Ústavní soud k možnosti obrácení důkazního břemene v medicínských sporech

24.05.2018

Ústavní soud, Brno, TZ 59/2018

follow url Čtvrtý senát Ústavního soudu (soudce zpravodaj Jan Musil) vyhověl ústavní stížnosti a zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně a dvě rozhodnutí Nejvyššího soudu, neboť jimi byla porušena základní práva stěžovatele na soudní ochranu, na rovnost účastníků řízení a na spravedlivý proces.

Stěžovatelem je nezletilé dítě, které se narodilo po velmi těžkém a komplikovaném porodu v lednu 2009. Po prvních příznacích počínajícího urgentního porodu byla rodička přivezena do Nemocnice Boskovice, kde však porod nebyl dokončen, a rodička byla Zdravotnickou záchrannou službou transportována do Fakultní nemocnice Brno; tam se dítě narodilo císařským řezem, s těžkým hypoxickým poškozením mozku s celoživotními následky.

follow link Stěžovatel se civilní žalobou domáhal u Okresního soudu v Blansku náhrady škody na zdraví, resp. jednorázového odškodnění bolesti a snížení společenského uplatnění ve výši 198 000 Kč s příslušenstvím. Žaloval jak Nemocnici Boskovice (první žalovaná), tak i Zdravotní záchrannou službu Jihomoravského kraje (druhá žalovaná).

Žalobce tvrdil, že podstatnou příčinou nepříznivého následku – poškození zdraví - byl vadný postup obou žalovaných zdravotnických zařízení. Konkrétně tvrdil, že Nemocnice Boskovice jemu a rodičce neposkytla náležitou péči a že následný transport do Fakultní nemocnice Brno byl záchrannou službou chybně směrován.

V občanskoprávním sporu žalobce nebyl úspěšný. Okresní soud v Blansku žalobu zamítl, poté Krajský soud v Brně jako soud odvolací žalobě v podstatné části vyhověl, avšak jeho vyhovující rozsudek k dovolání žalované zrušil Nejvyšší soud. Následně Krajský soud v Brně, vázán právním názorem dovolacího soudu, žalobu stěžovatele v plném rozsahu zamítl, což zdůvodnil tím, žalobce neprokázal, že protiprávní jednání první žalované bylo v příčinné souvislosti se škodou na zdraví, resp. že bylo její rozhodující příčinou. Dovolání stěžovatele Nejvyšší soud odmítl.

source Stěžovatel se poté obrátil na Ústavní soud se svou ústavní stížností, v níž tvrdil, že postupem odvolacího a dovolacího soudu byla porušena jeho ústavně zaručená práva. Soudy podle názoru stěžovatele nereflektovaly zásadu, podle níž nikdo nemůže těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Zdůraznil, že jeho matka nebyla po celou dobu pobytu v Nemocnici Boskovice vyšetřena a že pořízený záznam z KTG (kardiotokografie - přístrojové monitorování srdeční činnosti plodu a děložních kontrakcí rodičky), z něhož by byl zdravotní stav zjistitelný, se ztratil.

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná. Ústavní soud předně nemůže akceptovat dovolacím soudem tvrzený „jednoznačný“ skutkový závěr o absenci příčinné souvislosti mezi protiprávním jednáním Nemocnice Boskovice a škodou na zdraví žalobce. Ústavní soud konstatuje, že znalec v řízení před odvolacím soudem naopak svůj posudek uzavřel s tím, že mezi protiprávním jednáním nemocnice a škodou na zdraví příčinná souvislost je. Neúspěch žalobce ve sporu tedy nebyl dán tím, že by byl závěr o příčinné souvislosti vyloučen, ale neunesením důkazního břemene žalobcem. Takové důkazní břemeno však s ohledem na skutkové okolnosti případu a na protiprávní jednání Nemocnice Boskovice nemělo žalobce vůbec tížit.

Pravidla rozložení důkazního břemene v případě prokazování předpokladů odpovědnosti za újmu obecně vycházejí ze zákonné úpravy. Podle ní obecně platí, že poškozený je povinen tvrdit protiprávní jednání škůdce, vznik škody a existenci příčinné souvislosti mezi těmito skutečnosti, a je povinen svá tvrzení prokázat.

source site Ústavní soud v nálezu konstatuje, že ve výjimečných a specifických případech se mohou taková obecná pravidla o rozdělení důkazního břemene ocitnout v rozporu s ústavněprávními principy spravedlivého procesu. Tak tomu je například v tzv. medicínských sporech, v nichž na straně jedné stojí pacient, tvrdící, že mu protiprávním jednáním poskytovatele zdravotních služeb vznikla újma, a na straně druhé stojí poskytovatel zdravotních služeb, který porušil svou povinnost vést řádně zdravotnickou dokumentaci pacienta. V takových případech, kdy důkazní možnosti obou stran sporu jsou reálně nerovnovážné, může soud rozhodnout o obrácení důkazního břemene ohledně prokazování (ne)splnění některého z předpokladů odpovědnosti za újmu. Obrácení důkazního břemene ovšem představuje prostředek ultima ratio a je namístě jen tehdy, když tvrzení pacienta nelze prokázat ani uložením vysvětlovací povinnosti protistraně dle § 129 odst. 2 občanského soudního řádu.

V projednávané věci vznikly pochybnosti o existenci protiprávního jednání (non lege artis) Nemocnice Boskovice. Úspěch žalobce ve sporu závisel na prokázání jeho tvrzení o příčinné souvislosti mezi porušením povinnosti a škodlivým následkem, přičemž esenciálním důkazem o zdravotním stavu plodu a rodičky v době přijetí v Nemocnici Boskovice byla příslušná zdravotnická dokumentace. Ta však nebyla k dispozici a to jednak proto, že zdravotnický personál nebyl na avizovaný příjezd matky stěžovatele zcela připraven a především pak proto, že nemocnice žádná vyšetření – krom KTG – neprovedla. Nadto jediný důkaz (záznam o provedeném KTG), se ztratil, takže nebyla dodržena povinnost řádného vedení zdravotní dokumentace, vyplývající z ustanovení § 53 a násl. zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotnických službách.

Ústavní soud má za to, že za takových skutkových okolností byly obecné soudy povinny zvážit možnost obrácení důkazního břemene o zdravotním stavu plodu, rodičky a novorozence v době pobytu v nemocnici, a své úvahy v tomto směru uvést v odůvodnění svého rozhodnutí.

Jestliže soud v případech medicínských sporů opomene zvážit důvody pro obrácení důkazního břemene, porušuje tím právo na soudní ochranu dle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, právo na rovnost účastníků řízení dle článku 37 odst. 3 Listiny a právo na spravedlivý proces dle článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Ústavní soud v nálezu připomíná též základní zásadu soukromého práva, podle níž nikdo nesmí těžit ze svého protiprávního nebo nepoctivého jednání.

Věc se nyní vrací k obecným soudům, které budou při svém dalším rozhodování vázány právním názorem Ústavního soudu. Ústavní soud podotýká, že tímto nálezem nikterak nepředjímá výsledek občanskoprávního sporu.

Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 14/17 je dostupný PDF zde (309 KB, PDF).

Miroslava Sedláčková, tisková mluvčí Ústavního soudu