Ústavní soud zveřejňuje všechna svá rozhodnutí ve vlastní databázi NALUS (NÁLezy a USnesení Ústavního soudu).
Spisová značka: II. ÚS 98/26
Soudce zpravodaj: JUDr. Veronika Křesťanová Dr.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Rozhodnutí dostupné v NALUS zde
Právní věta:
Obecné soudy při výkladu podústavního práva poruší zákaz svévole a tak právo účastníka řízení na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, aplikují-li obecné zásady dobrých mravů a zákazu zneužití práva jako „zkratku“, kterou se vyhnou skutečnému právnímu posouzení konkrétní věci.
Takové svévole se dopustí také tehdy, vyloží-li, že existence dvojího nájmu sice nemá vliv na platnost žádné z nájemních smluv s překrývající se dobou nájmu (srov. k tomu již nález sp. zn. II. ÚS 4235/18 ze dne 13. září 2019), avšak požadování dvojího nájemného ze strany pronajímatele, byl-li výkon nájemního práva nájemce z důvodu užívání bytu druhým nájemcem (který pronajímateli plnil nájemné) vyloučen, podle nich představuje jednání, které je samo o sobě v rozporu s dobrými mravy (zjevným zneužitím práva).
Zrušení soudních rozhodnutí napadených ústavní stížností má s ohledem na zásadu racionality smysl zpravidla pouze tehdy, lze-li od nového projednání věci očekávat zlepšení hmotněprávní pozice stěžovatele. Cílem řízení o ústavní stížnosti není dosáhnout „akademického“ zrušení napadeného rozhodnutí jen proto, aby soudy znovu rozhodly stejně pouze s jinak formulovaným odůvodněním. Dopustí-li se soudy v důsledku kombinace více chyb porušení ústavně zaručených základních práv obou stran řízení, avšak zároveň dospějí k výsledku, který z ústavního hlediska obstojí, může být dostatečnou satisfakcí pro stěžovatele, že Ústavní soud konstatuje porušení jeho práv.
Spisová značka: IV. ÚS 195/26
Soudce zpravodaj: JUDr. Josef Baxa
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Rozhodnutí dostupné v NALUS zde
Právní věta:
Pokud krajský soud dá pokyn k předání vyžádaného z předávací vazby do vyžadujícího státu sedm dní před uplynutím desetidenní zákonné lhůty k předání podle § 213 odst. 2 zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, přesto, že vyžádaný včas informoval tento soud o podání ústavní stížnosti proti rozhodnutí o předání spojenou s návrhem na odklad vykonatelnosti, a požádal o pozdržení předání o několik dní, aby měl Ústavní soud reálnou možnost rozhodnout o tomto návrhu, poruší základní právo takového vyžádaného na přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Spisová značka: III. ÚS 3031/24
Soudce zpravodaj: Mgr. Daniela Zemanová
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Rozhodnutí dostupné v NALUS zde
Právní věta:
Podle § 10 odst. 1 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů, vstupuje právní nástupce původně stíhané právnické osoby do trestního řízení (bylo-li již započato), a to v jeho aktuální fázi, v jaké se nachází v době vzniku právního nástupnictví.
Obecné soudy jsou v případě právního nástupnictví u trestně stíhané právnické osoby povinny postupovat tak, aby při zahrnutí právního nástupce do již probíhajícího trestního stíhání jeho právního předchůdce nedošlo k popření práva na obhajobu či dalších aspektů vyplývajících z práva na spravedlivý proces. Konkrétně poskytnou nástupnické právnické osobě veškerá příslušná práva i dostatečná poučení s ohledem na fázi, v níž do řízení vstupuje.
Spisová značka: IV. ÚS 2338/25
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Zdeněk Kühn Ph.D., LL.M., S.J.D.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Rozhodnutí dostupné v NALUS zde
Právní věta:
I. Nejvyšší soud jako sjednocovatel judikatury obecných soudů je povinen znát svou vlastní judikaturu a zohlednit ji, i když se jí účastníci řízení nedovolávají. Pokud rozhodne v rozporu s vlastní judikaturou, aniž věc postoupí velkému senátu kolegia, poruší právo na zákonného soudce (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), byť se účastníci řízení opačné judikatury v řízení před Nejvyšším soudem nedovolávali.
II. Odvolací trestní soud nemůže bez vlastního dokazování učinit dílčí skutková zjištění plynoucí z potenciálně významného důkazu videozáznamem, který nalézací soud sice provedl, ale neučinil z něj žádný skutkový závěr. Stejně tak Nejvyšší soud nemůže bez vlastního dokazování přehodnotit potenciálně významný důkaz ve srovnání s hodnocením, které provedl trestní soud nižšího stupně. V opačném případě trestní soudy poruší ústavní principy bezprostřednosti, ústnosti a kontradiktornosti, a tedy základní právo obviněného na spravedlivý proces (čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod) a na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod).
Spisová značka: II. ÚS 645/26
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Pavel Šámal Ph.D.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Rozhodnutí dostupné v NALUS zde
Právní věta:
Vazba jako výjimečný zajišťovací nástroj má trvat jen nezbytně nutnou dobu. Platí, že čím déle vazba trvá a čím výrazněji trestní věc pokročí, tím více se snižuje její legitimita, a proto pro její další trvání musí existovat přesvědčivější a konkrétnější argumenty ve smyslu tzv. doktríny zesílených důvodů vazby s ohledem na povahu a závažnost stíhané trestné činnosti, dále osobní a jiné poměry obviněného a všechny konkrétní zjištěné důležité okolnosti případu v době rozhodování o dalším trvání vazby. Plynutím času jsou požadavky na odůvodnění vazebních rozhodnutí přísnější včetně požadavku na řádné vypořádání se s argumenty obviněného.
Trvá-li vazba již dlouhou dobu, musí se obecné soudy v rozhodnutí o zamítnutí žádosti obviněného o propuštění z vazby na svobodu řádně vypořádat i s možnostmi nahradit vazbu alternativními opatřeními podle § 73 trestního řádu. Z jejich rozhodnutí musí být konkrétně zřejmé, z čeho dovozují nemožnost nahradit vazbu jiným opatřením podle trestního řádu či více takovými opatřeními působícími komplexně a systematicky, a to tím spíše za situace, když soubor stěžovatelem navrhovaných vazebních substitutů je velmi intenzivním kontrolním režimem, který by v materiálním smyslu představoval významné omezení osobní svobody stěžovatele. Nepostupují-li obecné soudy uvedeným způsobem, poruší základní práva obviněného na osobní svobodu podle čl. 8 odst. 1, odst. 5 Listiny základních práv a svobod a na řádný proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Spisová značka: II. ÚS 3335/25
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jiří Přibáň DrSc.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Rozhodnutí dostupné v NALUS zde
Právní věta:
Klade-li soud nepřiměřené požadavky na formální stránku právního jednání a odnímá mu tím právní důsledky, které jednající zamýšleli, porušuje autonomii vůle, jež je chráněna ústavní zásadou, že každý může činit vše, co není zákonem zakázáno. Nerespektováním autonomie vůle soud poruší právo účastníka řízení na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 2 odst. 4 Ústavy České republiky.
Spisová značka: III. ÚS 3424/25
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Milan Hulmák Ph.D.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Rozhodnutí dostupné v NALUS zde
Právní věta:
I. Nárok na náhradu újmy za závažné zásahy do lidské důstojnosti (čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) a osobní integrity (čl. 7 odst. 1 Listiny) je nedílnou součástí a pokračováním těchto základních práv. Z vůle zákonodárce mají trestní soudy povinnost rozhodnout o adhezních nárocích poškozených na náhradu újmy, pokud byly řádně uplatněny, a poškození mají korespondující právo na to, aby bylo o jejich adhezních nárocích řádně rozhodnuto.
II. U poškozených, kterým bylo přiznáno postavení zvlášť zranitelné oběti, nelze nadužívat možnost jejich odkázání se zbytkem adhezních nároků na řízení ve věcech občanskoprávních. Takový postup by totiž mohl vést k další, sekundární viktimizaci zvlášť zranitelných obětí.
III. Postup obecného soudu, který svévolně nepřizná uplatněný adhezní nárok nebo jej přizná pouze v nepřiměřeně nízké výši, ač byly pro jeho přiznání splněny zákonné podmínky, je porušením ústavně zaručeného práva oběti na nedotknutelnost osoby podle čl. 7 odst. 1 Listiny a na ochranu lidské důstojnosti podle čl. 10 odst. 1 Listiny.
Spisová značka: III. ÚS 643/24
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Jiří Přibáň DrSc.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Rozhodnutí dostupné v NALUS zde
Právní věta:
I. Daně a poplatky lze ukládat jen na základě zákona (čl. 11 odst. 5 Listiny). Příspěvek na obnovitelně zdroje energií (příspěvek POZE) představuje veřejnoprávní platbu, která se svou povahou podobá dani či veřejnoprávnímu poplatku ve smyslu čl. 11 odst. 5 Listiny.
II. Podle § 28 odst. 3 zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie a o změně některých dalších zákonů, ve znění účinném od 2. 10. 2013, ERÚ nebyl oprávněn ukládat povinnost hradit příspěvek POZE ve vyšší částce, než která byla stanovena zákonem účinným v období od 2. 10. 2013 do 31. 12. 2013. Ze zákona plynula ERÚ povinnost vydat cenové rozhodnutí v souladu s ním a stanovit cenovým rozhodnutím příspěvek POZE v nové, zákonem zastropované výši 495 Kč/MWh. Tím, že tak ERÚ neučinil, s aktualizací cenového rozhodnutí otálel de facto až do 1. 1. 2014, a ve svých správních rozhodnutích při posuzování povinnosti subjektu na energetickém trhu za období od 2. 10. 2013 do 31. 12. 2013 nadále postupoval podle cenového rozhodnutí rozporného se zákonem, překročil zákonné zmocnění a uložil povinnému subjektu povinnosti v rozporu s čl. 11 odst. 5 Listiny. Legislativně-technická nešikovnost zákonodárce, jeho opomenutí či nedomyšlení zákona v takovém případě nelze klást k tíži jednotlivcům.
III. Důvodová zpráva nemůže popřít či relativizovat jasně znějící zákonné ustanovení. Je-li záměr zákonodárce zastropovat příspěvky POZE do budoucna s účinností od roku 2014 patrný pouze z důvodové zprávy, nikoliv ze zákona, pak výklad dostatečně určitého a jasně znějícího zákonného ustanovení v neprospěch jednotlivce opírající se výhradně o důvodovou zprávu neobstojí. Vycházet z textu důvodové zprávy, který není promítnutý do znění zákona, není v kontextu čl. 11 odst. 5 Listiny možné.