Aktuálně

Na této stránce naleznete chronologicky seřazené zprávy a oznámení Ústavního soudu, jimiž informuje širokou veřejnost i média o aktuálních rozhodnutích, připravovaných jednáních nebo jiných událostech, které souvisejí s jeho činností.

Výpis aktualit

Při prohlášení manželství za neexistující musejí soudy postupovat s nejvyšší pečlivostí. To se týká doručování soudních písemností i dokazování

Ústavní soud, Brno, TZ 33/2023

II. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Tomáš Lichovník) rozhodl, že postupem Okresního soudu v Liberci ve věci vedené pod sp. zn. 18 C 208/2021 došlo k zásahu do práva stěžovatelky na spravedlivý proces dle čl.  36 Listiny základních práv a svobod. Návrh na zrušení rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 10. 12. 2021 č. j. 18  C 208/2021-24, usnesení Okresního soudu v Liberci ze dne 21. 2. 2022 č. j. 18  C  208/2021-53 a  usnesení  Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v  Liberci ze dne 8. 4. 2022 č.  j. 29 Co 75/2022-64, však zamítl.

V projednávané věci bylo vydáno rozhodnutí o neexistenci manželství v případě páru, který spolu vychoval tři děti. Před Okresním soudem v Liberci však byla v průběhu několika měsíců  zahájena řada souběžně probíhajících řízení. Nejprve dne 16. 6. 2021 podala stěžovatelka (manželka) návrh na svěření do péče a určení výživného k nezletilým dětem. Dne 1. 7. 2021 podal vedlejší účastník (manžel) návrh na určení neexistence manželství. Rozvrhem práce byl k projednání návrhu určen soudce Mgr. Kamil Podhola. Dne 25. 6. 2021 podala stěžovatelka návrh na určení výživného pro nerozvedenou manželku. Dne 11. 10. 2021 podala stěžovatelka návrh na rozvod manželství. Rozvrhem práce byl k projednání tohoto návrhu rovněž určen soudce Mgr.  Kamil Podhola. Vedlejší účastník, dnes již bývalý manžel stěžovatelky, podal dne 1. 7. 2021 návrh, kterým se u  jmenovaného soudu domáhal vyslovení, že manželství mezi ním a stěžovatelkou není. Tento návrh byl okresním soudem zaslán k vyjádření stěžovatelce, a to na adresu, kde měla toho času bydliště. Vzhledem k tomu, že  stěžovatelka nebyla v místě bydliště zastižena, byla jí dne 26. 7. 2021 ponechána výzva, aby zásilku vyzvedla u držitele poštovní licence. Jelikož si adresátka písemnost v úložní době nevyzvedla, byla jí dne 6. 8. 2021 vhozena do domovní schránky. Následně byla do totožné schránky stěžovatelce vhozena dne 24. 9. 2021 též výzva, kterou byla informována o tom, že dne 10. 12. 2021 se u shora uvedeného soudu koná jednání o vyslovení neexistence manželství. K jednání dne 10. 12. 2021 se dostavil vedlejší účastník a jeho právní zástupce.

Ústní jednání trvalo tři minuty a ihned byl vyhlášen rozsudek, jímž se určuje, že manželství účastníků zde není. Důvodem pro neexistenci manželství měl být dle soudu nedostatek oprávnění oddávajícího k provedení sňatečného obřadu. Rozsudek okresního soudu byl stěžovatelce doručován na stejnou adresu a opět byl doručen fikcí. Rozsudek nabyl právní moci dne 24. 1. 2022.

Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti namítala, že o soudním řízení o vyslovení neexistence svého manželství nevěděla a z toho důvodu se k jeho průběhu nemohla nijak vyjádřit, natož se pak k  nařízenému jednání dostavit. S rozsudkem soudu se stěžovatelka seznámila až 1.  2.  2022 a podala proti němu odvolání, které však Okresní soud v Liberci odmítl pro opožděnost. O následně podaném odvolání rozhodl Krajský  soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ústavní stížností napadeným usnesením tak, že potvrdil rozhodnutí nalézacího soudu. Soudní písemnosti byly zasílány na adresu trvalého pobytu stěžovatelky, kde se však od rozvratu manželství nezdržovala. Na této adrese bydlel toliko vedlejší účastník, přičemž stěžovatelka pobývala se třemi dětmi u své sestry, což  věděl nejen manžel stěžovatelky, ale též jeho právní zástupce. Soudu nadto byla její stávající adresa známa z ostatních před soudem probíhajících řízení.

Ústavní soud shledal v postupu Okresního soudu v Liberci porušení práva stěžovatelky na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny. Řízení o prohlášení manželství za neexistující je třeba věnovat náležitou pozornost, což se v této věci ze strany okresního soudu nestalo. Jedná se totiž o jeden ze způsobů ukončení manželství, který má zásadní dopady do osobní sféry účastníků (manželů) a jejich dětí. Navíc v této věci nemohou účastníci využít mimořádných opravných prostředků před Nejvyšším soudem. Na manželství, které bylo rozhodnutím soudu označeno za  neexistující, se bude od samého počátku nahlížet tak, jako by vůbec nevzniklo. Nutnost postupovat pečlivě se proto týká jak doručování soudních písemností, tak provádění dokazování. Toto řízení je založeno na zásadě vyšetřovací, kdy za objasnění skutkového stavu potřebného pro rozhodnutí nese odpovědnost soud. To neznamená, že by účastníci byli zbaveni povinnosti vypovídat pravdivě a úplně odpovědět na dotazy, které jim soud při objasňování skutkového stavu klade. Především by však vůbec měli dostat příležitost se k otázce svého osobního stavu vyjádřit. 

Okresní soud v Liberci nepostupoval podle zásady vyšetřovací a bez dalšího se spokojil s verzí vedlejšího účastníka, aniž by se snažil objasnit skutkový stav. Soudci přitom mělo být z úřední činnosti známo, že stěžovatelka podala návrh na rozvod manželství, návrh  na  svěření nezletilých do její péče a konečně i návrh na stanovení výživného nerozvedené manželky. Soud vycházel z předložených listinných důkazů vedlejším účastníkem, konkrétně z elektronické komunikace vedlejšího účastníka s ředitelkou kanceláře rady Církve bratrské, pozvánky na  uvedení do služby oddávajícího, protokolu o uzavření manželství mezi účastníky a  z textu označeného jako „§ 109“ pojednávajícího o svatební bohoslužbě. Podle Ústavního soudu nebyl zřejmý původ a pravost těchto listin. Zásadní otázka, tedy (ne)dostatek oprávnění oddávajícího k provedení sňatečného obřadu byla „prokazována“ pouhým tvrzením vedlejšího účastníka a textem označeným jako „§ 109“. Přesto, že se jedná o  řízení ovládané vyšetřovací zásadou, soudce se nijak nepokusil ověřit tvrzení vedlejšího účastníka.

Přestože Ústavní soud shledal pochybení v postupu okresního soudu, nemohl napadená rozhodnutí zrušit. Jedná se o rozhodnutí ve statusové věci, kde je nutno dát přednost právní jistotě všech osob dotčených uvedenou situací. Stěžovatelka nicméně v důsledku nálezu Ústavního soudu může dosáhnout zadostiučinění alespoň cestou náhrady újmy způsobené státem.

Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1526/22 je dostupný PDF ikona zde (529 KB, PDF).

Kamila Abbasi
tisková mluvčí Ústavního soudu