Ústavní soud TZ 51/25
Vydání osoby k trestnímu stíhání do cizího státu je přípustné i v situaci probíhajícího ozbrojeného konfliktu na území dožadujícího státu, pokud poskytnuté diplomatické záruky dostatečně vylučují reálné nebezpečí porušení zákazu mučení či krutého, nelidského nebo ponižujícího zacházení, flagrantního odepření spravedlnosti nebo jiných základních práv vydávané osoby. Samotná existence rodinných vazeb ve vydávajícím státě může vydání zabránit jen ve zcela výjimečných případech, které v tomto případě nenastaly.
Krajský soud napadeným usnesením rozhodl o přípustnosti vydání stěžovatele k trestnímu stíhání na Ukrajinu na základě žádosti o vydání Generální prokuratury Ukrajiny a zatýkacího rozkazu ukrajinského městského soudu pro trestný čin přivlastnění si cizího majetku a získání práva na majetek podvodem (zpronevěrou) spáchaného po předchozím spolčení skupiny osob, a to ve zvlášť velkém rozsahu, a použití vědomě padělaného dokumentu. Stěžovatel měl vystupovat v rámci podvodného převodu nemovitostí organizovaného jinými osobami jako kupující s padělanými doklady. Stěžovatelovu stížnost proti usnesení krajského soudu zamítl vrchní soud napadeným usnesením. Označil za lichý stěžovatelův předpoklad, že vydání by bylo přípustné jen, pokud by měl garantováno právo vrátit se po skončení trestního stíhání či výkonu trestu zpět do České republiky. Ve shodě s krajským soudem uvedl, že ani případná branná povinnost stěžovatele není překážkou jeho vydání. Stejně tak vydání nebrání ani osobní a rodinné poměry stěžovatele. Časový odstup osmi let od údajného spáchání trestného činu způsobil i stěžovatel tím, že odjezdem do zahraničí fakticky znemožnil provádění úkonů trestního řízení na Ukrajině. Záruky, jež poskytla Generální prokuratura Ukrajiny, považoval vrchní soud za důvěryhodné a vážně míněné.
Stěžovatel v ústavní stížnosti poukázal na to, že je v České republice hluboce integrován, jeho manželka je od konce roku 2024 těhotná. Vydání by mohlo zasáhnout do jeho práva na rodinný život a ohrozit jeho účast na péči o nenarozené dítě. V ústavní stížnosti stěžovatel namítal porušení práva nebýt mučen či podroben krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu, práva na osobní svobodu, práva na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života a práva na soudní ochranu.
První senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Tomáš Langášek) ústavní stížnost zamítl.
Při rozhodování o přípustnosti vydání není úlohou soudů hodnotit, zda se osoba, která má být vydána, skutečně dopustila stíhaného jednání. Tato otázka je řešena teprve ze strany dožadujícího státu. Obecné soudy České republiky se tak zabývají tím, zda jsou extradiční materiály dostatečné. To se týká zejména vymezení skutku, který je předmětem trestního řízení v dožadujícím státě, ve vazbě na požadavek oboustranné trestnosti a určitosti trestního obvinění. Z popisu skutku, který krajský soud převzal ze žádosti o vydání, je zřejmé, v jaké míře a jakým způsobem se měl stěžovatel účastnit jednání, jež je předmětem trestního stíhání na Ukrajině. Z napadených rozhodnutí též vyplývá, že podezření ukrajinských orgánů vůči stěžovateli je dostatečně důkazně podloženo.
Základní zásadou v oblasti mezinárodních závazků na poli trestního práva je vydání každého podezřelého, pokud tomu nebrání jiné, silnější mezinárodní závazky nebo základní hodnoty českého ústavního pořádku. Vydávající stát (zde Česká republika) samozřejmě nemůže s jistotou zaručit, že dožadující stát neporuší základní práva a svobody vydávané osoby. Obecné soudy jsou však při rozhodování o přípustnosti vydání povinny z moci úřední posoudit, zda osobě, jež má být vydána, hrozí reálné nebezpečí, že takový následek nastane, popřípadě zda existuje reálné nebezpečí flagrantního odepření spravedlnosti. Státy se zavazují vyloučit riziko porušení lidských práv tím, že nad rámec svých současných povinností garantují dodržování podmínek sjednaných v diplomatických zárukách. Ačkoliv po vydání vyžadované osoby již Česká republika nemůže poskytnuté záruky přímo vynutit, pokud by dožadující stát záruky nedodržel, vystavil by se negativnímu ohlasu a změně postoje České republiky i dalších států v případě svých dalších žádostí o vydání.
Stěžovatel sám ve své argumentaci neuvedl žádné konkrétní skutečnosti zakládající odůvodněnou obavu, že by mu v případě vydání na Ukrajinu hrozilo mučení a nelidské či ponižující zacházení. Bezpečnostní situace na Ukrajině není sama o sobě překážkou vydání k trestnímu stíhání. Pro obecné soudy bylo v kontextu ozbrojeného konfliktu podstatné, že v tomto konkrétním případě byly poskytnuty dostatečné diplomatické záruky k odstranění reálného nebezpečí špatného zacházení. Generální prokuratura Ukrajiny poskytla ujištění, že tamní orgány činí veškerá možná opatření na podporu normálního fungování zařízení pro výkon trestu a zaručení bezpečnosti jejich personálu i odsouzených a osob vzatých do vazby. V roce 2023 byl schválen seznam zařízení pro výkon vazby a trestu odnětí svobody osob vydaných na Ukrajinu, jež se nacházejí na územích vzdálených od bojových operací a jsou vybavena kryty. V případě ohrožení života a zdraví zadržovaných osob probíhá evakuace podle pevně stanovených pravidel. Ukrajinský právní řád také obsahuje nástroje pro přerušení řízení v případě ohrožení zdraví, života a bezpečnosti návštěvníků a zaměstnanců soudů.
Ve vztahu k obavě stěžovatele z mobilizace Ústavní soud odkázal na ujištění Generální prokuratury Ukrajiny, že stěžovatel po dobu předběžného vyšetřování, soudního řízení a výkonu trestu nepodléhá odvodu k výkonu vojenské služby. Mobilizace podezřelého nebo obviněného je možná pouze z jeho podnětu. Přemístění cizince do státu, v němž podléhá branné povinnosti za uvedených podmínek, současně nelze samo o sobě považovat za porušení mezinárodních závazků České republiky, přičemž stěžovatel ani netvrdí žádné zvláštní okolnosti, pro které by se na jeho případ mělo nahlížet odlišně.
Obecné soudy musejí při rozhodování o přípustnosti vydání zvažovat také to, zda takovému postupu nebrání rodinné důvody na straně vydávané osoby. Požadavky na respektování rodinného života však mohou vydání k trestnímu stíhání zabránit jen výjimečně, převáží-li nad zájmem na dodržování závazků České republiky v rámci boje proti zločinnosti, zejména nad mezinárodními závazky vyplývajícími z Evropské úmluvy o vydávání. Stěžovatel vznesl tvrzení, že je jeho manželka těhotná, poprvé až v ústavní stížnosti. Závěr trestních soudů, že stěžovatelovo právo na ochranu rodinného života nepřeváží nad veřejným zájmem na jeho vydání, je ústavně souladný.
Nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1054/25 je dostupný 
zde (472 KB, PDF).
Kamila Abbasi
tisková mluvčí Ústavního soudu