I. senát Ústavního soudu odmítl usnesením ze dne 27. května 2010 návrh Dělnické strany, v němž požadovala zrušení rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 2. 2010, čj. Pst 1/2009 – 348, kterým rozhodl o jejím rozpuštění. Návrh byl soudci Ústavního soudu odmítnut jako zjevně neopodstatněný. Rozhodnutí je nyní doručováno účastníkům řízení.

Ústavní soud ve svém usnesení konstatuje, že ústavní stížnost neobsahuje nic jiného než opakování výhrad a argumentů, které navrhovatelka vznesla již v řízení před Nejvyšším správním soudem a na které zmíněný soud podrobně a vyčerpávajícím způsobem reagoval. V řízení před Nejvyšším správním soudem bylo prokázáno naplnění podmínek pro rozpuštění navrhovatelky jako politické strany, obsažených v § 13 odst. 6 za použití § 4 písm. a) a d) a § 5 zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, ve znění pozdějších zákonů. Z průběhu řízení a z výsledků dokazování před Nejvyšším správním soudem dle názoru soudců Ústavního soudu vyplývá, že činnost navrhovatelky v mnohých aspektech vykročila z mezí volné soutěže politických stran.

V řízení před Nejvyšším správním soudem bylo podle Ústavního soudu důsledně respektováno právo navrhovatelky na spravedlivý proces, neboť v průběhu řízení byla seznámena se všemi důkazy, k těmto důkazům měla možnost se vyjádřit a této možnosti také využívala. Navíc celý proces bylo možno veřejně sledovat a veškeré relevantní materiály byly publikovány na webových stránkách Nejvyššího správního soudu.

Navrhovatelka ve svém návrhu namítala, že rozhodnutím Nejvyššího správního soudu došlo k popření ústavního práva na svobodné vyjadřování názorů a idejí a k omezení ústavně zaručeného práva na svobodu sdružování. Byla rovněž přesvědčena, že při rozhodování byly porušeny procesní předpisy pro dokazování a soud se dopustil nesprávných právních závěrů, z čehož dovozovala, že nebyly splněny zákonem stanovené předpoklady pro rozpuštěny politické strany. K takovým závěrům soudci Ústavního soudu nedospěli.

O rozpuštění Dělnické strany rozhodl 17. února letošního roku Nejvyšší správní soud. V rámci řízení zjistil, že činnost Dělnické strany byla protiprávní. Skutečný program Dělnické strany, projevy jejích představitelů a členů, stejně jako projevů, jimž strana poskytuje prostor na shromážděních a ve stranickém tisku, směřují podle rozhodnutí Nejvyššího správního soudu k vyvolávání rasové, etnické a sociální nesnášenlivosti a ve svém důsledku k omezení základních práv a svobod určitých obyvatel ČR a směřovala k potlačení rovnoprávnosti občanů, a to zejména na základě národnostního klíče nebo sexuální orientace. Hodnoty reprezentované Dělnickou stranou lze podle rozhodnutí Nejvyššího správního soudu označit za neslučitelné s hodnotami českého právního řádu. Podle čl. 87 odst. 1 písm. j) Ústavy České republiky a podle § 73 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, je oprávněna politická strana podat návrh Ústavnímu soudu, jestliže tvrdí, že rozhodnutí o jejím rozpuštění není ve shodě s ústavními nebo jinými zákony. Dělnická strana takový návrh podala dne 15. března 2010. S tímto návrhem se podle § 79 odst. 1 věty druhé zákona o Ústavním soudu pojil odkladný účinek, takže po dobu řízení před Ústavním soudem nebylo možno napadený rozsudek Nejvyššího správního soudu vykonat. Ukončením řízení před Ústavním soudem, resp. doručením usnesení účastníkům řízení odkladný účinek pomíjí a rozsudek Nejvyššího správního soudu se stane vykonatelným.

Soudcem zpravodajem v dané věci byl František Duchoň. O odmítnutí návrhu pro zjevnou neopodstatněnost rozhodl I. senát Ústavního soudu, jehož je František Duchoň stálým členem, podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu (text nálezu  zde (149 KB, PDF)).

Jana Pelcová, tisková mluvčí

jana.pelcova@usoud.cz