelky (resp. jejího právního předchůdce - strýce), vydalo Ministerstvo financí dne 6. září 2008 rozhodnutí, kterým jí ze stejných důvodů nevyhovělo. Rozklad proti tomuto rozhodnutí byl zamítnut rozhodnutím ministra financí ze dne 10. listopadu 2008.

Proti posledně uvedeným správním rozhodnutím podala stěžovatelka žalobu podle části páté občanského soudního řádu, na jejímž základě byla rozsudkem Okresního soudu v Chrudimi ze dne 12. října 2012 uložena povinnost České republice – Ministerstvu financí zaplatit jí částku 7 653 360 Kč s úrokem z prodlení ve výši 3 % ročně za dobu od 19. března 1992 do zaplacení. Tím byla žalobou napadená rozhodnutí nahrazena. K odvolání Ministerstva financí byl však tento rozsudek následně zrušen usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 22. října, kterým bylo současně rozhodnuto o zastavení řízení a postoupení věci Ministerstvu vnitra, do jehož pravomoci patří rozhodování o nároku na náhradu podle zákona č. 212/2009 Sb., kterým se zmírňují majetkové křivdy občanům České republiky za nemovitý majetek, který zanechali na území Podkarpatské Rusi v souvislosti s jejím smluvním postoupením Svazu sovětských socialistických republik. Dovolání proti tomuto usnesení odmítl Nejvyšší soud usnesením ze dne 5. června 2014.

Stěžovatelka se ztotožňuje s právním hodnocením soudu prvního stupně, zatímco závěry odvolacího a dovolacího soudu považuje za nesprávné a nepřesvědčivé. Stěžovatelka je přesvědčena, že v důsledku aplikace nesprávné právní úpravy při rozhodování o její žádosti bylo porušeno její právo na soudní ochranu a že tímto postupem jí byla odepřena ochrana jejího práva na odškodnění.

II. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 05.02.2015 11:00 do: 05.02.2015 11:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: II. senát
Spisová značka: II. ÚS 928/14
Jednací místnost:  I. poschodí, senátní místnost č. 151
Soudce zpravodaj: JUDr. Radovan Suchánek Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty:  ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 19. prosince 2013 sp. zn. 56 Co 551/2013
Stručná charakteristika:  právo na spravedlivý proces - náhrada nákladů při zastavení exekuce
Označení navrhovatelů:  Obec Kyselka
Typ řízení:  Řízení o ústavní stížnosti

Usnesením ze dne 12. srpna 2013 rozhodl soudní exekutor Mgr. David Koncz, Exekutorský úřad Cheb se sídlem 26. dubna 10, Cheb, pověřený provedením exekuce na základě usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 27. července 2004, jímž byla nařízena exekuce podle vykonatelného rozhodnutí - příkazu Obecního úřadu v Kyselce ze dne 1. července 2003 sp. zn.  295/2003 tak, že exekuce se zastavuje (výrok pod bodem I.), žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o zastavení exekuce (výrok pod bodem II.) a oprávněné (v řízení před Ústavním soudem „stěžovatelka“) uložil povinnost zaplatit soudnímu exekutorovi Mgr. Davidu Konczovi náklady exekuce ve výši 6.186,73 Kč, včetně DPH (výrok pod bodem III.). Proti usnesení soudního exekutora Mgr. Davida Koncze, a to pouze proti výroku pod bodem III., podala oprávněná odvolání. Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 19. prosince 2013 bylo usnesení soudního exekutora Mgr. Davida Koncze ze dne 12. srpna 2013 ve výroku pod bodem III. potvrzeno (výrok pod bodem I.) a ve výroku pod bodem II. krajský soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Stěžovatelka namítá, že postup odvolacího soudu, pokud jde o přezkum výroku pod bodem I. usnesení soudního exekutora, považuje za nezákonný, zasahující do jejích procesních práv. Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí tvrdí, že důvodem zastavení exekuce je vázán, neboť v tomto směru již usnesení soudního exekutora nabylo právní moci. Stěžovatelka však připomíná, že výrokem pod bodem I. soud rozhodl, že exekuce se zastavuje, a to bez bližší specifikace důvodu zastavení. Stěžovatelka se prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá zrušení usnesení Krajského soudu v Plzni, neboť se domnívá, že jím byla porušena její ústavně zaručená práva na ochranu vlastnictví a spravedlivý proces.