Aktuálně

Na této stránce naleznete chronologicky seřazené zprávy a oznámení Ústavního soudu, jimiž informuje širokou veřejnost i média o aktuálních rozhodnutích, připravovaných jednáních nebo jiných událostech, které souvisejí s jeho činností.

Výpis aktualit

Spor o historický majetek Cisterciáckého opatství Vyšší Brod se vrací k Vrchnímu soudu v Praze

Ústavní soud, Brno, TZ 3/2022

I. senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj David Uhlíř) vyhověl ústavní stížnosti stěžovatele Cisterciácké opatství Vyšší Brod a zrušil ve výroku nálezu blíže specifikovaná rozhodnutí Vrchního soudu v Praze a Nejvyššího soudu, neboť jimi bylo porušeno právo stěžovatele na soudní ochranu zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Předmětné pozemky v katastrálních územích Vyšší Brod a Frymburk byly původně stěžovateli vydány pravomocnými rozhodnutími Státního pozemkového úřadu postupem podle ustanovení § 9 zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi - vydávány byly v období od 14. září 2016 do 16. února 2018. K žalobě Lesů České republiky, s. p. nejprve toto rozhodnutí potvrdil i Krajský soud v Českých Budějovicích. Ústavními stížnostmi napadenými rozsudky Vrchního soudu v Praze však byly rozsudky krajského soudu změněny a bylo rozhodnuto tak, že se stěžovateli kvůli aplikaci výlukového důvodu podle § 8 odst. 1 písm. h) zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi předmětné pozemky nevydávají, a v tomto rozsahu bylo rovněž nahrazeno rozhodnutí Státního pozemkového úřadu. Stručně řečeno, podle tohoto výlukového důvodu věc nelze vydat v případě, že se jedná o věc konfiskovanou na základě dekretu prezidenta republiky č. 12/1945, o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa, nebo dekretu prezidenta republiky č. 108/1945 Sb., o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy. Rovněž ústavními stížnostmi napadenými usneseními Nejvyššího soudu byla poté odmítnuta dovolání stěžovatele v dané věci. Ústavní soud obdržel postupně sérii ústavních stížností, jimiž se stěžovatel domáhá zrušení usnesení Nejvyššího soudu a rozsudků Vrchního soudu v Praze s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva. Stěžovatel je nyní konfrontován nejen s tím, že má již vydaný majetek vracet, ale zejména se závěrem, že byl v letech 1939-1945 zrádcem a nepřítelem Československé republiky aktivně sloužícím německému vedení války, což považuje za křivdu a popření historické reality.

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.

Za významný pro zkoumaný případ je třeba považovat nález Ústavního soudu ze dne 25. ledna 2021 sp. zn. II. ÚS 1920/20 (právní věta a text nálezu jsou dostupné zde: https://bit.ly/3JILLuF ), kterým bylo vyhověno ústavní stížnosti Římskokatolické farnosti - prelatury Český Krumlov. Věci jsou obdobné a skutkové okolnosti  srovnatelné a Ústavní soud je tedy svými zde vyslovenými závěry vázán. Ústavní soud rozhodnutí obecných soudů zrušil pro nesoulad s právem prelatury na soudní ochranu, když zejména dospěl k závěru, že pokud je vedle vydání konfiskačního správního aktu podle tzv. Benešových dekretů prokázáno uskutečnění postupu vedoucího k majetkové křivdě ve smyslu ustanovení § 5 uvedeného zákona, nelze tento restituční titul pominout. Soudy jsou povinny posoudit právní a skutkový dopad konfiskační vyhlášky a není-li účinné provedení konfiskace prokázáno, je majetek způsobilý vydání.

Ústavní soud vyšel také ze zásady in favorem restitutionis, která zazněla silně zejména v odůvodnění nálezu ze dne 29. 5. 2013 sp. zn. Pl. ÚS 10/13 (tisková zpráva a text nálezu jsou dostupné zde: https://bit.ly/331ftu6 ). Po orgánech státu se žádá respekt k hodnotovým základům církevních restitucí v případech, jež vyžadují posouzení individuálních skutkových okolností.

Osobě povinné (Lesy České republiky, s.p.) nebylo odepřeno posouzení jejích tvrzení, že je dán důvod výluky z církevní restituce předmětných nemovitostí, neboť tyto měly být konfiskovány podle dekretu č. 12/1945 Sb. na základě konfiskační vyhlášky. Ani stěžovateli jako osobě oprávněné tedy nelze odepřít řádný přezkum tvrzení, že konfiskace nebyla provedena a že jí jako osobě oprávněné svědčí restituční titul. Postup obecných soudů měl ve zkoumaném případě za následek, že zastavením algoritmu přezkumu u důvodu výluky z restituce nedošlo k posouzení restitučního titulu samotného, včetně jeho zákonných podmínek. Oprávněná osoba může přitom očekávat, že při vzniklé výjimečné kolizi restituční výluky a restitučního titulu jsou pak obecné soudy povinovány respektem k restitučnímu titulu. Splnění cíle a účelu restitučních zákonů vyžaduje, aby všechny orgány veřejné moci vycházely z dané speciální úpravy při posuzování nároků osob, jejichž majetek přešel na stát nebo jiné právnické osoby, a aby v tomto duchu interpretovaly okolnosti, v jejichž důsledku k přechodu majetku došlo. Při aplikaci restitučních zákonů není možno postupovat příliš restriktivně a formalisticky, ale naopak velmi citlivě vždy s ohledem na okolnosti konkrétního případu. Nelze přitom abstrahovat ani od notoricky známého, tzv. třídního přístupu státních orgánů v období totalitního režimu.

Skutečnost, že jako záminka nebo jedna ze záminek pro politickou nebo náboženskou perzekuci anebo postup porušující obecně uznávané principy demokratického právního státu nebo lidských práv a svobod, byly použity dekrety prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. a č. 108/1945 Sb., nebrání vydání věci oprávněné osobě podle zákona č. 428/2012 Sb., zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi.

Věc se nyní vrací k Vrchnímu soudu v Praze, který bude při svém dalším rozhodování vázán právním názorem Ústavního soudu.

K nálezu uplatnil odlišné stanovisko soudce Vladimír Sládeček.

Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3918/19 včetně disentu je dostupný  zde (261 KB, PDF).

 

Miroslava Číhalíková Sedláčková
tisková mluvčí Ústavního soudu