Aktuálně

Na této stránce naleznete chronologicky seřazené zprávy a oznámení Ústavního soudu, jimiž informuje širokou veřejnost i média o aktuálních rozhodnutích, připravovaných jednáních nebo jiných událostech, které souvisejí s jeho činností.

Výpis aktualit

Splňuje-li nemajetná osoba zákonné podmínky pro ustanovení zástupce, je třeba respektovat její rozumně odůvodněnou volbu konkrétního advokáta

Ústavní soud, Brno, TZ 78/2020

 

Druhý senát Ústavního  soudu (soudkyně zpravodajka Kateřina Šimáčková) vyhověl ústavní stížnosti stěžovatele a zrušil usnesení Městského soudu v Praze pro porušení práva stěžovatele na soudní ochranu a na právní pomoc. 

 

Stěžovatel hodlal podat žalobu ve spotřebitelské věci (nevyřízení reklamace) a s ohledem na svou nemajetnost požádal obecné soudy o přiznání osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů. Současně navrhl, aby mu byl ustanoven konkrétní advokát, ke kterému chová důvěru, jehož kancelář se specializuje na danou oblast práva, často se pohybuje v místě jeho bydliště a navíc je s věcí předběžně obeznámen. 

 

Odvolací soud napadeným rozhodnutím sice shledal důvody pro osvobození stěžovatele od soudních poplatků i pro ustanovení zástupce z řad advokátů, neboť stěžovatel je starobní důchodce se zdravotními omezeními bez dalších příjmů a majetku. Ustanovil však stěžovateli jiného zástupce, než kterého stěžovatel navrhoval, aniž by jakkoli vysvětlil, proč neustanovil stěžovatelem navrženého advokáta. 

 

Ústavní soud vyšel z toho, že ústavně zaručené právo na právní pomoc má dvojí povahu. V prvé řadě zaručuje každému, aby se mohl nechat v řízení zastupovat osobou znalou práva (zpravidla advokátem), přičemž do tohoto práva může stát zasahovat jen zcela výjimečně, například z důvodu zneužití práva. Současně však právo na právní pomoc zahrnuje pozitivní závazky, které musí stát plnit, tedy i zajištění právní pomoci nemajetným. Za tím účelem právní řád obsahuje možnost ustanovení zástupce účastníkovi, který splňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Tato možnost se označuje též jako právo na bezplatnou právní pomoc.

 

Navrhne-li účastník řízení konkrétní osobu, která by mu měla být soudem ustanovena jako jeho zástupce, obvykle tak činí z důvodů, které pokládá za rozumné a věcně oprávněné. Za rozumné a věcně oprávněné důvody však zpravidla nebude možno považovat návrh na ustanovení konkrétního zástupce jen proto, že takový zástupce je všeobecně znám (například díky tomu, že často vystupuje v médiích nebo že se jako advokát těší vynikající pověsti). Další meze práva na ustanovení konkrétního zástupce pak zcela jistě musí existovat pro případ možného zneužití předmětného práva (opakované změny návrhu na konkrétního zástupce, zneužití práva na ustanovení konkrétního zástupce jako obstrukčního prostředku pro řízení před soudem apod.). Důvodem pro nevyhovění návrhu na ustanovení konkrétního zástupce tedy mohou být především okolnosti, které svojí povahou či významem převažují nad respektováním rozumných a věcně oprávněných důvodů, které účastník uvedl ve svém návrhu. 

 

Při ustanovování právního zástupce je třeba klást důraz na zajištění maximální možné reálné ochrany práv účastníků řízení; ustanovené zastoupení by tak nemělo být zastoupením toliko formálním a není žádný důvod, aby si nemajetná osoba nemohla na rozdíl od majetné osoby svého zástupce zvolit, není-li to v rozporu s možnostmi tohoto zástupce či jinými důležitými důvody. Takovýto postup navíc zpravidla ani nebude vést k vyšším nárokům na financování bezplatné právní pomoc. Jen vztah vzájemné důvěry mezi advokátem a klientem je totiž předpokladem pro řádné poskytování právních služeb.

Splňuje-li tedy účastník řízení předpoklady pro ustanovení zástupce podle § 30 občanského soudního řádu a požádá-li o ustanovení konkrétní osoby svým zástupcem, přičemž tuto žádost opře o rozumné a věcně oprávněné důvody, pak je soud zpravidla povinen takové žádosti vyhovět. Nevyhoví-li, je povinen své rozhodnutí přezkoumatelným způsobem odůvodnit, jinak poruší právo účastníka na soudní ochranu ve spojení s jeho právem na právní pomoc.

 

V projednávaném případě tak v dalším řízení bude povinností městského soudu, aby znovu ve světle těchto závěrů posoudil stěžovatelovu žádost o ustanovení konkrétního advokáta svým zástupcem. 

 

Nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1866/20 je dostupný  zde (146 KB, PDF).