Ústavní soud, Brno, TZ 60/2021
 

Článek 2 Smlouvy o Evropské unii praví, že: „Unie je založena na hodnotách úcty k lidské důstojnosti, svobody, demokracie, rovnosti, právního státu a dodržování lidských práv, včetně práv příslušníků menšin. Tyto hodnoty jsou společné členským státům ve společnosti vyznačující se pluralismem, nepřípustností diskriminace, tolerancí, spravedlností, solidaritou a rovností žen a mužů.“ Článek 4 odst. 2. Smlouvy o Evropské unii stanoví, že „Unie ctí rovnost členských států před Smlouvami a jejich národní identitu, která spočívá v jejich základních politických a ústavních systémech, včetně místní a regionální samosprávy.“ 

V členských státech Unie bývá strážcem ústavnosti zpravidla Ústavní soud, popřípadě jiná instituce pověřená ústavním přezkumem. V souvislosti s víceúrovňovým prostorem Evropské unie platí, že je úlohou Soudního dvora EU zajišťovat dodržování unijního práva a jeho uniformní výklad a jednotnou aplikaci. Konsekventně Soudní dvůr EU dohlíží na dodržování závazků, ke kterým se členské státy podpisem smluv zavázaly. Soudní dvůr EU ovšem střeží také působnost členských států, a sice proti neoprávněnému zásahu unijních institucí. 

Obsah pojmu národní (ústavní) identita není snadno uchopitelný. Ve společenství hned sedmadvaceti suverénních států má tato skutečnost zcela logicky určité důsledky. Ty pronikají i do prostoru práva, v němž jsou manifestovány stykem národních právních řádů a právního řádu Evropské unie. Koneckonců tento styk je implicitně skryt i v mottu společenství sedmadvacítky „Jednotná v rozmanitosti“. Třebaže styk nemusí být nutně střetem, určité třecí plochy se mezi dvěma právními rovinami, rovinou národní a nadnárodní, docela přirozeně objevily a objevují. 

Výše nastíněný fenomén stál v centru zájmu mezinárodní konference, kterou společně zorganizovaly Ústavní soud Lotyšska a Soudní dvůr EU, a to ve dnech 2. a 3. září v Rize. Odborné setkání, nazvané „EU – jednotná v rozmanitosti: mezi společnými ústavními tradicemi a národními identitami“, lze označit za výjimečné. K jednomu stolu totiž zasedli zástupci ústavních soudů (popř. analogických soudních institucí provádějících ústavní přezkum) reprezentující téměř všechny členské země, jakožto i zástupci Soudního dvora EU. Konference se neomezila na přednes odborných příspěvků, v nichž jednotliví řečníci vyložili svá pozorování a své poznatky, nýbrž dala také široký prostor dynamické a otevřené diskusi. Fórum takového rozsahu nebylo doposud obvyklé a hostitelům patří respekt za úsilí o posílení a podporu „vnitrounijního“ právního dialogu i za vynikající přípravu a organizaci. 

Konkrétně se konference zaměřila na čtyři cíle. 1. Nalézání společného přístup k výkladu ústavních tradic společných členským států prostřednictvím strukturované a inkluzivní debaty, 2. zkoumání role, kterou Soudní dvůr EU a ústavní soudy členských států hrají ve snaze zajistit „jednotu v rozmanitosti“, 3. diskutování nad prostředky, kterými by bylo možné posílit dialog mezi Soudním dvorem EU a ústavními soudy členských států, 4. nalézání procedurálních a metodologických nástrojů pro další prohloubení transparentnosti vztahu mezi Soudním dvorem EU a ústavními soudy členských států.

Ústavní soud České republiky byl na konferenci reprezentován svým soudcem panem Tomášem Lichovníkem. Jeho perspektiva profesionálního (kariérního) soudce, sdílená částí účastníků konference, se vzájemně doplňovala s akademickým či advokátským zázemím dalších participantů. 

Pavel Dvořák,
vedoucí odboru vnějších vztahů a protokolu 

Foto: Ústavní soud Lotyšska (© Constitutional Court of the Republic of Latvia)