Ústavní soud zveřejňuje všechna svá rozhodnutí ve vlastní databázi NALUS (NÁLezy a USnesení Ústavního soudu).
Spisová značka: IV. ÚS 455/26
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Zdeněk Kühn Ph.D., LL.M., S.J.D.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Rozhodnutí dostupné v NALUS zde
Právní věty:
I. V ústavním principu subsidiarity trestní represe se odráží ústavní princip proporcionality. Ústavní princip subsidiarity trestní represe včetně požadavku na posouzení společenské škodlivosti činu je ústavním předpokladem pro použití trestního práva, resp. pro vznik trestní odpovědnosti. Tam, kde lze užít jiných, mírnějších nástrojů, užijí se přednostně před nástroji trestního práva.
II. Ukazují-li zvláštní okolnosti případu na nepatrnou či nízkou společenskou škodlivost činu, je ústavní povinností trestních soudů ji zkoumat. Při posouzení míry společenské škodlivosti je třeba čin zasadit do širších okolností případu a zohlednit všechny zvláštní okolnosti, které škodlivost činu zeslabují. Jen tak lze řádně vyhodnotit, zda čin byl či nebyl společensky škodlivý.
Spisová značka: Pl. ÚS 8/25
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Zdeněk Kühn Ph.D., LL.M., S.J.D.
Typ řízení: Řízení o souladu mezinárodní smlouvy
Rozhodnutí dostupné v NALUS zde
Právní věty:
I. Součástí referenčního rámce přezkumu ústavnosti mohou být jen ty mezinárodní smlouvy, které byly k 1. 1. 1993 buď recipovány jako mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách (čl. 10 Ústavy ve znění účinném před 1. 6. 2002), anebo byly mezi 1. 1. 1993 a 31. 5. 2002 ratifikovány příslušnou procedurou podle čl. 10 ve spojení s čl. 39 odst. 4 a čl. 49 odst. 2 Ústavy, vše ve znění účinném před 1. 6. 2002.
II. Podmínkou aplikační přednosti jednotlivých ustanovení mezinárodní smlouvy podle čl. 10 Ústavy ve znění účinném od 1. 6. 2002 je jejich samovykonatelnost, tj. vnitrostátní přímá použitelnost normy obsažené v mezinárodní smlouvě, bez nutnosti převtělení do zákonného ustanovení. Samovykonatelnost je standardně určována kritérii a metodami založenými v právu vnitrostátním, nikoli mezinárodním. Pokud je z textu mezinárodní smlouvy zřejmé, že smluvní ustanovení zavazuje stát k přijetí právní úpravy a přizpůsobení vnitrostátního zákonodárství požadavkům mezinárodní smlouvy, pak zpravidla bezprostředně použitelné není a nemá ani aplikační přednost před zákonem podle čl. 10 Ústavy. Neplatí však, že jedno ustanovení samovykonatelné buď je, anebo není. Běžná jsou i ustanovení smíšená. Byť se může na první pohled jevit, že ustanovení mezinárodní smlouvy není dostatečně komplexní pro svou bezprostřední aplikovatelnost, přesto může být samovykonatelné přinejmenším v tom rozsahu, v jakém zakládá státu negativní závazek zdržet se určitého konání, třebaže v jiných svých aspektech stejné ustanovení bude vyžadovat provedení zákonem. Samovykonatelnosti nebrání bez dalšího ani to, že pravidlo mezinárodní smlouvy obsahuje neurčitý právní pojem.
III. Článek 2 odst. 1 Listiny základních práv a svobod vyjadřuje sekulární a konfesně neutrální charakter státu, který svou legitimitu neodvozuje z náboženského zdůvodnění (tj. z důvodů transcendentních), nýbrž z demokratických a právních principů. V sekulárním státu není základem státního uspořádání či právního řádu náboženství. Stát a náboženství jsou od sebe oddělené, stát se neváže na žádné náboženství a ani žádné náboženství nereprezentuje. Požadavky článku 2 odst. 1 Listiny souvisí s „dobrými tradicemi státnosti československé“ (preambule Ústavy), která byla již od roku 1918 ideově budována v duchu republikánství a v opozici vůči privilegovanému postavení jakékoli církve v právním řádu i v politickém systému.
IV. Důsledkem sekulárního a konfesně neutrálního charakteru státu (čl. 2 odst. 1 Listiny) a dílčích kooperačních prvků vztahu mezi státem a církvemi (čl. 16 Listiny) je rovný přístup státu k církvím. Pokud stát na sebe převzal závazek vytvářet právní a faktický rámec pro výkon náboženské svobody, aniž by se současně mohl vázat na kterýkoli z dotčených náboženských směrů, musí k nim přistupovat rovně a bez nedůvodného rozlišování. Církvím musí být zaručeno rovnocenné právní postavení, nejsou-li dány legitimní důvody pro přístup odlišný.
V. Samotný fakt, že byla uzavřena mezinárodní smlouva se Svatým stolcem jako subjektem reprezentujícím zájmy pouze dvou z registrovaných církví (církve řeckokatolické a církve římskokatolické), nelze považovat bez dalšího za rozporný s čl. 2 odst. 1 Listiny. Klíčové pro posouzení ústavnosti takové smlouvy není to, že tato smlouva byla uzavřena, ale to, jaký má obsah a zda právě tento obsah není v rozporu s ústavním pořádkem.
VI. Přizná-li mezinárodní smlouva se Svatým stolcem katolické církvi odlišný a na zákonu nezávislý právní režim v oblasti zpovědního práva či zpřístupnění církevního kulturního dědictví, získává tím katolická církev v právním řádu privilegované postavení. Mezinárodní smlouva tak zakládá neodůvodněnou nerovnost založenou výhradně na kritériu náboženství, nerovnost, která má ústavní rozměr a porušuje náboženskou neutralitu státu podle čl. 2 odst. 1 Listiny.
VII. Zpovědní tajemství [§ 7 odst. 1 písm. e) zákona č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností a o změně některých zákonů (zákon o církvích a náboženských společnostech)] plní vícero navzájem se překrývajících funkcí. Zahrnuje povinnosti a současně též ochranu duchovních osob, stejně jako aspekt církevní nebo náboženské autonomie, ale též systémovou záruku náležející církvím a náboženským společnostem, záruku, která slouží ústavním hodnotám a základním právům, jako je ochrana důvěry a svobody náboženského vyznání (čl. 16 odst. 1 Listiny).
VIII. Právo obdobné zpovědnímu tajemství [§ 7 odst. 1 písm. e) zákona č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností a o změně některých zákonů (zákon o církvích a náboženských společnostech)] se nevztahuje na listiny v držení církve, např. spisy z různých vnitrocírkevních řízení.
IX. Ze svobody vědeckého bádání (čl. 15 odst. 2 Listiny) i z práva na přístup ke kulturnímu bohatství v souladu se zákonem (čl. 34 odst. 2 Listiny) plynou státu pozitivní závazky, byť to samozřejmě neznamená povinnost zajistit každému badateli přístup k jakémukoli dokumentu či archiválii. Stát nesmí vytvářet nepřiměřené a nepřezkoumatelné překážky vědeckému poznání. Tak tomu bude i tehdy, pokud mezinárodní smlouva s aplikační předností před zákonem přiznává určité kategorii soukromých právnických osob právo stanovit podmínky přístupu ke kulturnímu dědictví „za jimi stanovených podmínek“, aniž sama obsahuje kritéria, meze či mechanismus přezkumu těchto podmínek.
Spisová značka: III. ÚS 1948/25
Soudce zpravodaj: Mgr. Daniela Zemanová
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Rozhodnutí dostupné v NALUS zde
Právní věty:
V případě, kdy byla škoda způsobena zvláštní povahou provozu (§ 2927 odst. 1 občanského zákoníku), lze zcela vyloučit povinnost provozovatele dopravy k náhradě škody (újmy) z důvodu spoluúčasti poškozeného (§ 2918 občanského zákoníku) pouze tehdy, existuje-li na straně poškozeného mimořádně silné zavinění, a zároveň, nejsou-li na straně škůdce dány žádné okolnosti zvyšující nebezpečnost provozu nad základní míru ohrožení. Pokud obecné soudy rozhodnou o úplném vyloučení náhrady škody (újmy) poškozenému, aniž by vzaly v úvahu odlišnou povahu kritérií pro přičtení odpovědnosti provozovateli dopravy (objektivní odpovědnost) a poškozenému (zavinění), aniž by svůj závěr náležitě a přesvědčivě odůvodnily, dopustí se nepřípustného porušení práva poškozeného na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práva a svobod.
Spisová značka: II. ÚS 3027/24
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Jan Svatoň CSc.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Rozhodnutí dostupné v NALUS zde
Právní věty:
I. Ani při posuzování naplnění znaků určité skutkové podstaty, ani při zvažování aplikace zásady subsidiarity trestní represe se nelze spokojit toliko s obecnými frázemi (např. o nedostatečné intenzitě útoku). Kde je to možné, musí závěrům orgánů činných v trestním řízení předcházet širší analýza běžné aplikační praxe v úvahu přicházejících ustanovení zvláštní části trestního zákoníku.
II. Odůvodnění závěrů o netrestnosti fyzického násilí je ještě důležitější v případech, v nichž orgány činné v trestním řízení posuzují jednání vůči zvlášť znevýhodněným skupinám, aby bylo jednoznačně vyloučeno, že se stát skrze svévolně neefektivní výkon trestního práva nedopouští prohlubování jejich znevýhodnění. Zároveň je nutné odůvodnit, zda toto znevýhodnění nesnižuje hranici společenské škodlivosti danou v § 12 odst. 2 trestního zákoníku.
Spisová značka: III. ÚS 3716/25
Soudce zpravodaj: JUDr. Veronika Křesťanová Dr.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Rozhodnutí dostupné v NALUS zde
Právní věta:
Výklad § 106 odst. 1 písm. f) daňového řádu, který umožňuje po provedení daňové exekuce bez dalšího zastavit řízení o návrhu na vyloučení věci z daňové exekuce pro bezpředmětnost, z ústavního hlediska obstojí. Článek 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod nevyžaduje, aby se v řízení o návrhu na vyloučení věci z daňové exekuce pokračovalo, byť by případné zjištění, že správce daně nesprávně považoval navrhovatelovu věc za věc daňového dlužníka, usnadnilo navrhovateli přístup k odškodnění za nesprávný úřední postup.
Spisová značka: I. ÚS 3718/25
Soudce zpravodaj: JUDr. Tomáš Langášek LL.M.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Rozhodnutí dostupné v NALUS zde
Právní věta:
Primárním hlediskem při rozhodování soudu o rozložení péče o nezletilé dítě má být jeho nejlepší zájem. Byť má soud zvažovat všechny varianty rozložení péče, tedy i možnost rovnoměrného rozložení, nejde nutně o nějakou „startovací pozici“ (či „defaultní nastavení“). Tou je vždy posuzování a zjišťování nejlepšího zájmu dítěte. Tyto závěry judikatury Ústavního soudu, stejně jako vymezení a jednotlivá kritéria konceptu nejlepšího zájmu dítěte, jsou nadále použitelné i po změně právní úpravy účinné od 1. ledna 2026, jak byla provedena zákonem č. 268/2025 Sb., kterým se mění zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
Spisová značka: III. ÚS 3062/25
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Milan Hulmák Ph.D.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Rozhodnutí dostupné v NALUS zde
Právní věta:
Závěr obecných soudů, podle něhož se náhrada hotových výdajů a odměna ustanoveného advokáta řadí mezi náklady státu podle § 148 odst. 1 občanského soudního řádu, představuje tzv. kvalifikovanou vadu při výkladu právní úpravy a porušení základního práva stěžovatelů na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Spisová značka: III. ÚS 659/25
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Jan Svatoň CSc.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti
Rozhodnutí dostupné v NALUS zde
Právní věta:
Trestní soudy při určování výše náhrady nemajetkové újmy chrání základní práva poškozených, a proto musí zohlednit všechny relevantní skutečnosti a vycházet mimo jiné z kritérií obsažených v § 2956 a 2957 občanského zákoníku a odůvodnit jejich užití. Uvedené se uplatní o to více v případě, kdy odvolací soud výši náhrady určené soudem prvního stupně výrazně snižuje. Řádné odůvodnění je důležité též pro sjednocování judikatury v těchto otázkách, aby bylo v možnostech soudů v budoucnu tyto náhrady srovnávat s jinými případy.