Ústavní soud TZ 60/25
Odvolací soud porušil právo stěžovatele na soudní ochranu, protože postupoval překvapivě, rozhodl-li o odvolání stěžovatele tak, že rozsah styku stanovený obvodním soudem dále významně omezil, aniž by stěžovatele poučil, že takovou úpravu zvažuje. Dále porušil právo stěžovatele na péči a výchovu o dítě, neboť styk stěžovatele s nezletilou upravil ve velmi omezeném rozsahu, aniž by stanovil či alespoň naznačil konkrétní výhled (model) jeho postupného rozšiřování.
Stěžovatel je otec nezletilé vedlejší účastnice, druhá vedlejší účastnice je její matkou. Obvodní soud rozsudkem v roce 2020 svěřil nezletilou do péče matky a otec byl oprávněn se stýkat s nezletilou každý týden ve čtvrtek odpoledne a každý lichý týden od pátku do pondělního rána, a dále o prázdninách. Obvodní soud na návrh matky z března 2023 rozsudek změnil tak, že rozhodl o navykacím režimu styku do 30. 6. 2024 formou asistovaných styků každou lichou středu jednu hodinu a poté již bez asistence na několik hodin každou sudou sobotu. Novou úpravu odůvodnil nezbytností pracovat na řešení vztahu rodičů a jejich výchovných postojů k nezletilé a současně na nápravě vztahu nezletilé k otci, která k němu nemá citovou vazbu a odmítá ho. Možných příčin jejího negativního postoje je více: jazyková bariéra; skutečnost, že kromě velmi krátké přechodné doby nezletilá s otcem nikdy nežila; komplikované a nevyřešené vztahy rodičů či nevědomé přejímání postoje matky. K odvolání stěžovatele odvolací soud změnil rozsudek obvodního soudu tak, že styk bude pouze asistovaný, a to jednu hodinu každý týden. Odůvodnil jej tím, že nezletilá má k otci setrvale negativní vztah, po ukončení asistovaných styků kontakty pouze otce s dcerou vůbec neprobíhaly. Otec si musí s nezletilou opětovně vybudovat vztah. Teprve poté lze upravit běžný styk s otcem bez asistence, bude-li to s ohledem na postoje rodičů potřebné.
Ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení těchto rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že jimi zejména byla porušena zejména jeho práva na rodinný život, péči a výchovu dítěte a na soudní ochranu. Stěžovatel namítal, že napadená rozhodnutí neústavně omezila jeho styk s nezletilou dcerou. Odvolací soud bez dostatečného zjištění příčin jejího odmítavého postoje jednostranně upřednostnil asistovaný kontakt v minimálním rozsahu, aniž by zvažoval jiné možnosti. Soudy vyšly z přání nezletilé, která však s ohledem na její věk, nezkušenost a možnou indoktrinaci matkou nemůže dohlédnout možným následkům svého přání. Napadená rozhodnutí jsou podle stěžovatele překvapivá, nedostatečně odůvodněná a odporující nejlepšímu zájmu nezletilé.
Druhý senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Jaromír Jirsa) ústavní stížnosti částečně vyhověl a zrušil rozsudek odvolacího soudu, jelikož jím byla porušena základní práva stěžovatele na soudní ochranu a na péči a výchovu dítěte.
Odvolací soud změnil v neprospěch stěžovatele jako jediného odvolatele rozsudek obvodního soudu tak, že výrazně omezil styk otce s nezletilou – nově jej stanovil pouze jako asistovaný na jednu hodinu týdně, aniž by otce předem upozornil, že o takovém omezení uvažuje. Stěžovatel tak neměl možnost reagovat, navrhnout důkazy ani se vyjádřit k novému řešení styku. Žádný z účastníků ani opatrovník přitom takto omezený režim bez výhledu jeho postupného rozšiřování nenavrhovali. Napadený rozsudek odvolacího soudu je proto podle Ústavního soudu překvapivý a v rozporu s právem stěžovatele na soudní ochranu.
Ústavní soud dále zdůraznil, že právo dítěte na péči obou rodičů je ústavně zaručené a jakékoli významné omezení styku s jedním z nich musí být výjimečné, důkladně odůvodněné a doprovázené jasným výhledem na jeho postupné rozšiřování. V projednávané věci odvolací soud stanovil pouze minimalistický rozsah v podobě jedné hodiny asistovaného styku každý týden. Takto výrazné omezení výrazné se prakticky blíží úplnému vyloučení rodiče ze života dítěte. Asistovaný styk přitom obecně představuje výraznější zásah do rodičovských práv než běžný, neasistovaný kontakt.
Soudy jsou při rozhodování o úpravě styku dítěte s nerezidentním rodičem povinny nejen zohlednit jeho schopnost o dítě pečovat, ale též aktivně hledat a stanovit konkrétní a postupně rozšiřující se režim styku, který umožní dítěti postupně si na kontakt s rodičem zvyknout, i za cenu dočasného nepohodlí. Pouhé odkázání rodiče na možnost budoucích návrhů při změně poměrů je nedostatečné. Potřeba včasné a komplexní úpravy styku je v dané věci o to naléhavější, že nezletilá brzy vstoupí do puberty, kdy bude vše mnohem komplikovanější. Ústavní soud proto dospěl k závěru, že odvolací soud stanovil styk v natolik omezeném rozsahu, že bez stanovení konkrétního výhledu jeho rozšiřování nepředstavuje přiměřené řešení – tím porušil právo stěžovatele na péči a výchovu dítěte.
V dalším řízení bude na odvolacím soudu, aby postupoval předvídatelně, znovu rozhodl o odvolání stěžovatele a upravil styk tak, aby byl zřetelný výhled jeho postupného rozšiřování. Nebylo nutné rušit i rozhodnutí obvodního soudu, neboť by se řízení zbytečně prodloužilo.
Text nálezu sp. zn. II. ÚS 894/25 je dostupný 
zde (955 KB, PDF).